862

2. Kým, instr. zájm. kdo a ký. — K. =

pokud. Na Slov.

Kyma, y, f., mě. v malé Asii. — Kymský.

Kyml, e, m., cf. něm. Kimm, zůstatek
uřezaného údu, ein Stümmel. Sal. Vz Kým, 1.

Kymlavý, ochromělý, verstümmelt. Na
Slov. Vz Kým, 1.

Kymol, u, m.: C₂₀ H₁₄. Vz Šfk. 521.

Kymovati, vyřezávati, dražiti, útory dě-
lati, kimmen. Bednář kymuje = žlábek v kraji
dna dělá, aby nevypadlo. Us. Beroun. Vz
Kým, 1. Dch.

Kynast, a, m., hrad v prusk. Slezsku,
v Krkonoších.

-kyně. Přípona jmen podstatných rodu
žen. místo: -ka: Turkyně, Němkyně, přítel-
kyně, poselkyně, rekyně. Vz -elka. T. Zhusta
fem. k masc. na -ce, -ec (nom. agentis):
pěvkyně, umělkyně, jezdkyně, průvodkyně,
obhájkyně atd. Prk. k nauce o tvoření kme-
nův. 29.

Kynkule, e, f., vařené bezinky. Us. —
K., šťáva v sušárně s lísek kapající, ke-
canda. — K., první rozpust čerstvých šve-
stek, který jsa řídek, dlouhým v. kotli va-
řením na povidla hustne, der- dünne Pflau-
menmuss. Us. Říp. — Jg.

Kynos kefalai, gt. Kynos kefal, pl., f.,
dva pahorky v Thessalii (psí hlavy).

Kynosura, y, f., z řec., slulo dříve sou-
hvězdí Malé medvědice. Vz S. N.

Kynouti, kynu, kyň, kyna (ouc), ul, utí.
Před n se vypustily jisté souhlásky a proto
kynouti = 1. kývnouti, kynul čím: mečem,
rukou; 2. kysnouti: těsto kyne, dle Gb. Hl.
111., 140. z kypnouti — kypí; 3. kydnouti
(vz také Gb. Hl. 116. ): kynul mu rukavici
do očí. Č. K. = jíti, hýbati se kam, sich
bewegen, gehen, wohin neigen, wenden;
gähren, sich heben, aufgehen; hoditi, mách-
nouti, kloniti, wenden, werfen, neigen,
schwenken; znamení dáti kynutím hlavy,
ruky, prstu, očima, winken, deuten. Jg. —
abs. Těsto, chléb, buchty, vdolky, koláče
kynou; štěstí mu kyne; potěšení mu kyne.
Jg., D. — kam. Když fortuna (štěstí) mine,
přítel v stranu kyne (= se obrací). L. K.
semeno v zemi (vrci, hoditi). K. rukavici do
očí (hoditi). Č. — čím. Kynu mečem na
pravo, kynu na levo (máchnu). Rkk. 37. On
tisícem kyne (poroučí), L.; rukou, hlavou
(Čr., Žal. 70. ) = znamení dáti. V. — kde.
Těsto kyne v míse, na vále do výšky. —
že. Kynul (hlavou), že tomu tak jest. —
aby. Kynul rukou, aby mlčeli. Aesop. —
se. Neví, kde (kam) se k. =kam se obrátiti.

Kynožiti, il, en, ení, mrhati (peníze),
verschleudern (Geld). Plk.

Kynteš, e, m., z maď., Rock, Kleid. Na
Slov. Koll.

Kynutí, n. K. těsta (kysání, kvašení); k.
= dání znamení. Kynutím hlavy mluviti, ná-
věští dáti, vůli svou oznámiti. V. Kynutím
pochváliti. D. Kynutím svou libosť ukázati.
D. Die Bewegung, Gährung, Schwankung,
Neigung, das Winken, der Wink. Jg.

Kynžperk, a, m., v Loketsku. Tk. I. 439.

Kyp, u, m., var, val, das Brudeln. Voda
kypem se vaří, kypem přes hrnec teče. Us.
Chmela.

Kypa, y, f., Küpe, roztok indicha k bar-
vení. Presl.

Kypělosť, i, f., kypění, die Aufwallung.
Aqu.

Kypělý, kypící, aufwallend. Jg.

Kypet, ptu, m. = kylka. Na Slov. Plk.

Kypěti, 3. os. pl. -pí, kyp, kypě (íc), ěl,
ění; kypývati. K. od ky-nu, p je přísuvka.
Šf. — K. = klokotem se vařiti, vříti, pě-
niti se, kochen, brudeln, aufwallen, aufsie-
den, V.; vrouc přetékati, überlaufen, über-
wallen, übersieden, überkochen; téci, fliessen,
brudeln. Jg. — abs. Mléko kypí. Us. Malé
hrnečky brzo kypí (o malých, hněvivých
lidech). Prov. — (komu) odkud. Z tlam
jim jedovaté pěny kypí. Puchm. Kypieše
krev ze silna Vlaslava, po zelené trávě
v syrú zemiu teče. Rkk. 23. — komu. Kypí
mu (mysl, když se ho kdo bojí). Ros. —
na koho čím: zlostí, hněvem. Nt. — kde.
Co v srdci vře, v ústech kypí. Trnk. Čím
v srdci vře, tím v ústech kypí. Č. — po
čem: po cti (bažiti). Měst. bož. Vz K. od-
kud. — kudy, kde, proč. Voda kypí přes
hrnec (vrouc přetéká) na plotnu, pod po-
kličkou (vře, se pění), silným topením (za
příčinou silného topení). Us.

Kypetný, verstümmelt, stümmlig. Ssav.
Vz Kypet.

Kypící víno, Schaumwein. Rk.

Kypiti, il, en, ení, vyvrhovati, auswerfen,
von sich geben. Jg. — co. Proč jed kypíš ?
Zlob.

Kyple, e, f. = podlouhlá houska, z něm.
Kipfel. Us. v Chrud. Kd.

Kyprej, e, m. K. obecný, lithrum sali-
caria, gemeiner Weiderich. Čl. 69. K. isopo-
listý, hyssopifolia; prutnatý, virgatum; vr-
bice, salicaria. FB. 89.

Kypřeti, 3. os. pl. -ejí, el, ení, locker
werden. — od čeho. Země (kypří) zkypřela
od mrazův. Us.

Kypřiče, e, f. (papřice), železo v běhouně
(hořejším mlýnském kameně) zadělané upro-
střed s čtyrhranou děrou (okem) pro stopku
vřetena mlýnskéko, které běhoun nese a otáčí.
Vys., Jg. Die Haue, das Mühl-, Obereisen.
Jg., Kypřiči nasaditi, usaditi, napažiti, oko-
pati. Vys. Kypřici podkopati (hlouběji do
kamene pustiti). Us., Jg. K. sklopená. Vys.

Kypřiti, il, en, ení, kypřívati = kypré
činiti, lockern. — co pro co. Pro rozvody
(rozvodům) zemi dobře k. Ros. — co čím.
Slaměným hnojem kypří se zem. Sych.

Kypro. Z kypra, locker; allmälig. Z k.
něco péci. Mus. kuch. kn.

Kypr-os, a, m., ostrov. — Kyperský. —
Kypřané.

Kyprosť, i, f., die Lockerheit. V. K. země.
Reš. — K., pružnosť, čilosť, činnosť. Závisť
nad milostí chce býti, lenosť nad k-stí. Št.

Kyprý, a) dobře naběhlý a jadrný. K.
znamená v souvislosti s kypěti: kypící, na-
kypřelý, nabubřelý. Prk. k nauce o tvoření
kmenův. 18. Aufgelaufen, elastisch. K. chléb,
buchty, žemle. Ros. — b) Rychlý, rasch;
nekyprý = lenivý, rozmařilý. — k čemu. No-
hama aby byl kypr k službě. Boč. — c) Sypký,
mělný, locker. V kyprú zemicu něco sázeti.
Rkk. 60. K. kámen = pěna mořská. Jg.