891

s vedlejším ponětím a) l. krev (řídká, rychle
probíhající). Odtud: 1. mysl (nestálá, vrt-
kavá), člověk (nestálý, nekonečný, vrtkavý,
lehkomyslný). V. Lehké mysli býti; lehkou
mysl míti. V. Slova děvčat lehčí nad list
v lese. L. Mladosť je lehká, nestálá, plachá.
L. — b) Bez těžkosti se pohybující, obratný,
leicht, sich leicht bewegend, flüchtig, schnell.
L. schůze; míti lehkou nohu k tanci, k běhu,
lehkou ruku k psaní, Jg., 1. skok. D. L.
jízda, lehký jezdec (v lehké zbroji), pěchota.
Jg. L., jako pták v povětří. Us. — c) L. =
čehož těžkosť, nesnadnosť snadno, bez obtíží
lze přemoci, snadný, bez překážek, leicht, ohne
Schwierigkeiten. L. věc, umění, řeč, výslov-
nosť, sloh, práce, Jg.; pře, Bagatellsache
(vilis causa). CJB. 419. Lehkou prací, lehkým
dílem. Udělal mu lehkou práci (že nemusil
se namáhati). Us. Měl lekkou smrť. Jg. Lehký
porod. D. L. jídlo (snadné k strávení). —
s inft. Břímě jeho přelehké jest nésti. Bart.
176. — d) L. = nesilný, leicht, nicht stark.
L. rána (nehluboká), víno (staré, vyleželé;
slabé, bez kořene). D. Buď lehek proti
chudému, protiven buď protivnému. St. skl.
(Alx. 1098. ).

Lehlý, co lehlo, leží, liegend. L. obilí
(deštěm, větrem).

Lehmo = leže, liegend. Jg.

Lehmstätte, Hlínky, předměstí u Brna.

Lehnice, Lihnice, e, f., Liegnitz, mě.
v prus. Slezsku. Lehnický, lihnický. Vz
S. N.; Tk. I. 615., II. 540.

Lehnicko, a, n., zašlá država slezská. Vz
S. N.

1. Lehno, a, n. = ležení, das Lager. Na
Slov.

2. Lehno, a, n., lépe: leno.

3. Lehno, a, n., das Fürstenthum Lieg-
nitz. Zlob.

Lehnouti, hnul a hl, utí = položiti se,
sich legen; lehati. Jg. — Abs. Jak si ustele, tak
lehne. Prov. Lehaje vstávaje se modliti. Jakou
duchnu máš, tak lehni, tak pod ní se obrať,
stěhni. Reš. Já bych již rád lehl (šel spat).
Jg. Lehni, lež! (couche = kuš, volá se na
stavěcího psa, aby se k zemi přitlačil, lehl).
Šp. — kam. Já na tuto postel lehnu. Ros.
Lehnouti si (ethický dativ) na podušku. Er.
P. 279. L. si do postele. Jdi, lehni si do
sena. Er. P. 254. — kdy. Po jídle si lehnu.
Us. — čím. Saul chtie jieti Davida lehl
polem. Ps. ms. Sám byl bych lehl hlavou
na kamení, nohama do trní. Er. P. 501.,
Sš. P. 32. Město popelem lehlo. V. Město
rumem a popelem lehlo. Har. I. 82. Obilí
deštěm lehlo. Nt. Proti nepříteli polem
1. Us. — na čem, kde. Až jednou všecko
na hromadě lehne. V. Na hromu lehne, na
hromu vstane (= pořád kleje). Č. Pojez, než
lehneš na marách. Jir. dh. Až ten kořen
několik dní v tom víně lehne (poleží), slij
to víno atd. Jád. Ten list přiznávací u pánov
z Rožmberka lehne (chován bude). Ms. 1449. —
k čemu: ku spaní; 1. si ke zdi. Us. —
koho, co. = líhnouti, hecken, gebären,
brüten. Svině se prasí, některé už lehla. Us.

Lehostejný, vz Lhostejný.

Lohostojiti, il, ení = zaháleti, müssig
sein. Na Slov. Plk.

Lehota, vz Lhota.

Lehoučce, po lehoučku, sehr leicht, gemach,
gelind. Lehoučky mluviti. V. Po lehúčku. Br.

Lehoučký, vz Lehký.

Lehovati = klásti, legen. Jg.

Lehoviště, ě, n., brloh, ložiště, Lager. D.

Lehovitý, lehový, abschüssig. L-tá šachta.
Techn.

Lehrmittel, prostředek, pomůcka, potřeba
vyučovací. Brs. 98.

Lehrstoff, učivo, učení. Brs. 98.

Lehtadlo, a, n., etwas Kitzelndes, Kitz-
mittel. Us.

Lehtati, vz Lektati.

Lehúčký, vz Lehký.

Lehutký, lehounký, leicht, sanft. Lobk.
cest.

Lehýčce, vz Lehce. V.

Lehýčký, vz Lehký.

Lech, a, m., vlastník mnohých pozemků,
velmož, člověk urozený, sr. š-lech-ta. — L. =
Polák; Lechové = Poláci. Jg. Vz více v S.
N. a Gl. 121.

Lech, u, m., na Slov. ljach, slovou v hut-
nictví sloučeniny síry s kovy, zvl. s mědí,
jichž nabývá se roztopením rud, ježto hor-
nina slije se ve strusku a oddělí se takto,
načež tuhnoucí se trhá v desky. Tyto praží
se, aby se spálila síra, a potom dobývá se
z nich kov. S. N.

Lecha, y, f. L. jarní, orobus vernus,
Frühlings-, Walderbse. Čl. 31.

Lechtač = lektač.

Lechtati, lépe: lektati, vz Ch.

Lechwitz, Lechovice u Znojma.

Leiblich, vlastní. Němému ani vlastní strýc
nerozumí. Mk.

Leimerwitz, Ludoměřice v prus. Slez.

Leiokam, u, m., žlutý prášek ze škrobu.
Vz Šfk. 555.

Leipertitz, Litobratice, Litobratřice u Ja-
roslavic na Mor.

Leipzig, mě. v Sasku, Lipsko, a, n.

Leissnitz, Lištnice v prus. Slez.

Leistungsfähigkeit, výrobnosť (továrny);
výkonnosť. Mk.

Leitersdorf, Litultovice u Opavy.

Leitingar, a, m., letingar, zástupce vrch-
ního velitele. V., Mus. 1830. 434. Gl.

Leitstrahl, radius vector, v math. prů-
vodič. Stč.

Lej, e, m., lijavec, Gussregen. Na Slov.
Plk.

Lejc, lejce, e, f. = lavice. Us. u Kruml.
Vz str. 562. a., ř. 28. z dola.

Lejček, čku, m. = trychtýř. Na Mor.

Lejčí, n. = lýčí.

Lejda, y, f., Leyden, Lugdunum Batavorum,
mě. v již. Holandu. Vz S. N.

Lejdenská láhev (lugdunská, Kleistova,
nabíjecí) slouží k soustředění elektřiny roz-
kladem. Vz více v S. N.

Lejchéř, z něm. Leiher, locator. Lejché-
řové = lichevníci, Wucherer. V.

Leji, vz Líti.

Lejk, a, m., vz Laik.

Lejko = lýko.

Lejněnec, nce, m., coprosma. Rostl.

Lejnice, e, f., sterculia, der Kothbaum.
Rostl.



	891

	s vedlejším ponětím a) l. krev (řídká, rychle probíhající). Odtud: 1. mysl (nestálá, vrt- kavá), člověk (nestálý, nekonečný, vrtkavý, lehkomyslný). V. Lehké mysli býti; lehkou mysl míti. V. Slova děvčat lehčí nad list v lese. L. Mladosť je lehká, nestálá, plachá. L. — b) Bez těžkosti se pohybující, obratný, leicht, sich leicht bewegend, flüchtig, schnell. L. schůze; míti lehkou nohu k tanci, k běhu, lehkou ruku k psaní, Jg., 1. skok. D. L. jízda, lehký jezdec (v lehké zbroji), pěchota. Jg. L., jako pták v povětří. Us. — c) L. = čehož těžkosť, nesnadnosť snadno, bez obtíží lze přemoci, snadný, bez překážek, leicht, ohne Schwierigkeiten. L. věc, umění, řeč, výslov- nosť, sloh, práce, Jg.; pře, Bagatellsache (vilis causa). CJB. 419. Lehkou prací, lehkým dílem. Udělal mu lehkou práci (že nemusil se namáhati). Us. Měl lekkou smrť. Jg. Lehký porod. D. L. jídlo (snadné k strávení). — s inft. Břímě jeho přelehké jest nésti. Bart. 176. — d) L. = nesilný, leicht, nicht stark. L. rána (nehluboká), víno (staré, vyleželé; slabé, bez kořene). D. Buď lehek proti chudému, protiven buď protivnému. St. skl. (Alx. 1098. ). Lehlý, co lehlo, leží, liegend. L. obilí (deštěm, větrem). Lehmo = leže, liegend. Jg. Lehmstätte, Hlínky, předměstí u Brna. Lehnice, Lihnice, e, f., Liegnitz, mě. v prus. Slezsku. Lehnický, lihnický. Vz S. N.; Tk. I. 615., II. 540. Lehnicko, a, n., zašlá država slezská. Vz S. N. 1. Lehno, a, n. = ležení, das Lager. Na Slov. 2. Lehno, a, n., lépe: leno. 3. Lehno, a, n., das Fürstenthum Lieg- nitz. Zlob. Lehnouti, hnul a hl, utí = položiti se, sich legen; lehati. Jg. — Abs. Jak si ustele, tak lehne. Prov. Lehaje vstávaje se modliti. Jakou duchnu máš, tak lehni, tak pod ní se obrať, stěhni. Reš. Já bych již rád lehl (šel spat). Jg. Lehni, lež! (couche = kuš, volá se na stavěcího psa, aby se k zemi přitlačil, lehl). Šp. — kam. Já na tuto postel lehnu. Ros. Lehnouti si (ethický dativ) na podušku. Er. P. 279. L. si do postele. Jdi, lehni si do sena. Er. P. 254. — kdy. Po jídle si lehnu. Us. — čím. Saul chtie jieti Davida lehl polem. Ps. ms. Sám byl bych lehl hlavou na kamení, nohama do trní. Er. P. 501., Sš. P. 32. Město popelem lehlo. V. Město rumem a popelem lehlo. Har. I. 82. Obilí deštěm lehlo. Nt. Proti nepříteli polem 1. Us. — na čem, kde. Až jednou všecko na hromadě lehne. V. Na hromu lehne, na hromu vstane (= pořád kleje). Č. Pojez, než lehneš na marách. Jir. dh. Až ten kořen několik dní v tom víně lehne (poleží), slij to víno atd. Jád. Ten list přiznávací u pánov z Rožmberka lehne (chován bude). Ms. 1449. — k čemu: ku spaní; 1. si ke zdi. Us. — koho, co. = líhnouti, hecken, gebären, brüten. Svině se prasí, některé už lehla. Us. Lehostejný, vz Lhostejný. Lohostojiti, il, ení = zaháleti, müssig sein. Na Slov. Plk.	Lehota, vz Lhota. Lehoučce, po lehoučku, sehr leicht, gemach, gelind. Lehoučky mluviti. V. Po lehúčku. Br. Lehoučký, vz Lehký. Lehovati = klásti, legen. Jg. Lehoviště, ě, n., brloh, ložiště, Lager. D. Lehovitý, lehový, abschüssig. L-tá šachta. Techn. Lehrmittel, prostředek, pomůcka, potřeba vyučovací. Brs. 98. Lehrstoff, učivo, učení. Brs. 98. Lehtadlo, a, n., etwas Kitzelndes, Kitz- mittel. Us. Lehtati, vz Lektati. Lehúčký, vz Lehký. Lehutký, lehounký, leicht, sanft. Lobk. cest. Lehýčce, vz Lehce. V. Lehýčký, vz Lehký. Lech, a, m., vlastník mnohých pozemků, velmož, člověk urozený, sr. š-lech-ta. — L. = Polák; Lechové = Poláci. Jg. Vz více v S. N. a Gl. 121. Lech, u, m., na Slov. ljach, slovou v hut- nictví sloučeniny síry s kovy, zvl. s mědí, jichž nabývá se roztopením rud, ježto hor- nina slije se ve strusku a oddělí se takto, načež tuhnoucí se trhá v desky. Tyto praží se, aby se spálila síra, a potom dobývá se z nich kov. S. N. Lecha, y, f. L. jarní, orobus vernus, Frühlings-, Walderbse. Čl. 31. Lechtač = lektač. Lechtati, lépe: lektati, vz Ch. Lechwitz, Lechovice u Znojma. Leiblich, vlastní. Němému ani vlastní strýc nerozumí. Mk. Leimerwitz, Ludoměřice v prus. Slez. Leiokam, u, m., žlutý prášek ze škrobu. Vz Šfk. 555. Leipertitz, Litobratice, Litobratřice u Ja- roslavic na Mor. Leipzig, mě. v Sasku, Lipsko, a, n. Leissnitz, Lištnice v prus. Slez. Leistungsfähigkeit, výrobnosť (továrny); výkonnosť. Mk. Leitersdorf, Litultovice u Opavy. Leitingar, a, m., letingar, zástupce vrch- ního velitele. V., Mus. 1830. 434. Gl. Leitstrahl, radius vector, v math. prů- vodič. Stč. Lej, e, m., lijavec, Gussregen. Na Slov. Plk. Lejc, lejce, e, f. = lavice. Us. u Kruml. Vz str. 562. a., ř. 28. z dola. Lejček, čku, m. = trychtýř. Na Mor. Lejčí, n. = lýčí. Lejda, y, f., Leyden, Lugdunum Batavorum, mě. v již. Holandu. Vz S. N. Lejdenská láhev (lugdunská, Kleistova, nabíjecí) slouží k soustředění elektřiny roz- kladem. Vz více v S. N. Lejchéř, z něm. Leiher, locator. Lejché- řové = lichevníci, Wucherer. V. Leji, vz Líti. Lejk, a, m., vz Laik. Lejko = lýko. Lejněnec, nce, m., coprosma. Rostl. Lejnice, e, f., sterculia, der Kothbaum. Rostl.