914

koho. Tos oznamoval, co by otec do lidí
liboval. Kanc. o štěp.

Liboves, vsi, f., Lichtendorf. Mus.

Libovice, ves u Slaného. Tk. III. 50. 151.

Lihovina = libivina.

Libovolnosť, i, f., Willkühr. Us.

Libovolný, willkürlich. To tu leží k li-
bovolnému užívání. Šm. L. rozdělení. Krok.

Libovonně, wohlriechend. Jg.

Libovonník, u, m., hedyosmum. Rostl.

Libovonnosť, i, f., Wohlgeruch. Jg.

Libovonný, wohlriechend. Jg.

Libovosť = libivosť.

Libovůle, e, f., vz Libosť. Willkühr.

Libový, libivý (strč. liběvý). Na Moravě
lubový. Mrk. L. = tuhé, zvláště částky těla
zvířecího masité bez tuku a bez kostí. L.
maso. V. L. kus. V. Vyřezal mu sádlo
z libového (vybil ho). Jg. Vyčesal mu lačné
z libového (vydrbal mu slušně). D. Kdotě bled,
k tomu liběvý, ten bývá často hněvivý. Mus.

Liboznělý, wohlklingend. L. hlas. Chml.

Liboznění, n., Wohlklang, Harmonie.
Berg.

Libozpěv, u, m., Wohlgesang, lieblicher
Gesang. Kom.

Libozpěvný, lieblich singend. Jg.

Libozvučnosť, i, f. Wohlklang. Jg.

Libozvučný, wohlklingend. D.

Libozvuk, u, m., Wohlklang. L., zvuk
uchu lahodící, sluchu příjemný. S. N. Libo-
zvuk tomu chce, aby slova nejen rhytmicky
za sebou šla a jak nejblíže k sobě přísluší,
vedlé sebe kladena byla, ale též aby stejné
hlásky, na př. sykavky příliš se nehroma-
dily, ač-li sama věc toho nevymáhá. Hro-
madění hlásek stejných můžeme se vyhnouti
dílem samým slohem rhytmickým, dílem ji-
nakou vazbou mluvnickou. Čeština má tolik
druhotvarův (na př. již, už, juž; přítelkyně,
přítelka; máť, matka; najmul, najal; uklí-
zení, úklid; jenž, který) a mnohá substan-
tiva dvojího rodu (choť, hosť, přímluvce atd.
m. a f. ) jakož i v přestupování jich z jed-
noho sklonění do druhého (hosť, i, ě, a;
podlé Kosť, Hráč a Páv), tolik výhod, že
třeba jen poněkud se rozhlednouti a nebude
nesnadno obejíti všeliké drsnosti a nejasno-
sti. Mk. V hudbě slove l., jinak konsonance
takový poměr 2 tonů, který cit úplně spo-
kojuje a touhy po jiných tonech nevzbuzuje.
Vz S. N.

Libra, y, f., libřička, z lat. Na Slov. a
na Mor.: funt. Také v již. Čech. Kts. Pfund.
Sto liber jest centnéř. V. Čtvrť libry (věr-
dunk). Kom. L. obchodní = 32 loty neb
16 uncí. L. lékárnická = 24 loty n. 12 uncí.
L. peněžná n. hřivna = 16 lotů. V. Na libry
prodávati. D. L. šterlinkův neb šterlinková
= asi 10 zl. Nz. L. činí nyní; 0. 56006 kilo-
gramu (9 liber as 5 kilogramů); libra celní
činí 28'/, lotu, či půl kilogramu; 1 kilo-
gram činí 1 libru 25'/₂ lotu. Vz Kilogram.

Librace, e, f., Libration, Schwankung,
z lat. (kolébání měsíce), 1 parallactická,
v šířce, v délce. Nz. Vz S. N.

Librák, a, m., libru vážící, liberní kapr.
Kinský.

Librář, librař, V., e, f. (strč. ): knihovna,
skříň na knihy, krám. V. Z lat. Librář,

která tam hojná byla, sebrali a knihy roz-
sápali a rozmetali. V.

Libretto, a, n., it., knížečka, zvláště text
zpěvohry. Rk.

Libštein, a, m., sbořený hrad u Liblína.
Vz S. N.

Libuň, ě, f., ves mezi Jičínem a Turno-
vem, bylo sídlo děkana A. Marka.

Liburni-a, e, f., krajina v Illyriku. —
Liburňan. — Liburnský. L-ské lodi.

Libůstka, vz Libosť.

Libuš, Libiš, e, m., ves u Lobkovic. Tk.

II. 425.

Libuše (strč. Libuša, Liubuša, Luboša),
Libuška. Vz S. N. — L., í, pl., f., druh
višní. Us.

Libušin, a, o. L. dvůr, sídlo. L. S.

Libušín, a, m., jm. místní. Mus.

Libverda, y, f., lázeňské místo ve Frid-
landsku. Vz více v S. N.

Libý (strč. lubý); lib, a, o = líbezný,
milý, lieb, angenehm, lieblich, mild. Jg. L.
barva, vůně, tvář, řeč, zvuk, větřík, V.,
květ, znění, mluvení, věc, vůle (svobodná),
Kom., víno, mléko, pivo, Us., sen, oběť. Br.
Libé věci = štěstí, nelibé věci (neštěstí).
Jg., Kom. Člověk libého vzezření. Ros Pížmo
libou vůni vypouští. Kom. Líbým býti =
líbiti se. V. Velmi jemu libé a vděčné bude
i příjemné. Bart. Buď (mu) libo nebo žel. V.
Není vám libo se projíti? Us. Jak je libo?
Us. — komu. Zk. Všecky věci sladké jsou
přirození lidskému libé. Byl. Ne každému,
co (mu) libo, to volno. Lb. — k čemu.
Čas libý k plavení. Troj. — na co. Na po-
hledění je libější. Reš.

Liby-a, e, f. = Afrika, později severo-
východní čásť Afriky. — Libyan, a, m., lépe
než Libyčan. — Libycký. L. poušť. Vz S. N.

Libyně, ě, f., ves v Rakovnicku. Tk. I. 79.

Líc, vz Líce.

Lícati, vz Líceti.

Licba, y, f. = ličba.

Líce (strč. líco), e, n., ne: f., tedy se sklo-
ňuje dle, Pole^l a ne dle, Růže´; líčko, a,
n.; coll. líčí. Líce od lik (líčiti) = facies,
tvář. — L. tvář od očí až do brady (V. )
n. lépe díl tváři mezi okem, uchem a ústy
(Ros. ), jahoda tváři, políček tváři, der Backen,
die Wange, das Antlitz, Gesicht. Líce
zmalovati (líčiti). V. V líce udeřiti, bíti (po-
ličkovati). V. Políček v pravé líce mu
dal i nastavil mu druhého. Kom. Dá-liť kto
políček v líce pravé, podaj mu i druhého
a ktož sukni vezme, přidaj mu i plášť. Vš.

III. 23. V smutném líci před kým státi. Alx.
1128. Člověk dvojího líce. Č. Slzy na líce
padají. Syr. Slzami líce močiti. Troj. Slzy
se mu po lících lijí. D. Líce jmieše ovsěm
bielé, na lícech ruměnci ktviechu. Rkk. 39.
Raněn v levé líce. V. — U myslivcův, Anschlag,
strana hlaviště n. příklad (Kolben), která se
k líci přikládá. Šp. Ručnice nemá dobrý líc.
Us. Z líce měřiti, Záv., Šm.; do líce vzíti
(ansetzen), D.; v líci býti (im Anschlage
liegen, ručnicí už mířiti), D., Šm., Rk., Šp.;
zbraň do líce vzíti; zbraň k líci přiložiti.
Šp. Do líce! (n.: založte! setzt an!) Šp.
Ústa k líci a meč k boku. Prov. — L. slunce,
měsíce, hvězd. L. — L. = osoba, Person.