821

Křižovanec, nce, m., křižovaný, der Ge-
kreuzigte. Č. — K., křižující. Hugo.

Křižování, n., Kreuztritt, slove, když
jelen stopu předního běhu na polovic při-
kryje. Šp. Vz Křižovati.

Křižovati, kreuzigen. — abs. Vůl n. kůň
křižuje (šmaťhá) Us. Jelení, dančí, srnčí a černá
zvěř křižuje (dělá kříže), když stopy v přímé
čáře nesází n. nedělá. Šp. — koho (na kříž
přibiti, trápiti). V. — se. Ta bába pořád se
křižuje (dělá znamení kříže). Us. Pěšinky
se křižují. Us. — se před kým. Jako před
čertem se křižují. Har. — se čím: sv. křížem.
— se kde: v kostele před oltářem. My-
šlénky v hlavě se mu křižují. Nt.

1. Křižovatka, y, f., řemen na kříž kla-
dený, Kreuzriemen. — K., hranice, Kreuzstoss
des Holzes. D.

2. Křižovatka, pl., n. Na k-ách. Vz Kří-
žatka.

Křižovina, y, f., křížová cesta, Kreuzweg.
D. — K., nástroj k měření jitra lesního. Die
Kreuzscheibe.

Křižovitý, -ovatý, kreuzartig. K. moták,
Kreuzhaspel. Sedl.

Křižovní, Kreuz-. K. žíla, die Schrank-
ader. D.

Křižovnický, Kreuzherrn-. K. klášter,
dům, statek, V., řád, Ros., pivo.

Křižovničí, Krenzherrn-. K. ulice, Let.
57., klášter. Pulk.

Křižovník, a, m., kdo na kříž přibíjí,
ein Kreuziger. Reš. — K., kdo kříž nosí jda
na vojnu křížovou. Ein Kreuzfahrer. V. —
Křižovníci, jméno řádův: a) templáři, Tempel-
herrn, b) trinitáři, Trinitarier; c) křižovníci
s červenou hvězdou, Kreuzherrn. Jg. Vz více
v S. N., Tk. I. 614., II. 540., III. 651.

Křížový. K. cesta (křížovina), křížové dni
(dnové, Kreuzbittage), květ (kvítí, větší
skočec, calapatia major, Kreuzblume), V.,
ulice, sluj (v dolech), lávčička (u tiskařův),
D., silnice, Štelc., kosť (pod ledvím, svatá),
neděle (pátá po velikonoci), vojna, válka (vz
Křižácký), oheň, (Kreuzfeuer, Dch. ), voják,
Jg., koření, V., pavouk, Rostl., spona, závěsa,
oblouk, chodba (ambit, hambit od lat. ambitus),
klenutí, motovidlo, rys, dolar, bod, Nz., obálka,
nebozez (u kamenníkův), kladivo, oprať, ochoz
a dráha (Kreuzwechsel, místo, kde zvěř křížem
přecházela, přesadila), rána (Breitschluss, když
zvíře tak stálo, že kulka na příč je projela),
otěž, niť, čára, šev, steh. Šp.

Krk, u, krček, čku, m., od kr, od zvuku,
který proudem do něho vchází aneb z něho
se řine. Gb. Der Hals. Přední čásť slove:
hrdlo (podkrčí), zadní: šíje (hořejší čásť vaz),
Pt., S. N. V krku jsou obratle krční páteře,
chřtán, brzlík, svaly, požeradlo, jícen, cevy
(krkavice a hrdelnice), nervy atd. Vz více
v S. N. IV. 1013. K. krátký, dlouhý, tlustý,
slabý, silný, masitý. Šp. Hořejší čásť krku
koňského: hřeben; u myslivců: hlas. Pes má
silný hlas (krk). Šp. Krk sroubiti, V., sraziti,
slomiti n. zlomiti, natahovati, D., zakroutiti.
Dch. Okolo k-u komu padnouti. Na k-u komu
býti = a) na blízku; b) obtížným; Na k.
někomu někoho uvaliti, Nt., Dch., štváti. Dch.
Hlavu s krku skrojiti. V. Za k. uvázati (obě-
siti). V. Obojek, řetěz, šátek na k. Us. Krkem

žaludy klátiti (viseti), Jg, krkem dělati (dá-
viti se). Ros. Bolení, zánět krku n. v krku,
rána do krku, pečeně z krku. Šp. Bodejť to
má na krku, co má v ruce. Vz Kletba, Pro-
klínání. Lb. Č. Míti koho (čeho) až po k.
Vz Nemilý. Č. Dch. Někoho s krku pozbyti.
Vz Odbytí. Č. Uvázal si kámen na k. Vz
Nesnáze. Č. Nevděčnému nic není vděk, by
mu pak i za krk pěstí dal (pecky na hlavě
tloukl; a by mu i na k. tlapil). Jg. Mám s k.
dosti (hodně jsem se najedl. ). Us. Mám toho
až po k. (mrzí mne to). Us. Učil se až po
krk, do hlavy nic nepřišlo. Vz Neučený. Us.
Hajnému borovice i nejsukovatější skrze
krk projede (projde = propije ji). Us. Jeden
k. zlámati je nebezpečnější nežli dvě nohy.
Hnš. Mám toho s k. Vz Mnoho. Č. Na k.
komu lézti (neodbytný). Č Má sedm krků
doma (dětí, lidí, jež živí. Živí sedm krků).
Us. K. hlavu nesní (není se čeho báti). Us.,
Lb. Vlezli nám na krk. Us. Ženu sobě na
k. uvázati. Jg. Na krku někomu býti. Us.
Pij krku, než budeš viseť. Vz Opilství. Č.
Sedí nám na krku co káně na mrše. (Též
o nezbytných lidech). Č. Obvinul by ho okolo
krku (prstu). Vz Povolný. Lb. Obrať se k němu
krkem = šíjí; napomenula čtveračivá děvečka
družku, která se na čeledína hněvala). Na
Želivsku. Sř. O k. tu běží (o život). Běží mu
o krk. Ros. Někomu k hrdlu sáhnouti. Jg.
— K. u houslí. Hd. — K., vz Nástroje k ope-
racím v krku. Cn. — Krk, u, m., ostrov dal-
matský, it. Veglia. Rk. — K., širší zahnutý
konec kosy, za který se k holi připevňuje
kroužkem. Us. Dch. — K. zubu. Vz Zub.

Krka, y, f., slov. Kerka, něm. Gurk, řeka
v Korutanech; mě. tamtéž. Vz S. N.

Krkač, e, m., krkavý kůň, Kopper; kdo
má dlouhý krk, ein Langhals (krkáč); kdo
mnoho jí, ein Fresser, Vielfrass. Jg.

Krkání, n. říhání, das Grolzen, Rülpsen.
V. — K., krokání, das Krächzen der Raben. D.

Krkati, krkávati, od krk, říhati, chrkati,
rülpsen, koppen, hüsteln, grölzen; krokati,
krächzen, grappen. Jg. abs. Přeplněný ža-
ludek krká (říhá, chrká). Kom. Krkavec,
vrána krká (kroká). Kom. Já dořekl, teď vy
krkejte (mluvte). Us. — kde. Žáby v ryb-
níce krkají (krokají). Kocurk. — na čem.
Kobyla mu krkala na držení. Us.

Krkatý, langhalsig. D.

Krkavče, ete, n. krkavčátko, a, n., mladý
krkavec, junger Rabe. — To k. dlouho nejde.
Rabenkind, Fratz.

Krkavčí, krkavcový, Raben-. K. péro,
hnízdo, zpěv, zámek (šibenice), nos (v chirur-
gii). Ros., Reš. Čížka z krkavčího vejce míti
nemůžete. Lom. Vz Krkavec.

Krkavčiti, něco jako dravec, na nic dělati,
pfuschen, schlecht machen, co. Co to krkavčíš ?
Ros. — se s čím. (marně meškati). Rk. —
Něco zakrkavčiti = zandati. Ros.

Krkavec, vce, krkaveček, čka, m. K. lesní
(horní kubík skalní), noční, mořský, vodní.
Jg. Vz S. N. a Frč. 356. Der Rabe, corvus.
K. krká, Kom., kroká, Pk., kráká. Pt. Černý
jako k. D. Jdi krkavců pást (na šibenici).
V., Č. By tě krkavci roznesli! V., Č. Aby
tě k. ! D. K. po tom (nic). Č. Pod zlým
krkavcem zlé vejce. Č. K. ani sova nevysedí