Předchozí (908)  Strana:909  Další (910) |
|
|||
909
|
|||
|
|||
komu na hrdle ležeti. V. To mi na srdci,
na mysli leží. V. — po čem, kdy. Po po- rodu, po dítěti 1. Lk. — po čem, kde. Po stole, po zemi l. Us. Vojsko po vsích leží.
Us. Město po pravé straně nám leželo. Har. — kde, v čem: v lůži. V. Dobytek leží v chládku, v stínu. Jg. V posteli. D. V knihách, Kom., v mdlobách, v cestě, v nemoci, v literním umění, v hospodě (v krčmě) dnem i nocí. V. Líhati v šalandě pod píckou. Er. P. 383. Leže junoše v chladnej zemi. Rkk. 26. Ležeti v hříších. Chč. 382. Jen tu se mnou leží v postýlce u dveří panímáma. Er. P. 123. Leželo to v králi (král nevěděl si to vysvět- liti). Čr. Tehdá více nemuož pohoniti toho, jenž dal od sebe dědiny synuom neb přáte- lóm, protože to leží ve deskách, že to spra- veno právem. Kn. rož. 98. L. v prachu, im Staube liegen, germanis. m. klaněti se, kořiti se. Ht. Brus. 280. Ve které straně světa to leží? Ros. Vojsko v městě, matka v bolestech leží. Us. V hanbě své ležíme a pohanění přikrývá nás. Br. Žena v koutě leží. Us. Leží mi pořád v uších (přemlouvá mne). Jg., Ml. L. v okně (když kdo lokty podepřen jsa z okna ven hledí). Us. Leží mi to v mysli. V. On v radách svých tuze leží (tuze jim dověřuje). V. Leží mi to v hlavě. Us. L. v šestinědělích. Lk. Příčina toho leží nejblíže v tom... german. m: To je předkem a nejprve tím, nebo: Příčina toho je nejprve ta. Š. a Ž., Šb. Vz Příčina. Leží to v našich zájmech, german. m.: náš prospěch toho chce, žádá, potřebuje, to vymáhá, tomu chce, jest s prospěchem naším. Leží (spočívá) to v mé povaze germanis. m.: taková jest má povaha, V., tomu chce má povaha, to jest mou povahou, jde z mé povahy atd. Brs. 99. To ve mně už tak leží, lépe: to mi přirozeno, taková jest má povaha. — v čem kým. V šestinedělích synem ležeti. Svěd., Plác. — jak dlouho. U svej krásnej děvy do usvěta leže. Rkk. 28. Do hodiny leží (umírá). Č. — kde, za kým, za čím: v posteli za bratrem. Us. Za domem, za plotem. Us. Lépe státi za svým snopem než ležeti za cizím mandelem. D. — nač: na smrť (těžce nemocným býti), na cizí mozoly (zaháleti). Na zimnici, na dna. Ros., Šm. — s kým, s čím. L. u města s vojskem. Flav. L. s ženou. V. — kde, vedlé koho, V., při čem. Město leží při vrchu Šm. — kde (před čím, mezi čím, pod čím). Ona líhá pod kolnou. Er. P. 130. Leží nám to před nohama; pes leží před domem, Us., před dveřmi. Bl. Leží to mezi spisy. D. — jak daleko. Od města míli leží. Har. Od nepřátel jen ob jeden neveliký příkop leželi. T. — k čemu. V tom kraji leží ten hrad ku popravě. Kn. rož. 29. A potom opět hrazský komorník pojma komorníka ot toho úřadu, k němuž popravú zbožie leží. Kn. rož. 29. — v kterou stranu. To město leží na východ. D. Brána ta leží k východu. Har. Ten dům proti (naproti) bráně leží. Vojska proti sobě ležela. V. — kde, u čeho: s vojskem u města (= obléhati je). Flav. U něho leží mnoho obilí. Jg. Leží v posteli u zdi. — proč. Jistota leží pro pokutu. J. tr. — s adverb.: těžce l. (stonati), měkce, tvrdě, zhůru bradou (mrtev býti). Us. Vše různo |
leží. Us. To písmo tuze leží. Us. To víno
dlouho leželo. Jg. Ležibýl, e, m., polymeria, rostl. svlačco
vitá. Rostl. Ležící, liegend. L. na břiše, na znak. Kom.
Na poledne ležící (polední). Vz Ležeti. D. Ležina, y, f., ližina, vodorovně položený
práh při dělání reštů po délce základu po- ložený. — L., vodorovně položený trámec při lešeních a na železné dráze. S. N. Ležisko, a, n. = lože, Lagerstätte; brloh.
Wiedlager. Plk. Ležka, y, f. = lžíce. Us. V Opav. Pk.
Také na Mor. Mor. Pís. 464. Zb. — L., malá lež. V. Ležmo, liegend. Us:
Ležník, a, m. = ležák. Gl.
Ležnosť, i, f., die Falschheit, Unwahrheit.
Ležný = lživý, falsch, erlogen. L. pověsť.
Jg.
Lh, vz Lk. Lha, y, f., lež, Lüge. To je l. Us.
Lháč, e, m. = lhář. 1410.
Lhář, e, lhářík, a, lháříček, čka, m. Lügner,
Aufschneider, Lügenmaul. V. Lhářů komu nadávati. D. Za lháře někoho držeti (lépe: míti, pokládati). D. Před lhářem těžko lháti a před zlodějem krásti. Ros. L. má z paměti lháti a nebo se na paměti míti. Reš., Č. Zloděj u lháře rád hospodou bývá. Lháře pán Bůh káře, jestli ne mrazem, tedy provazem. L. Mladý l., starý zloděj. Č. Každý lhář lže na svou hlavu. Č. Nebyl by ze mne l. hezkejch holčiček. Er. P. 193. L. o peníze i. e. dlužník n. rukojmě v čas neplatící. Gl. 118. Chromého psa a l-e snadno dohoniti. Č. L. sám sobě věří. Lb. Krejčí, ševci a truhláři největší na světě l-ři; L. jen sám sobě škodí ať ráno nebo pozdě. Pk. Cf. Našel pod lavicí běže za vozem (věc se jinak má). Ros. Stran přísloví vz jestě: Basa, Blázen, Bulík, Býti, Cikán, Černý, Čert, Holub, Chlumecký, Kočka, Komár, Kouřiti, Lejno, Lháti, Mělník, Moto- vidlo, Moucha, Papír, Prášiti, Pravda, Tesati, Tintili, Třesky, Vítr, Zloděj. — Vz Rb. 267. Lhářka, y, f., die Lügnerin. Pomniž na
to zvyjebaná lhářko. Svěd. 1569. Tvářka (tvářička) není lhářka (lhářička). Prov. Lhářský, lügenhaft. To je l-é plemeno. Us.
Lhářství, lhářstvo, a, n. = lež. D.
Lháti, lhu (v obec. mluvě: lžu, lžeš, lže,
lžeme, lžete, lhou (v obec. mluvě: lžou, dříve: lží), lži, lha (lhouc), lhal, án, ání; lhávati, lügen. Lháti z tag, goth. lug a lžu m. Ith-j-u; hj = ž. Schl. — abs. Lže, až je tma. Lže, až se práší. Lže, jen se mu od huby kouří. Us. Lže, až se mu z huby práší. Pk. Lže, jak hubu otevře. Us. Ten nelže, jen když se mu pravdy nedostává. Jg. Kdo chce umět pěkně l., musí se na pozor dáti. Scip. I pěkně 1. je hřích. Lb., Č. Pěkně 1. není hřích. D. Ani, lžeš' mu neřekl = nedali si zlého slova, Us. Kdo mnoho mluví, neb lže, neb se chlubí. D. Kdo lže, ten krade. Lb. Kdo rád lže, rád krade. Jg. Lže až hanba, jak cikánská kůže, Pk., co cikán, co všecky hambalky; Kdo lhává, křivě přisáhává. Lb. Kdo rád lže, toho za přítele míti nelze. Mladému 1. hanebno a starému nepotřebno. Pk. Lže, ja- koby ořechy louskal; více lže nežli dýše; |
||
|
|||
Předchozí (908)  Strana:909  Další (910) |