Předchozí (817)  Strana:818  Další (819) |
|
|||
818
|
|||
|
|||
(nepravý). Křivé dřevo (lučiště = člověk
hrubý, neupřímný, tvrdý). Č. Křivé jako vře- teno. Č., Pk. (Žertovně). Pod se křivý, na- zpět křivý, křivý co hák. V. K. dříví ale rovno hoří. Pk. — od čeho. Od piva hlava krivá. Mt. S. — K. = nepravý, lživý, un- richtig, unwahr. K. pověsť, k. řeč (lež). Troj. Křivou řeč mluviti. Troj. K. svědectví, svě- dek, D., žalobník, V., zpráva, udání. Us. — K. = nepříznivý, unfreundlich, ungünstig. K. oko. Křivýma očima na někoho patřiti, hleděti. L. Na křivo pohlédnouti. D. — K. = proti právu, lichý, nespravedlivý, was dem Rechte zuwider ist, protiva: právo; proto: k. pře, ein ungerechter Process, pří- saha, der falsche Eid, V., žaloba, falsche Anklage. Br. By pak věděl, která strana pravá, která křiva jest. Žer. Záp. I. 75. V z Kn. dr. 133. K. svědek. Vz Rb. 267. Cho- diti stezkami křivými. Jg. K. sočení, oso- čení. V. Vz Gl. 109. Neřekli si nikdy kři- vého slova. Dch. — v čem: v slově = zrádný. L. Avšak sú v té řeči křivi. Alx. Po kři- vých cestách něčeho se dopíditi. Ml. — proti komu. Němečtí mistři jsou křivi proti če- ským. Han. Výb. — Na křivou stránku ně- komu něco bráti. Šm. — K. = vinen. — komu. Křiv sám sobě jest, kdo se dluhy za- sypá. Kom., Br., V. — v čem: v ničemž si křiva nebyla. Us., Br. — Křiv v něčem zů- stati = při ztratiti, prosouditi, propříti. Pr. Jestliže toho nedokáže, a křiv zůstane, že chce sám nad sebou katem býti. Svěd. 1570. — 2. K. Na křiv jíti = z dolu přes vršek; na převrat jíti = s vrchu dolů. Us. Křivá, é, f., Pudelsdorf v Olomoučtě. Mus.
Křivák, u, m., kudla. Na Mor. a Slov.
Jg., Kd. — K., hák. Toms. Křivan, m. skřivan. Vz S.
Křiváň, ě, m. K. veliký, jeden z nejvyš-
ších vrcholů Tater, král Tater. Vz S. N. Křivatec, tce, m., gagea. K. žlutý, gagea
lutea; luční, g. pratensis; nejmenší, g. mi- nima; rolní, g. arvensis; český, g. bohe- mica. FB. 19., Čl. 149. Křivati = křiviti, ohýbati. — co před
kým: kolena. Ráj. — se před kým na co kam. Na kolena před nimi až do prachu se křivající. Čel. měst. bož. Křiváves, jm. místní. Tk. I. 87., III. 130.
Křivda, y, f., od křiv (křivý, vz -da). — K.
= nepravda, lež, Unwahrheit, Lüge. V. Křivdu mluviti, pověděti. V. Pravda n. křivda roz- sudkův. Marek. — St. skl., Kram. Křivdu v něčem míti. Ml. — K. = bezpráví, moc, ublížení, co není podlé práva, Unrecht, Un- bill, Frevel. Křivdu někomu učiniti, činiti, dělati, udělati. V. Nedati křivdy dělati. V. Chtícímu se žádná křivda neděje. (Cf. Kdo chce kam, pomozme mu tam). Č., Lb. Před křivdou zastati. V. Křivdy pomstiti. V. Přá- telské služby připomínej, křivdy zapomínej. Pk. Lepšie malú krivdu sniesti ako velký droces viesti; Krivda sedí pri stole a pravda žobra u dverí. Mt. S. K-u k-ou tvrditi. BP. Pokudž jest nás kdo nevinně zošklivil, na tom nám k-du činí. Nách. 165. Přílišná spra- vedlnosť křivdou. L. Mám křivdu = trpím. Jg. Křivdu na těle snášeti (tělesné týrání). Har. Někoho křivdou viniti, křivdu na něm |
zamýšleti. Bs. Vz Rb. 267. Těžce svú křivdu
vážiti. Chč. 620. — K. = škoda, ztráta, Schaden, Abbruch, Verlust. Jg., L., Háj. Ni- komu se nehájí míti mnoho bez cizí škody a křivdy. Pr. Křivdář, e, m., křivdíř, lhář, klamař,
der Lügner. V., Br. — K., Betrüger. Křivě psáti, o něčem souditi, na někoho
hleděti, patřiti, mluviti (lháti), někoho po- mlouvati, přisahati, proti někomu svědčiti (na někoho), jednati. Us., Jg., V. Vz Křiv. Věci k. na nás sečtené. Krumm, unwahr, unrecht. Křivdění, n., das Unrechtthun. Us.
Křividitel, e, m., der Unrecht thuende. Us.
Křivditelka, y, f. die Unrecht thuende.
Křivditi, 3. pl. -dí, -di, -dě (íc), il, ěn,
ění, křivdívati, lháti, klamati, lügen, bez- práví činiti, Unrecht thun, freveln. Jg. — abs. Bůh k. (klamati) nemůže. Jg. —v co. Prostě křivdíš v svú hlavu, věda to nepravě (= klameš, lžeš). Hil. — komu. Myslím, že mi křivdí. Hlas. — se komu. Křivdí se mi. Us. — jak: zúmyslně k. Štr. —o čem. K. o starém učení. Scip. — nad kým. Pass. Křivdivě, lživě, falsch, unrecht. V.
Křivdivosť, i., f., lživosť, Falschheit, Un-
wahrheit. Jg. Křivdivý, lživý, falsch, unwahr. V.
Křivdočinec, nce, m., der Unrecht thut.
Scip. Křivdočinný, Unrecht zufügend. Jg.
Křivdomluvení, n., das Lügen.
Křivdomluvný, lügend. Lom.
Křivdota, y, f., křivosť, křivda. Boč.
Křivedlivosť, i, f. = křivda. Na Slov.
Křivedlivý = křivedlný. Bern.
Křivedlný, křivelný, zastr. = nepravý,
křivý, křivdící, vinen, schuldig. St. skl. Křivek, vka, m., campecopea, kývoš. Krok.
Křivení, n., das Krümmen. V.
Křivenice. Tk. II. 539.
Křivenina, y, f., věc křivá, etwas krum-
mes. Kom. Did. Křivěti, ějí, ěl, ění, krumm werden. Na
Slov. trochu kulhati, hinken. Jg. 1. Křivice, e, f., v horn. triangulum. Plk.
— K., sánka, boky na saních. 2. Křivice, e, f., anglická nemoc, dvoj-
kosť, englische Krankheit, rhachitis. Ja. Křivičný vřed, rhachitisches Geschwür. Ja.
Křivina, y, f., die Krümme. K. kola. D.
Křivitel, e, m., der Krümmer.
Křivitelka, y, křivitelkyně, ě, f., die
Krümmerin. Křiviti, 3. pl. -ví, křiv, -vě (íc), il, en,
ení; křivívati, krümmen. — co: brvy (mra- čiti se), nos, mluvu. Jg. — co kam: pod se něco k. (podehnouti). V. — koho na koho = štváti. Jg. — co komu. Křeč mu hubu křiví. Us. — se. Co se často křiví, zlámati se může. Jg. — se od čeho. Ta věž se křiví od větru. Jg. — se komu (kořiti se). Martim. Křivka, y, f. = křivá čára, lat. curva,
jest čára v každém bodu svém jiný směr mající než v bodech z obou stran vedlejších. Vz S. N. K., plošná, prodloužená, skrácená, magnetická. — K., vz Křivonoska. Křivo, na křivo něco klásti (křivě). Us.
|
||
|
|||
Předchozí (817)  Strana:818  Další (819) |