822

holubic. Č., Pk. Jdi na krkavčí zámek (na
šibenici). Vz Kletba. Č. Oč bude krkavce
pásti (na šibenici viseti)! Č. Budiž k-cům za
zob. Vz Proklínání. Lb. K-ci sobě (ti) lítají,
holubi váznou v léčkách. Kom., Lb. Vz Slabý.

— K., člověk zlý.

Krkavice, e, f., carotis, Drosselschlagader.
Frč. 309. — K., samice krkavcova, die Rabin.

Krkavičný hrách, Feigbohnen. Rohn.

Krkavý, krächzend. K. varhany, wind-
stössige Orgel.

Krkobol, e, m. Halsweh. Plk.

Krkodyšný. K. červové. Krok.

Krkohlavý, křivokrký, krummhalsig. Us.

Krkokryky, pl., f., hrušky zelené. Us.

Krkonoš, e, m., hora v Sudetích nedaleko
kupy sněžné. Krkonoše, pl., m., Toms, f.,
všecky hory toho okolí, das Riesengebirge.
Jg. Když Krkonoš se kuklí, bývá déšť. Č.
Na Krkonoši. Byl. — Krkonošský, krkonoský.
K. hory. Vz S. N.

Krkopásek, ska, m., Fresser, Schlemmer.
Reš.

Krkoška, y, f., krk, hrdlo, Gurgel, Hals.
K. telete, vola, kozy, ryby, ptáka. Jg. Popadli
ho za krkošku. Us. Běží mu o krkošku. Ros.

— Na Mor. = suk, Knorren. D. Na Slov. =
dřevo malé sukovité. Plk.

Krkošna, y, f., nůše na záda; neohrabaná
ženská. Na Slov.

Krkot, u, m. = krkání.

Krkotoč, e, m., iynx torquilla, Wendehals,
pták. Jg.

Krkovice, e, f., šíje, Nacken; kůže s krku,
Halsfell. Us.

Krkový, Hals-,

Krkule, zastr. = karkule.

Krkva, y, f. = vráska; řása. Na Slov.

Krkvati, vraštiti; řásy dělati, nabírati,
falten. Na Slov.

Krl, vz Krle.

Krle, e, f., strč., ocas? St. skl. II. 216.,
Jg. K tomu dodává Č.:, Vlk zamrlý, jenž
pro hlad otvěsi krli atd. ' — nemním, by slovo
to ocas znamenati mohlo. Spíše vidí se mi
býti stejného původu se slovem hrdlo (jakož
i krk, chřtán, něm. Gurgel, Kehle), čemuž
také nasvědčuje místo velmi podobné z Ae-
sopa: S odvěšeným krkem se smutně vra-
cuje vlk.

Krleš, krlesa, strč., staženo z řec. vyie
tkeißov = pane, smiluj se. Jg., Šb.

Krm, u, m. = krmení, die Fütterung. Až
bude po k-u (dobytka), půjdu spat. Us., Č.

Krma, y, f., z rus., der Schiffshintertheil;
das Steuer. Rk.

Krmaditi, ledacos dělati, pässeln. D.

Krmě, ě, f., krmička, dříve: krm, u, m.,
krm, i, f. Na východní Mor. krmia (krmivo,
píce). Brt. Nyní obyčejnější: pokrm. Gericht,
Geätz, Speise, Futter. Krmě nákladné, ná-
kladně strojené, drahé, stkvostné, odevšad
shledané, vymyšlené, lahodné, pochotné (la-
hůdky), nádherné, V., panské. Berg. Dobrá
a úpravná krmě. Reš. Dáváše krmě bohóm.
Rkk. 8. Stůl krměmi osazený. V. Krmě
někomu předkládati. Kom. To krmím chuť
dává. V. Krmě ze sýra, mléka, medu, drobně
ssekaná, nadívaná. V. K. vařená, pečená,
těžká, lehká. Us. Mnozí kuchaři řídko vhod

krmi osolí aneb přesolí aneb nedosolí. V.
Varuj se příliš zdravých krmí, dobrých lidí
a velikého štěstí. Prov. Sytá tě to krmě,
tudíž se přejí (totiž lání a domluva). Vz Do-
mluva. Č. Kdo si v krmích vybírá, často
potom nemá sýra; Bude-li v holubníku krm
(ě), holubi se sletí. Pk.

Krmec, mce, m. = krmník. Na Mor. D. —
K., veliké prase vykrmené. Mřk.

Krmek, mka, m., malé prase.

Krmel, e, m. = krmelec. Us. Petrov. Dch.
Krmelec, lce, m., místo, kde se zvěř krmí.
Šp., Dch. Vz Krmel.

Křmen, e, m., pařez v zemi s kořeny. Us.

Krmení dítěte, drůbeže, domácí, husí,
dobytka, na stání. D., V. Míti ovsa na jedno
toliko k.; stačí na jedno k.; koně dostali
již dvoje k. Šp. Das Speisen, Fütterrn, Mästen.
— K., vz Píce. Už nemáme doma žádného
krmení. K. zelené, suché, míšenina, míšenice;
k. spařené; hojné k., hojný krajáč; nedo-
statek k.; nouze o k. Sp. Vz více v S. N.

Krmenosť, i, f. V dobré k-i, im guten
Futterstande. Dch.

Krmený, gefüttert, gespeist, gemästet.

Krmič, e, m., der Fütterer. Us.

Krmička, y, f. vz Krmě. — K., die Füt-
terin.

Krmidlo, a, n., krmní potrava, Futter. Th.

Krmík, u, m., krmník, Maststall.

Krminoš, e, m. Truchsess, Speiseträger.
D., Aqu.

Krmitel, e, m., der Nährer, Fütterer.

Krmitelka, y, f., die Nährerin.

Krmitelný, Nähr-. K-ní údové. Verdau-
ungswerkzeuge. Sal.

Krmiti, 3. pl. -mí, krm, mě (íc), il, en,
ení, krmívati, nähren, speisen, unterhalten,
füttern, mästen. — abs. Kdo líp krmen, líp
táhne. Šp., Rb., Lb. — koho, co: prase, ka-
pouny, husy, cizího psa (nevděčníka), Us.,
V., oheň. Hus. — koho čím: koně senem,
ovsem. Us. Matka dítě prsoma krmí, kaší,
Jg.; uši hudbou, někoho rozkošemi, se na-
dějí k. Kom. Plíce krm větrem (vzduchem),
žaludek zemí (plodinami), kůži vodou (myj
ji), srdce ohněm (veselou myslí) a dobřeť
bude. Č. Ptáka červy. Kom. Slavík se baj-
kami nekrmí. Pk. K. koho chlebem, Chč.
450., rukou, Chč. 445., smetanú, medem. Výb. I.
30. Vz Napojiti. — koho kde: kapouny
v posadě. Kom. — koho nač: husy na
sádlo, voly na maso, Jg., vepře na jatku.
Kom. — se z čeho. Z toho se krmíme. Bibl.
K. koho z svého lóna. Kat. 2685. — koho
o čem: o vodě a chlebě někoho k. Jv. —
koho skrze koho: skrze anděla. Kat. 2681. —
se v čem čím. V potu tváři krmiti se budeš
chlebem svým. Štelc. Dítě krmí se v břiše
mateřině. Lk. — pro koho: husu pro syna,
lépe: synovi. — co k čemu: husu k posvícení.

Krmní (pokrmní, Futter-) řípa, píce, zá-
soba. Us. — K., Mast-. K. slepice. Th. —
Vz Krmný.

Krmnice, e, f. = krmná svině, sádelnice.
K. dobře zakládá. D., Šp. Mastschwein. —
K., jídelna, Speisezimmer. — K., která krmí,
chovačka. Th.

Krmník, a, m. = krmný vepř. Mast-
schwein. — K., u, m., chlév, v kterém do-