842

Kulturní, vzdělanosti se týkající, Kultur-.
K. Historie (dějepis vzdělanosti lidské). S. N.

Kulžmo. Rozběh k. v levo v pravo (kulhaje,
jednou nohou skákaje. V tělocviku).

Kumáč, e, m., bavlněná tkanina červené
barvy. Ein Stoff von Baumwolle. Č.

Kumarin, u, m., Tonkacamphor, látka
těkavá, vonná: C_{18 H 6} Vz S. N., Šfk. 524.

Kumbálek, lku, m., bambousek, kleines,
schlechtes Häuschen, Bude.

Kumburk, Koldenburk, Kolmburk, a, m.,
starý hrad u Jičína. V. S. N.

Kumer, mru, m., stonek (v syrařství),
který nese kotel. Na Slov. Am.

Kuminol, u, m. C₂₀H₁₂O2,. Šik. 521.

Kumnouti, nul, utí = z ticha šťouchnouti,
na Slov. — koho kam: v bok. Baiz. Zupfen,
leise stossen.

Kumol, u. m., C₁₈H₁₂, průhledná aro-
matická tekutina. Šfk. 442.

Kumpán, a, m., soudruh, společník. Vz
Compagnon. Pk. Der Studien-, Zimmer-,
Konviktsgenosse, Gl; ein lustiger Geselle.
Star. lat.

Kumpleta, y, kumpletoř, e, f., z lat.
completa, completorium, die letzte der kano-
nischen Horen, die nach Sonnenuntergang
gesungen wurde. Ke skonání dne mají pěti
(zpívati) hodinu, jíž říkají kumpleta. Št. (Gl. ).

Kumrowitz, Komárov u Brna.

Kumulace, e, f., z lat. cumulatio, hroma-
dění, nahromadění. Rk. K. jest, když se jedna
a táž věc s více stran před oči staví. Člověk
moudrý nestrachuje se smrti věda, že jest
počátkem odpočinutí, lékem bolesti, útěchou
kvílících, zprostitelkyní z bídy a nouze atd.
Kumulation, Anhäufung. Vz Zk. Ml. II. str. 170.

Kumulativní: hromadný, společný. Ku-
mulativ. Rk.

Kumulovati, hromaditi, nahromaditi, něco
s jinou věcí najednou odbyti, vyříditi. Kumu-
liren, häufen, anhäufen.

Kumžak, a, m., Königseck, v Budějovsku.
Vz S. N.

Kůň (dříve kóň), gt. koně, m., (krátí ů,
vz ů). Starého akk. kůň = nom. užívá se
podnes: sednouti na kůň. Vyskoč panenko
na můj kůň. Er. P. 506. Vz násl. Pl. nom.
koni, koní (D. ), koně, koňové; gt. koní,
koňův; dat. koním, koněm a koňům; akk.
koně; lok. koních, koněch; instr. koni, koňmi.
Kůň sklání se tedy v pl. z části také jako
, Znamení. ' Koně je, jak se Kts. domnívá, za-
staralý nom. dualu, jenž ostatní pády dle pl.
tvoří. Jiní mají za to, že v tvaru, koně' jest
koncovka neživotných. Ht. v Sr. ml. str. 187.
píše: S nom. a vok. pl. koně nesprávně bývají
spojovány přívlastky na -i aneb -í: bratrovi,
černí m. bratrovy, černé koně; správně na-
proti tomu s koni, koní a koňové: bratrovi,
černí koni (koňové, koní), a to proto, že
přívlastek tvarem svým shodovati se má
s určeným jménem. Je-li toto, jako koně,
tvarem neživotné, i přívlastek jeho takým
býti má, jaký neživotným patří a naopak.
Mkl. soudí, že, koně^l není dual, nýbrž spíše
forma akkusativu pl., jako u Slováků hady
m. hadi, a i v Čechách na mnohých místech
se říká: To jsou vojáky (naopak: viděli jsme
vojáci); a u neživotných rovná se forma nom.

formě akk. S Mkl. souhlasí Prk. Vz str. (tohoto
slovníku) 564. a. ř. s hora 13. a násl. —
Kůň, koník, koníček, čka, oř, komoň, hřebec,
valach (klepec); klisna (kobyla); hříbě, hří-
bátko; mnoho koní: koňstvo; k. divoký:
sveřepec, stádník, stádní kůň. Kůň, kónb,
lat. equus caballus, lit. kuinas; kobyla, koby-
lica, lat. equa, lit. kummele. To má Schl. za
stažené z komoň a to m. koboň a kummele
m. kubele, a to souvisí s: kobyla, lat. ca-
ballus. Cf. Kobň — kóň (vedlé kob-yla). Gb.
Hl. 111. Popis koně vz ve Frč. 383. Pferd.
K. špatný: mrcha, herka, hamra, škapa. Šp.
K. náruční (poboční, brázdní, popravní, na
pravé straně oje), podsední (podsedlní, oprat-
ník, sedlový, násedce, na levé straně oje; na
něm bývá sedlo, tedy bývá pod sedlem, tedy
podsedlní), Pt.; povodník, povodní k., k.
na povodě (Leit-, Skl. ), opraťák, opratní
(podsedlní k., Leitseil), Šp.; k. dobře posta-
vený, pěkného údělku, pěkné postavy, pravi-
delného zrůstu, Šp., bosý (neokovaný), Šp.,
arabský, tatarský, perský, anglický, turecký,
berberský, francouzský, vlaský, německý,
holandský, sedmihradský, bukovinský, kra-
jinský, český, S. N., neapolský, dánský, his-
panský, friský, holštýnský, meklenburský,
polský, uherský. Šp. K. dle potřeby a chodu:
K. do vozu (tahoun, tažný), kočárský, kotčov-
ský, kotčí, poštovský, robotný, soumarský,
soumarní, vojenský, do boje, turnajský (kolčí,
hončí), myslivecký, k jízdě, jízdný (jezdecký,
šlapa, Us., zápřežný, vozník. Břez. ), při oji,
od oje, školní, neosedlaný, Jg., vycvičený,
stavný n. zrážlivý, stavný na ostruhu, lenivý
n. klaznovitý, Šp., jednochodník (mimo-
chodník), šlapací, šlapák, klusavý, klusací,
stranilý (jsa jankovitý), klecavý, zkřesaný
n. šmatlavý, napadavý, klusák; klesavý, pot-
klivý, nepevný na nohu, v kalupu jdoucí,
kročák (který má dlouhý krok), klopýtavý
Jg., příkolejní, Wildbahnpf., povojný, Stan-
genpf. Čsk., reservní. Rf. Dle barvy n. srsti:
vranný (vranec, vranník), brnavý (brůna),
višňák, liška, bílý, hnědý, plavý (žemlový),
ryzí (ryzka, ryzák, ryzek), strakatý (straka),
proměnný, plesnivý (plísník), jabkovitý (ja-
blečník), kostkovatý, myška, šedivý, popelatý,
Ja, tygrovaný (tygr), D., mrazkovitý (mrazek),
tiska. Jg. Dle jakosti: tvrdoústý, tvrdohubý,
tvrdý, necitlivý, židký (kterého chomout brzo
rozedře), od sedla stlačený, krkavý, klaznovitý
(silný ale tahati nechtějící), kousavý, lekavý,
plachý, ohnivý, divoký (kacíř, Šp. ), nepo-
jemný v uzdu, krotký, tichý, jako jelen štíhlý,
vášnivý, kusý (šváb), Jg., anglisovaný, potý-
kavý; který ztratil jádro: (Kennung): výroň,
netahálek; bouřlivý, měkkohubý, s dlouhýma
ušima: klepouchý, s ohrnutým nosem: klá-
bonosý, neokrocený, kolenoplešný, vykle-
štěný (valach), jádrooký, půdoplachý, vzdu-
choplachý, kosmatý, jiskravý, výhonělivý
(při dobré stravě hubený), vyplecený (bug-
lahm). Šp. Dle nemocí: ochvácený, ozhřivý,
soplivý, červivý, vodnatý, dušný, dýcha-
vičný, soptivý, plno-, plochorohý, odražený,
se zasekávající, chřípěčný, schvácený, sou-
chotivý, hladovitý, obžerlivý, roupovitý,
jankovitý, paducník, chrastavý, práchnivý,
prašivý, svrabivý, závrativý, zhmožděný, zdá-