Předchozí (912)  Strana:913  Další (914) |
|
|||
913
|
|||
|
|||
k oku 1. sě. Št. — od koho. To se mi od
něho líbí, šp. m.: to se mi líbí do něho, při něm, v něm. Cf. V němž se mi zalíbilo. Br. Vz Brs. 99. — na kom. To se mi na něm líbí. Ml. — se z čeho. Ač se jest líbila z panenství. Št. — s inft. Líbí-li se Vám jíti s námi? D. Králi se líbilo nás tam po- slati. Troj. Libitina, y, f., římská bohyně pohřbů.
Libit-um, a, n., lat., ad l. = dle libosti.
Nach Gefallen. Rk. Libivina, libovina, y, f., libové maso
bez tuku a kostí, Fleisch. V. — L. rostlin, dužnina. Rostl. Libivo, a, n., jm. místní. Mus.
Libivosť, i, f., die Fleischigkeit,
Libivý = libový.
Líbka, y, f., políbení, Kuss. Krok.
Libkovice, ves u Řípa. Tk. III. 63.
Liblice, ves u Čes. Brodu. Tk. III. 35., 41.
Liblín, a, m., ves v okr. Královickém.
Vz S. N., Tk. I. 87., III. 130. Libnice, ves. Tk. I. 89.
Libný = libosť působící, příjemný, ange-
nehm. L. děvče. Us. Klat. Libo, vz Lib, Libý.
Liboc, e, f., ves u Prahy. Tk. I. 615.,
II. 540. Libocit, u, m., Wohlgefühl. Rk.
Libocitný, krasocitný, geschmackvoll.
Krok. Libočka, y, f. = libička. Tkadl.
Libodar, u, m., blahodar, duchodar, /á^ítf/f«,
die Geistesgabe. Sv. apoštol Pavel devatero darů těch uvádí. I. Kor. 12., 8. —10. Sš. Libodržice, ves v Kouřimsku. Tk. I. 302.,
II. 452., III. 134. Libohájek, jku, n., Lusthein. Rk.
Libohlas, u, libohlásek, sku, m., ange-
nehme Stimme. Chmel. Libohlasný, liebliche Stimme habend. L.
hudba. Chmel. Libohrad, u, libohrádek, dku, m., Sommer-
haus. Balb. Libochovice, dle Budějovice, mě. v Lito-
měřicku. Vz S. N. Libochovičky u Okoře. Tk. III. 134.
Libochuť, i, f. Geschmack. Rk.
Libolička, zastar. = libička. Tkadl.
Libomilý, lieblich, hold. MM.
Libomír, a, m., vlastní jméno. Mus.
Libomírný, friedliebend. Jg.
Libomluvectví, n., Wohlredenheit. D.
Libomluvný, lieblich sprechend. Palk.,
MM. 103., Měst. bož. Libomudrc, e, libomudřec, drce, m.,
Philosoph. Smrž. Libomudrcký, libomudrecký, philoso-
phisch. Jg. Libomudrctví, n., Philosophie. Smrž.
Libomudří, n. Philosophie. Dch.
Libomysl, a, m., jm. mužské. Jg.
Libomyslička, y, f., liebe, gute Seele.
Tkadl. Libomyšl, e, f., jm. místní. Mus.
Libopění, n., angenehmer Gesang. Kamar.
Libopěvec, vce, m. Minnesänger. Rk.
Libopěvný, melodiös. Rk. Liboproudný, holdströmend. Dch. Libor, u, m., lantana. Kk. 179.
|
Libořice, dle, Budějovice´, v Žatecku.
Vz S. N. Libosad, u, m., Lustgarten, Park. Dch.
U Jičína. Liboslav, a, m., jm. mužské. Jg. — L.,
i, f., jméno místní. Mus. Libosměška, y, f. (nové), holde Lächlerin.
Krok. Libosť, líbosť (strč. lubosť, proto lépe:
libosť; kromě toho jest to odvozeno od: lib, a, o), i, f., libostka, libůstka = při- jemnosť, líbeznosť, Lieblichkeit, Anmuth. — L. krásy. Troj. Cit libosti. Jg. Na tom nám tvá milosť zvláště líbosť ukáže (Gefallen er- weisen). Pr. — L. = zalíbení, milosť, útěcha, Gefallen, Wohlgefallen, Vergnügen. L. míti. V. To je má l. Kom. To je l. tyrana. V. K libosti býti = líbiti se. V. L. v něčem míti. Ros., Zk., Nz., J. tr. Svou l. nad něčím ukázati. Nt. V čemžť bychom koli mohli býti k l-sti, toť bychom velmi rádi učinili. Pr. Líbosti mluviti = pochlebovati; líbosti činiti. V. Podlé mé líbosti. V. Podlé své libosti a vůle dělati. V. Svou l. provoditi. Kom. Nezvedlo se podlé libosti. V. To jest na líbosti každého. Us. Hanka. L. v rozko- šech. — L. = rozkoš. V. Lust, Wollust. Jíti za svou l-stí. Bart. I. 27. Libosti oplzlé, chlipné, nečisté, neřádné, nezřízené, zapo- věděné, nešlechetné, smilné, neslušné. V. Li- bostem těla sloužiti, V., uzdu pouštěti. Kram. Světské l. Št. Po rozkoších a libostech světa se pustiti. Kom. L. svou naplniti. Št. Co l. plodí, to často škodí. Č., Pk. — L. = milosť, láska, Liebe. Ojíř. Libostka, libůstka, y, f., Lust, Ver-
gnügen, Wollust, Wohlgefallen. Št., Reš. Vz Libosť. Libostný, lieblich, wonnig. L. stín. Jg.
Libosvor, u, m. (nov. ), Uibereinstimmung,
Harmonie. Krok. Libošín, a, m., ves u Slaného. Tk. III.,
71., 72., 136.; hrad u Prahy. Tk. I. 615. Libotati se, klátiti se. Liboce se, liboce,
lísteček zelený na lúce; ešče by se libotal, kdyby ním větříček fukotal. Mor. Pís. 280. Zb. Libounce, sehr lieblich, sanft. Nej.
Libounký, gar lieblich. L. větřík, Nej.,
hlas. Libování, n., das Belieben, Wohlgefallen.
V něčem sobě l. V. Libovati, zalíbení míti, Wohlgefallen
haben, lieben; loben; sich gütlich thun. Jg. — co = milovati: pravdu. Br. Kteříž ty
věci libují. V. — Kom. Jedni to, jiní jiné libují. Bs. — co komu: Liboval (chválil) mu ten kroj velice. Ros. — si něco. Li- buje si (chválí si, má jej rád) nový kroj. Ros. — Br., Sych. On si to velmi libuje. Us. A ucho posluchače takového moudrý sobě libuje. Br. Co sobě víc libujete, pravdu-li čili řeč lahodnou? Tata vazba jest prý špatná m. lib. si v čem, ale káraná vazba jest lépe doložena než doporučená. — si čím. Vojákem si libuju. Er. P. 433. — co čím, Tvé řeči ústy svými sobě libují. Br. — si co při kom. Kom. — si na čem.
L., Šm. — si v čem. On si v tom velmi libuje. Us., Bs. — s infinit. Kdo libuje (má to rád) zle činiti, mluviti. Lom. — co do |
||
|
|||
Předchozí (912)  Strana:913  Další (914) |