916

Ličba, y, f. = počítaní, účet. Ličbu se
služebníky činiti, klásti. Na Slov. Plk. —
L. líčení, malování. Die Schminkerei, Schil-
derei. D.

Líčce = líčko; líčci (dual). Kat. 2307. 2324.

Líče, ete, ličátko, a, n., kachně, junge
Ente. Nasaditi líčata. Jg.

Líčení, í. n. V z Líčiti. — L. = léčení,
das Heilen. Us. — L. = krášlení, malování,
barvení, D., fermežování al., Štr., das Malen,
Schminken; bílení, das Tünchen, na Slov. —
L. pře, vedení jí důvody a průvody, doka-
zování, die Beweisführung, das Beweisen.
Líčení a dolíčení pře. Ros. Dnes bude líčení
pře. Us. Nové l. ve věci hlavní naříditi.
Řd. L. pře: důvody žalobníka a odpory a
obrany pohnaného sluly v staročeském právě
zvláště líčení pře. Vz Pr. 1869., str. 625.
Častokráte druhá strana túž a podobnú pravdu
ve svej řeči a ve svém 1. nevýmluvně před
pány povede. O. z D. — L. = vypravování.
Troj. L., výprava, patří, je-li látka její vy-
myšlena, v obor básnictva; majíc za před-
mět události skutečné, nejvlastnějším jest a
nejdůležitějším tvarem úpravy prosaické.
Dějeprava jí užívá po přednosti. KB. 242.
Vz Lícen. Die Erzählung, Schilderung.

Líčenosť, i, f., líčení, geschminktes Wesen.

Líčený. L., geheilt (lépe: léčený); ma-
lovaný, krášlený, geschminkt, gefärbt, D.;
vypravovaný, erzählt; bílený, geweisst, ge-
tüncht. Vz Líčiti, Líčení. L. červenosť, Kom.,
krása, D., slova, Kon., přátelství, bolesť. Nt.
L. zlato, falsches Gold. Dch.

Líčí, i, n., coll. nom. líce, vz Líce. Das
Gesicht. Troj.

Ličidlo, lépe než líčidlo (vz -dlo), a, n.,
barva, kterou se ženy líčí, aby původní pleť
zakryly nebo její lesk zvýšily. Die Schminke
L. bílé francouzské, běl perlová, perlový
prášek, 1. modré, 1. červené. S. N. K líčení
třeba ličidla. Šp. Ličidlem tváře mazati, lí-
čiti. Kom. — L. = tužka, Bleiweiss. V. —
L. = zámysl, Vorwand, Anstrich, Beschö-
nigung. V. Lživé a marné 1. V. Pod ličidlem.
Jg. — L. jméno některých rostlin. Jg. L.,
kokořík, polygonatum, Weisswurz. V. — L.,
červený blít. Byl. — L., čím se líčí na ptáky,
die Schlinge, Falle. L. postaviti. Us.

Ličitel, e, m., der Schminker, Tüncher. Jg.

Ličitelka, y, f., ličitelkyně, ě, f., Schmin-
kerin, Tüncherin.

1. Líčiti, lépe léčiti.

2. Líčiti, 3. pl. -čí, lič, líče(íc), il, en,
ení; líčívati. L. = tvářnosť n. líce dávati,
zvláště barvou (ličidlem líce malovati), schmin-
ken, malen; bíliti, weissen, tünchen, putzen;
hladiti, obenher krispeln, aufkrausen; zdo-
biti, zieren, schmücken, schminken; doka-
zovati, begründen, erweisen; vypravovati,
erzählen, schildern; počítati, aufzählen; lé-
čiti, heilen, v tom smyslu lépe léčiti. Vz
Líce. — abs. Peleus, jak líčí (vypravuje)
kronika. Troj. — co, koho (se). Ta panna
se líčí. Ros. L. tvář. Br. L. dům, světnici (bí-
liti). Us. Ne vše krása, co se líčí. Prov. L.
hrnce = nepálené (černé, přežehované, Mý. )
křemelkou hladiti, by nebyly draslavé. Us.,
Dch. Aby žádný pří nepřátelských, buďto
odpovědníkův aneb jiných zhoubcí zemských,

nevelebil, nelíčil a v ničemž nezastával zjevně
ani tajně. Ferd. zř. L. pravdu (vypravovati),
Kom., při (ze slov. líce = corpus delicti,
předmět činu trestního, vz Líce). S. N. Chytře
svou (= při) líčí. D. Každá strana při svou
vysoce líčila a provozovala. Bart. — co (se)
čím. Ženy barvou (ličidlem) tváře líčí. V.,
Br. Právo lidmi 1. (den Beweis durch etwas
führen), že je dříve toho času za muž šla.
Kn. rož. 122. Komenský dvorečku, aj stojíš
na kopečku; líčí ta děvečka aj červenú hlí-
nečkú. Sš. P. Slovem božím co l. Kom. L. kůže
líčním dřevem (hladiti, drsnatosti zbaviti). D.

— co jak. Bitvu do podrobna l. Ml. Kůži
po vrchu 1. Vz co čím. Šm. Při otevřených
dveřích při líčiti. J. tr. L. co dle čeho. Nt.

— co do čeho. Kůže do černidla l. (do
třísla strojiti. Rohn. ) — o kom, o čem.
O nichž bájka líčí (vypravuje). Ráj. L. sle-
pému o barvách (vypravovati). Šm. — se
k čemu. A ty zatracenče k duchům líčíš
se nebeským (= počítáš se)? Ráj. — co
proč. Nepravou při pro zisk pěkně líčí. Vz
Líčení. Br. — co kdy. Příběhy ve při.
J. tr. — na koho: na ptáky (chybně m.:
léceti, líceti). Us. — že. Někteří líčí, že ten
byl první koráb. Troj.

Líčivý, Schmink-, Tünch-, schminkend.
L. řešetlák. Rostl.

1. Lička, y, f., kachna, Ente. Us.

2. Lička, y, f., bílení. Máme dnes 1-u
=bílíme. Us. v Chrud. Kd.

Líčka, vz Lapačka, Léčka. Ve světě jsou
mistrné líčky, bohatým, slavným divné po-
klísky. Dač.

Líčkář, e, m., pletichář, podvodník, Ka-
ballist. Us.

Líčko, a, n. = líce. Bäckchen. V. L. čer-
vené. Levé 1. ma páli (= tuším neštěstí). Mt.
S. — L. = maso na lícní kosti u vola. Us.

— L. = krása. Veleš.

Líčma, y, f. Nemá ani l-y = nic. Na Slov.

Líční (líce se týkající), Wangen-, Backen-,
L. zub, dřevo (kterým jirchář kůže hladí,
Krispelholz. Vz Líčiti), kolo (n. paleční),
Kammrad, čtvrť (u vodního kola). Stirnscha-
der. Us. — Jg.

Líčnice, e, f., loukoť u kola, Felge. Us.
u Ber. Dch. — L., přední čtvrť v palečním
kole, Armschader. Us. — Jg.

Lícnosť, i, f., ozdoba, krása, Schönheit,
Zierde. Tabl.

Líčný, patrný, ganz klar, evident, augen-
scheinlich. Zlob.

Ličov, a, m., Litschau, mě. v Dol. Ra-
kousích. Vz S. N.

Lid (dříve: lud, liud), gt. lidu (dříve:
lida); pl. nom. lidé (na Slov. ludie; dříve:
liudé, lidi, i pak je zkráceno z í (ie), poně-
vadž od lid netvořil se nikdy prostý pl. s -i,
nýbrž hromadný s -ije. Gb. V obecné mluvě:
lidi. ); dat, pl. lidem, v obec. mluvě: lidům,
lidím. Mk. V pl. skloňuje se dle, Kosť´
mimo nom. a vokat., n. dle, Hosť, ´ tedy:
lidé, lidí (šp. lidích), lidem, lidi, lidé, v li-
dech, lidmi. Láska k lidem. Sg. lid = hro-
mada lidí. Volk, Leute, ein Haufen Men-
schen. Jg. Vz Člověk. L. obecný, horní (ho-
ráci), dolní (doláci), veský n. vesnický (ves-
ničané), městský (měšťané), robotný n. pod-