818

(nepravý). Křivé dřevo (lučiště = člověk
hrubý, neupřímný, tvrdý). Č. Křivé jako vře-
teno. Č., Pk. (Žertovně). Pod se křivý, na-
zpět křivý, křivý co hák. V. K. dříví ale
rovno hoří. Pk. — od čeho. Od piva hlava
krivá. Mt. S. — K. = nepravý, lživý, un-
richtig, unwahr. K. pověsť, k. řeč (lež). Troj.
Křivou řeč mluviti. Troj. K. svědectví, svě-
dek, D., žalobník, V., zpráva, udání. Us. —
K. = nepříznivý, unfreundlich, ungünstig.
K. oko. Křivýma očima na někoho patřiti,
hleděti. L. Na křivo pohlédnouti. D. — K.
= proti právu, lichý, nespravedlivý, was
dem Rechte zuwider ist, protiva: právo;
proto: k. pře, ein ungerechter Process, pří-
saha, der falsche Eid, V., žaloba, falsche
Anklage. Br. By pak věděl, která strana
pravá, která křiva jest. Žer. Záp. I. 75. V z
Kn. dr. 133. K. svědek. Vz Rb. 267. Cho-
diti stezkami křivými. Jg. K. sočení, oso-
čení. V. Vz Gl. 109. Neřekli si nikdy kři-
vého slova. Dch. — v čem: v slově = zrádný.
L. Avšak sú v té řeči křivi. Alx. Po kři-
vých cestách něčeho se dopíditi. Ml. — proti
komu. Němečtí mistři jsou křivi proti če-
ským. Han. Výb. — Na křivou stránku ně-
komu něco bráti. Šm. — K. = vinen. —
komu. Křiv sám sobě jest, kdo se dluhy za-
sypá. Kom., Br., V. — v čem: v ničemž si
křiva nebyla. Us., Br. — Křiv v něčem zů-
stati = při ztratiti, prosouditi, propříti. Pr.
Jestliže toho nedokáže, a křiv zůstane, že
chce sám nad sebou katem býti. Svěd. 1570.
— 2. K. Na křiv jíti = z dolu přes vršek;
na převrat jíti = s vrchu dolů. Us.

Křivá, é, f., Pudelsdorf v Olomoučtě. Mus.

Křivák, u, m., kudla. Na Mor. a Slov.
Jg., Kd. — K., hák. Toms.

Křivan, m. skřivan. Vz S.

Křiváň, ě, m. K. veliký, jeden z nejvyš-
ších vrcholů Tater, král Tater. Vz S. N.

Křivatec, tce, m., gagea. K. žlutý, gagea
lutea; luční, g. pratensis; nejmenší, g. mi-
nima; rolní, g. arvensis; český, g. bohe-
mica. FB. 19., Čl. 149.

Křivati = křiviti, ohýbati. — co před
kým: kolena. Ráj. — se před kým na co
kam. Na kolena před nimi až do prachu se
křivající. Čel. měst. bož.

Křiváves, jm. místní. Tk. I. 87., III. 130.

Křivda, y, f., od křiv (křivý, vz -da). — K.
= nepravda, lež, Unwahrheit, Lüge. V. Křivdu
mluviti, pověděti. V. Pravda n. křivda roz-
sudkův. Marek. — St. skl., Kram. Křivdu
v něčem míti. Ml. — K. = bezpráví, moc,
ublížení, co není podlé práva, Unrecht, Un-
bill, Frevel. Křivdu někomu učiniti, činiti,
dělati, udělati. V. Nedati křivdy dělati. V.
Chtícímu se žádná křivda neděje. (Cf. Kdo
chce kam, pomozme mu tam). Č., Lb. Před
křivdou zastati. V. Křivdy pomstiti. V. Přá-
telské služby připomínej, křivdy zapomínej.
Pk. Lepšie malú krivdu sniesti ako velký
droces viesti; Krivda sedí pri stole a pravda
žobra u dverí. Mt. S. K-u k-ou tvrditi. BP.
Pokudž jest nás kdo nevinně zošklivil, na
tom nám k-du činí. Nách. 165. Přílišná spra-
vedlnosť křivdou. L. Mám křivdu = trpím.
Jg. Křivdu na těle snášeti (tělesné týrání).
Har. Někoho křivdou viniti, křivdu na něm

zamýšleti. Bs. Vz Rb. 267. Těžce svú křivdu
vážiti. Chč. 620. — K. = škoda, ztráta,
Schaden, Abbruch, Verlust. Jg., L., Háj. Ni-
komu se nehájí míti mnoho bez cizí škody
a křivdy. Pr.

Křivdář, e, m., křivdíř, lhář, klamař,
der Lügner. V., Br. — K., Betrüger.

Křivě psáti, o něčem souditi, na někoho
hleděti, patřiti, mluviti (lháti), někoho po-
mlouvati, přisahati, proti někomu svědčiti
(na někoho), jednati. Us., Jg., V. Vz Křiv.
Věci k. na nás sečtené. Krumm, unwahr,
unrecht.

Křivdění, n., das Unrechtthun. Us.

Křividitel, e, m., der Unrecht thuende. Us.

Křivditelka, y, f. die Unrecht thuende.

Křivditi, 3. pl. -dí, -di, -dě (íc), il, ěn,
ění, křivdívati, lháti, klamati, lügen, bez-
práví činiti, Unrecht thun, freveln. Jg. —
abs. Bůh k. (klamati) nemůže. Jg. —v co.
Prostě křivdíš v svú hlavu, věda to nepravě
(= klameš, lžeš). Hil. — komu. Myslím, že
mi křivdí. Hlas. — se komu. Křivdí se mi.
Us. — jak: zúmyslně k. Štr. —o čem. K.
o starém učení. Scip. — nad kým. Pass.

Křivdivě, lživě, falsch, unrecht. V.

Křivdivosť, i., f., lživosť, Falschheit, Un-
wahrheit. Jg.

Křivdivý, lživý, falsch, unwahr. V.

Křivdočinec, nce, m., der Unrecht thut.
Scip.

Křivdočinný, Unrecht zufügend. Jg.

Křivdomluvení, n., das Lügen.

Křivdomluvný, lügend. Lom.

Křivdota, y, f., křivosť, křivda. Boč.

Křivedlivosť, i, f. = křivda. Na Slov.

Křivedlivý = křivedlný. Bern.

Křivedlný, křivelný, zastr. = nepravý,
křivý, křivdící, vinen, schuldig. St. skl.

Křivek, vka, m., campecopea, kývoš. Krok.

Křivení, n., das Krümmen. V.

Křivenice. Tk. II. 539.

Křivenina, y, f., věc křivá, etwas krum-
mes. Kom. Did.

Křivěti, ějí, ěl, ění, krumm werden. Na
Slov. trochu kulhati, hinken. Jg.

1. Křivice, e, f., v horn. triangulum. Plk.
— K., sánka, boky na saních.

2. Křivice, e, f., anglická nemoc, dvoj-
kosť, englische Krankheit, rhachitis. Ja.

Křivičný vřed, rhachitisches Geschwür. Ja.

Křivina, y, f., die Krümme. K. kola. D.

Křivitel, e, m., der Krümmer.

Křivitelka, y, křivitelkyně, ě, f., die
Krümmerin.

Křiviti, 3. pl. -ví, křiv, -vě (íc), il, en,
ení; křivívati, krümmen. — co: brvy (mra-
čiti se), nos, mluvu. Jg. — co kam: pod
se něco k. (podehnouti). V. — koho na
koho = štváti. Jg. — co komu. Křeč mu
hubu křiví. Us. — se. Co se často křiví,
zlámati se může. Jg. — se od čeho. Ta věž
se křiví od větru. Jg. — se komu (kořiti
se). Martim.

Křivka, y, f. = křivá čára, lat. curva,
jest čára v každém bodu svém jiný směr
mající než v bodech z obou stran vedlejších.
Vz S. N. K., plošná, prodloužená, skrácená,
magnetická. — K., vz Křivonoska.

Křivo, na křivo něco klásti (křivě). Us.