856

Kvecíř, e, m., der Münzstrecker, welcher
das Silberblech dehnt. Gl. 112.

Kvečeti, el, ení, = dřepěti, hocken. Na
Slov. Koll.

Kvedlačka, y, f., vrtička, moutička, der
Querl. Vařečka je něco jiného. Vz Vařečka. Pt.

Kvedlička = kvedlačka. Vz Kverlička.

Kvěl, e, m., kvílení, Jammer, Wehklage.
Koll.

Kventlík, kvintlík, u, m., 1/₄ lotu, Quent-
chen. Ani za kventlík nevážiti. V. K. as
4 gramy. Vz Gram.

Kverk, a, m., z něm. Gewerke (Berg-
genosse), těžař, nákladník na hory. Vys.,
Arch. IV. 265., Gl. 112., Pr.

Kverlička, kverlovačka, y, f., lépe než
kvedlička, kvedlovačka; moutev, moutvička,
z něm. der Querl. Us.

Kverlovati, kvedlovati = moutiti, za-
moutiti, rozpěniti, querlen. Vz Kverlička.

Kvesta, y, f., z lat. quaestum, die Almosen-
sammlung; kvestář, e, m., der Bettelmönch.
Gl. 113.

Kvésti, kvísti (m. kvet-ti t před t v s),
kvetu (ne: květu, jako mésti—metu, plésti—
pletu; vz Retnice. Chybně: květu, květl;
e jest ve kmeni m. strsl. b (cvtt); ě v podst.
jménech květ, květina atd. vzniklo stupňo-
váním, jehož není ve tvarech sloves I. třídy.
Brs. 98. Cf. Ht. Brus str. 115, pozn. 1.; Gb.
Hl. 144. ). kvetl (kvítl), tení; kvetnu, kvítnu,
nul, nouti, utí; květati, kvítati; imper. kveť;
přechod. kveta (ouc). Kvésti v již. Čechách
kfěct, rozkfěct, rozkfětat. Kts. Blühen. —
abs. To děvče jen kvete. Ml. Umění kvete.
Ml. Hory kvetou. Růže trhati, když kvetou.
Us. Nehet kvete. Us. Měď kvete (když po
ochlazení bublinky vydává). Vys. — čím.
Pěti rameny bude kvísti rod můj. Dal. K.
růžemi, Us., moudrostí, ctností. Troj. Jabloň
kvete květem bílým. Byl. Zelená travička
bílým kvítkem kvete. Er. P. 299. Tenkrát
mé srdéčko láskou kvetlo; Ta marjánka mo-
drým kvítkem kvete; Až dub pokvete bílou
ratolestí. Er. P. 158., 177., 188. K. pěkným
umýváním s obtížením služebníkův až do
mrzkosti. Chč. 446. Cf. Klince, muožete už
žltým kvitnúť! Rozmarínok bielým prokvitá.
Na Slov. (Strom) modrým kvítkem prokve-
tuje. Er. P. 500. a. (Ht. Brus. 115. 116. ) Vz
Hloží, Kvitnouti. — jak. Kvete na jalovo.
Št. N. 167. — kde, v čem. Dílo jí v rukou
kvete (= lenoch). Č. K. v slávě. V. Srdce
mi v potěšení kvete. Plk. Moudrostí mezi
lidmi kvetl. Troj. Dlúho obih mezi ludem
ktvieše. Rkk. 45. Na lícech ruměnci ktviechu.
Rkk. 39. Když na mém hrobě tráva kvete.
Er. P. 438. — kdy. Ta bylina v létě kvete.
Us. — odkud. Salnitr ze země kvete. Jg.

Květ, u, kvítek, tku, kvíteček, čku, m.;
cvěfcb, pol. kviat, lit. květka. Sr. sk. cvi (růsti,
bubřeti). Schl. ě v květ jest stupňované ze
kvit, vz Kvésti a Gb. Hl. 144. Květ (rostlin)
je zvláštní ústrojí rostliny k nesení plodův
a semen (Pt. ), je spolek všech částí, ježto
k vytvoření plodu a semen nevyhnutelně nutny
jsou, jsouce na společném lůžku i s listovými
obaly, které je z venku neprostředně při-
krývají. Die Blüthe, Blume. K. úplný má
čtyři částky: 1. kalich, 2. korunu, 3. tyčinky

(lístky prašní, Staubgefässe), 4. pestík. Tyčinky
se skládají z nitek a prašníku (Staubfaden
und Staubbeutel), v kterém je pyl. Pestík
skládá se z vaječníku (semeníku), čnělky
a blizny (Fruchtknoten, Griffel, Narbe). Čl.,
Pt. K. se skládá z částky osní, lůžka a lístku
na lůžku vynikajících. Podstatné částky ka-
ždého květu jsou lístky prašní (tyčinky)
a semeník (obal, v kterém zárodky semen,
vajíčka či pupeny semenní se vytvořují aneb
aspoň tato vajíčka bez obalu). Méně podstatné
jsou lístky okvětné (vnější kruh jich: kalich;
vnitřní: koruna). S. N. Vz Kalich, Koruna,
Tyčinky, Pestík. K. dokonalý n. dvojobalný
mající obal dvojí, kalich a korunu; nedoko-
nalý n. jednoobalný (schází-li mu jeden obal,
koruna n. kalich); nahý n. bezokvětný (jemuž
každé okvětí schází, i koruna i kalich). Květy
obojaké n. úplné (které mají i tyčinky i pestíky),
dvojaké n. neúplné (které jenom tyčinky nebo
jenom pestíky mají), tedy květy: prašní
(jen s tyčinkami), pestíkové (jen s pestíky).
Je-li prašní květ na jedné rostlině a pestí-
kový na jiné, je to rostlina dvojdomá (dioe-
cia); pakli oboje květy na společné rostlině
jsou, slove rostlina jednodomá (monoecia).
Čl. Vz S. N. K. úhledný, nepatrný, drobný,
veliký, převeliký, pravidelný, nepravidelný,
libovonný, křížový, převislý, převonný,
planý, plný, stopkatý, malý, medovonný,
visutý, jednotlivý, pyskatý, ozdobný, zvon-
kovitý, nálevkovitý, paprskující, trubkovitý,
jazykovitý, složitý, vousatý, Čl., sedavý, ko-
nečný, bočný, úžlabičkový, přímý, nachýlený,
odvislý, ojedinělý, podvojný, potrojný atd.,
Jd., bezpohlavý, samčí, samičí, Šp., různo-
pohlavní, obojaký (oboják, Zwitterblüthe,
flos hermophroditus), Nz., bezový, diviznový,
heřmánkový, ibiškový, lípový, hruškový, ja-
bloňový, muškátový, žebříčkový etc. Kh.
(vz více v Kh. str. 349. —350). K. bělostkvoucí,
Ler., polní. Jir. Více květů pohromadě: hlávka,
úbor, klas, jehněda či kočička, okolík, hrozen.
Š. a Ž. K. vypustiti (kvésti). V. Pupenec
otevra se tlačí ven květ, a květ ovoce. Kom.
Květ prchá. K. z růže. Er. P. 137. Odpadne
jeden k., nastane jiných pět. Trnk., Č., Pk.
Ženská milosť jest jako hosť; panská přízeň
též jako sen; růžový květ, to tré jde zpět.
Us. Strom (štěp, bylina) bez květu, panna
bez studu, řídko přichází k jakému užitku.
V. Bujný k., plný úl. Er. P. 53. — K., =
čas nejlepší síly atd. nějaké věci. Blüthe.
Květ mladosti, krásy, věku. V pěkném je
květu věku (v nejlepších letech). Jg. — K. =
výbor, nejlepší, die Blüthe, der Kern, das
Beste. K. vojska. L. — K. ženský (čmýra);
k. bílý (ženský). Die Blumen, der weibliche
Fluss; der weisse Fluss. — K. = velmi sub-
tilné částky těl. Die Blumen, die Blüthe. K.
mědi, antimonový, železný, vápenný (na ara-
gonitu). Jg., Nz., Bř. K. kobaltový (Kobalt-
blüthe), mineral v krásně kermezinových
dlouhých jehlách krystalovaný, jest arsenič-
nan koboltnatý: 3CoO. AsO₅ + 8HO. Šfk.
263. K. sirkový (Schwefelblumen), prášek
síry jemný, kyprý, pěkně žlutý. Vz Šfk. 49.
K. zinkový. Vz Sfk. 269. — K., bílý přední
konec liščí ohánky. Šp. — K. = od sladu
odpadlé kličky neb kořínky, klí, der Keim,