884

Lbín, a, m., ves v Litoměř. Tk. I. 402.,
III. 70.

Lbový, Schädel-. L. klenutí, spodina
(Schädelgrund), dutina (mozkovice). Nz. V z
Lebný.

-le, přípona jmen podstatných: kozle,
osle, housle, jesle (Vz Housle, Jesle). D. —
Le. Částice le v češtině toliko s jinými části-
cemi se objevuje: ale seď; leda, nisi; leč,
nisi; na Slov. lebo, alebo = nebo, anebo.
Vz tato slova. Mkl. S. 169. — Le (hle) při-
ráží se v obecné mluvě k zajmenům a pří-
slovcím ukazovacím: semle, tenle. Jir. —
Tří- n. víceslabičná jména podst. na -le ne-
přijímají z pravidla v gt. pl. koncovky -í,
ale mohou ji často míti: neděle — neděl n.
nedělí, cedule — cedul n. cedulí, škatule —
škatul n. škatulí, ale košile má jen košil. Dvou-
slabičná mají -í: boule — boulí (T. ); jenom
dvě nepřijímají -í: chvíle — chvil, míle — mil.
— Le, zastr. = leč, ale, doch, aber. Jg., St.
skl., Hus. — Le, lě, zastr. = asi. Jir.

Lé, vz Líti.

Leandr-os, a, m., z Abyda, miláček He-
roje, kněžky Afroditiny v Sestu.

Leb, gt. strč. lbi, f., nyní gt. lbu n. lebu
(strč. lba), m., lebka, y, f., vrchní kosť hlavy,
přikrývka mozku, na Mor. lebaň, lebeň. Die
Hirnschale, der Schädel, der Hirnschädel.
Hromady lebů. Leby zbitých schovávají. Ler.
Mozk se z jeho lba vykydl. Pass. Švy na
lebu hlavy. V. Kůže na lebu hlavy. V. Vz
Lebka. — L., galea, Helm, u rostlin svrchní
pysk koruny klenutý. Kk. 47.

Lebaň, ě, f. = leb. Vz Leb.

Lebatěnka, y, f., corycium. Rostl.

Lebavec, vce, m. = lebavý. Na Mor. Glatz-
kopf.

Lebavina, y, f. = lebavosť.

Lebavosť, i, f., plechatosť, lysina, Kahl-
heit, Glatze. D.

Lebavý = lebavec.

Lehčí, od lbi. L. místo (popraviště), Schädel-
stätte. D.

Lebečnice, e, f., die Schädelhaut.

Lebečný, od lebky, Schädel-. Světoz.

Lebeda, y, f., atriplex, Melde. L. lesklá,
a. nitens, zahradní, a. hortensis, FB. 31., Kk.
151., uštnatá, chobotnitá, šípovitá, malosímná,
úzkolistá, planá, mořská, skalní, bílá, Jg.,
červená, psí n. smradlavá. Kh. Dostaneš lebedu
(sojku, nic). D.

Lebediti se, il, ěn, ění = jasniti se, heiter
werden. Měsíc se vylebedil. Us.

Lebedka, y, f., schizotheca. L. střelovitá,
hastata; rozkladitá, patula, tatarská, tatarica,
růžičkovitá, rosea. FB. 31.

Lebedník, u, m., chenopodium botrys,
Traubenkraut. Berg.

Lebedný, lebedový, od lebedy, Melden-.
L. semeno. Sal.

Lebeň, ě, f. = lebka. Us. v Chrud. Kd.
a na Mor. Vz Leb.

Lebenec, nce, m., rostl., dle Č. snad pta-
činec, či ledenec? Včera jsme myslili, že
umře a ráno byl zase jako 1. přes noc. Us.

Lebeňový = lebový, lebný.

Lebensgrösse, vlastní postava. Har.

Lebka, y, f., vz Leb. L. je složena ze
dvou kostí temenných, ze dvou kostí skran-

ních, z kosti základní, z kosti čelní a z kosti
řešetné. Obě kosti temenní spojeny jsou švem
šípovým, s kostí čelní spojeny jsou švem
korunním a s kostí základní švem lambdovým.
Vz více v S. N. IV. str. 1195. Koho l. svrbí,
tomu se chce na vojnu. Č. Vz Kosť, Kostra. —
L., die Pickel-, Sturmhanbe. V., Br., Gl.
121. Pěšky se samostřílem i se vší slušnú
střelci zbrojí pod lebkú mají hotovi býti.
1494. Nách. 334. Přikryt brněním, lebkou
(helmem). Kom.

Lebný, lebový, Schädel-. L. deska. Ros.

Lebo = nebo, na Slov. Vz L. Také v Opav.
Pk.

Lebočíše, e, f., číše z lebky. Koll.

Lebosloví, n. Phrenologie., Kraniologie,
die Hirnschädellehre.

Lebovka, y, f., crania, měkkýš. Vz Frč. 205.

Lebovrták, u, m., nástroj k vrtání lbu,
die Trepane. Jg.

Lebový = lebný.

Lebozpyt, u, m. = lebosloví. Rk.

Lec, leci m. leds, ledsi, v složených činí
význam všeobecný, povšechný: leckdo, lec-
kdos, Mkl. S. 90., lecco, lecjak, atd. Jg. Vz
Ledacosi.

Léc, léci, zastr. = lehnouti. Výb. I.

Leccos, lec-co-s, dle, co', gt. lec-čeho-s
atd. Já jim tam 1. povím, oni mi se zasmějí
jako nemoudrému. Svěd. 1569. L. = ledaco.

Léce, zastr. = lítá. Kat. 1879.

Lece, lecče, skloňuje se jako prosté če.
Kt. 51.

Léceti, vz Líceti (nalíknouti).

Lechwitz, Lechovice u Znojma.

Lecicos, lecičehos atd. = leccos. V prud-
kosti v lecičems bezpřímné ukvapenie. Št.

Lecičes, lecičís = lecčí, ledačísi, číkoli.
Nechtěl bych po lecičies hlavě postúpiti. Št.

Lecičina, y, m., ledakdos, ničema, Tauge-
nichts. Na Slov.

Lecikaks = lecjaks. Někteří pro své
obžerstvo chtie sě lecikaks objíti. Šf.

Lecjaký, vz Ledajaký.

Leckdo, strč. leckto, lecikto, Pass., sklo-
ňuje se jako, kdo'.

Leckdos, vz Ledakdosi. Kdo v přízni
veliké, po málo hodinách v nemilosť padá
a 1. za ním hvízdá. Kom.

Leckterakýsi, vz Ledacosi.

Leckterýsi, vz Ledakterý.

1. Leč, spojka, z le-če. Jest 1. moci roz-
lučovací, spojkou výčtu, odděluje protivné
sobě věci téhož rodu, které v skutku se
sbíhati mohou a znamená a) v otázkách roz-
lučovacích: či, čili. Nevím, byl-li jeho žákem
leč nic (čili nic); b) ve větách rozlučovacích
jest, když mezi členy rozlučenými stojí =
nebo, aneb, něm. oder, lat. aut. Chovej dobře
zboží svého velikého leč malého (nebo ma-
lého). Aneb stojí přede všemi členy, něm. es
sei denn — oder, ob — ob, lat. sive — sive.
Leč stár, leč mlad, toť každého nalezne smrť.
T. Však leč libo, leč nelibo nepřátelům jeho,
on kraluje. Zk. Místo indik. stává i imperat.
Kdo sám sobě hřímá, tomu bouře nic neod-
jímá, leč buď léto, leč buď zima. V druhém
členě stává i spojka aneb m. leč: Což kážeš
koli, to ze mne vše učiníš, leč mne zahubíš
aneb živíš. — 2. Jest moci vylučovací n. vy-