Předchozí (868)  Strana:869  Další (870) |
|
|||
869
|
|||
|
|||
30. — 2. V ěl: ml — mělký, Ht., Gb., mě-
lím. Bž. — 3. V iel (íl): ml — vymílati, stl-, ustílati, Ht., Kz. — 4. V ol: kl (v kláti) — rozkol — skoliti; stl — stól (stůl); ml — mol — mo(d)liti; pl — zapolěti, Rkk. — opoleti, Kat., — poleno; vl — volím — vólě — vůle, Gb, Bž., ml — podmol. Mkl. — 5. V al, la: ml — malý — mlat; vlh — vlažiti, Ht.; gld — glad — hlad: tk — tlak — tlačiti; vlk
— vlak, žlab, Mkl. B. 30.; plz — plaz —
plaziti se, Gb.; hl — hlahol; pl — plamen, tl — talov. Bž. Ml. 31. — 6. V ál, lá: pl (v pláti) — páliti — plápol; vl (vlna) — vá- leti, Ht., vlg — vláha; mlz — pomlázka, Gb.; kl (v kláti) — kálati. — 7. V lu, lou v Doudlebsku (v jižních Čechách) sluzička, slouze (m. slzička, slza); u Opav. słuza. Kts. — Pozn. Tak se tomu z pravidla posud učí;
Gb. Hl. 146. a Mkl. jsou posud tohoto mí- nění; vz Mkl. Stammbildungslehre, Einlei- tung. Ht. však své dřívější učení zavrhl a učí nyní, že vlastně i> a b se stupňují píše ve svém Bruse str. 50. takto:, V §. 62. Zvu- kosloví a v §. 116., 144. a 171. Srovn. ml., kde se však ještě mylně znám s Miklosičem k tomu, že i posvátná slovanština užívala samohlásek l a r. Teprva na str. 50. a 51. lat. práce své odporuji již i tomu ve- řejně, s kathedry však o mnoho dříve. Pročež neučím už ode dávna stupňování hlásek l a r, než slabých samohlásek b a b čili jeru tvrdého a měkkého, které vedlé l a r zcela tak zněly jako vedlé ji- ných souhlásek, ale tu poněkud jináče byly stupňovány než onde. ' A Bž. ve své Mluv. jazyka čes. 1877. str. 31. píše:, Hlásky l a r měly tam, kde nyní jsou samohláskami, pů- vodně slabé samohlásky b neb b při sobě; kde za změnou významu třeba, stupňují se b a b ve hlásky plné, jež nezřídka za l a r se přesmykují. Tím l a r pozbývají své po- vahy samohláskové (zdánlivě tedy stupňují se předrážkou). Cf. také Gb. Hl. 31., 4. ř. zdola. — Před ł zůstává d, t v řečech slo- vanských západních: oradło, padł, pletł; v jihovýchodních vypadává: oralo, patb, pletb. Schl. — L jest přípona jmen pod- statných, přídavných a příčestí: uhel, uzel, čechel, čilý, pohořelý, oblezlý, umrlý, vřelý, jedlý, ospalý, padl; substantivně: chvátal, stýskal, kvapil, rýpal, nedbal atd., Mkl. B. 96.; housle, jesle, mysl. Mkl. 104. — Jména podstatná na tvrdé 1 ukončená jsou rodu mužského. Žens. r. ĺ jsou: dél, koudel, ma- štal. mysl, petržel, postel, půl. Kz. Jména muž. skloňují se dle prvého sklonění (Páv, Strom); ale: cíl, král, motýl, koukol, chra- mostejl, rýl (rejč), topol dle druhého (Hráč, Plášť). Po l stává v lokale raději e než u: v kole, ve stole. Jména žen. rodu na 1 ukon- čená skloňují se dle: Kosť a Daň. —-1, -la, -lo, — přípona příčestí činného času mi- nulého: padl, padla, padlo; pekl, vedl, mi- loval; voněl, a, o; honil, a o atd. Vz Pří- čestí, Prk. k nauce u tvoření kmenův, str. 31. Ale po souhláskách l v muž. rodě
v obecné mluvě odpadává: pad, nes, utek m. padl, nesl, utekl. Vz o tom: L. se vy- souvá. — I jinde tyto přípony ku př: shnilý (shnil, a, o) od koř. hni (hníti); dí-lo od dě |
(dě-ji, díti); mh-la od koř. migh. Schl. —
Komparativ jmen přídavných na 1 ukon čených dostává příponu: -ější: smělý—smě- lejší, veselý — veselejší. Kz. — Po l na místě ě píše se pouhé e: na skále, vesele, smělejší m. na skále, veselě, smělejší. Jg. — Po l piš y ve slovech: lysý (lysina, lysák), lyska, lýko (lýčí), mlýn, (mlynář, mlýti, mlý- nice), plynu (plyn, vyplývání), slynu, slyším (slýchám), blýskati se. Kz. -la. Přípona jmen podst.: metla, berla,
jehla, mhla. Č., D., Mkl. B. 103. — Přípona příčestí činného času minulého rodu žen.: nesla, vezla, honila, volala atd.; — tak zvané stupňované l, vz L se stupňuje a ku konci. La, zastr. = lál. D.
Laa, Lava, Hlava v Doln. Rakousku. —
L., Hloh, řeka tamtéž. Laas, Lazec u Budějovic na Mor.
Laaz, Ledec, Ledce u Židlichovic na
Moravě. Laba, vz Tlapa.
Lábati, labávati = píti, trinken. — co:
vodu. Jg. Labe, e, n., V., z lat. Albis, l se pře-
smyklo. Vz L. Elbe. Strč. Labie = Labí, n. K Labi, na Labi, za Labem. Us. — L. = řeka, povodeň, voda. Všecka luka jsou jedno Labe. Us. (Turn. )., Labe', zní odpověď, když se nejmenšího potůčku na jméno ptáš (každý se rád vypíná). Hnš. — Vz S. N.; Tk. I. 615., II. 399. Labeo, gt. Labeona, jm. římské.
Laberdan, laprdon, laprdoun, a, m., na-
solená a sušená treska, od skotského města: Aberdeen. Jg., Gl. 114. Stockfisch, Dorsch, Kabeljau. Laberi-us, a, m., Dec. L., skladatel her
mimických za Caesara. Vj. Labet, u, m., labeta, y, f., z fr. la bête,
v kartách ztracená hra bez štichu; též sázka, již platí hráč, který před tím prohrál. S. N. Labialní, z lat., retní. Rk.
Labiatae, pyskokvěté n. ožankovité, řád
rostlin z oddílu srostloplatečných dikotyle- donův. Vz více v S. N. Labien-us, a, m. L. Titus Atius, vůdce
řím. za Caesara. V z S. N. Labín, u, m., druch vína dolno-beřkov-
ského. Dch. Labodovec, vce, m., Schwanberg, město
v Štýrsku. Vz S. N. Laborant, a, m., z lat., pracovník, zvl.
v chemické dílně, v lékárně. S. N. Laboratori-um, a, n., dle, Gymnasium',
pracovna, dílna (hlavně: lučebnická, lékár- nická, Werkstube). S. N., Rk. Dělostřelci dělají v l-u náboje, prach a jiné střelivo. S. N. Labrador, a, m., nejseverovýchodnější
kraj pevniny americké. Vz S. N. — L., u, m., mineral, obsahuje kyselinu křemičitou a kysličníky hlinitý, vápenitý a sodnatý. Vz Tvrdokam. Bř. 39. Labradorec, rce, m., nerost, Labrador-
stein. Presl. Labský. Elbe-. L. ryba, clo, kachna, kra-
jina, Us., jetel. Labští Slované. Jg. L. Ko- stelec atd. Vz Kostelec. Labuď, ě, f. = labuť. V Chrud. Kd.
|
||
|
|||
Předchozí (868)  Strana:869  Další (870) |