Předchozí (910)  Strana:911  Další (912) |
|
|||
911
|
|||
|
|||
úplně určitá likvidační; l-u k reklamacím
položiti. Pr. Lhůta dospěla; lhůta jde ode dne... Šp. Lhůtu položiti, dáti, ustanoviti, přestoupiti, převyšovati, přesahati, propu- stiti, promlčeti, prodloužiti; lhůtu (k odvo- lání) dáti projíti, zdržeti, straně udělati, J. tr., odepříti; lhůtu k odvolání zmeškati, Řd., určiti s udáním dne, lépe: vyvěřiti jme- nuje den, Š. a Ž.; lhůtu ku placení určiti. J. tr. Myšlením svým žádné lhůty nepropůj- čiti. D. Někomu lhůty popřáti. St. skl. Dáti čtvrtletní lhůtu ku placení. Sych. Lhůtu prospati, promeškati. D. Projití, vyjití, vy- pršení lhůty. J. tr. Lhůty použiti, přísně šetřiti; po lhůtách platiti; vázati se lhůtou; od projití lhůty počítajíce. J. tr. Od dospě- losti lhůty počítajíc; žádosť za lhůtu; prodej na lhůty. Šp. Musí platiti, že prospal lhůtu. Sych. Dáti komu l-u několika dní k pla- cení, k rozmyšlení. Nt. Peníze v jistých lhů- tách spláceti. Má každý póvod do dvú ne- dělí lhótu a prodlenie, aby... Vš. 130. Lhůtati, lhůtu bráti, Frist, Anstand neh-
men. Na Slov. -li, -liž (z: li-že), od slova předcházejícího
vodorovnou čárkou se odděluje, aby se hned vidělo, že není příponou příčestí ku př. se- jmuli = sejmuli (oni) a sejmu-li (já). Zdá se, že vzniklo z libo, ljubo. Mkl. S. 168. Jest 1. moci tázací a klade se; a) v otáz- kách jednoduchých, přímých, hned po slově, na němž přízvuk otázkový jest, lat. ne, denn, wohl. Přijde-li pak? Toto-liž ti řekl? Při- šel-lis až ku pokladům sněhu? a poklady krupobití viděl lis? Tak-liž odpovídáš jemu? Dávno-li tomu, co byl u nás? D. Pěkná-li jest? Byla-li tu? Mkl. S. 168. Dlouho-liž, pane, na takovou zlosť dívati se chceš? Kom. Proč? že-li bezbožní na mne natáhli své luky? Kom. Slyšíte-li, co se tuto mluví? ještě-li tak nestydatí budete i těmto důvo- dům odpírati. Štr. — b) V otázkách nepří- mých. Pověz mi, budu-li já déle živ než ty ? Optej se ho, viděl-li to? — Zde se k -li zhusta tázací zda připojuje. Zda-li jste ne- čtli? Dlouho meškal, zda-li by kdo tu práci na sebe vzíti chtěl. — c) V otázkách dvoji- tých přímých a to v prvém členě, v dru- hém členě pak jde: či, nebo, čili (či nic, čili nic, či ne, čili ne). Byl-li kapr mlíčník čili jikrnáč? Sych. Co činiti, brániti-li se či poddati? Lidské-liž věci čili boží předklá- dám? — d) I když otázky dvojité závislé jsou. O čase budoucím nevíš, dočkáš-li jeho čili nic. Dobře-li se či zle ta věc zdaří, po- chybuji. Mkl. S. 168. Nevím, čemu se mám více podiviti, vaší-li chytrosti čili zlosti. Štr. Nu táži se vás, ta vrchnosť byla-li jest řím- ské strany aneb jiné nějaké. Koule. — Pozn. Čeština novější oblibuje si způsob německý, kladouc věty tázací výrokové bez spojek -li, zdali. Vz Brs. 99. — Vz Věta tázací. — 2. Jest moci podmiňovací, lat. si, wenn, wo- fern. Pojí se a) s indikativem, když děj, který pokládáme a na kterém výrok hlavní zavěšujeme, bez všeho účastenství jako věc skutečnou vynášíme. Zk. Podmínka se klade za skutečnou, výsledek jest jistý. Niederle Řec. mluv. §. 899. Jsi-li dobrý, pojď mezi nás, zvíš, kdo jsme. Svěd. Udělá-li ti to pro |
mne, zvím, jestli přítelem. Br. — b) S kon-
ditionalem, když k možnosti ukazujeme, že by se o věc usilovati mohlo, něm. wenn, gesetzt dass, im Falle dass. Zk. Podmínka se klade za očekávanou, výsledek jest jistý; někdy klade se podmínka za prostě pomy- šlenou (připuštěnou), výsledek jest možný. Niederle, tamtéž §. 900., 901. Vyšel-li by oheň a chytilo by se trní a shořel by stoh n. stojaté obilí, nahradí ten, kdo zapálil to, co shořelo. Budu-li ty peníze kšaftovati, tehdy bych je dala po přátelých svých. Svěd. Vz více příkladů v Zk. Skl. 467. a násl., Zk. Ml. II. str. 62. — Pozn. 1. -li zavěšuje se na ač, jest, pak (ač-li, jest-li, jest-li že, pakli, pakliže). T. — Pozn. 2. Ve spojení jestli že ukazuje se s větším důrazem ke skuteč- nosti. Jestli že vody průtoku nemají, dmou se. S konditionalem. A jestli že byste co prosili ve jménu mém, toť učiním. Spojka že se nyní zhusta vypouští. — Pozn. 3. Po spojkách -li, jestliže, jestli neklade se v zá- větí žádná spojka, nebo tedy, tehdy, tu, tož, avšak nikdy: tak. Budeš-li hledati, najdeš (tedy najdeš; ale špatně: tak najdeš). — Pozn. 4. Pakli, pakliže, něm. wenn aber, lat. sin, sin autem, táhne se na předcházející: jestliže aneb -li a stojí m. jestliže pak (opak-li). Zk. Klade se často chybně m. -li, jestli. Vz Pak-li. — Pozn. 5. -li m. čím. Vz Čím — tím.
-li, přípona: -koli. Mkl.
1. Lib, u, nebo a, m., libý, milý, předmět.
Synu nového slibu, pyčiž se mnú mého libu, Jesu Krista. Ms. z 14. stol. — L., vz Libý. 2. Lib. Lib-lib = libo-libo = buď-buď. Po
chuti nechuť bývá, lib sladec lib hořec. Tkadl. Libace, e, f., z lat., slula u Římanův oběť,
při níž kladli ke cti bohům koláč na oltář; zvl. pak záležela l. v ukrápění vína, mléka atd. při slavných smlouvách, hodech a ho- stinách. S. N. Libač, e, m., der Küsser. Jg.
Libáček, líbáček, čka, m. L. měsíc, první
dni a týdny v manželstvu, Flittermonat, Honigmonat. Reš., Č. 1. Libačka, y, f., die Küsserin. Jg.
2. Libačka, limbačka, y, f., cetka, Flitter-
gold. D. Libadlo, a, n., das Pacifical, Amulet. Rk.
Nemůžeš pořád na l. patřiti. Reš. Libákovice, ves v Klatovsku. Tk. I. 402.,
III. 71. Libaň, Libáň, ě, f., mě. u Jičína. Vz S.
N., Tk. III. 166. — Libaňan, a, m. — Li- banský. — Do Libáně pro rozum, na Kopidlno pro vousy (chodí se). Č. Vz Kopidlno. Líbání, n., das Küssen. Kom. Vz S. N.
— L., lízání, das Lecken.
Libanice, dle, Budějovice', jm. místní.
Mus. Libani-os, a, m., sofista a řečník řecký
v 4. stol. př. Kr. Vz S. N. Líbánky, pl., m. = libáček.
Líbanlivý, k líbání, küssbar. Č.
Liban-os, a, m., u Arabů Džebel-Liban
(bílé n. sněžné hory), pohoří střední Syrie. Vz více v S. N. Líbati, líbávati, küssen, herzen. — koho,
co: matku, ruku, rty. Us. — komu co: |
||
|
|||
Předchozí (910)  Strana:911  Další (912) |