925

vrat při mlácení mlat se zahrazuje. Da. —
Lísky n. popletky, kterými se voda na po-
toce atd. nadržuje. Ms. 1596. — L., hranič-
ník, strom v lese uťatý, zvýší muže označujo
meze. Us., Jg.

Lisabon, a, m., hl. mě. portugalské. Vz
S. N. — Lisaboňan, a, m. — Lisabonský.

Lisač, e, m., der Lecker. Us.

Lísal, a, lísálek, lka, m. Fuchsschwänzler,
Speichellecker. Rk.

Lísání, n., das Schmeicheln, Liebkosen,
die Schmeichelei. Jel. Uctivosť nezáleží to-
liko v řečech a chlácholení, v pochlebování,
v lísání a lahození. Reš.

Lisař, e, m., dobrý pes na lisy (lišky). Šp.

Lísati, lísávati, hladiti, pochlebovati,
schmeicheln, fuchsschwänzen, streicheln, lieb-
kosen. — komu. Mladá lísá starci, aby dával.
Ctib. Lísá jí. Jel. L. sobě (pochlebovati).
Kon. — komu čím. Kteří nám líbými věcmi
toliko lísají. Har. — se ke komu. Ten jako
liška lísal se pomalu ku knížeti. Háj. Lev
se k člověku lísal. Vodn. — Kom., Dal.,
Lom., Štelc, V. — se ke komu čím. Ja-
zykem co pes ocasem k nim se lísají. Smrž. —
komu v čem (pochlebovati). — se před
kým. Počne ten kuoň krotek býti a před
ním velice se líše. Alex. fab. c. 7.

Lisavník, a, m., zastr., der Schmeichler.
Rozk.

Lísavosť, i, f., schmeichelhaftes Wesen. Jg.

Lísavý, schmeichelhaft, liebkosend. L. paní,
přítel, lež, vzhledání. Jg. — komu. Žebrák
1. mocným. Kon. — ke komu. Pes na ne-
známé štěká a k známým lísavější jest. Sent.
phil.

Liščí, n., lísky, Haselstaudengebüsch. Zlob.

Lisek, sku, m., vz Lis.

Lísek, sku, m. Wäldchen. Us.

Liseti, el, ení, fuchsroth werden. Rk.

Lisí, zastr., = liščí, Fuchs-. Vz Lis, a, m.
Nynie beř sě lisími skoky, i jáz tako pojdu
tudy. Rkk. 88. Podasti si přesilně ruce, i po-
zřesta lisíma zrakoma na královy voje (opa-
trně, chytře). Rkk. 10.

Lisice, e, f. = lis, die Presse, Kelter.
V l-ci víno tlačiti. Ben. — L., cedidlo na
mest. Mostseiher. Aqu. — L., místo před
kovárnou zapažené lísou n. jinak, kde koně
kovají, Gitterkasten. — L., jm. háje v Byd-
žovsku. Hank.

Lisk, u, m., hlahol prudkého vyhození,
schwipp, patsch. — L., u, m., lisknutí, ein
Schlag. Jg.

1. Líska, y, f., vz Lísa.

2. Líska, y, f., lískový strom n. keř, co-
rylus, Haselstaude, -strauch, rod stromů z řádu
dubovitých. Vz S. N., Čl. 116., Kk. 139. —142.,
FB. 26. Až pes na lísku poleze (nikdy). Dáť
(bude dobrý), až pes na lísku vleze (Cf. Až
kočka vejce snese. Vz Nikdy). D.

Liskačka, y, f., der Ballschlägel, Balester.

Lískanec, nce, m., poliček, Ohrfeige. Us.
na Mor. Kd., D.

Liskárna, y, f., liskovna, das Ballhaus.
Ros.

Liskati; lištiti, 3. pl. -ští, il, ěn, ění; lisk-
nouti, knul a kl, ut, utí; liskávati, něčím
ploskatým odmrskovati. Ros. — koho =

udeřiti po líci, břinknouti. Schlagen, maul-
schellen. D., Kd. Na Mor.

Liskavka, y, f. Ballspiel. Ros.

Liskavý, glänzend. Na Slov. Baiz.

Lisknouti, vz Liskati.

Lískovatý, lískovec, lískový, vz Lés-
kovatý atd.

Lískoví, n. Haselgestäude. Rk.

Lískovice, e, f. = lískovka.

Lískovina, y, f. Haselstaude. Ať l-ny
okusí, kdo na výstrahu nedá. Sych.

Lískovka, y, f., ein haselner Stecken.
Oddal se s paní lískovkou (byl bit). Vz
Trest. Č. L. v ráji rostla. Č., Pk.

Lískovna, y, f., liskárna.

Lískový, léskový, liskový, od lísky,
haseln, von Haselstaude. V. L. ořech. Kom.,
řasa, zahrada, háj, strom, keř, žába. Jg. Jádro
jako 1. ořech. Ler. Lísková masť divy tvoří. Č.

Lísky, vz Lísa.

Lisna, y, f., Losch, místo v Brněnsku. Mus.

Lisnice, e, f., kláda v lisu, kterou se
víno, olej tlačí, Kelterbaum. D.

Lisovatěti = liseti.

Lisovati, keltern. — co z čeho: z olivy
olej. Světoz.

Lisovna, y, f., die Presse, místnosť k liso-
vání vína atd.

Lisovní, Press-, Kelter-.

Lisovník, a, m., der Schmeichler. Č.

Lissabon, vz Lisabon.

List, u, lístek, tku, lísteček, čku, m. Das
Blatt. Listy rostlin jsou nejvíce zelené a do
plochy rozšířeny. Listy se dělí v šupiny
a listy vlastní n. lupeny. Šupiny (nezelené,
listy nepravé) u cibule, hlíz atd.. List vlastní
n. lupen má tři části: 1. pošvu (Scheide),
2. řapík (Blattstiel), stopkovitou čásť, 3. čepel
n. plochu listní. Pošva a řapík někdy schá-
zejí. Čepel má líc a rub, kraj n. okraj, do-
lejšek n. zpodinu, konec n. špičku, nervaci
n. nervaturu (rozvětvení žil). Listy s řapíkem:
řapíkaté. listy bez řapíku jsou: přisedlé,
objímavé, sbíhavé, obalové. — listy dle
postavení: přeslenaté (stojí-li ve větším počtu
na stejné výšce v kruhu okolo stonku),
vstřičné (stoji-li po 2 naproti sobě), střídavé
(jednotlivě v rozdílných výškách stonku),
dvouřadé (stojí-li na stonku ve dvou řadách),
rozetky (na konci oddenku hustě nad sebou
a ve hvězdovitém rozložení sestavené listy). —
Listy dle tvaru: tlusté, masité, válcovité n.
trubkovité, široké, lýrovité, směstnané, měkké,
žlabovité, dužnaté n. tučné, ploché, kruhovité,
čárkovité, okrouhlé (u osyky), přiokrouhlé
(u žahavky), eliptičné (u střemchy), vejčité
(u buku), podlouhlé (u kaštanu), kopinaté
(k oběma koncům súžené, u vrby bílé), čár-
kovité, úzké, dlouhé, všude stejně široké
(u tisu), jehlicovité (u borovice), šídlovité,
štětinovité, trojhranné, vráskovité, svraskalé,
kosníkové n. kosočtverečné. — Dle konce
n. špičky listu a zpodiny: klínovité (u petr-
klíče), kopisťovité (u sedmikrásy), opak vejčité,
(k špičce širší), ledvinkovité (u kopitníka),
srdčité (u lípy velkolisté), píkovité (u šťovíku),
střelovité n. šípovité (u svlačce rolního), opak
srdčité (na konci vykrojené a k dolejšku sú-
žené (u šťavele), zašpičatěné (u višně). — Dle
kraje: celé (nedělené n. jen po kraji dělené),