885

míňovací a liší se od leč ve větách podmi-
ňovacích tím, že je ve větách vymiňovacích
moci zapírací. Stojí: a) po větě záporné, něm.
es sei denn wenn, es sei denn dass, ausser
wenn, wenn nicht, ohne dass, lat nisi. S indi-
kativem, když se věc za jistou, skutečnou po-
kládá. Stavitel nestaví nic, leč základy po-
loží, aby stavení na čem státi mělo. Kom.
Rozkázal (mu), aby prve, leč on se z lovu
navrátí, mše nesloužil. V. A my jsme jemu
pověděli, aby toho nečinil (těch dětí nepro-
pouštěl), leč tu rodičové jich budou, aby
snad někam nezašly. Svěd. 1569. Doma, leč
s nebezpečenstvím hrdla, zůstati nelze. V.
Žádný bezpečně cestou projíti nemůže leč
zbrojný a silný. V. — S konditionalem, když
se věc za pouze myšlenou klade. Toho úřadu
podruhé, leč by od prvního deset let prošlo,
nikdo na se nebeř. V. Mimo to klade se,
když jméno následuje, něm. als, ne — leč,
něm. nur. Nikdy nehrá leč s dobrými přá-
tely. — Zápornosť bývá často zakryta v otázce
aneb ve způsobu myšlénky. Kdo jest dobrý,
leč moudrý a kdo moudrý leč dobrý? Byla
řeč o tom, leč bych se byl přeslechl. Přivykli
tomu mnozí, aby král málo vládl a rozka-
zoval, leč pokud by mu sami vyměřili. Bart.
Aniž pokoje a poopravení čekati lze, leč až
lehneš v hrobě. Kom. — b) Po větách tvr-
dicích: kromě že, jediné že, jediné, jenom.
I učinil jim zájem všem stád a koní, leč ně-
kteří s koňmi ujeli do lesův (kromě že ně-
kteří.... jenom někteří... ). Uhři mnozí
hodnou také záplatu v té bitvě vzali, jsouce
zmordováni a zajati s několika biskupy, leč
kteří z toho vojska před bitvou ujeli. Bart.
224. 7. — 3. Jest moci odporovati, zname-
najíc: ale, avšak. To vím, že nebožka pově-
děla, že svým dcerám nechce nic odkázati,
že jsou odbyty; leč tomuto děvčeti, bude-li
jí poslouchati, že jí chce něco učiniti (ale,
avšak tomuto etc. ). — 4. Jest moci podmi-
ňovati ale řidčeji. Vz Věta podmiňovací.
Klade se, má-li se naznačiti, že jediné vy-
plněním podmínky ve větě podmiňovací obsa-
žené výrok věty hlavní platnosti nabývá.
Kos. Klade se: a) Když věta hlavní tvrdicí
jest a spojka leč tvrdící smysl v sobě drží
a jest = ač. Leč ty sám zahyneš, toť mysl
neb duše zahyne. Mudr. — b) Když věta
podmíněčná spolu rozlučovací jest aneb dis-
junktivní, tedy: leč — leč, sive — sive,
něm. ob — ob, es sei — oder, es mag sein

— oder. Leč bdí, leč spí člověk, ti běhové
v něm nepřestanou. Št. — Ale místo dru-
hého leč klade se také: aneb. S konditiona-
lem: Lečby jemu země byla velmi líbezná,
tuť na rok neb na dvě léta potrvá a potom
zahyne (= i když by... ). — Vz Konditio-
nal. VI. 3. — Pozn. Spojka ta sbíhá se i ve
spojení s jinými částicemi a to: a) leč-li,
leč že, leč až, leč když, leč kromě = jediné-li,
jediné že, jediné až, jediné když, jediné
kromě. Nebyla-lis podobná hovádku, leč že
postava rozdílná jest? Přirození ovoce neod-
mítá, leč až dozrá, aniž ptáka z hnízda žene,
leč když se létati naučí. —b) Spojení jediné

— leč = jediné když, j. až, j. že. Mocí sobě
těch věcí vzíti nemůžeme, jediné leč co vy-
prosíme, to míti budeme. — Zk. — Leč při

komparativu vz Komparativ. — Pozn. Nemaje
ničeho leč dvou rukou šp. m. leč dvě ruce
(i. e. má; v druhé větě jest sloveso kladné).
Brs. 98. Vz Než.

Léč, leč, i; léče, leče; léčka, líčka, f.,
čím na zvěř, na ptáky atd. se líčí: osidla,
zálohy, teneto, pasť, smečka atd. Netz, Stel-
lung, Schlinge, Fallstrick, die Falle, das
Jägergarn. Měli pět jelenův a dva kance
v leči. Ros. Léčky někomu položiti. Žal.
Lstivé léčky, líčka na myši; v léč polapený.
V. Léči na nás polékli. Pešín. Z léči někoho
vyvésti. Br. Do léče vpadnouti. Kom. Ušel
z léče. Sych. Do léčí uvésti. Kom. Na líčky
a nástrahy hovada lapati. V. V léč někoho
zaplésti, zamásti. V. To všecko byla 1. na
Bratří. Čr. Vám vaše přistrojené léčky str-
hám. Kom. Sami do těch líček, kteréž oněm
strojili, upadli. Knob. L. na ryby. Šp. Ušel
z léče, již honí druhého (jiného. Jaký kdo
sám, za takového i jiného má; sotva že z ne-
štěstí vyvázl, již jiného pomlouvá. Vz Po-
mlouvač). Lb., Us., Č. Krkavci sobě lítají,
holubi v léčkách váznou. Na Slov. — L.
v myslivectví, Trieb, Jagdtrieb = čásť lesa
n. pole, která se rázem loví; též zahájené
místo (huština), kde se zvěř tenety loví.
Udělali jsme dnes tři léče. Us. L. ještě jednou
počíti, obnoviti; poslední léč loviti (doloviti);
leč rozděliti, uříznouti; zakroutiti na 1. léč;
zatáhnouti, dotáhnouti. Šp. — L. nazývá se
také žertovně hostina, kterou strojí revirník,
u kterého se honilo, po skončeném lovu.
Šp. Vz Léčka.

Leč až. Přirození na štěpu pupenců dříve
nežene, leč až je vláha z kořene vzhůru se
tlačící tlačí. Kom. Vz Leč.

Lečba, y, f., léč, die Vogelweide. Sněm
1519. L-u, kterou má v lese. Gl. Vz Čižba.

— L., léčení, das Heilen.

Léče, vz Léč. — L., vz Léčiti.

Léčebné, ého, n., léčební náklady (ho-
jebné, hojební náklady). Aerztliche Gebühren,
Arznei-, Kurkosten. J. tr. L-ý lístek, Kran-
kenzettel. Čsk. L. místo, Kurort. Dch.

Lečebnice, e, f., lepší snad než, nemoc-
nice, das Krankenhaus. Č.

Léčebnictví, n., das Medicinalwesen. Rk.

Léček, čku, m., jm. pole u Petrovic. Dch.

— L. = lék. Ras.

Léčenec, nce, m., ein ärztlich Behandelter.
Rk.

Léčení, n. L. ran; 1. mlékem. D. Nedo-
volené I. Das Heilen, die Kur, Heilung. J. tr.
L. přetrhnouti, přerušiti, die Kur abbrechen
Dch.

Léčení, n., v Krkonoších = leknutí. Kb.

Léčený, geheilt. L-né rány. Troj.

Lečeti, zastr., leku, lekl. Vz Lekati.

Léčitel, e, m., Heiler, Kurierer. Rk.

Léčitelna, y, f., Heilanstalt. Rk.

Léčitelnosť, i, f., die Heilbarkeit. Jg.

Léčitelný. L. nemoc, rána. Heilbar, D.

Léčitelský, therapeutisch. Krok. Léčitel-
ské umění.

Léčitelství, n., Heilkunst. Mus.

Léčiti, 3. pl. -čí, leč, če (íc), il, en, ení;
léčívati, heilen, kuriren. — abs. Lékař léčí.
Us, co, koho. Místo doktora léčí nás

jeho zástupce. Což platno jest mrchu léčiti.