Předchozí (860)  Strana:861  Další (862) |
|
|||
861
|
|||
|
|||
Kyj, e, kyjík, u, kyjíček, čku, kejí-
ček, čku, m., dřevo tenčí než palice a hrubší než liskovka, der Stock, Bängel, Bläuel, Keule, Prügel. Jg. Kyjem někoho bíti, se- prati, uprati, smlátiti, potrestati, přivítati. V. Rána kyjem. Rk. Kyjem někoho hladiti přes plece (bíti). Na kyji (na koníčku) je- zditi = v něčem své zalíbení míti. Přeměř ho kyjem přes plece. Lom. Netoliko věze- ním, ale třebas i kyjem trestati. Osel kyjem ubitý hýká. Kom. Kyjem by slova z něho nevyrazil. Vz stran přísloví: Mlčení. Č. Po- dává mi chléb a kyjem hrozí. Č. Kyj má dva konce (=kdo ví, komu se zdaří?). Ros., Č. Přišel (padl) s kyje na palici. Chtěje se kyji vyhnouti, trefil na palici. Vz Neprozře- telný. Lb. Boje se kyje (kyji se vyhýbaje) trefil jsem na palici (ze zlého v horší). Vz stran přísloví: Prodělání. Č. Trefil kyjem na palici (Kosa přišla na kámen). Us. Trefil jsem z kyje na palici. V. Kyj palicu málo kdy zadrží. Rkk. — K., souboj kyji (ne: meči), das Duell mit Stäben. Na kyje koho vyzvati. Pojďme na kyje. Prov. Vz více v Gl. 113. — K., trest půhončí, nebyl-li je- jich vinou půhon dodán. Nalezeno, že to se- šlo půhončím, protož poručeno, aby se k němu zachovalo podlé zříz. z. t. j. aby byl kyjem bit. Žer. Záp. I. 235. — Tov., Arch. II. 506. Kyják, a, m. = kyj. Na Slov. Na konci
k. bývá (neposlechneš-li, dostaneš výprask). Vz Vyhrůžka. Lb. Kyjana, kyjanka, y, f. = krátký, hrubý
kyjek k otloukání, die Pochheie. Len mo- čený kyjanami tlouci. L. — Kyjanka žlutá vz Kuřátka. Rostl. — Kyjanka = nástroj k pobíjení (u bečváře), pobíječka, der Schlägel, das Klopfholz. Jg. Bednář kyjankou obruče na konvi obíjí. Sych. Tluče kyjankou na klub n. na pachole, když obruče tvrdí. Dch. — K., dřevce na bočnici u saní kolmo posta- vené, na kyjankách leží příčky,, násady', jako u vozu, obrtel'. Pk. Kyjanice, e, f. = palice. Na Mor.
Kyjatka, y, f., rod býložilců. Světozor.
Coryne. Kolbenpolyp. Kyje, ves v Boleslavsku. Tk. I. 615., II. 651.
Kyjenice = kyjanice. Rozk.
Kyjev, Kyjov, a, m., mě. v Rusích, Kiew.
— Kyjevan, a, m. — Kyjevský, kyjovský, Vz S. N. Kyjevý, K. rána (rána kyjem). Vz Při-
svojovací přídavné jméno a Kyjový. Kyjonoš, e, m., Keulenträger, -käfer. Rk.
Kyjorožec, žce, m., claviger, brouk.
Frč. 189. Kyjov, a, m., mě na Mor. Gaya. Vz S.
N. a Kyjev. Kyjovati koho = kyjem bíti, knütteln,
prügeln. Rváč. Kyjovice, e, f., ves v Opavsku. — K.,
rána kyjem, Stockstreich. Č. Kýjovka, y, f. K-ky mají dlouze kyjo-
vité, drsné, tenké a při spodním kraji vždy rozchlípené misky. K. šupinatá, pinna squa- mosa, mlž. Frč. 218. — K., helotium, houba. Rostl. Kyjovné, ého, n., die Abgabe an den,
welcher die Blutgerichtsbarkeit hatte. Po- |
vinni dávati k-ného každého roku, jak kdo
v dědině sedí, po jedné slepici. Urb. Tov. 1561. — Gl. 114. Kyjový. Kyjové rány někomu dáti. Marc.
Polo. — K. nemoc (ubití kyjem, Prügelsuppe). Plk. Kyjové masti někomu dáti. Vz Trest. Č. Vz Kyjevý, Prügel-, Knüttel-. Kyka, y, f., kyčka = kyj. Jg. — K., vy-
cpaný kotouč pod čepec a čepec sám. Plk. Kykati = kykou zabiti. — co: prase.
Na Slov. Kykatosť, i, f., komolosť, tuposť, Stumpf-
heit. Na Slov. Jg. Kykatý, komolý, tupý, stumpf. Krok.
Kyklady, klad, pl., f., ostrovy v Řecku.
Kyklop-s, a, m. (kruhooký), obyč. Po-
lyfemos; Kyklopové, pradávný báječný ná- rod v Řecku a Italii, jemuž připisovali po- čátky vzdělanosti, vystavění zdí na Sicilii atd. ku podivu tlustých a kování železa. — V bájesloví jsou K. synové Uranovi a
Gaiini (Nebes a Země) po jednom oku na čelech mající a hromové střely Diovi v Aetně kovající. Vj. Kykutas, a, m., colobus, Stummelaffe.
Ssav. Kykyrykati = kokrhati, krähen. Na Slov.
Kykyška, y, f. = kyka.
Kýl, e, m., zastr., špalek. Příkl. z kron. ms.
Kýl, u, m., hlavní spodní dřevo u lodí.
Kiel. D. Kýla, y, f., kýl, u, m. = průtrž v těle,
něm. Bruch, hernia. Dle S. N. slove k. vý- stup vnitřností z dutiny břišní, mozkové n. prsní na povrch těla do měkkých pokrývek jeho aneb do dutiny sousední. Vz více v S. N. O původu vz Mz. 54. K. v tříslech, v ledví (vnitřní, zevnitřní), šourková, mozková, vodní, větrní, krevní. Ja. K. břišní: tříselní, ste- henní, pupečná; vrozená n. nabytá; sklíčená, nesklíčená n. volná. S. N. Otok naběhne a splaskne, ne tak průtrž a kýla. Kom. Vz Nástroje k operaci kýly. — K., dar k ob- žinkám, Geschenk zum Schnitterfest. Us. Ber. Dch. Kyla, y, f. Kübel, Schefel. Na Slov. Bern.
Kýlavec, vce, m. = maňas. Na Mor. Pk.
— K. = kýlavý.
Kýlavosť, i, f., průtrž, Bruch. Jg.
Kýlavý, kýlu mající, kýlavec, wer einen
Bruch hat. Aqu., Bibl. (Jir. ) Kylka, y, f., malý kyj. — K., zbytek uťa-
tého ocasu, ruky, nohy, der Stümmel. Psovi uťali ocas a nechali mu jen kylku. Us. Kyllene, y, f., pohoří v Peloponnesu. —
— Kyllenský.
Kýlnatka, y, f. K. středomořská, cari-
naria cymbium, kýlonožec. Frč. 253. Kýlnatý, vyvstávající jako kýl u lodi.
K. ocas. Krok. Kýlní pás, Bruchbandage. Dch.
Kýlovatosť, i, f. = kýlavosť. Jg.
Kýlovatý = kýlavý. Reš.
Kýlovaz, u, m., Bruchband. Rk.
Kýlovice, e, f., carinaria, plž. Krok.
Kýlový, od kýly. Bruch-. — K.. bylina
= průtržník, herniaria, Horn-, Bruchkraut. Kylozobec, bce, m., creadion, pták. Presl.
1. Kým, u, m., šp. z něm. Kimm, vy-
vstávající kraj u sudu, útor. Us. Beneš. |
||
|
|||
Předchozí (860)  Strana:861  Další (862) |