899

kával). L. Něco v lepší vyložiti. V. Něco
v 1. obrátiti. Solf. — L. = subst. Svého
lepšího si hleděti. Pešina 1599. Napomínal
ho k jeho lepšímu. Obecné 1. Tyto věci Buoh
pro své lepší zpuosobil. Let. Je to s mým
lepším. Cyr. Míti koho k lepšímu, german,
m. šiditi koho, Ros., má ho za blázna, vodí
(tahá) ho za nos atd. Brt.

Lepšitel, e, m., der Verbesserer.

Lepšitelka, y, lepšitelkyně, ě, f., die Ver-
besserin. D.

Lepšiti, 3. pl. -ší, lepši, -še (íc), il, en,
ení; lepšívati, bessern. — co: chyby. Jg. —
komu: čeledínu = lépe ho držeti ku př.
v jídle. Jd. Musí mu l. = náhradu dáti. Pr.
pr. — se. Zdraví jeho už se lepší. — se
s kým. Už se s ním lepší [už je s ním (mu)
lépe]. Us. — se v čem: v mravích, v učení.
Jg. Lepší se co řemen v ohni (je horší).
Br. — se z čeho. Aby se z nich (dobrých
práv) lepšili. V. — koho čím: domluvou,
radou. — aby. Lepším se, abych byl po-
chválen. Us.

Leptací (něm. Aetz-): mořidlo, umění. Nz.

Leptač, e, m., jm. místní. Mus. — L.,
kdo leptá.

Leptadlo, a, n. Aetzwasser, Beizmittel. Us.

Leptati, leptám a lepci; leptávati = píti
leptaje jazykem jako pes (= chleptati), lappern,
schlabbern. — co: Pes leptá krev, vodu.
Us. — L. = podjídati, žráti, kousati, beissen,
beizen, ätzen, fressen, sich einfressen. — co
(pod co). Talov místo, v němž jest, pod
se lepce. Ras. Píšťala (vlk, něm. Krebsge-
schwür) lepce maso, kosť, žílu. Ras. Má s tiem
strach i lepce sě chřadna strachem. Št. —
co čím. Zubem maso l. St. N. 154. — se
v sobě. Tu sám v sobě každý l. sě bude,
v svém svědomí ten črv maje. Št.

Leptavosť, i, f., ostrosť, žravosť, das
Beissen, Fressen, die Schärfe. Jg.

Leptavý, ätzend, scharf, beissend, fressend.
Jg. L. sůl (obecná), lék, voda (spudicí), soda,
masť, Jg., kamínek, Nz., lišej, fressende
Flechte, Ja., červ (hryzoucí). Ms., Č.

1. Lepý = lepký, lípavý, klebrig. V.

2. Lepý (lep, a, o, strč. ); lepě; lat. deco-
rus. — L. = tenký, útlý, něžný, štíhlý, vy-
záblý, ohebný, biegsam, dünn, zart, fein,
schmächtig, schlank. Jg. Lepé sosny. Ráj. —
L. = čistý, pěkný, sličný, sauber, nett, rein,
fein, schmuck, hold, schön. Žena stojéc po
lepém kroji rúcha, po růškách lepých. Št.
Lepá Kublajevna jako luna. Rkk. 45. L. děva.
Rkk. — L. = nenuzný, wohlhabend, es gut
habend. St. skl. — L. = způsobný, vzdělaný,
artig, fein. Lepě s něčím zacházeti. Ros. —
L. = čestný, slušný, edel, ehrbar. Dal. Protož
než se jich otvinu, lepý jsem (lépe mi), že
ot nich pohynu. Mus. — L. = způsobilý,
hodný k něčemu. Aby byl kůň k běhu lepý
a způsobný, geschickt, tauglich. Háj., Pohád.
1626. — L. = dobrý, chvalitebný, gut, löblich,
brav. Jg., St. skl., Dal. — Jg.

Lerchenfeld, Skřivánkov u Plumlova na
Mor.

Lermo (strč. larmo), a, n., v obec. mluvě:
relmo, z it. alľarme, der Allarm. — Syn.:
vzhůru troubení, lermobití, znamení a návěští
bitvy s nepřítelem. L. nastrojiti = pranici.

V. L. bíti, troubiti. V., Kom. L. troubiti
a bubnovati. Plác. L. tlouci. Ros. L. udeřiti.
Br. Sultan kázal zhůru troubiti a 1. udeřiti.
V. Slepé 1. (bez příčiny). V. Pořád dělal 1.
= hluk, křik. Mřk.

Lermovati = lermo strojiti, bíti, lärmen,
Lärm schlagen. Ros.

Lerna, y, f., řeka a jezero v Peleponnesu.
Lernejský (lépe: lernský) had (1. hydra), sto-
hlavý, jejž Herakles zabil. Vz S. N.

Les, a nebo u, m., lések (strč. ), lísek, sku,
lesík. Zastr. lok. sg. lesi: na buku v lesi
(ne: v lesí. Er. P. 194. a. ). Chodila po lesi.
Prk. k nauce o tvoř. kmenů. 10. — 1. Nať, keř,
kmen, strom, Strauch, Busch, Holz. Jg. L.
vinný (keř). V. Les (keř vinný) pláče. D.
Okurkám, melounům pomrzly lesy. Jg. Tykev
má hustý les. Us. — 2. L = mnoho stromů
tahem dlouhým, Wald, Forst, Harz, Gehölz,
Holz, Hain. Jg. Jsou-li stromy v lese jed-
noho druhu, přijímá od nich název: doubrava,
březina, olšina, bučina, habřina (les dubový,
březový, olšový, bukový, habrový). Jg. L.
hustý, zvláště horský, slove: hvozd, menší
a řídčí: háj; nízkou porostlinu jmenujeme
křovím. Les nepěstovaný rukou lidskou, jenž
pouze silou přírodní stojí a trvá, sluje: prales.
S. N. Les, lesina, na Slov.: hora. L. mladý:
mladina, porost, mláz, mlází, mládí, mladý n.
nový 1.; temný 1.: tmeň; vysekaný: proseka,
mýtina; v pole proměněný: polana, lesní
kopanina. Šp. L. vysázený. Šp. L. borový:
bor. V. Černý l. = hustý a tmavý i ve dne,
zvláště smrkový, jedlový. V. L. pastevný,
V., pustý (veliký a nepotínaný), L., olivový
1., Har., mýtný (který se mýtí), V., širý,
hluboký. Us. L. bílý (lupenatý), černý (jehličí).
Šp. Český 1., Böhmerwald; Černý 1., Harz-
wald. Jg. Lesy se mýtí (planí) a dělají se
v nich paseky, pasečiny, mýti; 1. šumí; 1.
prosekati, promýtiti. Pt. L. sekati, planiti,
mýtiti = lesní dříví porážeti. Jg. L. zarubiti
(zatarasiti), Dal. vypáliti, D., sporážeti, zrou-
bati, vyklučiti. Šp. Les vzdělati; užitek z lesův.
Šp. L. na seči, na paseky, na paruby roz-
děliti; l. probírati, proklestiti. Šp. V lese
praští (to praská, v lese je hlučno). Šp. V les
se obraceti, lesem jíti; hájení lesa, hájemství,
stav lesa; hulákání po lese; v lese pásti;
lesům škoditi. Šp. V lese blouditi (po lese).
Dal. Poruby, proseči v lese dělati; myť,
mýto, mýtina, seč, paseka, parub, paruba,
poruba, roubání lesu. Šp. Lesem se bráti.
Dal. L. řičí. Rkk. Cesta do lesa. D. Po kraj
lesa; proletie lesy. Rkk. Les sekyrami pro-
sekati, vysekati. Br. L. němý, hluchý. V lese
zvěř chovati, míti, honiti; les na léče roz-
děliti (vz Léč); lesu hájiti; do lesa pro dříví
jeti, na chrasť choditi; v lese dříví štípati,
dříví v milířích na uhlí páliti atd. — Jádro
(střed) lesa. Šp. Kdo se chřestu bojí, nechoď
do lesa. D. S branami do lesa. Vz Marný.
Č. Snadno v pustém lese hvízdati (= tam
na pána si hrati, kde jsi samoten. Lb. ). Č.
Dluh má nohy, pole oči, les uši, na ty tři
věci pozor míti sluší. Rým. Budeš ty tak
dlouho štěkati, až na sebe vlka z lesa vy-
štěkáš. Jg. Dříví do lesa, vodu do řeky nosí.
D., V., Č. Vz Marný. Do lesa dříví nikdá
nevoz, a do moře vody nenos. D., Lb. Skrze