858

Květovec, vce, m. K-ci mají táhlé ne-
článkované tělo bez příssavných desek a bez
háčků. K. kapří, caryophyllaeus mutabilis,
hlíst plochý. Frč. 63.

Květovka, y, f., květová žemle, žemle
z vyrážky, Mundsemmel. Ros.

Květovoň, ě, m. = květoň.

Květový = od květu n. z květu, květný,
Blumen-, Blüthen-. K. rolí, niva, med, kalich,
poupě, pyl (prášek), Šp., pupenec.

Květozob, u, m., caeroba, pták. Presl.

Květožábrý. K-bří, anthobranchia, druh
plžů. Krok. II. 126.

Kvetula, e, f., jméno krav. Koll.

Květuše, e, f., ves u Jílového.

Květušín, a, m., jm. místní. Mus.

Květušov, a, m., Quittosching, jm. místní.
Mus.

-květý, dvou-, tříkvětý. Rostl.

Kvíce, e, f., ves u Slaného. Tk. II. 440., 472.

Kvicnouti, cnul a cl, utí, viseti, hängen.
Na Slov.

Kvíčal, a, m. = kvičala. Žid.

Kvíčala, kvíčalka, kvíčalička, y, f. K. od
kvič-eti. Šf. K., čvíčala, čvíkota kvičí. Turdus
pilaris, Krammetsvogel, Weindrossel. Na Slov.
jalovčák. V. Na Mor. též kvíčela. Brt. Kví-
čaly lapati, stříleti; čihadlo, humenec, bouda
na kvíčaly. Šp. — K. mořská, turdus torquatus,
vodník, kos, kos kroužkovitý, kroužkokos,
kos vodní, sněžní, mořský, Meer-, Ringamsel.
Us. Zbir. — K. z krmníku (žertovně) = vepř,
husa. Ros., Č. Není lepšího ptáka nad k-lu
z krmce (krmníku = nad husu). Pk.

Kvíčalík, a, m. = kvíčala. Reš.

Kvíčalník, a, m., ptáčník kvíčaly chyta-
jící. Boč. Krametsvogelfänger.

Kvíčer, u, m., kvíčerek, rku, m., kví-
čeří, n. Die Zeit zum Abend. Us. Petrov.
Dch.

Kvíčerou, k večeru, gegen Abend. Lpř.

Kvičeti, 3. pl. -čí, kvič, če (íc), el, ení;
kvičívati; kvíknouti, knul a kl, utí; kvíkati,
kvíkávati, quieken, quieksen, quietschen,
wimmern, winseln. Jg. — abs. Svině, pes,
kvíčala, dvéře kvičí. Jg. — na koho. Ptáci
na nás (sovy) kvičí. Rad. zvíř. — kde. Pod
nohama kvičel les. Puch. — V uších k. Aesop. —
se = s někým se drážditi, kníkati, sich muth-
willig an einander reiben. Koně se kvíkaly.
L. — se s kým kvíkati.

Kvičlavý, kvíkavý, quiekend. Koll.

Kvidín, a, m. (Kvidzin), mě. Marienwerda.
— Kvidíňan, a, m. — Kvidínský.

Kvik, u, m., kvičení, das Quieken, Ge-
quieke. Jaká svině, taký k. Prov. na Slov.
K. sviní. Jel. Jaké prase, taký k., jaký národ,
taký zvyk. Trnk.

Kvíkal, a, m., lipurus, ssavec vaknatý.
Krok.

Kvíkati, vz Kvičeti.

Kvíl, e, m. = kvílení, die Wehklage. Holý.

Kvílení, n., das Jammern, Jammergeschrei,
Geheul, Krächzen, Gewinsel, Heulen, Wim-
mern, Weinen. V., Jg. K. nad umrlým. V.
Bylo veliké k. od židů; ku k. někoho při-
vésti; Ó dcero lidu mého, vydej se v k. Br.
K. dětinské. V.

Kvíliti, 3. pl. -lí, impert. obyč. kvěl, ač
čteme i u V. kvil, kvíle (íc), il, ení; kvílí-

vati. V obecné mluvě ve vých. Čechách
(a jinde); kvíleti. Šb. Naříkati, žalostiti, plakati,
hořekovati, jammern, heulen, wehklagen. V.,
Jg. —abs. K. jako dítě. V. Kvěl jedle, nebo
padl cedr (kvěl malý, neb padla tvá pod-
pora). Sych. K. budou, kteříž smilnili. V.
Bolestně kvěl, potom se potěš. Bs. Kvilte
pastýři. V. Člověk kvíle rodí se. Kom. —
co. Ty těžkosti onen biskup kvílil (toužil,
žaloval). Kom. — koho, čeho. Aniž potřebí
jest k. v počet svatých přijatého. V. Kvílil
jí dům israelský za dnů sedm. Br. Kassandra
kvílí smrti všech svých. Troj. I budou k.
salášové pastýřů. Amos. 1. 2. K. zbitých
(gt. causae). Br. — nad kým. Přišel Abraham,
aby kvílil nad Sarou. Genes. Kvílili nad ním
mnoho dní. Br. Tehdáž k. bude lid nad nimi.
Br. — kudy. (instr. ) Vichr křovinami kvílí.
Vocel M. a K. 17. — jak. (instr. ) Kvílili
tam kvílením velikým a velmi žalostným.
Br. — koho čím = trápiti. Mě jediné tiem
kvielíš. Tristr. 249. — po čem. Ten, kterýž
po matce kvílí, smutek nesa. Br. — na co,
na koho. Abych na tě více nekvílil. Tkad. —
o co. Mlč, a nekvěl o to. Tkad. — kde.
na kterém jsi místě nejprve kvílil. Us. Jel.
bláz. — proč. Pro ztrátu peněz s bratrem
po celý den až do noci kvílil. K. pro koho.
Er. P. 123.

Kvílivě, kläglich, jammernd. K. něčeho
želeti. Jg.

Kvílivosť, i, f., Neigung zum Jammern. Jg.

Kvílivý, plačtivý, jammernd, heulend,
wimmernd. K. želení. Ctib.

Kvinde, kvindy. Dáti komu n. čemu k. =
výhost, pustiti koho od sebe. Abschied geben.
Dáli mu kvinde, aby si hledal jinde. Us.
Dali mu kvinde, aby si šel štěstí hledat jinde.
Vz Odbytí. Lb. Mně jsi dal kvinde. Er. P.
191. Kvinde dostati. Šm.

Kvinta; y, f., lat. = pátá, pátá třída gymna-
sijní. — K. = nejtenčí struna houslí, die
Quinte. Spustil z kvinty (= upustil). Č., Jg.
Začíti od basu a skončiti na kvintě. Č. To
jsou kvinty = kroutíš. Us. Kvinta falešná,
lichá, tajná n. skrytá, zjevná. Kvintový chod,
nedovolený kvintový chod. Podlé čisté kvinty.
Poloha kvintová. Kruh kvintový. Hd.

Kvinterno, a, n., v obec. mluvě m. pate-
řina. Nz

Kvintlík, u, m., vz Kventlík.

Kvintovati = kvíliti, heulen, weinen. Na
Slov. Plk.

Kvis, Kvejs, a, Kvizda, y, m., v obec.
mluvě z Quido. Dch.

Kvísti, vz Kvésti.

Kvit, u, m., na Slov. = kvitance, Quit-
tung. Bern. — K., u, m., špiritus, Weingeist.
Na Mor. Brt. — Nesklonné, quitt, los, ledig.
Býti k. Již jsem k. Jsme k. Us. —Propustil
bratry kvity i prosty. Mus. 1840. 171. A těch
20 kop jsú svobodni, kviti a prázdni; střlat.
quietare (quietus).

Kvitance, e, f., kvitancí, f., z střlat.
quietancia = přiznání zaplaceného dluhu. V.
K. jest vysvědčení písemné od věřitele dlužní-
kovi dané, že závazku dosti učinil. Vz více
v S. N. Die Quittung. Dluhy plať a kvitanci
ujišťující, že dluh od tebe přijal, míti chtěj.
Kom. Kvitanci od sebe dáti, vydati, J. tr.,