859

Sp., u pokladnice položiti, složiti. J. tr. K.
propouštěcí. Er. — K. na co: na služné,
J. tr., dle obdoby: zápis, upsání na zboží
(Brs. 98. ), ale lépe: z čeho: ze služného. K.
ze zálohy (záložní, Vorschussq. ). K. z ve-
dení poručenství. Pr. K. z vybraného (Be-
hebungsq. ). Šp. K. přes co: přes sto zlatých,
jest german., Q. über 100 Gulden, tedy šp.
m.: ze sta zlatých. K. výmazná n. propustná
(löschungsfähig). J. tr. K. n. list propouštěcí
z jisté sumy. J. tr. Vz Kvitovati.

Kvíteček, čku, m., vz Kvítek.

Kvítečnosť, i, f. Blüthe. MM.

Kvítek, tku, kvíteček, čku, m., na Slov.
kvietok. Blümchen, Blümlein. V. — K. na
dobrou i zlou stranu. Ty jsi k.; pěkný, dobrý,
čistý kvítek (dobrá kopa). Us. Ty kvítku.
Je k. z čertovy zahrádky. Vz Vtipný. Lb.
Podzimní kvítek (starý). Vz Staroba. Č. K.
z aprilové zahrádky — říkají mu kopřiva.
Č. — K., skvrna na těle. Blümchen. Ja. —
K., čmýra. Jád. — Vz Květ, Kvítko, Kvítí.

Kvítí, kvítíčko, n. = mnoho květův, kvítkův.
Blumen, Blümchen. V. K. trhati, sbírati. V.
K. vonné, luční, panny Marie (křížek); rýnské,
zimní, heliochrysos; věnec z kvítí, hrnec na
k. Jg. K. uschlo, svadlo. Us. Má dluhů jako
k. = mnoho. Us. Z jedné to louky kvítí.
Vz stran přísloví: Stejnosť. Č. Roste mu k.
pod nohama (visí). Vz stran přísloví: Trest,
Oběsiti. Č. (Lb. myslí, že smysl jest: Jest
šťasten). Bude z něho asi krásné k. (kvítek). Us.

Kvítkatý = kvítkovatý.

Kvítko, kvítečko, a, n. = kvítek, květina,
ein Blümchen. Ukáže se k. po zemi. Kom.
K. žluté. Jg. Kvítka země dítka, ptáček háje
zpěváček. Hrš. Vz Kvítek. — K. žluté, jm.
některých druhů pryskéřníkovitých: prys-
kyřník jazykovitý, ranunculus lingua, lang-
blättriger Hahnenfuss; p. bambulinatý, r. bul-
bosus, knolliger H.; p. mnohokvětý, poly-
anthemus, vielblättriger H.; p. prudký, r.
acris, scharfer H.; plamínek. Riegers Arch.
II. 269.

Kvítkov, a, m., jm. místní. Mus.

Kvítkovaný = květovaný.

Kvítkovati = květovati.

Kvítkovatý, kvítkatý, květový, blumig,
blumenvoll, geblümelt. Jg.

Kvítkový, blumicht. Koll.

Kvítnatý = květnatý.

Kvítnice, e, f. = květnice. Blumengarten.
Us., Puch.

Kvítnouti = kvésti. Na Mor. — čím. To
pole celé hloždím kvítne. Sš. P. 354.

Kvitovati, (ne: kvitirovati), z lat., =
vyznávati upsáním, že dluh n. co jiného za-
placeno, quittiren, Empfangsbescheinigung
ausstellen. — koho: poručníky. Kn. drn.
113. — koho z čeho = propustiti, prázdným
učiniti. K. z jisté summy peněz. J. tr., Šp.,
Sněm 1609. Z kteréhož počtu mně vydaného
jej a erby jeho sám od sebe i od erbův
i přátel svých tímto listem kvituji, propouštím
a mocně prázdna činím. Tov. 156. a 109. —
čím. Touto kvitancí kvituji. Klat. — přes
co: přes 100 zl. — šp. m.: z čeho. — Vz
Kvitance.

Kvitovník, a, m., kdo kvituje, der Quit-
tirer. Jg.

Kvitovný list = kvitance. Bern.

Kvittein, Květín u Mohelnice na Mor.

Kvizda, vz Kvis.

Kvjadati = vadnouti, chřadnouti. Na vých.
Mor.

Kvoč, e, m., kvok, das Glucken der Henne.
Proč? Odpověď. Pro slepičí kvoč (pro starý
kvoč). Ptá-li se kdo hloupě, nevčasně: Proč?
odpovídá se: Kvoč; aby stará nekvákala,
že nemá proč! Mřk. Eine dumme Frage ver-
dient keine Antwort. Us.

Kvočeník, u, m., Schradera. Rostl.

Kvočka, y, f. = kvočna. Na Slov.

Kvočna, y, f., kvočka, kvočenka, die
Gluckhenne, Bruthenne, Glucke. Jg. Kvoka.
K. kvoká. Pt. I slepá k. zrnko najde. Us.
K. vodí kuřata, chodí s kuřaty. Vz Kvočný. —
K., vz slepice, kvočka = souhvězdí. Jg.

Kvočný. V. K. slepice (na vejcích) sedí.
Reš. Vz Kvočna.

Kvok, u, m. = kvoč.

Kvoka, y, f. = kvočna. Na Slov.

Kvokal, a, m., kuňkal, stonavý, ein Siech-
ling. Jg.

Kvokati, kvokám, kvoči, kvokávati, gluc-
ken, glucksen, gluchzen. abs. Slepice kdáče
a kváče (škřečí). Kom., kvoce. U Chlumce.
Mý. Vždycky kvoká = postonává, postýskává
sobě, kränkeln, siechen. Bude míti co k.,
než z toho vyjde. Vz Nesnáze. Č. — na
koho. Slepice kvoká na kuřata,

Kvokavý, kvokající, gluckend. — K. sto-
navý, siech, kränklich. Reš.

Kvol, u, m. = kůl, Pfahl. Na Slov.

Kvolně, ě, f. = kutna. Na Slov.

Kvoň, ě, m. = kůň. Na Slov.

Kvonec, nce, m., strboulek, hlavička, Vz
Konec.

Kvonek, nku, m. Kvonky zvonky dělati
(postonávati). Šm.

Kvopr, u, m. = kopr. Na Slov.

Kvora, y, f. = kora. Na Slov.

Kvostka = pecka, kostka. Na Slov.

Kvůli, vz Vůle.

-ky. přípona příslovcí: hnedky. Jg., D.

Ký, ká, ké, s ž: kýž, = jaký, který, welcher,
qui. Ký je tázací zájmeno, ale užíváme ho
z pravidla jen v masc. vykřikujíce, když
otázky, výkřiky s nevolí činíme. Ký čert!
Kého kozla! Mkl. Kýž čert se tam nadýrá? Solf.
Ký parom! Ká střela! Kou střelu robíš ? Was
zum Teufel machst du denn? Na Slov. Ký
čert mu to oznámil? BN. Ký blázen ti to
povídal? Kého čerta to máte? Us. Ký se
skloňuje z pravidla i v písmě, jak se v obecné
řeči mluví: Kýho čerta! Kýho (n. kého) čerta
tu máte ? Us. Kýho čerta tu děláte ? Us. Ký
je také pluralu schopno: kých čertův! U kých
čertů vězí? Us. Kými čerty! D. Ale: ký
kozli, nikdy: cí kozli! Ht. Sr. Ml. 241. Cf.
Nepřátelům aby překážel, buďte cíž buďte.
Arch. 1420. — Ký vztažné. Jako Lumír, ký
slovy i pěniem bieše pohýbal Vyšehrad i vsie
vlasti. Rkk. 8. — ký (bkb., bkb) přípona
jmen přídavných. Přidává se k jednoslabičným
slovům a znamená obyčejně způsob nějaký
n. jakosť věci: sladký, horký, vlhký, lehký,
měkký, blízký, břitký, hebký, hořký, mělký,
stydký, trpký, vrátký. Samohláskou opatřené
n. zjemněné odvození: -oký, -eký: hluboký,



	859

	Sp., u pokladnice položiti, složiti. J. tr. K. propouštěcí. Er. — K. na co: na služné, J. tr., dle obdoby: zápis, upsání na zboží (Brs. 98. ), ale lépe: z čeho: ze služného. K. ze zálohy (záložní, Vorschussq. ). K. z ve- dení poručenství. Pr. K. z vybraného (Be- hebungsq. ). Šp. K. přes co: přes sto zlatých, jest german., Q. über 100 Gulden, tedy šp. m.: ze sta zlatých. K. výmazná n. propustná (löschungsfähig). J. tr. K. n. list propouštěcí z jisté sumy. J. tr. Vz Kvitovati. Kvíteček, čku, m., vz Kvítek. Kvítečnosť, i, f. Blüthe. MM. Kvítek, tku, kvíteček, čku, m., na Slov. kvietok. Blümchen, Blümlein. V. — K. na dobrou i zlou stranu. Ty jsi k.; pěkný, dobrý, čistý kvítek (dobrá kopa). Us. Ty kvítku. Je k. z čertovy zahrádky. Vz Vtipný. Lb. Podzimní kvítek (starý). Vz Staroba. Č. K. z aprilové zahrádky — říkají mu kopřiva. Č. — K., skvrna na těle. Blümchen. Ja. — K., čmýra. Jád. — Vz Květ, Kvítko, Kvítí. Kvítí, kvítíčko, n. = mnoho květův, kvítkův. Blumen, Blümchen. V. K. trhati, sbírati. V. K. vonné, luční, panny Marie (křížek); rýnské, zimní, heliochrysos; věnec z kvítí, hrnec na k. Jg. K. uschlo, svadlo. Us. Má dluhů jako k. = mnoho. Us. Z jedné to louky kvítí. Vz stran přísloví: Stejnosť. Č. Roste mu k. pod nohama (visí). Vz stran přísloví: Trest, Oběsiti. Č. (Lb. myslí, že smysl jest: Jest šťasten). Bude z něho asi krásné k. (kvítek). Us. Kvítkatý = kvítkovatý. Kvítko, kvítečko, a, n. = kvítek, květina, ein Blümchen. Ukáže se k. po zemi. Kom. K. žluté. Jg. Kvítka země dítka, ptáček háje zpěváček. Hrš. Vz Kvítek. — K. žluté, jm. některých druhů pryskéřníkovitých: prys- kyřník jazykovitý, ranunculus lingua, lang- blättriger Hahnenfuss; p. bambulinatý, r. bul- bosus, knolliger H.; p. mnohokvětý, poly- anthemus, vielblättriger H.; p. prudký, r. acris, scharfer H.; plamínek. Riegers Arch. II. 269. Kvítkov, a, m., jm. místní. Mus. Kvítkovaný = květovaný. Kvítkovati = květovati. Kvítkovatý, kvítkatý, květový, blumig, blumenvoll, geblümelt. Jg. Kvítkový, blumicht. Koll. Kvítnatý = květnatý. Kvítnice, e, f. = květnice. Blumengarten. Us., Puch. Kvítnouti = kvésti. Na Mor. — čím. To pole celé hloždím kvítne. Sš. P. 354. Kvitovati, (ne: kvitirovati), z lat., = vyznávati upsáním, že dluh n. co jiného za- placeno, quittiren, Empfangsbescheinigung ausstellen. — koho: poručníky. Kn. drn. 113. — koho z čeho = propustiti, prázdným učiniti. K. z jisté summy peněz. J. tr., Šp., Sněm 1609. Z kteréhož počtu mně vydaného jej a erby jeho sám od sebe i od erbův i přátel svých tímto listem kvituji, propouštím a mocně prázdna činím. Tov. 156. a 109. — čím. Touto kvitancí kvituji. Klat. — přes co: přes 100 zl. — šp. m.: z čeho. — Vz Kvitance. Kvitovník, a, m., kdo kvituje, der Quit- tirer. Jg.	Kvitovný list = kvitance. Bern. Kvittein, Květín u Mohelnice na Mor. Kvizda, vz Kvis. Kvjadati = vadnouti, chřadnouti. Na vých. Mor. Kvoč, e, m., kvok, das Glucken der Henne. Proč? Odpověď. Pro slepičí kvoč (pro starý kvoč). Ptá-li se kdo hloupě, nevčasně: Proč? odpovídá se: Kvoč; aby stará nekvákala, že nemá proč! Mřk. Eine dumme Frage ver- dient keine Antwort. Us. Kvočeník, u, m., Schradera. Rostl. Kvočka, y, f. = kvočna. Na Slov. Kvočna, y, f., kvočka, kvočenka, die Gluckhenne, Bruthenne, Glucke. Jg. Kvoka. K. kvoká. Pt. I slepá k. zrnko najde. Us. K. vodí kuřata, chodí s kuřaty. Vz Kvočný. — K., vz slepice, kvočka = souhvězdí. Jg. Kvočný. V. K. slepice (na vejcích) sedí. Reš. Vz Kvočna. Kvok, u, m. = kvoč. Kvoka, y, f. = kvočna. Na Slov. Kvokal, a, m., kuňkal, stonavý, ein Siech- ling. Jg. Kvokati, kvokám, kvoči, kvokávati, gluc- ken, glucksen, gluchzen. abs. Slepice kdáče a kváče (škřečí). Kom., kvoce. U Chlumce. Mý. Vždycky kvoká = postonává, postýskává sobě, kränkeln, siechen. Bude míti co k., než z toho vyjde. Vz Nesnáze. Č. — na koho. Slepice kvoká na kuřata, Kvokavý, kvokající, gluckend. — K. sto- navý, siech, kränklich. Reš. Kvol, u, m. = kůl, Pfahl. Na Slov. Kvolně, ě, f. = kutna. Na Slov. Kvoň, ě, m. = kůň. Na Slov. Kvonec, nce, m., strboulek, hlavička, Vz Konec. Kvonek, nku, m. Kvonky zvonky dělati (postonávati). Šm. Kvopr, u, m. = kopr. Na Slov. Kvora, y, f. = kora. Na Slov. Kvostka = pecka, kostka. Na Slov. Kvůli, vz Vůle. -ky. přípona příslovcí: hnedky. Jg., D. Ký, ká, ké, s ž: kýž, = jaký, který, welcher, qui. Ký je tázací zájmeno, ale užíváme ho z pravidla jen v masc. vykřikujíce, když otázky, výkřiky s nevolí činíme. Ký čert! Kého kozla! Mkl. Kýž čert se tam nadýrá? Solf. Ký parom! Ká střela! Kou střelu robíš ? Was zum Teufel machst du denn? Na Slov. Ký čert mu to oznámil? BN. Ký blázen ti to povídal? Kého čerta to máte? Us. Ký se skloňuje z pravidla i v písmě, jak se v obecné řeči mluví: Kýho čerta! Kýho (n. kého) čerta tu máte ? Us. Kýho čerta tu děláte ? Us. Ký je také pluralu schopno: kých čertův! U kých čertů vězí? Us. Kými čerty! D. Ale: ký kozli, nikdy: cí kozli! Ht. Sr. Ml. 241. Cf. Nepřátelům aby překážel, buďte cíž buďte. Arch. 1420. — Ký vztažné. Jako Lumír, ký slovy i pěniem bieše pohýbal Vyšehrad i vsie vlasti. Rkk. 8. — ký (bkb., bkb) přípona jmen přídavných. Přidává se k jednoslabičným slovům a znamená obyčejně způsob nějaký n. jakosť věci: sladký, horký, vlhký, lehký, měkký, blízký, břitký, hebký, hořký, mělký, stydký, trpký, vrátký. Samohláskou opatřené n. zjemněné odvození: -oký, -eký: hluboký,