911

úplně určitá likvidační; l-u k reklamacím
položiti. Pr. Lhůta dospěla; lhůta jde ode
dne... Šp. Lhůtu položiti, dáti, ustanoviti,
přestoupiti, převyšovati, přesahati, propu-
stiti, promlčeti, prodloužiti; lhůtu (k odvo-
lání) dáti projíti, zdržeti, straně udělati, J.
tr., odepříti; lhůtu k odvolání zmeškati,
Řd., určiti s udáním dne, lépe: vyvěřiti jme-
nuje den, Š. a Ž.; lhůtu ku placení určiti.
J. tr. Myšlením svým žádné lhůty nepropůj-
čiti. D. Někomu lhůty popřáti. St. skl. Dáti
čtvrtletní lhůtu ku placení. Sych. Lhůtu
prospati, promeškati. D. Projití, vyjití, vy-
pršení lhůty. J. tr. Lhůty použiti, přísně
šetřiti; po lhůtách platiti; vázati se lhůtou;
od projití lhůty počítajíce. J. tr. Od dospě-
losti lhůty počítajíc; žádosť za lhůtu; prodej
na lhůty. Šp. Musí platiti, že prospal lhůtu.
Sych. Dáti komu l-u několika dní k pla-
cení, k rozmyšlení. Nt. Peníze v jistých lhů-
tách spláceti. Má každý póvod do dvú ne-
dělí lhótu a prodlenie, aby... Vš. 130.

Lhůtati, lhůtu bráti, Frist, Anstand neh-
men. Na Slov.

-li, -liž (z: li-že), od slova předcházejícího
vodorovnou čárkou se odděluje, aby se hned
vidělo, že není příponou příčestí ku př. se-
jmuli = sejmuli (oni) a sejmu-li (já). Zdá
se, že vzniklo z libo, ljubo. Mkl. S. 168.
Jest 1. moci tázací a klade se; a) v otáz-
kách jednoduchých, přímých, hned po slově,
na němž přízvuk otázkový jest, lat. ne, denn,
wohl. Přijde-li pak? Toto-liž ti řekl? Při-
šel-lis až ku pokladům sněhu? a poklady
krupobití viděl lis? Tak-liž odpovídáš jemu?
Dávno-li tomu, co byl u nás? D. Pěkná-li
jest? Byla-li tu? Mkl. S. 168. Dlouho-liž,
pane, na takovou zlosť dívati se chceš?
Kom. Proč? že-li bezbožní na mne natáhli
své luky? Kom. Slyšíte-li, co se tuto mluví?
ještě-li tak nestydatí budete i těmto důvo-
dům odpírati. Štr. — b) V otázkách nepří-
mých. Pověz mi, budu-li já déle živ než ty ?
Optej se ho, viděl-li to? — Zde se k -li
zhusta tázací zda připojuje. Zda-li jste ne-
čtli? Dlouho meškal, zda-li by kdo tu práci
na sebe vzíti chtěl. — c) V otázkách dvoji-
tých přímých a to v prvém členě, v dru-
hém členě pak jde: či, nebo, čili (či nic,
čili nic, či ne, čili ne). Byl-li kapr mlíčník
čili jikrnáč? Sych. Co činiti, brániti-li se či
poddati? Lidské-liž věci čili boží předklá-
dám? — d) I když otázky dvojité závislé
jsou. O čase budoucím nevíš, dočkáš-li jeho
čili nic. Dobře-li se či zle ta věc zdaří, po-
chybuji. Mkl. S. 168. Nevím, čemu se mám
více podiviti, vaší-li chytrosti čili zlosti. Štr.
Nu táži se vás, ta vrchnosť byla-li jest řím-
ské strany aneb jiné nějaké. Koule. — Pozn.
Čeština novější oblibuje si způsob německý,
kladouc věty tázací výrokové bez spojek
-li, zdali. Vz Brs. 99. — Vz Věta tázací. —
2. Jest moci podmiňovací, lat. si, wenn, wo-
fern. Pojí se a) s indikativem, když děj,
který pokládáme a na kterém výrok hlavní
zavěšujeme, bez všeho účastenství jako věc
skutečnou vynášíme. Zk. Podmínka se klade
za skutečnou, výsledek jest jistý. Niederle
Řec. mluv. §. 899. Jsi-li dobrý, pojď mezi
nás, zvíš, kdo jsme. Svěd. Udělá-li ti to pro

mne, zvím, jestli přítelem. Br. — b) S kon-
ditionalem, když k možnosti ukazujeme, že
by se o věc usilovati mohlo, něm. wenn,
gesetzt dass, im Falle dass. Zk. Podmínka
se klade za očekávanou, výsledek jest jistý;
někdy klade se podmínka za prostě pomy-
šlenou (připuštěnou), výsledek jest možný.
Niederle, tamtéž §. 900., 901. Vyšel-li by
oheň a chytilo by se trní a shořel by stoh
n. stojaté obilí, nahradí ten, kdo zapálil to,
co shořelo. Budu-li ty peníze kšaftovati, tehdy
bych je dala po přátelých svých. Svěd. Vz
více příkladů v Zk. Skl. 467. a násl., Zk.
Ml. II. str. 62. — Pozn. 1. -li zavěšuje se
na ač, jest, pak (ač-li, jest-li, jest-li že, pakli,
pakliže). T. — Pozn. 2. Ve spojení jestli
že ukazuje se s větším důrazem ke skuteč-
nosti. Jestli že vody průtoku nemají, dmou
se. S konditionalem. A jestli že byste co
prosili ve jménu mém, toť učiním. Spojka
že se nyní zhusta vypouští. — Pozn. 3. Po
spojkách -li, jestliže, jestli neklade se v zá-
větí žádná spojka, nebo tedy, tehdy, tu, tož,
avšak nikdy: tak. Budeš-li hledati, najdeš
(tedy najdeš; ale špatně: tak najdeš). —
Pozn. 4. Pakli, pakliže, něm. wenn aber, lat.
sin, sin autem, táhne se na předcházející:
jestliže aneb -li a stojí m. jestliže pak (opak-li).
Zk. Klade se často chybně m. -li, jestli.
Vz Pak-li. — Pozn. 5. -li m. čím. Vz Čím

— tím.

-li, přípona: -koli. Mkl.

1. Lib, u, nebo a, m., libý, milý, předmět.
Synu nového slibu, pyčiž se mnú mého libu,
Jesu Krista. Ms. z 14. stol. — L., vz Libý.

2. Lib. Lib-lib = libo-libo = buď-buď. Po
chuti nechuť bývá, lib sladec lib hořec. Tkadl.

Libace, e, f., z lat., slula u Římanův oběť,
při níž kladli ke cti bohům koláč na oltář;
zvl. pak záležela l. v ukrápění vína, mléka
atd. při slavných smlouvách, hodech a ho-
stinách. S. N.

Libač, e, m., der Küsser. Jg.

Libáček, líbáček, čka, m. L. měsíc, první
dni a týdny v manželstvu, Flittermonat,
Honigmonat. Reš., Č.

1. Libačka, y, f., die Küsserin. Jg.

2. Libačka, limbačka, y, f., cetka, Flitter-
gold. D.

Libadlo, a, n., das Pacifical, Amulet. Rk.
Nemůžeš pořád na l. patřiti. Reš.

Libákovice, ves v Klatovsku. Tk. I. 402.,
III. 71.

Libaň, Libáň, ě, f., mě. u Jičína. Vz S.
N., Tk. III. 166. — Libaňan, a, m. — Li-
banský. — Do Libáně pro rozum, na Kopidlno
pro vousy (chodí se). Č. Vz Kopidlno.

Líbání, n., das Küssen. Kom. Vz S. N.

— L., lízání, das Lecken.

Libanice, dle, Budějovice', jm. místní.
Mus.

Libani-os, a, m., sofista a řečník řecký
v 4. stol. př. Kr. Vz S. N.

Líbánky, pl., m. = libáček.

Líbanlivý, k líbání, küssbar. Č.

Liban-os, a, m., u Arabů Džebel-Liban
(bílé n. sněžné hory), pohoří střední Syrie.
Vz více v S. N.

Líbati, líbávati, küssen, herzen. — koho,
co: matku, ruku, rty. Us. — komu co: