915

Nepatří na líce sudí (nehledí na osoby). L.
— L. obřitná, der Arschbacken. D. — L. a
líc, e, m. = pravá, lesknoucí se strana a jako
tvář jedné každé věci ku př. plátna, sukna,
kůže, die Haar-, Glanzseite. Jg. Sukno je
na líci hladké, na rubu drsné. Ml. Toto jest
líce (líc), toto rub (na Slov.: opak; polsky:
nice). Na líc obrátiti, ne na ruby. Us. Líc
neb vrchek listu. Rostl. Líce dáti někomu
= podobu, tvárnosť. Jg. Líc k nám, líc na
východ = tváří k nám, na východ. Us. Dej
kámen do líce (lege den Stein in die Flucht).
Šp. Líc drobný (eine feine Narbe). Šp. L.,
přední strana zdi; první, pravá strana tiště-
ného archu (Schöndruck); jedna z ploch
plechu pily; plocha kruhu kola palečného
n. líčníku, v které palce nabyty jsou. Vys.
L. hladká kladiva. Bahn. Techn. — L., rusky
a srbsky = obraz; corpus delicti, staroněm.
blinkender Schein. Odtud: líčiti, dolíčiti, pro-
bare, Beweis führen, überführen a obličný
zločin, t. j. lícem dovedený. Mus. XI. 86.
Na líci uchvátiti = při činu samém někoho
postihnouti. U Římanů čtyřikrát nahraditi
musil zloděj na líci uchvácený. Sš. L. 181.
Na líci postižený. Sš. J. 279. Vz více v S. N.

Liceměrný, vz Licoměrný.

Líceň, cně, f. = líčení. Popis pořizujeme
vytýkajíce způsobem čistě rozumovým sku-
tečnou povahu vniterní i zevnější předmětu
nějakého; l. popisu přičiňuje básnické ozdoby
a může tudíž i básní býti. KB. 242. Vz Lí-
čení.

Licence, e, f., z lat., povolení, dovolení,
svoboda; list zmocňující; nevázanosť. Rk.
Licenz, Bewilligung, Erlaubniss, Vollmacht.

1. Licenciat, a, m., z lat., na universitě
ten, který po odbytých zkouškách dovolení
dosáhl k doktoratu a zatím všech práv doktora
užívá. Akademie bakaláře, mistry, licenciaty
a doktory tvoří. Kom.

2. Licenciat, u, m., stupeň akademický
uprostřed mezi bakalářem a doktorem, dá-
vající právo k veřejným přednáškám na uni-
versitě. S. N.

Lícení, n., das Aufstellen. L. osidel. Trip.
L. na lidi. Brikc.

Líceti, léceti, 3. pl. -cejí, el, en, ení =
nástrahy dělati, léčky strojiti, aufstellen. —
co: síti, osidla, V., tenata. Rad. zvíř. — co
komu. Ďábel mu osidla lécí. V. Nepřítel
jim zálohy lécí. Kom. Ciesaři někteří vy-
cházeli z úkladóv, kteréž jim léceli jich ne-
přietelé. Št. Lecejíc jim chytré řeči z ne-
dojepie. Št. Provázky léceli sú osidla nohám
jeho. Boč. L. pasti. Bart. I. 7. L. ptáčkóm
pruhla. Alx. 1130. — na koho: na ptáky,
na zvěř, na ryby. V — co k čemu: osidla
a podobné věci k lapání lidí. Brikc. — Pozn.
Na Mor. užívají lícati při svatbách. Když
ženich s nevěstou z kostela jde domů, sejde
se několik žen majících na červené pentli
červený šátek u prostřed s věnečkem roz-
marinovým; s tímto šátkem na pentli před-
stoupí před nové manžely a nepustí jich, až
jim ženich dá zpropitné. Také lícají pacholci
ženichovi, když si béře dívku z jiné dědiny;
nepustí jich do vsi, až dostanou zpropitné.
Mřk.

Licí nádoba ne: lící. Vz -cí. Guss-.

Licini-us, a, m., jm. vynikajícího římského
rodu plebejského. Vz S. N.

Licitace, e, f., z lat., prodej právní, ve-
řejný, dražba. Vz Dražba. Licitation, Ver-
steigerung.

Licitační, vz Dražební. Licitations-.

Licitando, lat., veřejnou dražbou. Rk.

Licitant, a, m., z lat., dražebník, kupec
při dražbě. Rk.

Líciti = léciti, Us.; = líčiti. Us.

Licitovati, dražbou prodávati n. kupo-
vati, licitiren, feilbieten, versteigern. S. N.

Lícní, od líce, Wangen-, Backen-, Ant-
litz-. L. zubové (třenovní, nejzadnější, ve-
licí); kosť, čára (vlastně obličejová čára a
úhel, zakládá se na tom, že u zvířat páteř-
natých dolejší čásť obličeje více vyčnívá než
u člověka, proto jejich hlava méně jest ku-
latá), vz S. N., strana (líc), vousy (Backen-
bart), Jg., obraz (podobizna).

Lícník, u, m., nebozez na mlýnské palce.
Daumenbohrer. Jg.

Lícný, pěkný na pohled, slušný, úhledný,
schön, zierlich, ansehnlich. Us. Příbr. Sml.
Vz Nelícný. L. kment, tvář, Us., příze (hladká,
nechlupatá). Krok.

Licoměřiti, pochlebovati, schmeicheln.
Ros.

Licoměrně, heuchlerisch, gleissnerisch. D.

Licoměrnice, e, f., eine Heuchlerin. D.

Licoměrnický, Gleissner-, gleissnerisch.
Ojíř.

Licoměrnictví, n. Reš.; licoměrenství.
Kom. Heuchelei. Vz Licoměrnosť.

Licoměrničí = licoměrnický. Št. N. kř.
156.

Licoměrník, a, m., farisej. Jir. Gleissner,
Heuchler. D.

Licoměrnosť, i, f., V., pokrytectví a to
hl. náboženské. Heuchelei, Gleissnerei.

Licoměrný, liceměrný, licměrný =
kdo jen na oko něco dělá, pokrytec, šibal.
Z líce a měří), - měn> pak v liceměr& není
mutans (měnb. ), nýbrž metiens t. j. kdo měří
líce (tváři) n. osoby a dle toho se k nim
chová. Prk. Přísp. k nauce o tvoř. kmenů. 18.
Vz Mz. 56. Listig, verschmitzt, heuchlerisch,
gleissnerisch, scheinheilig. Jg. Licoměrník a
liceměrník, licoměrný, vz Slova složená. L.
křesťan, D., člověk, Tkadl., dobřečinění,
Cyr., šibal atd. Sych.

Licoměřství, n. = licoměrnictví. Št. N.
kř. 337.

Licousy, pl., m. Backenbart. Rk.

Licovati, licovávati = srovnávati, měřiti,
visiren, messen. — co kde: kranzle u ka-
men. Us. — od čeho: Od toho buku v poli
počal l. a znamenati. Schön. — s čím (sro-
vnávati se, symmetrich sein). Kámen s dru-
hým licuje. Us. Táb. — co: prkno (na té
straně ohoblovati, která ven přijíti má). Jg.

Lícovka, y, f., kůže po líci vydělaná bez
chlupů. Narbenfell. D.

Lícovný, k sobě dobře se hodící, passend.
Příze ta je sice dvojí, ale jest l-ná a může
se v jeden kus tkáti. Us. Dch.

Lič, e, m., der Giesser.

Líč, e, m., ličidlo, Schminke. Slov.

Ličák, a, m. = kačer. Us.

Ličátko, a, n. = líče.