836

Kterousi, kdysi. Kterousi vám to zapla-
tím = pomstím se vám za to. Na Mor., Brt.

Který, v obec. mluvě: kerý. Vz T. Který
z kořene zájmenného k% a srovnávací pří-
pony terb, tera, tero, řec. řepo (nom. tí^oc),
původně tara, tedy který = kdo z obou,
uter. Zk., Schl. — Který (tázací) klade se,
když se tážeme o věcech jistého množství
n. jisté řady, welcher, was für ein? Který
z těch dvou učinil vůli otcovu ? Br. Kterého
z těch sedmi bude žena? Br. Věděl, která
a jaká jest ta žena. Br. — Pozn. Rozdíl
mezi který a kdo. Při kdo odpovídáme zá-
jmeny: já, ty, on, ten, onen n. jmény pod-
statnými; při který jmény číselnými, adjektivy
n. substantivy s příslušnými přívlastky. Kdo
to udělal? Bratr, já. Který z těch obou to
učinil? První. Kterou cestou potáhneme?
Cestou pouště. Zk. Skl. str. 364. Zájmenem
který tážeme se po množství nebo řadě
předmětův anebo po předmětech samých od
jiných je různíce. Bž. Ml. str. 154. Vz Kdo. —
K., jenž, zájmeno vztažné, welcher. Pojí se
s indikat. a kondit. Vz Konditional. Nes zmu-
žile příhody, které tě potkaly. Br. Pes, který
nejvíce štěká, nejméně kouše. Prov. Dejte nám
kníže, kterýž by soudil spravedlivě naše hlavy.
Háj. — Pozn. 1. Čeština jako řečtina ráda
z vazby vztažné ve vazbu demonstrativnou
přechází. Mlčím o jiných věcech, kteréž k nám
z dalekých krajin přecházejí a my je (m.:
a které my) za drahé peníze kupujeme. Anth.
II. 195. Po levé straně jest Pontus euxinus
a jezero maeotské, při nichž vůkol mnozí
národové bydlejí a mnohé řeky do nich (m.
a do nichž) tekou. Anth. II. 222. — Pozn. 2.
Který zastupuje v 14. stol. ještě zřídka vztažné
zájmeno jenž; který jest tedy mladší. Mkl.
S. 92. Vz Jenž (ku konci). Vz také, Který'
v Brs. 98. K. = kolikátý. O které hodině
mám přijíti? Us. — K. = některý, neurčité
zájmeno, einer, irgend einer. Ta země je tak
dobrá, jako která ve světě. Zlob. Neviděl
jsem, aby který kterého ranil. — K. klade
se často m. ten, čím se věty těsněji spojují.
Taktéž v latině. Kimon byl z vlasti vypo-
věděn, kterého činu Atheňané brzy litovali.
(Cimon patria pulsus est. Cujus facti Athe-
nienses mox poenituit). Kos. — K. místo
, aby^l ve větách účelných. Ani daru nemáme,
kterýž bychom mu přinesli. Br. Vz Věta
účelná. — Který, jenž stran shody se sub-
stantivem, ku kterému se táhnou. Zájmena
vztažná jenž a který srovnávají se s jménem
podstatným, ku kterému se vztahují, v rodě
a čísle, v pádu však řídí se výrokem věty
vedlejší. 1. Táhnou-li se na bezživotná masc.
pl., užívá se v nom. rodu muž. n. ženského.
Pobořili oltáře, kteříž byli v Jeruzalemě. Br.
(které byly. Us. ). — 2. Táhnou-li se na zá-
jmena osobná: já, ty, my, vy, on, tedy časo-
slovo věty přídavné řídí se osobou zájmen
těchto. Kdo jsi ty, kterýž voláš na krále?
Br. — 3. Táhnou-li se na více jmen, kladou se
v číslo množné; pak-li se jen na poslední
slovo táhnou, souhlasí s tím. Zemřeli mu
otec a matka, kteří oň pečovali. Us. — 4.
Táhnou se také někdy na přídavná jména
přisvojovací. Rozvažuj božskou všemohouc-
nosť, kterýžto vše z ničeho stvořil. Kom. —

5. Zhusta se subst. do věty přídavné pře-
kládá a tu zájmeno s ním i v pádu se sro-
vnává. Vlna, kterou barvu nejprve chytí, tu
drží. Kom. — Pozn. k slovosledu. Žák, který
se pilně učí, bývá chválen, lépe: Který žak
se pilně učí, bývá chválen. Václ. Hylmar. —

6. Místo jenž a který kladou se co a kolikož
s gt., když myšlénku vedlejší činem obec-
nějším vynésti jest. Nevšichni lidé, co jich
jest na tomto světě, spolu se znají. Pass.
(Vz Co, 2). — Zk. — K. ve spojení s: -si,
-koli, -ž, -že, -žto. Vz Cosi, Cokoli. Učinil to
z kterékoliv příčiny. Br. I zavolav kterýchsi
dvou z učedlníkův svých, poslal k Ježíšovi.
Br. — Vz Zájmeno, G.

Ktesi-as, a nebo e, m., lékař a dějepisec
řecký. Vz S. N.

Ktesif-on, onta, m., řečník athenský ze
4. stol. př. Kr.

Kto (strslv. k*L-to), staroč., = kdo; ktož
= kdož. Kat.

Ktv. Kmen tento objevuje se dosti často
v strč. památkách: Obih ktv-ie-š-e, ruměnci
ktv-ě-ch-u. Kt.

Ktvěchu = kvetli (strč. ) Výb. I.

Ktvieše = kvetla. Kat. 191.

Ktvu, zastr. = kvetu.

Ktvúci = kvetoucí. Kat. 2807., 3176.

Ktý, strč., = který, welcher. Hil.

Ku, předložka, vz K. — Ku, hlas že-
žhulčin. Us. Vz Kuku.

Kuba, y, m. (dle, Despota'), Kubík, a,
Kubíček, čka, m., Kubák, Kubáček, Kubeš,
Kubín, Kubata = Jakub. Někdy i Kuba dobře
mluví. Prov. na Slov., Č. Směje se na to,
jako Kuba na jelito. Č. Zdvořilý Kuba (vz
Hrubý). Č. Kubo, kdes nechal Filippa? Václ.
Hylmar. Bije Kuba do Jakuba a Jakub do
Míchala, vivastia — vivasta — vivastia byla;
a kdo nevypije, toho ve dva kyje, vyvastia
atd. Mřk. — To je Kuba (Kubík, kubík)
= výborný v něčem. Us. — K., y, f. Kaše
z krupice, sušených hub a vody o štědrém
večeru na Táborsku. Neměli ryb, měli jen
kubu. Us. Hrš. — K., y, f., největší ostrov
Západní Indie. Vz S. N.

Kubarka, y, f., conovolus, plž. Krok.

Kubarník, u, m. bergera. Rostl.

Kubata, z Jakub.

Kubeb, u, m., piper cubeba, Kubebe, Cy-
bebe, ein Gewürz. Reg. zdr. 103.

Kubelka, y, f., pískorka, moučné jídlo.
Us. — K., y, m., Wirrkopf. Rk.

Kuběna, y, f., z lat. concubina, soulož-
nice. Das Kebsweib. V. Dítě z kuběny.

Kuběnář, e, m., concubinarius, soulož-ník. Der Kebsmann. Kn. dr., Kom.

Kuběnářství, n., souložnictví. Kebsehe.
K. páchati. Pr. Kut.

Kuběnský, kebsweibisch. K. dům. Zlob.

Kubeš, Kobeš, bše, m. = Jakub.

Kubík, a, m., vz Kuba. — K., porphyrio,
pták bahní, Krok; krkavec, Rabe. V. — K.,
u, m., u zedníků: kostka, krychle, kost-
kový sáh.

Kubka, y, f., ryba. Krab.

Kubla = kublal.

Kublaj, e, m., chan tatarský. Rkk.

Kublal, a, m., kubla, kdo se kublá, [ein
Launler, Tändler. Us. Ber.