Předchozí (858)  Strana:859  Další (860) |
|
|||
859
|
|||
|
|||
Sp., u pokladnice položiti, složiti. J. tr. K.
propouštěcí. Er. — K. na co: na služné, J. tr., dle obdoby: zápis, upsání na zboží (Brs. 98. ), ale lépe: z čeho: ze služného. K. ze zálohy (záložní, Vorschussq. ). K. z ve- dení poručenství. Pr. K. z vybraného (Be- hebungsq. ). Šp. K. přes co: přes sto zlatých, jest german., Q. über 100 Gulden, tedy šp. m.: ze sta zlatých. K. výmazná n. propustná (löschungsfähig). J. tr. K. n. list propouštěcí z jisté sumy. J. tr. Vz Kvitovati. Kvíteček, čku, m., vz Kvítek.
Kvítečnosť, i, f. Blüthe. MM.
Kvítek, tku, kvíteček, čku, m., na Slov.
kvietok. Blümchen, Blümlein. V. — K. na dobrou i zlou stranu. Ty jsi k.; pěkný, dobrý, čistý kvítek (dobrá kopa). Us. Ty kvítku. Je k. z čertovy zahrádky. Vz Vtipný. Lb. Podzimní kvítek (starý). Vz Staroba. Č. K. z aprilové zahrádky — říkají mu kopřiva. Č. — K., skvrna na těle. Blümchen. Ja. — K., čmýra. Jád. — Vz Květ, Kvítko, Kvítí. Kvítí, kvítíčko, n. = mnoho květův, kvítkův.
Blumen, Blümchen. V. K. trhati, sbírati. V. K. vonné, luční, panny Marie (křížek); rýnské, zimní, heliochrysos; věnec z kvítí, hrnec na k. Jg. K. uschlo, svadlo. Us. Má dluhů jako k. = mnoho. Us. Z jedné to louky kvítí. Vz stran přísloví: Stejnosť. Č. Roste mu k. pod nohama (visí). Vz stran přísloví: Trest, Oběsiti. Č. (Lb. myslí, že smysl jest: Jest šťasten). Bude z něho asi krásné k. (kvítek). Us. Kvítkatý = kvítkovatý.
Kvítko, kvítečko, a, n. = kvítek, květina,
ein Blümchen. Ukáže se k. po zemi. Kom. K. žluté. Jg. Kvítka země dítka, ptáček háje zpěváček. Hrš. Vz Kvítek. — K. žluté, jm. některých druhů pryskéřníkovitých: prys- kyřník jazykovitý, ranunculus lingua, lang- blättriger Hahnenfuss; p. bambulinatý, r. bul- bosus, knolliger H.; p. mnohokvětý, poly- anthemus, vielblättriger H.; p. prudký, r. acris, scharfer H.; plamínek. Riegers Arch. II. 269. Kvítkov, a, m., jm. místní. Mus.
Kvítkovaný = květovaný.
Kvítkovati = květovati.
Kvítkovatý, kvítkatý, květový, blumig,
blumenvoll, geblümelt. Jg. Kvítkový, blumicht. Koll.
Kvítnatý = květnatý.
Kvítnice, e, f. = květnice. Blumengarten.
Us., Puch. Kvítnouti = kvésti. Na Mor. — čím. To
pole celé hloždím kvítne. Sš. P. 354. Kvitovati, (ne: kvitirovati), z lat., =
vyznávati upsáním, že dluh n. co jiného za- placeno, quittiren, Empfangsbescheinigung ausstellen. — koho: poručníky. Kn. drn. 113. — koho z čeho = propustiti, prázdným učiniti. K. z jisté summy peněz. J. tr., Šp., Sněm 1609. Z kteréhož počtu mně vydaného jej a erby jeho sám od sebe i od erbův i přátel svých tímto listem kvituji, propouštím a mocně prázdna činím. Tov. 156. a 109. — čím. Touto kvitancí kvituji. Klat. — přes co: přes 100 zl. — šp. m.: z čeho. — Vz Kvitance. Kvitovník, a, m., kdo kvituje, der Quit-
tirer. Jg. |
Kvitovný list = kvitance. Bern.
Kvittein, Květín u Mohelnice na Mor.
Kvizda, vz Kvis.
Kvjadati = vadnouti, chřadnouti. Na vých.
Mor. Kvoč, e, m., kvok, das Glucken der Henne.
Proč? Odpověď. Pro slepičí kvoč (pro starý kvoč). Ptá-li se kdo hloupě, nevčasně: Proč? odpovídá se: Kvoč; aby stará nekvákala, že nemá proč! Mřk. Eine dumme Frage ver- dient keine Antwort. Us. Kvočeník, u, m., Schradera. Rostl.
Kvočka, y, f. = kvočna. Na Slov.
Kvočna, y, f., kvočka, kvočenka, die
Gluckhenne, Bruthenne, Glucke. Jg. Kvoka. K. kvoká. Pt. I slepá k. zrnko najde. Us. K. vodí kuřata, chodí s kuřaty. Vz Kvočný. — K., vz slepice, kvočka = souhvězdí. Jg. Kvočný. V. K. slepice (na vejcích) sedí.
Reš. Vz Kvočna. Kvok, u, m. = kvoč.
Kvoka, y, f. = kvočna. Na Slov.
Kvokal, a, m., kuňkal, stonavý, ein Siech-
ling. Jg. Kvokati, kvokám, kvoči, kvokávati, gluc-
ken, glucksen, gluchzen. abs. Slepice kdáče a kváče (škřečí). Kom., kvoce. U Chlumce. Mý. Vždycky kvoká = postonává, postýskává sobě, kränkeln, siechen. Bude míti co k., než z toho vyjde. Vz Nesnáze. Č. — na koho. Slepice kvoká na kuřata, Kvokavý, kvokající, gluckend. — K. sto-
navý, siech, kränklich. Reš. Kvol, u, m. = kůl, Pfahl. Na Slov.
Kvolně, ě, f. = kutna. Na Slov.
Kvoň, ě, m. = kůň. Na Slov.
Kvonec, nce, m., strboulek, hlavička, Vz
Konec. Kvonek, nku, m. Kvonky zvonky dělati
(postonávati). Šm. Kvopr, u, m. = kopr. Na Slov.
Kvora, y, f. = kora. Na Slov.
Kvostka = pecka, kostka. Na Slov.
Kvůli, vz Vůle.
-ky. přípona příslovcí: hnedky. Jg., D.
Ký, ká, ké, s ž: kýž, = jaký, který, welcher,
qui. Ký je tázací zájmeno, ale užíváme ho z pravidla jen v masc. vykřikujíce, když otázky, výkřiky s nevolí činíme. Ký čert! Kého kozla! Mkl. Kýž čert se tam nadýrá? Solf. Ký parom! Ká střela! Kou střelu robíš ? Was zum Teufel machst du denn? Na Slov. Ký čert mu to oznámil? BN. Ký blázen ti to povídal? Kého čerta to máte? Us. Ký se skloňuje z pravidla i v písmě, jak se v obecné řeči mluví: Kýho čerta! Kýho (n. kého) čerta tu máte ? Us. Kýho čerta tu děláte ? Us. Ký je také pluralu schopno: kých čertův! U kých čertů vězí? Us. Kými čerty! D. Ale: ký kozli, nikdy: cí kozli! Ht. Sr. Ml. 241. Cf. Nepřátelům aby překážel, buďte cíž buďte. Arch. 1420. — Ký vztažné. Jako Lumír, ký slovy i pěniem bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti. Rkk. 8. — ký (bkb., bkb) přípona jmen přídavných. Přidává se k jednoslabičným slovům a znamená obyčejně způsob nějaký n. jakosť věci: sladký, horký, vlhký, lehký, měkký, blízký, břitký, hebký, hořký, mělký, stydký, trpký, vrátký. Samohláskou opatřené n. zjemněné odvození: -oký, -eký: hluboký, |
||
|
|||
Předchozí (858)  Strana:859  Další (860) |