Předchozí (914)  Strana:915  Další (916) |
|
|||
915
|
|||
|
|||
Nepatří na líce sudí (nehledí na osoby). L.
— L. obřitná, der Arschbacken. D. — L. a líc, e, m. = pravá, lesknoucí se strana a jako tvář jedné každé věci ku př. plátna, sukna, kůže, die Haar-, Glanzseite. Jg. Sukno je na líci hladké, na rubu drsné. Ml. Toto jest líce (líc), toto rub (na Slov.: opak; polsky: nice). Na líc obrátiti, ne na ruby. Us. Líc neb vrchek listu. Rostl. Líce dáti někomu = podobu, tvárnosť. Jg. Líc k nám, líc na východ = tváří k nám, na východ. Us. Dej kámen do líce (lege den Stein in die Flucht). Šp. Líc drobný (eine feine Narbe). Šp. L., přední strana zdi; první, pravá strana tiště- ného archu (Schöndruck); jedna z ploch plechu pily; plocha kruhu kola palečného n. líčníku, v které palce nabyty jsou. Vys. L. hladká kladiva. Bahn. Techn. — L., rusky a srbsky = obraz; corpus delicti, staroněm. blinkender Schein. Odtud: líčiti, dolíčiti, pro- bare, Beweis führen, überführen a obličný zločin, t. j. lícem dovedený. Mus. XI. 86. Na líci uchvátiti = při činu samém někoho postihnouti. U Římanů čtyřikrát nahraditi musil zloděj na líci uchvácený. Sš. L. 181. Na líci postižený. Sš. J. 279. Vz více v S. N. Liceměrný, vz Licoměrný.
Líceň, cně, f. = líčení. Popis pořizujeme
vytýkajíce způsobem čistě rozumovým sku- tečnou povahu vniterní i zevnější předmětu nějakého; l. popisu přičiňuje básnické ozdoby a může tudíž i básní býti. KB. 242. Vz Lí- čení. Licence, e, f., z lat., povolení, dovolení,
svoboda; list zmocňující; nevázanosť. Rk. Licenz, Bewilligung, Erlaubniss, Vollmacht. 1. Licenciat, a, m., z lat., na universitě
ten, který po odbytých zkouškách dovolení dosáhl k doktoratu a zatím všech práv doktora užívá. Akademie bakaláře, mistry, licenciaty a doktory tvoří. Kom. 2. Licenciat, u, m., stupeň akademický
uprostřed mezi bakalářem a doktorem, dá- vající právo k veřejným přednáškám na uni- versitě. S. N. Lícení, n., das Aufstellen. L. osidel. Trip.
L. na lidi. Brikc. Líceti, léceti, 3. pl. -cejí, el, en, ení =
nástrahy dělati, léčky strojiti, aufstellen. — co: síti, osidla, V., tenata. Rad. zvíř. — co komu. Ďábel mu osidla lécí. V. Nepřítel jim zálohy lécí. Kom. Ciesaři někteří vy- cházeli z úkladóv, kteréž jim léceli jich ne- přietelé. Št. Lecejíc jim chytré řeči z ne- dojepie. Št. Provázky léceli sú osidla nohám jeho. Boč. L. pasti. Bart. I. 7. L. ptáčkóm pruhla. Alx. 1130. — na koho: na ptáky, na zvěř, na ryby. V — co k čemu: osidla a podobné věci k lapání lidí. Brikc. — Pozn. Na Mor. užívají lícati při svatbách. Když ženich s nevěstou z kostela jde domů, sejde se několik žen majících na červené pentli červený šátek u prostřed s věnečkem roz- marinovým; s tímto šátkem na pentli před- stoupí před nové manžely a nepustí jich, až jim ženich dá zpropitné. Také lícají pacholci ženichovi, když si béře dívku z jiné dědiny; nepustí jich do vsi, až dostanou zpropitné. Mřk. Licí nádoba ne: lící. Vz -cí. Guss-.
|
Licini-us, a, m., jm. vynikajícího římského
rodu plebejského. Vz S. N. Licitace, e, f., z lat., prodej právní, ve-
řejný, dražba. Vz Dražba. Licitation, Ver- steigerung. Licitační, vz Dražební. Licitations-.
Licitando, lat., veřejnou dražbou. Rk.
Licitant, a, m., z lat., dražebník, kupec
při dražbě. Rk. Líciti = léciti, Us.; = líčiti. Us.
Licitovati, dražbou prodávati n. kupo-
vati, licitiren, feilbieten, versteigern. S. N. Lícní, od líce, Wangen-, Backen-, Ant-
litz-. L. zubové (třenovní, nejzadnější, ve- licí); kosť, čára (vlastně obličejová čára a úhel, zakládá se na tom, že u zvířat páteř- natých dolejší čásť obličeje více vyčnívá než u člověka, proto jejich hlava méně jest ku- latá), vz S. N., strana (líc), vousy (Backen- bart), Jg., obraz (podobizna). Lícník, u, m., nebozez na mlýnské palce.
Daumenbohrer. Jg. Lícný, pěkný na pohled, slušný, úhledný,
schön, zierlich, ansehnlich. Us. Příbr. Sml. Vz Nelícný. L. kment, tvář, Us., příze (hladká, nechlupatá). Krok. Licoměřiti, pochlebovati, schmeicheln.
Ros. Licoměrně, heuchlerisch, gleissnerisch. D.
Licoměrnice, e, f., eine Heuchlerin. D.
Licoměrnický, Gleissner-, gleissnerisch.
Ojíř. Licoměrnictví, n. Reš.; licoměrenství.
Kom. Heuchelei. Vz Licoměrnosť. Licoměrničí = licoměrnický. Št. N. kř.
156. Licoměrník, a, m., farisej. Jir. Gleissner,
Heuchler. D. Licoměrnosť, i, f., V., pokrytectví a to
hl. náboženské. Heuchelei, Gleissnerei. Licoměrný, liceměrný, licměrný =
kdo jen na oko něco dělá, pokrytec, šibal. Z líce a měří), - měn> pak v liceměr& není mutans (měnb. ), nýbrž metiens t. j. kdo měří líce (tváři) n. osoby a dle toho se k nim chová. Prk. Přísp. k nauce o tvoř. kmenů. 18. Vz Mz. 56. Listig, verschmitzt, heuchlerisch, gleissnerisch, scheinheilig. Jg. Licoměrník a liceměrník, licoměrný, vz Slova složená. L. křesťan, D., člověk, Tkadl., dobřečinění, Cyr., šibal atd. Sych. Licoměřství, n. = licoměrnictví. Št. N.
kř. 337. Licousy, pl., m. Backenbart. Rk.
Licovati, licovávati = srovnávati, měřiti,
visiren, messen. — co kde: kranzle u ka- men. Us. — od čeho: Od toho buku v poli počal l. a znamenati. Schön. — s čím (sro- vnávati se, symmetrich sein). Kámen s dru- hým licuje. Us. Táb. — co: prkno (na té straně ohoblovati, která ven přijíti má). Jg. Lícovka, y, f., kůže po líci vydělaná bez
chlupů. Narbenfell. D. Lícovný, k sobě dobře se hodící, passend.
Příze ta je sice dvojí, ale jest l-ná a může se v jeden kus tkáti. Us. Dch. Lič, e, m., der Giesser.
Líč, e, m., ličidlo, Schminke. Slov.
Ličák, a, m. = kačer. Us.
Ličátko, a, n. = líče.
|
||
|
|||
Předchozí (914)  Strana:915  Další (916) |