913

k oku 1. sě. Št. — od koho. To se mi od
něho líbí, šp. m.: to se mi líbí do něho,
při něm, v něm. Cf. V němž se mi zalíbilo.
Br. Vz Brs. 99. — na kom. To se mi na
něm líbí. Ml. — se z čeho. Ač se jest líbila
z panenství. Št. — s inft. Líbí-li se Vám
jíti s námi? D. Králi se líbilo nás tam po-
slati. Troj.

Libitina, y, f., římská bohyně pohřbů.

Libit-um, a, n., lat., ad l. = dle libosti.
Nach Gefallen. Rk.

Libivina, libovina, y, f., libové maso
bez tuku a kostí, Fleisch. V. — L. rostlin,
dužnina. Rostl.

Libivo, a, n., jm. místní. Mus.

Libivosť, i, f., die Fleischigkeit,

Libivý = libový.

Líbka, y, f., políbení, Kuss. Krok.

Libkovice, ves u Řípa. Tk. III. 63.

Liblice, ves u Čes. Brodu. Tk. III. 35., 41.

Liblín, a, m., ves v okr. Královickém.
Vz S. N., Tk. I. 87., III. 130.

Libnice, ves. Tk. I. 89.

Libný = libosť působící, příjemný, ange-
nehm. L. děvče. Us. Klat.

Libo, vz Lib, Libý.

Liboc, e, f., ves u Prahy. Tk. I. 615.,
II. 540.

Libocit, u, m., Wohlgefühl. Rk.

Libocitný, krasocitný, geschmackvoll.
Krok.

Libočka, y, f. = libička. Tkadl.

Libodar, u, m., blahodar, duchodar, /á^ítf/f«,
die Geistesgabe. Sv. apoštol Pavel devatero
darů těch uvádí. I. Kor. 12., 8. —10. Sš.

Libodržice, ves v Kouřimsku. Tk. I. 302.,
II. 452., III. 134.

Libohájek, jku, n., Lusthein. Rk.

Libohlas, u, libohlásek, sku, m., ange-
nehme Stimme. Chmel.

Libohlasný, liebliche Stimme habend. L.
hudba. Chmel.

Libohrad, u, libohrádek, dku, m., Sommer-
haus. Balb.

Libochovice, dle Budějovice, mě. v Lito-
měřicku. Vz S. N.

Libochovičky u Okoře. Tk. III. 134.

Libochuť, i, f. Geschmack. Rk.

Libolička, zastar. = libička. Tkadl.

Libomilý, lieblich, hold. MM.

Libomír, a, m., vlastní jméno. Mus.

Libomírný, friedliebend. Jg.

Libomluvectví, n., Wohlredenheit. D.

Libomluvný, lieblich sprechend. Palk.,
MM. 103., Měst. bož.

Libomudrc, e, libomudřec, drce, m.,
Philosoph. Smrž.

Libomudrcký, libomudrecký, philoso-
phisch. Jg.

Libomudrctví, n., Philosophie. Smrž.

Libomudří, n. Philosophie. Dch.

Libomysl, a, m., jm. mužské. Jg.

Libomyslička, y, f., liebe, gute Seele.
Tkadl.

Libomyšl, e, f., jm. místní. Mus.

Libopění, n., angenehmer Gesang. Kamar.

Libopěvec, vce, m. Minnesänger. Rk.
Libopěvný, melodiös. Rk.
Liboproudný, holdströmend. Dch.

Libor, u, m., lantana. Kk. 179.

Libořice, dle, Budějovice´, v Žatecku.
Vz S. N.

Libosad, u, m., Lustgarten, Park. Dch.
U Jičína.

Liboslav, a, m., jm. mužské. Jg. — L.,
i, f., jméno místní. Mus.

Libosměška, y, f. (nové), holde Lächlerin.
Krok.

Libosť, líbosť (strč. lubosť, proto lépe:
libosť; kromě toho jest to odvozeno od:
lib, a, o), i, f., libostka, libůstka = při-
jemnosť, líbeznosť, Lieblichkeit, Anmuth. —
L. krásy. Troj. Cit libosti. Jg. Na tom nám
tvá milosť zvláště líbosť ukáže (Gefallen er-
weisen). Pr. — L. = zalíbení, milosť, útěcha,
Gefallen, Wohlgefallen, Vergnügen. L. míti.
V. To je má l. Kom. To je l. tyrana. V.
K libosti býti = líbiti se. V. L. v něčem
míti. Ros., Zk., Nz., J. tr. Svou l. nad něčím
ukázati. Nt. V čemžť bychom koli mohli
býti k l-sti, toť bychom velmi rádi učinili.
Pr. Líbosti mluviti = pochlebovati; líbosti
činiti. V. Podlé mé líbosti. V. Podlé své
libosti a vůle dělati. V. Svou l. provoditi.
Kom. Nezvedlo se podlé libosti. V. To jest
na líbosti každého. Us. Hanka. L. v rozko-
šech. — L. = rozkoš. V. Lust, Wollust. Jíti
za svou l-stí. Bart. I. 27. Libosti oplzlé,
chlipné, nečisté, neřádné, nezřízené, zapo-
věděné, nešlechetné, smilné, neslušné. V. Li-
bostem těla sloužiti, V., uzdu pouštěti. Kram.
Světské l. Št. Po rozkoších a libostech světa
se pustiti. Kom. L. svou naplniti. Št. Co l.
plodí, to často škodí. Č., Pk. — L. = milosť,
láska, Liebe. Ojíř.

Libostka, libůstka, y, f., Lust, Ver-
gnügen, Wollust, Wohlgefallen. Št., Reš. Vz
Libosť.

Libostný, lieblich, wonnig. L. stín. Jg.

Libosvor, u, m. (nov. ), Uibereinstimmung,
Harmonie. Krok.

Libošín, a, m., ves u Slaného. Tk. III.,
71., 72., 136.; hrad u Prahy. Tk. I. 615.

Libotati se, klátiti se. Liboce se, liboce,
lísteček zelený na lúce; ešče by se libotal,
kdyby ním větříček fukotal. Mor. Pís. 280. Zb.

Libounce, sehr lieblich, sanft. Nej.

Libounký, gar lieblich. L. větřík, Nej.,
hlas.

Libování, n., das Belieben, Wohlgefallen.
V něčem sobě l. V.

Libovati, zalíbení míti, Wohlgefallen
haben, lieben; loben; sich gütlich thun. Jg.

— co = milovati: pravdu. Br. Kteříž ty
věci libují. V. — Kom. Jedni to, jiní jiné
libují. Bs. — co komu: Liboval (chválil)
mu ten kroj velice. Ros. — si něco. Li-
buje si (chválí si, má jej rád) nový kroj.
Ros. — Br., Sych. On si to velmi libuje. Us.
A ucho posluchače takového moudrý sobě
libuje. Br. Co sobě víc libujete, pravdu-li
čili řeč lahodnou? Tata vazba jest prý
špatná m. lib. si v čem, ale káraná vazba
jest lépe doložena než doporučená. — si
čím. Vojákem si libuju. Er. P. 433. — co
čím, Tvé řeči ústy svými sobě libují. Br.

— si co při kom. Kom. — si na čem.
L., Šm. — si v čem. On si v tom velmi
libuje. Us., Bs. — s infinit. Kdo libuje (má
to rád) zle činiti, mluviti. Lom. — co do