Předchozí (855)  Strana:856  Další (857) |
|
|||
856
|
|||
|
|||
Kvecíř, e, m., der Münzstrecker, welcher
das Silberblech dehnt. Gl. 112. Kvečeti, el, ení, = dřepěti, hocken. Na
Slov. Koll. Kvedlačka, y, f., vrtička, moutička, der
Querl. Vařečka je něco jiného. Vz Vařečka. Pt. Kvedlička = kvedlačka. Vz Kverlička.
Kvěl, e, m., kvílení, Jammer, Wehklage.
Koll. Kventlík, kvintlík, u, m., 1/4 lotu, Quent-
chen. Ani za kventlík nevážiti. V. K. as 4 gramy. Vz Gram. Kverk, a, m., z něm. Gewerke (Berg-
genosse), těžař, nákladník na hory. Vys., Arch. IV. 265., Gl. 112., Pr. Kverlička, kverlovačka, y, f., lépe než
kvedlička, kvedlovačka; moutev, moutvička, z něm. der Querl. Us. Kverlovati, kvedlovati = moutiti, za-
moutiti, rozpěniti, querlen. Vz Kverlička. Kvesta, y, f., z lat. quaestum, die Almosen-
sammlung; kvestář, e, m., der Bettelmönch. Gl. 113. Kvésti, kvísti (m. kvet-ti t před t v s),
kvetu (ne: květu, jako mésti—metu, plésti— pletu; vz Retnice. Chybně: květu, květl; e jest ve kmeni m. strsl. b (cvtt); ě v podst. jménech květ, květina atd. vzniklo stupňo- váním, jehož není ve tvarech sloves I. třídy. Brs. 98. Cf. Ht. Brus str. 115, pozn. 1.; Gb. Hl. 144. ). kvetl (kvítl), tení; kvetnu, kvítnu, nul, nouti, utí; květati, kvítati; imper. kveť; přechod. kveta (ouc). Kvésti v již. Čechách kfěct, rozkfěct, rozkfětat. Kts. Blühen. — abs. To děvče jen kvete. Ml. Umění kvete. Ml. Hory kvetou. Růže trhati, když kvetou. Us. Nehet kvete. Us. Měď kvete (když po ochlazení bublinky vydává). Vys. — čím. Pěti rameny bude kvísti rod můj. Dal. K. růžemi, Us., moudrostí, ctností. Troj. Jabloň kvete květem bílým. Byl. Zelená travička bílým kvítkem kvete. Er. P. 299. Tenkrát mé srdéčko láskou kvetlo; Ta marjánka mo- drým kvítkem kvete; Až dub pokvete bílou ratolestí. Er. P. 158., 177., 188. K. pěkným umýváním s obtížením služebníkův až do mrzkosti. Chč. 446. Cf. Klince, muožete už žltým kvitnúť! Rozmarínok bielým prokvitá. Na Slov. (Strom) modrým kvítkem prokve- tuje. Er. P. 500. a. (Ht. Brus. 115. 116. ) Vz Hloží, Kvitnouti. — jak. Kvete na jalovo. Št. N. 167. — kde, v čem. Dílo jí v rukou kvete (= lenoch). Č. K. v slávě. V. Srdce mi v potěšení kvete. Plk. Moudrostí mezi lidmi kvetl. Troj. Dlúho obih mezi ludem ktvieše. Rkk. 45. Na lícech ruměnci ktviechu. Rkk. 39. Když na mém hrobě tráva kvete. Er. P. 438. — kdy. Ta bylina v létě kvete. Us. — odkud. Salnitr ze země kvete. Jg. Květ, u, kvítek, tku, kvíteček, čku, m.;
cvěfcb, pol. kviat, lit. květka. Sr. sk. cvi (růsti, bubřeti). Schl. ě v květ jest stupňované ze kvit, vz Kvésti a Gb. Hl. 144. Květ (rostlin) je zvláštní ústrojí rostliny k nesení plodův a semen (Pt. ), je spolek všech částí, ježto k vytvoření plodu a semen nevyhnutelně nutny jsou, jsouce na společném lůžku i s listovými obaly, které je z venku neprostředně při- krývají. Die Blüthe, Blume. K. úplný má čtyři částky: 1. kalich, 2. korunu, 3. tyčinky |
(lístky prašní, Staubgefässe), 4. pestík. Tyčinky
se skládají z nitek a prašníku (Staubfaden und Staubbeutel), v kterém je pyl. Pestík skládá se z vaječníku (semeníku), čnělky a blizny (Fruchtknoten, Griffel, Narbe). Čl., Pt. K. se skládá z částky osní, lůžka a lístku na lůžku vynikajících. Podstatné částky ka- ždého květu jsou lístky prašní (tyčinky) a semeník (obal, v kterém zárodky semen, vajíčka či pupeny semenní se vytvořují aneb aspoň tato vajíčka bez obalu). Méně podstatné jsou lístky okvětné (vnější kruh jich: kalich; vnitřní: koruna). S. N. Vz Kalich, Koruna, Tyčinky, Pestík. K. dokonalý n. dvojobalný mající obal dvojí, kalich a korunu; nedoko- nalý n. jednoobalný (schází-li mu jeden obal, koruna n. kalich); nahý n. bezokvětný (jemuž každé okvětí schází, i koruna i kalich). Květy obojaké n. úplné (které mají i tyčinky i pestíky), dvojaké n. neúplné (které jenom tyčinky nebo jenom pestíky mají), tedy květy: prašní (jen s tyčinkami), pestíkové (jen s pestíky). Je-li prašní květ na jedné rostlině a pestí- kový na jiné, je to rostlina dvojdomá (dioe- cia); pakli oboje květy na společné rostlině jsou, slove rostlina jednodomá (monoecia). Čl. Vz S. N. K. úhledný, nepatrný, drobný, veliký, převeliký, pravidelný, nepravidelný, libovonný, křížový, převislý, převonný, planý, plný, stopkatý, malý, medovonný, visutý, jednotlivý, pyskatý, ozdobný, zvon- kovitý, nálevkovitý, paprskující, trubkovitý, jazykovitý, složitý, vousatý, Čl., sedavý, ko- nečný, bočný, úžlabičkový, přímý, nachýlený, odvislý, ojedinělý, podvojný, potrojný atd., Jd., bezpohlavý, samčí, samičí, Šp., různo- pohlavní, obojaký (oboják, Zwitterblüthe, flos hermophroditus), Nz., bezový, diviznový, heřmánkový, ibiškový, lípový, hruškový, ja- bloňový, muškátový, žebříčkový etc. Kh. (vz více v Kh. str. 349. —350). K. bělostkvoucí, Ler., polní. Jir. Více květů pohromadě: hlávka, úbor, klas, jehněda či kočička, okolík, hrozen. Š. a Ž. K. vypustiti (kvésti). V. Pupenec otevra se tlačí ven květ, a květ ovoce. Kom. Květ prchá. K. z růže. Er. P. 137. Odpadne jeden k., nastane jiných pět. Trnk., Č., Pk. Ženská milosť jest jako hosť; panská přízeň též jako sen; růžový květ, to tré jde zpět. Us. Strom (štěp, bylina) bez květu, panna bez studu, řídko přichází k jakému užitku. V. Bujný k., plný úl. Er. P. 53. — K., = čas nejlepší síly atd. nějaké věci. Blüthe. Květ mladosti, krásy, věku. V pěkném je květu věku (v nejlepších letech). Jg. — K. = výbor, nejlepší, die Blüthe, der Kern, das Beste. K. vojska. L. — K. ženský (čmýra); k. bílý (ženský). Die Blumen, der weibliche Fluss; der weisse Fluss. — K. = velmi sub- tilné částky těl. Die Blumen, die Blüthe. K. mědi, antimonový, železný, vápenný (na ara- gonitu). Jg., Nz., Bř. K. kobaltový (Kobalt- blüthe), mineral v krásně kermezinových dlouhých jehlách krystalovaný, jest arsenič- nan koboltnatý: 3CoO. AsO5 + 8HO. Šfk. 263. K. sirkový (Schwefelblumen), prášek síry jemný, kyprý, pěkně žlutý. Vz Šfk. 49. K. zinkový. Vz Sfk. 269. — K., bílý přední konec liščí ohánky. Šp. — K. = od sladu odpadlé kličky neb kořínky, klí, der Keim, |
||
|
|||
Předchozí (855)  Strana:856  Další (857) |