923

Linearní, na způsob linie, na př. linearní
kreslení, které se děje čarami. S. N.

Linec, nce, m., mě., Linz v Rakousích.
Vz S. N. — Linecký.

Línek = líň.

Líněti, ějí, ěl, ění = línati. S jehožto hlavy
vlasy línějí. Bibl. Jir. Vz Línati.

Lingonové, starý národ celtický v Gallii
na hranici belgické. S. N.

Linguales, z lat. lingua (jazyk), jazyčné
hlásky. Vz Hláska.

Linguista, y, m., z lat., dle, Despota',
jazykoznalec (jazykozpytec). Rk. Linguist,
Sprachgelehrter.

Linguistický, jazykoznalský, z lat., lin-
guistisch. Rk.

Linguistika, y, f., z lat., jazykoznalství,
jazykozpyt, Linguistik, Sprachkunde.

Liní, n., mezník, der Rainbaum. D.

Liniar, vz Lineal.

Linie, e, f., z lat. linea; linije (lina, lína,
zastaralé), linka, linečka. — L. = čára, die
Linie, der Strich. Linii udělati; linií písmo
přetrhnouti. V. Z lin na rukou hádati. Br.
Jsou na jedné lině (Havel jako Pavel. Jak
Havel tak Mikeš). Ros. Linie podlé pravidla
(= pravítka) vésti. Ostatně vz Čára. — L.
= stupen příbuzenství, pokolení příbuzen-
ské, Linie der Verwandtschaft. L. otcovská
(příbuzenství po otci, po meči, väterliche
Seite, Linie); mateřská (příbuz. po matce, po
přeslici, mütterliche Seite); hořejší neb na-
horu vstupujících, aufsteigende Linie, Ascen-
denten; dolejší neb dolů sstupujících, ab-
steigende Linie, Descendenten; poboční, Sei-
tenlinie. V. — L. = řádek, Zeile. Vz Linea.
V. — L. na tváři, Gesichtszug. V obličejů
liniích podivná jest rozličnosť. Kom. — L.
= 1/12 palce, Zoll. Us. — L. = řada, (ve
vojsku), Linie. — L. v poli = příkopy; l..
hraniční. Jg. — L.,, liniový system v hudbě.
Vz S. N.

Linienschiff, něm., vz Loď.

Líniti, leniti, il, ěn, ční = kůru loupati,
abschälen. — co s čeho. Kůru ze (se) pně.
L. — se. Had se líní (loupá se). Pes, zvěř
se líní (líná). Jg.

Einka, y, f., malá linie. — L. = sluníčko,
beruška, majdalenka. D., Kts. Sonnenkäfer.

— L Cinkylinky, zvuk zvonce. Us.
Linneovka, y, f. L. severní, linnaea bo-

realis, keř. Vz Kk. 173.

Líno, a, n., die abgelegte Haut der
Schlange. Rk.

Línohnát, a, m. = lenoch, Faulenzer.
Omyl. 24.

Linon, u, m., tkanina lněná, tenkosti ba-
tistové, ale mnohem řidší. V z S. N.

Einotoký, langsam fliessend. L. brod.
Mus.

Linouti, ul, ut, utí; línati = líti, giessen.

— co (jak). Nebe vodu linulo. Jg. Chmury
s hukem linuly déšť. Jg. — komu kam:
v tvář. — čím. Jak by vodou linul. L.
Krev hubou linula (tekla). L. — L. = linouti
se, téci. — odkud, Linuly s nebe deště.

— se = líti se, sich ergiessen, fliessen. —
se kudy. Záře pochodní line se (děrou
prolomenou) po stěnách. Česká včel. Voda
přes zábradla mostu se linula. V., Kn. Li-

nul se med vrchem náčiní (kypěl). L. — se
kam. Duch se line k tobě Hospodine. Štěp-
nička. — se odkud. Krev z nohy se linula.
Pulk. — Jg.

Linovati, linkovati = linie táhnouti, lini-
ren. — co: sešit. — kde: v sešitu, na pa-
píře. Rk. — čím: tužkou, pérem.

Línový, od lína, Schleien-. L. drob, plod.
Ros.

Lint, u, m., z něm., das Liegende, ležící
skála, v horn. Gl. 134.

Lin-um, a, n., lat., len, rod rostl. z řádu
lenovitých. Vz S. N.

Líný, (léný, léní, lení); lín, a, o (lén, za-
staralé). V již. Čechách také: nekyprej. Kts.
L., lenivý, faul, träg. Jg. Synon.: nečilý,
nejapný, malatný, nedbalý, nepilný, dřímavý,
ospalý, nehbitý, nespěšný, neschopný, te-
sklivý, nedělný, nepracovitý, meškavý, za-
hálčivý, práce se štítící, na medvědí kůži
ležící, rozmařilý, lenivý, liknavý, neplechý,
nešvarný, lenoch, ležák. V. Líným býti. V.
Líná ústa (huba) holé neštěstí. Líná ruka
hotové neštěstí. Ros. Stran přísloví vz: Le-
nosť, Rukáv. — čím: duchem, geistesträge.
Dch. — k čemu. Nemá příliš náhel býti
ani příliš len k soudu. Ms. pr. cís. — pro
co: pro česť své země. Ms. Cerroni. — s in-
finit Byl král lén (leniv) na vojnu vstáti.
Dal. — L. = bázlivý, feig, furchtsam. V. —

Jg.

Linyal = lineal. V.

Linyar, u, m. = lineal. Us.

Linz = Linec.

Lion, fr. (lion), lev; švihák, modní hejsek,
Stutzer. Rk. Vz S. N.

Lip, vz Lépe.

Lípa, y, f. (na Slov. lipa), lipka, lipečka,
lipenka. Instr. lipou, gt. pl. lip, dat. lipám,
lok. v lipách, instr. lipami. Vz Brána. D.
(V obec. mluvě se nekrátívá: pod lípou,
lípami). L., tilia, die Linde. L. obecná, letní
n. vodní, zimní n. malolistá (tilia parvifolia,
kleinblättrige oder Winterlinde; velkolistá,
t. grandifolia, Sommerlinde. Čl. 26., 27.; Kk.
228. ), skalní, černá americká, volnokvětá,
vlasatá, Jg., bílá, t. argentea; americká, t.
americana; širolistá n. velkolistá, t. platy -
phylla n. grandifolia; jilmolistá, t. ulmifolia
(či malolistá, parvifolia); prostřední, t.. inter-
media. FB. 84. Odřel ho co lípu. Č. Odru
chlapa jako lípu. Chč. 443. Holý jako lípa.
Č. Otrhaný jako 1. Prov. — Česká Lípa,
dříve Lipá, Lipé, od 17. stol. Č. L., město
v Litoměřicku, Leipa. Jg. — L. Krásná,
Schönlinde, v Litoměřicku. Vz S. N.

Lipá, é, f., ves u Lovosic. Tk. III. 172., 185.

Lípalíska, y, f. L. šedá, alnus incana.
FB. 26.

Lipan, lipen, a, a lipaň, lipeň, ě, lipánek,
nka, m., ryba říčná pstruhu podobná. Jg.
L., thymalus vexillifer, die Aesche, ryba
z čeledi lososovitých. Vz S. N., Frč. 289.

Lípanice, e, f., lípání, Kleberei. Us.

Lipanový, lipaní, od lipana, Asch-. Ros.

Lipany, dle Dolany, Siebenlienden, mě.
v Uhřích, Jg; 2. vesnice v Kouřimsku památná
bitvou r. 1434. tam svedenou. Vz S. N. Tk.
I. 47., III, 73. — L., ves u Zbraslavi,