835

Kšaft, u, m., z něm. Geschäft, lépe: závěť,
závětí, (Šb. ), poslední vůle, poslední pořízení,
Pr., pořízení o statku. Th. Vz Vůle. K. je
poslední úmysl o tom, což a jakby kdo chtěl
co po smrti své míti. Vz Rb. 165. —170. K.
zříditi, udělati, učiniti; k. zrušený, protržený,
v moc vešlý. Th. Kšaftem něco poručiti, vy-
měřiti; ve kšaftu naříditi, zříditi, Pr. měst.;
k. zrušiti, zvrhnouti, D.; k. stvrzený, vojenský,
sepsaný, ústní, nepořádný, nespravedlivý. V.
Kšaftem někomu něco odkázati. Jg. Bez
kšaftu umříti. D. Vz Rb. str. 267.; Tk. II. 540.

Kšaftéř, e, m., šp. z něm., vz Kšaft, Kšaf-
tovník, Erblasser. Židek.

Kšaftní, šp. z něm., vz Kšaftovní. Th.

Kšaftník, a, m., šp. z něm., vz Kšaftovník.

Kšaftovatel, e, m., vz Kšaftovník.

Kšaftovati, poslední pořízení dělati. (Syn.
O svém statku, zboží a jmění, o manželce
a dětech říditi, pořízení činiti, poručiti, vůli
svou poslední pronésti, oznámiti, ve spis uvésti,
sepsati. V. Pořízení statku svého činím. Ros.
Statek poříditi. Reš. Testament machen,
testiren). Na smrtelné posteli válku synu po-
ručil a kšaftoval. Plk. O svých statcích říditi.
V. Vz Kšaft.

Kšaftovní, Testaments-, testamentarisch.
K. list, spis (sepsání vůle poslední). V. K.
poručník, Pr. měst, svědek, Ros., výminka,
písař. V. — Vz Kšaft.

Kšaftovník, a, m., kdo kšaft dělal, zá-
větce, testator, Erbsetzer. D. — K., komu se
odkazuje, odkazovník, Testamentserbe. V.

Kšanda, šanda, y, f., n., kšandy, šandy,
pl., f. K., ramenní popruh. Achselseil. D. —
K., Hosenträger, šle, šlehy (na kalhoty), naSlov.
tráky. Jg. Na Mor. šráky. Brt. Vz Mz. 318.

Kšandář, e, m., Hosenträgermacher. Jg.

Kšely, dle Dolany, ves u Českého Brodu.
Tk. III. 78.

Kšice, e, f. = kštice. Na Mor. Chytili ho
za kšicu. V Opav. Pk.

Kšírovati koně, šp. m. strojiti. D. V z
Kšíry.

Kšírovna, y, f., šp. z něm. Geschirrkam-
mer, pochvárna. D.

Kšíry, pl., m., šp. z něm. Geschirr (vz
toto), m. pochvy, chámy, Jg., stroj, ústroj,
řemení, postroj, ostrojí, šle, šlehy; Komora
na pochvy. Šp. Sem patří: chomout, držení
(návojník), postraňky n. prostraňky n. po-
bočnice, podocasník, pohřbetník, podpěnka,
ohlav (náčelník), nánosek, lícnice, podhrdelek,
stinidla (klapky), udidlo (uzda, kousadlo,
krotidlo), stíhlo, oprať, otěž. Š. a Ž. (Walter).
Vz Kůň (na koně se dává).

Kšmeid, u, m., šp. z něm. Geschmeide,
Kette, Ring. Pam. arch. 1869. 520. Kování,
kované či kovovité šperky, kovaninky, ko-
vitosti. Rk.

Kšt. Touto skupeninou souhlásek počí-
nají se jen: kštice, kšticatý, kšticový, kšti-
covati, kštítěnka, kšťkám atd., která slova
Moravané od kš (št) (kšica, štice) a Slováci
od št i šč (štica, ščica) počínají. Ht.

Kštěnec, nce, m., mladé plemeno, Brut,
Gezücht. K. ještěrčí. Z 15. stol. Cf. Kšenec.

Kšticatý (na Slov. šticatý), vlasatý, lang-
haarig. K. hvězda, der Komet. Bern.

Kštice, kštice (strč. kšice); na Moravě

a ve Slezsku kšica, štice, na Slov. štica,
ščica, kečka (vz Kšt), f., gt. pl. kštic, vz
-ice; kštička. — K. = dlouhé (přední, Lpř. )
vlasy na hlavě, das Haupthaar, die langen
Haupthaare, die vorderen Haare. Reš. Vlasy
a kštice hřebenem se češe. Kom. Kniežie
ani brady ani kšticze, to jest dlúhých vla-
suov, nenosili. Martini. Ujala kštici hlavy
jeho. Br. Kštice kudliti = za pačesy vzíti;
na Slov.: za kečku vzíti. D., Bs. — K. =
dlouhé vlasy okolo hlavy, kdežto ostatní čásť
jest ostříhaná. Lpř. — K. Haarschopf an-
der Stirn. V. K., kadeř na čele. Rohn. Čub,
čuprina; u ptákův: chocholka, šošole, šo-
šolka. Šp. Viděli jsme hvězdu hroznou kšticí
obloženou (ohonem). Alx. fab. cap. 155. —
K., vosina na ječmeně, Aehrenspitze. Když
štice přijde do krku, je zle. Us.

Kšticovati (na Slov. šticovati), za kštici
(za vlasy) tahati, bei den Haaren raufen,
beuteln. Bern. — se, koho. Bern.

Kšticový (na Slov. šticový), den Haar-
schopf betreffend. Bern.

Kštítěnka, y, f., diplocomium, rostl. me-
chovitá. Rostl.

Kšťkáti, vz Šťkáti.

Kšťkavka, vz Šťkavka.

Kt, kť. Tato skupenina souhlásek v obec.
mluvě v některých částech Čech a Slovenska
z počátku slov se neslýchá. Slyší se místo
k: ch, g, h, nebo se k vypouští: kdo = chdo,
gdo, v již. Čechách: hdo; ve východních, již.
a severních Čechách a na Slov. kerý (kerej)
m. který. Ht. Skupeniny str. 62. — Kt, kť
v infinit. v c se mění: pekti — péci, vlekti
— vléci; v obec. mluvě v ct: péct, vléct;
u jmen podst. v c: pekť — pec, nokt — noc.
Ht. Zv. 104. Vz Rozlišování. (Směžďování).

Kterace, zastar. = kterak. Velensk.

Kterąj, zastar. = který.

Kterak (v obec. mluvě: kerak), kterakž.
V přímých otázkách. K. se to stalo ? Us. K.
mu říkají? Us. — V nepřímých otázkách.
Nevím, kterak se má. Jg. — K. s konditio-
nalem (kterakby) místo a s kondit. (aby),
vz Věta podstatná spojková. — K. místo
, že' po časoslovech radosti atd. Zajisté v pa-
měti máte, kterak jsem roku minulého učinil
dvoje psaní. Žer. — K. = ač, vě větách
připouštivých. Kterak ti všichni divové jsou
velicí, avšak proti tomuto nebeskému divu
jsou malí. Pass. Kterakžkoli mladý, přec
to učinil. Us. — Pojí se s: -si, -s, -že, -ž.
Kterakž, kteraksi. — Kterakž s přechodní-
kem, vz Transgressiv.

Kterakosť, i, f., qualitas. Boč. Aby někdo
vyznal o jisté věci n. o jisté kterakosti, to-
tižto jakosti. Brikc.

Kterakový, zastr. = kteraký, welcher, wie
beschaffen. Kanc. br., BN.

Kteraký, jaký, qualis, němec. wie be-
schaffen, was für ein, von welcher Beschaf-
fenheit. Těmito slovy tážeme se po vlastno-
stech někdy s jakýmsi obdivováním. V pří-
mých a nepřímých otázkách: Jakou mocí
tyto věci činíš? Br. Kterakým způsobem to
činíte? V. Počne se diviti, kteraké věci činí.
Br. — Zk. — K. ve spojení s: -si, -že, -koli,
-by. Jest kterakás hlubokosť bezedná lidská
žádosť. Troj. Vz Zk. Skl. 364.