909

komu na hrdle ležeti. V. To mi na srdci,
na mysli leží. V. — po čem, kdy. Po po-
rodu, po dítěti 1. Lk. — po čem, kde. Po

stole, po zemi l. Us. Vojsko po vsích leží.
Us. Město po pravé straně nám leželo. Har. —
kde, v čem: v lůži. V. Dobytek leží v chládku,
v stínu. Jg. V posteli. D. V knihách, Kom.,
v mdlobách, v cestě, v nemoci, v literním
umění, v hospodě (v krčmě) dnem i nocí. V.
Líhati v šalandě pod píckou. Er. P. 383.
Leže junoše v chladnej zemi. Rkk. 26. Ležeti
v hříších. Chč. 382. Jen tu se mnou leží
v postýlce u dveří panímáma. Er. P. 123.
Leželo to v králi (král nevěděl si to vysvět-
liti). Čr. Tehdá více nemuož pohoniti toho,
jenž dal od sebe dědiny synuom neb přáte-
lóm, protože to leží ve deskách, že to spra-
veno právem. Kn. rož. 98. L. v prachu, im
Staube liegen, germanis. m. klaněti se,
kořiti se. Ht. Brus. 280. Ve které straně
světa to leží? Ros. Vojsko v městě, matka
v bolestech leží. Us. V hanbě své ležíme
a pohanění přikrývá nás. Br. Žena v koutě
leží. Us. Leží mi pořád v uších (přemlouvá
mne). Jg., Ml. L. v okně (když kdo lokty
podepřen jsa z okna ven hledí). Us. Leží
mi to v mysli. V. On v radách svých tuze
leží (tuze jim dověřuje). V. Leží mi to v hlavě.
Us. L. v šestinědělích. Lk. Příčina toho leží
nejblíže v tom... german. m: To je předkem
a nejprve tím, nebo: Příčina toho je nejprve
ta. Š. a Ž., Šb. Vz Příčina. Leží to v našich
zájmech, german. m.: náš prospěch toho
chce, žádá, potřebuje, to vymáhá, tomu chce,
jest s prospěchem naším. Leží (spočívá) to
v mé povaze germanis. m.: taková jest má
povaha, V., tomu chce má povaha, to jest
mou povahou, jde z mé povahy atd. Brs. 99.
To ve mně už tak leží, lépe: to mi přirozeno,
taková jest má povaha. — v čem kým.
V šestinedělích synem ležeti. Svěd., Plác. —
jak dlouho. U svej krásnej děvy do usvěta
leže. Rkk. 28. Do hodiny leží (umírá). Č. —
kde, za kým, za čím: v posteli za bratrem.
Us. Za domem, za plotem. Us. Lépe státi za
svým snopem než ležeti za cizím mandelem.
D. — nač: na smrť (těžce nemocným býti),
na cizí mozoly (zaháleti). Na zimnici, na dna.
Ros., Šm. — s kým, s čím. L. u města
s vojskem. Flav. L. s ženou. V. — kde, vedlé
koho, V., při čem. Město leží při vrchu
Šm. — kde (před čím, mezi čím, pod
čím). Ona líhá pod kolnou. Er. P. 130. Leží
nám to před nohama; pes leží před domem,
Us., před dveřmi. Bl. Leží to mezi spisy.
D. — jak daleko. Od města míli leží. Har.
Od nepřátel jen ob jeden neveliký příkop
leželi. T. — k čemu. V tom kraji leží ten
hrad ku popravě. Kn. rož. 29. A potom opět
hrazský komorník pojma komorníka ot toho
úřadu, k němuž popravú zbožie leží. Kn. rož.
29. — v kterou stranu. To město leží
na východ. D. Brána ta leží k východu. Har.
Ten dům proti (naproti) bráně leží. Vojska
proti sobě ležela. V. — kde, u čeho:
s vojskem u města (= obléhati je). Flav.
U něho leží mnoho obilí. Jg. Leží v posteli
u zdi. — proč. Jistota leží pro pokutu. J. tr.
— s adverb.: těžce l. (stonati), měkce, tvrdě,
zhůru bradou (mrtev býti). Us. Vše různo

leží. Us. To písmo tuze leží. Us. To víno
dlouho leželo. Jg.

Ležibýl, e, m., polymeria, rostl. svlačco
vitá. Rostl.

Ležící, liegend. L. na břiše, na znak. Kom.
Na poledne ležící (polední). Vz Ležeti. D.

Ležina, y, f., ližina, vodorovně položený
práh při dělání reštů po délce základu po-
ložený. — L., vodorovně položený trámec
při lešeních a na železné dráze. S. N.

Ležisko, a, n. = lože, Lagerstätte; brloh.
Wiedlager. Plk.

Ležka, y, f. = lžíce. Us. V Opav. Pk.
Také na Mor. Mor. Pís. 464. Zb. — L., malá
lež. V.

Ležmo, liegend. Us_:

Ležník, a, m. = ležák. Gl.

Ležnosť, i, f., die Falschheit, Unwahrheit.

Ležný = lživý, falsch, erlogen. L. pověsť.

Jg.
Lh, vz Lk.

Lha, y, f., lež, Lüge. To je l. Us.

Lháč, e, m. = lhář. 1410.

Lhář, e, lhářík, a, lháříček, čka, m. Lügner,
Aufschneider, Lügenmaul. V. Lhářů komu
nadávati. D. Za lháře někoho držeti (lépe:
míti, pokládati). D. Před lhářem těžko lháti
a před zlodějem krásti. Ros. L. má z paměti
lháti a nebo se na paměti míti. Reš., Č. Zloděj
u lháře rád hospodou bývá. Lháře pán Bůh
káře, jestli ne mrazem, tedy provazem. L.
Mladý l., starý zloděj. Č. Každý lhář lže na
svou hlavu. Č. Nebyl by ze mne l. hezkejch
holčiček. Er. P. 193. L. o peníze i. e. dlužník
n. rukojmě v čas neplatící. Gl. 118. Chromého
psa a l-e snadno dohoniti. Č. L. sám sobě
věří. Lb. Krejčí, ševci a truhláři největší na
světě l-ři; L. jen sám sobě škodí ať ráno
nebo pozdě. Pk. Cf. Našel pod lavicí běže
za vozem (věc se jinak má). Ros. Stran
přísloví vz jestě: Basa, Blázen, Bulík, Býti,
Cikán, Černý, Čert, Holub, Chlumecký, Kočka,
Komár, Kouřiti, Lejno, Lháti, Mělník, Moto-
vidlo, Moucha, Papír, Prášiti, Pravda, Tesati,
Tintili, Třesky, Vítr, Zloděj. — Vz Rb. 267.

Lhářka, y, f., die Lügnerin. Pomniž na
to zvyjebaná lhářko. Svěd. 1569. Tvářka
(tvářička) není lhářka (lhářička). Prov.

Lhářský, lügenhaft. To je l-é plemeno. Us.

Lhářství, lhářstvo, a, n. = lež. D.

Lháti, lhu (v obec. mluvě: lžu, lžeš, lže,
lžeme, lžete, lhou (v obec. mluvě: lžou, dříve:
lží), lži, lha (lhouc), lhal, án, ání; lhávati,
lügen. Lháti z tag, goth. lug a lžu m. Ith-j-u;
hj = ž. Schl. — abs. Lže, až je tma. Lže,
až se práší. Lže, jen se mu od huby kouří.
Us. Lže, až se mu z huby práší. Pk. Lže,
jak hubu otevře. Us. Ten nelže, jen když
se mu pravdy nedostává. Jg. Kdo chce umět
pěkně l., musí se na pozor dáti. Scip. I pěkně
1. je hřích. Lb., Č. Pěkně 1. není hřích. D.
Ani, lžeš' mu neřekl = nedali si zlého slova,
Us. Kdo mnoho mluví, neb lže, neb se chlubí.
D. Kdo lže, ten krade. Lb. Kdo rád lže,
rád krade. Jg. Lže až hanba, jak cikánská
kůže, Pk., co cikán, co všecky hambalky;
Kdo lhává, křivě přisáhává. Lb. Kdo rád
lže, toho za přítele míti nelze. Mladému 1.
hanebno a starému nepotřebno. Pk. Lže, ja-
koby ořechy louskal; více lže nežli dýše;