860

vysoký, daleký. Souhláskou opatřené odvo-
zení: -ský, vz -ský. Č. Stran stupňování vz
-eký. U zdrobnělých: malitký, sladičký,
stařičký, malinký, zlatinký, malounký. Mkl.
B. 263.

Kyamelid, u, m., kyselina kyanatá vzetím
z ledu nerozpustnou učiněná. Vz více v Šfk. 420.

Kyan, u, m. = C₂N = Cy. Vz více v Šfk.
124., 406. Uhlodusík.

Kyanid, u, m. K. ammonato - zinečnatý,
draselnatý, mědičnatý, měďnatý, sodnatý,
stříbrnatý, zinečnatý, zlatnatý, železitý, Kh.,
rtuťnatý. Vz více v Šfk. 408. a násl. K.
ethylnatý. Šfk. 475.

Kyanin, u, m., modř listů, slove barvivo
modrých květin (charpy, fialky, kosatce)
a jiných částí rostlinných, kteréž jest roz-
puštěno v šťávě bunečné a dobývá se vřelým
lihem. Vz S. N.

Kyanovodík, u, m., psotina bezvodá,
wasserfreie Blausäure. Vz Šfk. 407.

Kyaxar -es, ea, (a), m., král medský.

Kybel, ble, m. = kbel, košík, Kübel. Na
Slov.

Kybel -e, y, f., bohyně frygijská (fryžská).

Kybitka, y, f., rus., lehký vůz. Rk.

Kyblík, u, m., kubr, v horn. nádoba k čer-
pání z dolův. Am. Vz Kbel.

Kybře, gt. kybří, f., pl., skála hluchá. Am.

Kycan, a, m., uherské prase. Us. u Hum-
polce.

Kycka, y, f. = třapec, die Quaste. Na
Slov. Plk.

Kyckati, rozhazovati, zerstreuen. Na Slov.

Kyckavý = rozhazující. Na Slov.

Kyč, i, kyčka, y. f. = došek; palička na
rákosí (jehnědy). Kolben. L.

Kyčel, čle, m., kyčla, y, f., coxa, die Hüfte.
Kyčle vysoké, vysedlé, slabé, ploché. Šp.
Vyvinouti si kyčlu. Byl. Ot ramene šúrem
kyčlu protče. Rkk. 55. Voda jim sotva do
kyčlů dosahovala. Lom. Pod kyčlama stehna
jsou. Kom. Bolesť v kyčlách. Kom. Vz více
v S. N.

Kyčelní kosť, bolesť n. dna, střevo, nežit,
Jg., nemoc (coxalgie). S. N. Hüft-.

Kyčelnice, e, f. K. devítilistá, dentaria
enneaphylla, neunblättrige Zahnwurz. Čl.
16. K. cibulkonosná, cardamine bulbifera.
FB. 74. — K., kyčelní bolesť, das Hüftweh.
Kom., Byl.

Kyčka, y, f. = kytka, Strauss. Na Mor. —
K., pletenec z vrbového proutí na pomlázku.
Na Mor. a ve Slez. Schmeckostern. Pk.

Kyčkovati, kyčkou bíti, vz Kyčka. Mit
Osterpalmen (Schmeckostern) schlagen. Us.

Kyčla, y, f. = kyčel.

Kydač, e, m., der Mistauflader. D.

Kydačka, y, f., die Mistaufladerin. — K.,
zednická lžíce, die Mörtelkelle. Kom.

Kydati, kydám a kyzi, eš; kydávati; kyd-
nouti, dnul a dl, dnutí, kydení. Kydati od
ky (ky-nu) ve smyslu slovesa házeti, d je
přísuvka. Šf. K. = házeti, metati, werfen;
klecken, klecksen; den Mist werfen, misten.
Jg. — abs. Kam kydeno, tam plištěno.
(Když se co bez soudu dělá, padni kam
padni). Vz stran přísloví: Zmatek, Nepořádek.
Č. — co: hnůj (vyhazovati z chléva na hno-
jiště n. z hnojiště na vůz (hnojník). D. —

kam: na ubrus (nečistě jísti). Ros. K. hanu
na někoho. Ml. — čím: na někoho blátem
(házeti). Lom. Jali se někteří blátem naň k.
Pass. 76. — co komu kam. Jejich mrzkosti
a nečistoty jim mezi oči kydali. Br. Kydá
nám své ohavnosti mezi oči (povídá). Sych.
K. komu čím mezi oči. Kom. Mažeš mi rty
medem a kydáš mi dehet v ústa. Mus. — co
čím. Hnůj kydati (vyklízeti) z chléva vidlemi.
Pt. — se. Sníh se kydá (sype se). Ros. —
se kam. Vykydla se na zem střeva jeho. Br.

Kydliny, dle Dolany, jm. místní. Mus.

Kydn-os, a, m., byla řeka v Cilicii.

Kydnosť, i, f. Werfbarkeit.

Kydný, werfbar. Vz Kydati.

Kýhák, kýhan, u, m., husí krk, Gänse-
hals. Též krk člověčí. Hned ti ten k. zakroutím.
Ten má k. (dlouhý krk)! Us.

Kýhal, a, m., žertem = husa. Us.

Kýhalka, y, f., žertovně = husa. Rk.

Kyhančí, n. Preiselbeerstrauch. Rk.

Kyhanka, y, f., brusina, brusnice. Preisel-
beere. Us. v Kr. Hrad. Prk. — K., andro-
meda, rostl. K. bažinná. FB. 67.

Kýhati, kýhávati, schreien wie die Gans,
der Kranich. Jg. Jeřáb, husa kýhá. V.

Kých, u, m. = kýchnutí. Us.

Kýchací, Niese-. K. lék. D.

Kýchač, e, m., der Nieser. Jg.

Kýchačka, y, f., die Nieserin. Us.

Kýchadlo, a, n. Niesemittel. Prášek če-
meřice černé jakožto k. sloužil. Rostl.

Kýchání, n. Na vše k. pozdravu se ne-
doříkáš a od blázna prospěchu se nedočkáš.
Pk. Vz o K. více v S. N.

Kýchati, kýchávati; kýchnouti, chnul a chl,
utí, niesen. — abs. Dnes pořád kýchám. Us.
Kýchalo dítě. Br. Kýchajícímu praví:, Pozdrav
Pán Bůh, ' a on odpoví:, Dejž to pán Bůh. '
Že když kdo kýchl, náhle umřel. V. — po
čem: po tabáku. Us. — se komu. Kýchá
se mi (ti, mu) = nutí mne ke kýchání. Plk.
Čmýrej utopenému pérem v nose, aby se
mu kýchlo. Koll. — kudy: přes zuby =
dáviti se. Rk. — kam: do šátku. Us. —
Vz Kýchání.

Kýchavec, vce, m. = kýchavý. Us.

Kýchavice, e, f., veratrum. K. bílá, v.
album, Weissniesewurz. FB. 21.

Kýchavičný, od kýchavice, Niesewurz-.

Kýchavka, y, f., časté kýchání, öfteres
Niesen. — K., lék pro kýchání. V., FB. 70.
(Čemeřice). Ein Niesemittel, -pulver. Místo
soli k-u do slánky nasypali. Reš. — K. =
kýchavice.

Kýchavkový, Niesewurz-. K. kořen.
Rostl.

Kýchavný, Niese-. K. neděle, třetí neděle
postní. S. N.

Kýchavý, ku kýchání sklonný, niesend.
K. prášek (čemeřice), das Niesepulver.

Kychňák, u, m., coptis. Rostl.

Kýchnouti, vz Kýchati.

Kýchnutí, n., das einmalige Niesen.

Kychta, y, f. Hořejší díl železné peci;
komín, otvor na vrchu peci šachtové, kte-
rým se pec rudou a uhlím naplňuje. Kychtu
přikryti, zandati, do ní sypati; k. sešla; k.
prázdná, lehká, těžká; k. uhlí, rudy. Vys.
— K., šp.. z něm. Gicht.