861

Kyj, e, kyjík, u, kyjíček, čku, kejí-
ček, čku, m., dřevo tenčí než palice a hrubší
než liskovka, der Stock, Bängel, Bläuel,
Keule, Prügel. Jg. Kyjem někoho bíti, se-
prati, uprati, smlátiti, potrestati, přivítati.
V. Rána kyjem. Rk. Kyjem někoho hladiti
přes plece (bíti). Na kyji (na koníčku) je-
zditi = v něčem své zalíbení míti. Přeměř
ho kyjem přes plece. Lom. Netoliko věze-
ním, ale třebas i kyjem trestati. Osel kyjem
ubitý hýká. Kom. Kyjem by slova z něho
nevyrazil. Vz stran přísloví: Mlčení. Č. Po-
dává mi chléb a kyjem hrozí. Č. Kyj má
dva konce (=kdo ví, komu se zdaří?). Ros.,
Č. Přišel (padl) s kyje na palici. Chtěje se
kyji vyhnouti, trefil na palici. Vz Neprozře-
telný. Lb. Boje se kyje (kyji se vyhýbaje)
trefil jsem na palici (ze zlého v horší). Vz
stran přísloví: Prodělání. Č. Trefil kyjem na
palici (Kosa přišla na kámen). Us. Trefil
jsem z kyje na palici. V. Kyj palicu málo
kdy zadrží. Rkk. — K., souboj kyji (ne:
meči), das Duell mit Stäben. Na kyje koho
vyzvati. Pojďme na kyje. Prov. Vz více
v Gl. 113. — K., trest půhončí, nebyl-li je-
jich vinou půhon dodán. Nalezeno, že to se-
šlo půhončím, protož poručeno, aby se
k němu zachovalo podlé zříz. z. t. j. aby
byl kyjem bit. Žer. Záp. I. 235. — Tov.,
Arch. II. 506.

Kyják, a, m. = kyj. Na Slov. Na konci
k. bývá (neposlechneš-li, dostaneš výprask).
Vz Vyhrůžka. Lb.

Kyjana, kyjanka, y, f. = krátký, hrubý
kyjek k otloukání, die Pochheie. Len mo-
čený kyjanami tlouci. L. — Kyjanka žlutá
vz Kuřátka. Rostl. — Kyjanka = nástroj
k pobíjení (u bečváře), pobíječka, der Schlägel,
das Klopfholz. Jg. Bednář kyjankou obruče
na konvi obíjí. Sych. Tluče kyjankou na
klub n. na pachole, když obruče tvrdí. Dch. —
K., dřevce na bočnici u saní kolmo posta-
vené, na kyjankách leží příčky,, násady',
jako u vozu, obrtel'. Pk.

Kyjanice, e, f. = palice. Na Mor.

Kyjatka, y, f., rod býložilců. Světozor.
Coryne. Kolbenpolyp.

Kyje, ves v Boleslavsku. Tk. I. 615., II. 651.

Kyjenice = kyjanice. Rozk.

Kyjev, Kyjov, a, m., mě. v Rusích, Kiew.
— Kyjevan, a, m. — Kyjevský, kyjovský,
Vz S. N.

Kyjevý, K. rána (rána kyjem). Vz Při-
svojovací přídavné jméno a Kyjový.

Kyjonoš, e, m., Keulenträger, -käfer. Rk.

Kyjorožec, žce, m., claviger, brouk.
Frč. 189.

Kyjov, a, m., mě na Mor. Gaya. Vz S.
N. a Kyjev.

Kyjovati koho = kyjem bíti, knütteln,
prügeln. Rváč.

Kyjovice, e, f., ves v Opavsku. — K.,
rána kyjem, Stockstreich. Č.

Kýjovka, y, f. K-ky mají dlouze kyjo-
vité, drsné, tenké a při spodním kraji vždy
rozchlípené misky. K. šupinatá, pinna squa-
mosa, mlž. Frč. 218. — K., helotium, houba.
Rostl.

Kyjovné, ého, n., die Abgabe an den,
welcher die Blutgerichtsbarkeit hatte. Po-

vinni dávati k-ného každého roku, jak kdo
v dědině sedí, po jedné slepici. Urb. Tov.
1561. — Gl. 114.

Kyjový. Kyjové rány někomu dáti. Marc.
Polo. — K. nemoc (ubití kyjem, Prügelsuppe).
Plk. Kyjové masti někomu dáti. Vz Trest.
Č. Vz Kyjevý, Prügel-, Knüttel-.

Kyka, y, f., kyčka = kyj. Jg. — K., vy-
cpaný kotouč pod čepec a čepec sám. Plk.

Kykati = kykou zabiti. — co: prase.
Na Slov.

Kykatosť, i, f., komolosť, tuposť, Stumpf-
heit. Na Slov. Jg.

Kykatý, komolý, tupý, stumpf. Krok.

Kyklady, klad, pl., f., ostrovy v Řecku.

Kyklop-s, a, m. (kruhooký), obyč. Po-
lyfemos; Kyklopové, pradávný báječný ná-
rod v Řecku a Italii, jemuž připisovali po-
čátky vzdělanosti, vystavění zdí na Sicilii
atd. ku podivu tlustých a kování železa.

— V bájesloví jsou K. synové Uranovi a
Gaiini (Nebes a Země) po jednom oku na
čelech mající a hromové střely Diovi v Aetně
kovající. Vj.

Kykutas, a, m., colobus, Stummelaffe.
Ssav.

Kykyrykati = kokrhati, krähen. Na Slov.

Kykyška, y, f. = kyka.

Kýl, e, m., zastr., špalek. Příkl. z kron. ms.

Kýl, u, m., hlavní spodní dřevo u lodí.
Kiel. D.

Kýla, y, f., kýl, u, m. = průtrž v těle,
něm. Bruch, hernia. Dle S. N. slove k. vý-
stup vnitřností z dutiny břišní, mozkové n.
prsní na povrch těla do měkkých pokrývek
jeho aneb do dutiny sousední. Vz více v S.
N. O původu vz Mz. 54. K. v tříslech, v ledví
(vnitřní, zevnitřní), šourková, mozková, vodní,
větrní, krevní. Ja. K. břišní: tříselní, ste-
henní, pupečná; vrozená n. nabytá; sklíčená,
nesklíčená n. volná. S. N. Otok naběhne a
splaskne, ne tak průtrž a kýla. Kom. Vz
Nástroje k operaci kýly. — K., dar k ob-
žinkám, Geschenk zum Schnitterfest. Us.
Ber. Dch.

Kyla, y, f. Kübel, Schefel. Na Slov. Bern.

Kýlavec, vce, m. = maňas. Na Mor. Pk.

— K. = kýlavý.

Kýlavosť, i, f., průtrž, Bruch. Jg.

Kýlavý, kýlu mající, kýlavec, wer einen
Bruch hat. Aqu., Bibl. (Jir. )

Kylka, y, f., malý kyj. — K., zbytek uťa-
tého ocasu, ruky, nohy, der Stümmel. Psovi
uťali ocas a nechali mu jen kylku. Us.

Kyllene, y, f., pohoří v Peloponnesu. —

— Kyllenský.

Kýlnatka, y, f. K. středomořská, cari-
naria cymbium, kýlonožec. Frč. 253.

Kýlnatý, vyvstávající jako kýl u lodi.
K. ocas. Krok.

Kýlní pás, Bruchbandage. Dch.

Kýlovatosť, i, f. = kýlavosť. Jg.

Kýlovatý = kýlavý. Reš.

Kýlovaz, u, m., Bruchband. Rk.

Kýlovice, e, f., carinaria, plž. Krok.

Kýlový, od kýly. Bruch-. — K.. bylina
= průtržník, herniaria, Horn-, Bruchkraut.

Kylozobec, bce, m., creadion, pták. Presl.

1. Kým, u, m., šp. z něm. Kimm, vy-
vstávající kraj u sudu, útor. Us. Beneš.