Předchozí (884)  Strana:885  Další (886) |
|
|||
885
|
|||
|
|||
míňovací a liší se od leč ve větách podmi-
ňovacích tím, že je ve větách vymiňovacích moci zapírací. Stojí: a) po větě záporné, něm. es sei denn wenn, es sei denn dass, ausser wenn, wenn nicht, ohne dass, lat nisi. S indi- kativem, když se věc za jistou, skutečnou po- kládá. Stavitel nestaví nic, leč základy po- loží, aby stavení na čem státi mělo. Kom. Rozkázal (mu), aby prve, leč on se z lovu navrátí, mše nesloužil. V. A my jsme jemu pověděli, aby toho nečinil (těch dětí nepro- pouštěl), leč tu rodičové jich budou, aby snad někam nezašly. Svěd. 1569. Doma, leč s nebezpečenstvím hrdla, zůstati nelze. V. Žádný bezpečně cestou projíti nemůže leč zbrojný a silný. V. — S konditionalem, když se věc za pouze myšlenou klade. Toho úřadu podruhé, leč by od prvního deset let prošlo, nikdo na se nebeř. V. Mimo to klade se, když jméno následuje, něm. als, ne — leč, něm. nur. Nikdy nehrá leč s dobrými přá- tely. — Zápornosť bývá často zakryta v otázce aneb ve způsobu myšlénky. Kdo jest dobrý, leč moudrý a kdo moudrý leč dobrý? Byla řeč o tom, leč bych se byl přeslechl. Přivykli tomu mnozí, aby král málo vládl a rozka- zoval, leč pokud by mu sami vyměřili. Bart. Aniž pokoje a poopravení čekati lze, leč až lehneš v hrobě. Kom. — b) Po větách tvr- dicích: kromě že, jediné že, jediné, jenom. I učinil jim zájem všem stád a koní, leč ně- kteří s koňmi ujeli do lesův (kromě že ně- kteří.... jenom někteří... ). Uhři mnozí hodnou také záplatu v té bitvě vzali, jsouce zmordováni a zajati s několika biskupy, leč kteří z toho vojska před bitvou ujeli. Bart. 224. 7. — 3. Jest moci odporovati, zname- najíc: ale, avšak. To vím, že nebožka pově- děla, že svým dcerám nechce nic odkázati, že jsou odbyty; leč tomuto děvčeti, bude-li jí poslouchati, že jí chce něco učiniti (ale, avšak tomuto etc. ). — 4. Jest moci podmi- ňovati ale řidčeji. Vz Věta podmiňovací. Klade se, má-li se naznačiti, že jediné vy- plněním podmínky ve větě podmiňovací obsa- žené výrok věty hlavní platnosti nabývá. Kos. Klade se: a) Když věta hlavní tvrdicí jest a spojka leč tvrdící smysl v sobě drží a jest = ač. Leč ty sám zahyneš, toť mysl neb duše zahyne. Mudr. — b) Když věta podmíněčná spolu rozlučovací jest aneb dis- junktivní, tedy: leč — leč, sive — sive, něm. ob — ob, es sei — oder, es mag sein — oder. Leč bdí, leč spí člověk, ti běhové
v něm nepřestanou. Št. — Ale místo dru- hého leč klade se také: aneb. S konditiona- lem: Lečby jemu země byla velmi líbezná, tuť na rok neb na dvě léta potrvá a potom zahyne (= i když by... ). — Vz Konditio- nal. VI. 3. — Pozn. Spojka ta sbíhá se i ve spojení s jinými částicemi a to: a) leč-li, leč že, leč až, leč když, leč kromě = jediné-li, jediné že, jediné až, jediné když, jediné kromě. Nebyla-lis podobná hovádku, leč že postava rozdílná jest? Přirození ovoce neod- mítá, leč až dozrá, aniž ptáka z hnízda žene, leč když se létati naučí. —b) Spojení jediné — leč = jediné když, j. až, j. že. Mocí sobě
těch věcí vzíti nemůžeme, jediné leč co vy- prosíme, to míti budeme. — Zk. — Leč při |
komparativu vz Komparativ. — Pozn. Nemaje
ničeho leč dvou rukou šp. m. leč dvě ruce (i. e. má; v druhé větě jest sloveso kladné). Brs. 98. Vz Než. Léč, leč, i; léče, leče; léčka, líčka, f.,
čím na zvěř, na ptáky atd. se líčí: osidla, zálohy, teneto, pasť, smečka atd. Netz, Stel- lung, Schlinge, Fallstrick, die Falle, das Jägergarn. Měli pět jelenův a dva kance v leči. Ros. Léčky někomu položiti. Žal. Lstivé léčky, líčka na myši; v léč polapený. V. Léči na nás polékli. Pešín. Z léči někoho vyvésti. Br. Do léče vpadnouti. Kom. Ušel z léče. Sych. Do léčí uvésti. Kom. Na líčky a nástrahy hovada lapati. V. V léč někoho zaplésti, zamásti. V. To všecko byla 1. na Bratří. Čr. Vám vaše přistrojené léčky str- hám. Kom. Sami do těch líček, kteréž oněm strojili, upadli. Knob. L. na ryby. Šp. Ušel z léče, již honí druhého (jiného. Jaký kdo sám, za takového i jiného má; sotva že z ne- štěstí vyvázl, již jiného pomlouvá. Vz Po- mlouvač). Lb., Us., Č. Krkavci sobě lítají, holubi v léčkách váznou. Na Slov. — L. v myslivectví, Trieb, Jagdtrieb = čásť lesa n. pole, která se rázem loví; též zahájené místo (huština), kde se zvěř tenety loví. Udělali jsme dnes tři léče. Us. L. ještě jednou počíti, obnoviti; poslední léč loviti (doloviti); leč rozděliti, uříznouti; zakroutiti na 1. léč; zatáhnouti, dotáhnouti. Šp. — L. nazývá se také žertovně hostina, kterou strojí revirník, u kterého se honilo, po skončeném lovu. Šp. Vz Léčka. Leč až. Přirození na štěpu pupenců dříve
nežene, leč až je vláha z kořene vzhůru se tlačící tlačí. Kom. Vz Leč. Lečba, y, f., léč, die Vogelweide. Sněm
1519. L-u, kterou má v lese. Gl. Vz Čižba. — L., léčení, das Heilen.
Léče, vz Léč. — L., vz Léčiti.
Léčebné, ého, n., léčební náklady (ho-
jebné, hojební náklady). Aerztliche Gebühren, Arznei-, Kurkosten. J. tr. L-ý lístek, Kran- kenzettel. Čsk. L. místo, Kurort. Dch. Lečebnice, e, f., lepší snad než, nemoc-
nice, das Krankenhaus. Č. Léčebnictví, n., das Medicinalwesen. Rk.
Léček, čku, m., jm. pole u Petrovic. Dch.
— L. = lék. Ras.
Léčenec, nce, m., ein ärztlich Behandelter.
Rk. Léčení, n. L. ran; 1. mlékem. D. Nedo-
volené I. Das Heilen, die Kur, Heilung. J. tr. L. přetrhnouti, přerušiti, die Kur abbrechen Dch. Léčení, n., v Krkonoších = leknutí. Kb.
Léčený, geheilt. L-né rány. Troj.
Lečeti, zastr., leku, lekl. Vz Lekati.
Léčitel, e, m., Heiler, Kurierer. Rk.
Léčitelna, y, f., Heilanstalt. Rk.
Léčitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Jg.
Léčitelný. L. nemoc, rána. Heilbar, D.
Léčitelský, therapeutisch. Krok. Léčitel-
ské umění. Léčitelství, n., Heilkunst. Mus.
Léčiti, 3. pl. -čí, leč, če (íc), il, en, ení;
léčívati, heilen, kuriren. — abs. Lékař léčí. Us, co, koho. Místo doktora léčí nás jeho zástupce. Což platno jest mrchu léčiti.
|
||
|
|||
Předchozí (884)  Strana:885  Další (886) |