932

Litevsko, a, n. = Litva.

Litevský, lithauisch. L. země (Litva). V.

Lithargyrism-us, u, m., počasné otrávení
olovem. Vz S. N.

Lithias-is, e, f., řec., soubor úkazů cho-
robných způsobených kameny. Vz S. N.

Lithion, u, m., kysličník lithnatý, LiO.
Šfk. 168.

Lithi-um, a, n., prvek kovový náležející
k žířekovům. Vz S. N. Japík, vralík. Šfk. 167.

Lithofanie, e, f., řec., umění obrazy do
měkkých desk porcelánových vpraviti tak,
že proti světlu drženy jsouce ukazují jejich
světla a stíny. S. N.

Lithoglyfika, y, f., řec., umění řezati do
kamene. Lithoglyphik, Steinschneidekunst.
S. N.

Lithograf, a, m., z řec., kamenopisec,
kamenoryjec, kamenotiskař. Rk. Lithograph,
Steinzeichner, Steindrucker.

Lithografický, z řec., kamenopisný. Rk.
Lithographisch.

Lithografie, e, f., z řec., kamenopis,
kamenotisk, rytectví, tisk na kameně. Rk.
Lithographie, Steinzeichnen, Steinschreibe-
kunst.

Lithografovati, na kameně psáti, rýti.
Rk. Lithographiren, auf Stein zeichnen.

Lithotom, u, m., z řec. L. Langenbeckův
n. Sieboldův. Vz Nástroje k operaci ka-
mene. Cn.

Lithotomie, e, f., kamenořez, operace, při
které za příčinou vynětí kamene močního
měchýř moční aneb hrdlo jeho se prořízne.
Vz S. N. Steinschnitt.

Lithotripsie, e, f., řec., rozdrcení kamene
v močním měchýři. Vz S. N.

Lithotypograhe, e, f., Lithotypographie,
rozmnožování tisku typografického přená-
šením jej na kámen. Vz S. N.

Líti, liji, lij, lije (íc), lil, lit, lití a leji, lej,
leje (íc), lel n. líl, léti n. líti; linu, liň, lina
(ouc), nul, linouti; lívati, lívávati. L., něco
plynného pouštěti, giessen, zerren, schütten,
vergiessen, ein-, hineingiessen, strömen. Jg. —
abs. Lé sě = lije se. Lé sě i sem i tam jako voda.
Št. Z vašeho synáčka nevinná krev leje. Mor.
P. 98. Zb. Déšť leje (teče). Jg. Přestaneš-li
líti, přestane téci (o špatných přátelích). Č.,
Pk. — co: vodu, krev, železo, cín, olovo,
mosaz, zvony, peníze, mince, děla atd. Jg.
Kůň hnůj leje (židké lejno jako vylévá). L.
Jakoby ho ulil (způsobilý, úhledný). Jg. —
odkud, z čeho. Pršelo, jakoby z konve lil.
Jg. Pot z čela leje (teče). Jg. S koní se lilo.
Ml. Vodu z hrnce 1. Jg. Pot z čela se mu
lije. Jg. Krev z rány se lila. D. Leje se z oblá-
kův. Jg. — co (se) kam: vodu do piva.
Jg., Er. P. 266. Pivo do sebe l. (přílišně
píti). V. Voda se do lodí lila. Kom. Lije co
do sudu (co na horká kamna); lije do sebe,
jakoby měl vysmolený žaludek. Vz Opilství.
Č. Vodu z konvice do sudu líti. Us. Líti
pivo do sebe co do sudu. Chč. 450. Líti co
v hrnec. Jg. Leje v se jako v bečku. Jg.
Pivo mezi oči lejí, když jim k vůli píti
nechtějí. Čr. Moře pod město leje, spült an
die Stadt. L., Šm. — (čím) kam: Vodou
oknem na nás lili. Us. Leje (opilec do sebe)
co na horká kamna (žízně uhasiti nemůže).

Ros. Na zadek jí lejou. Er. P. 407. Vodou
na nás líval. Svěd. — Let. — se. Pršelo, jen
se lilo. Us. Déšť se leje. Kde se leje (nalévá,
pije), tam se dobře děje. L. — se komu
po čem. Slzy se mu po lících lejí. Pot se
mu po tváři lil. D. — se jak odkud. Už
se leje krev potokem od něho. Er. P. 498.

Lítice, e, f., lítá žena, ukrutnice, lítá saň,
ein wildes, grausames Weib, Tyrannin. — L.,
furie, vzteklice, Furie. D. — Jg.

Litice, dle Budějovice, ves v Žambersku.
Vz S. N., Tk. III. 443.

Litík, u, m., litý kolíček, jakýmž se mo-
saika dělá. Glasfluss. Techn. — L. či pry-
skyřník lítý, rununculus sceleratus, giftiger
Hahnenfuss. Čl. 8., FB. 70: — L., lítý člo-
věk, Wütherich. Zlob.

Litina, y, f. = lijavec. To je 1. ! Us. na
Plaště, Prk. a jinde. — L. = kov roztopený
a co z něho ulito: housky, šíny atd. Guss-
eisen. L. je křehká, zrnitého slohu, roztápí
se (asi žárem 1600°) a může se líti do roz-
ličných forem, ale je méně pevná a nedá
se kouti. Obsahuje mimo železo 3—5% uhlíku.
Vz Železo. Bř. 59. Vz Šfk. 234., 245.

Litinkář, e, m. Der Emailleure, Schmelz-
künstler. Rk.

Litinový, Gusseisen-.

Lítiti, il, cen, cení; rozlítiti = lítým či-
niti, grimmig machen. — koho. Rozlítil jej
náramně. Us. — se. Hovado se počne lítiti.
Ja. — se komu = líto býti, leid sein. Lítí
se mi to. Us. Musí se jim to l., když to
vidí. Mark.

Litka, y, f. = litkup, Leihkauf. Šli na
litku. Us. na Mor. D., Kd. Vz Litkup.

Litkup, u, m. L. v obecné mluvě = zá-
vdavek; též společné pití na utvrzení trhu
učiněného; ale vlastně umluvený peníz za
odstoupení od smlouvy. Též: odstupné, boží
peníz. S. N. V Opav. a na Mor. litka, mor.
též leitkauf. Pk. Reugeld, Reukauf, Angeld,
Haftgeld, Leihkauf, Gottespfennig. V. L.
(želkup, želkoupě) platiti. Šp. L. píti. Us.
Když jste koupil a já prodal, dáme si na 1.
(budeme píti). Us. Při trzích dává se zá-
vdavek n. peníz boží n. litkup, aby svědek
byl trhu pořádného a prodavač v něm státi
povinen byl. Pr. měst.

Litkupec, pce, m. = litkupník.

Litkupní lidé, kteří při litkupu jsou. 1401.
Výb. I.

Litkupnický, Reukäufer-.

Litkupník, a, m., Reukäufor; Leihkauf-
trinker. Tk. II. 289., Kut. pr.

Litloch, u, m., šp. z něm. Lüttenloch
v horn., das Windloch. Gl.

Litně = lítě. Kat. 2888.

Litnosť = ukrutnosť. Výb. I.

Lítnouti, vz Letěti.

Lítný = lítý, ukrutný. Kat. 57., 2788.,
2913., 2949.

1. Líto (strč. liuto); komp. lítěji (liutěji).
1. = lítě, grimmig. Luto vyrazichu. Rkk. —
L. = žel, leid. — čeho, koho (gt. příčiny,
vz Mkl. S. 464. ). By (bylo) mu líto svých
života. Alx. 1120. Kterého je ti líto? Er. P.
179. Líto mi něčeho. Líto mi ho, V., účinku.
V. Jest mi tebe 1. D. — komu čeho jak.
Je mi ho srdcem líto. Bl., D. — komu (do



	932

	Litevsko, a, n. = Litva. Litevský, lithauisch. L. země (Litva). V. Lithargyrism-us, u, m., počasné otrávení olovem. Vz S. N. Lithias-is, e, f., řec., soubor úkazů cho- robných způsobených kameny. Vz S. N. Lithion, u, m., kysličník lithnatý, LiO. Šfk. 168. Lithi-um, a, n., prvek kovový náležející k žířekovům. Vz S. N. Japík, vralík. Šfk. 167. Lithofanie, e, f., řec., umění obrazy do měkkých desk porcelánových vpraviti tak, že proti světlu drženy jsouce ukazují jejich světla a stíny. S. N. Lithoglyfika, y, f., řec., umění řezati do kamene. Lithoglyphik, Steinschneidekunst. S. N. Lithograf, a, m., z řec., kamenopisec, kamenoryjec, kamenotiskař. Rk. Lithograph, Steinzeichner, Steindrucker. Lithografický, z řec., kamenopisný. Rk. Lithographisch. Lithografie, e, f., z řec., kamenopis, kamenotisk, rytectví, tisk na kameně. Rk. Lithographie, Steinzeichnen, Steinschreibe- kunst. Lithografovati, na kameně psáti, rýti. Rk. Lithographiren, auf Stein zeichnen. Lithotom, u, m., z řec. L. Langenbeckův n. Sieboldův. Vz Nástroje k operaci ka- mene. Cn. Lithotomie, e, f., kamenořez, operace, při které za příčinou vynětí kamene močního měchýř moční aneb hrdlo jeho se prořízne. Vz S. N. Steinschnitt. Lithotripsie, e, f., řec., rozdrcení kamene v močním měchýři. Vz S. N. Lithotypograhe, e, f., Lithotypographie, rozmnožování tisku typografického přená- šením jej na kámen. Vz S. N. Líti, liji, lij, lije (íc), lil, lit, lití a leji, lej, leje (íc), lel n. líl, léti n. líti; linu, liň, lina (ouc), nul, linouti; lívati, lívávati. L., něco plynného pouštěti, giessen, zerren, schütten, vergiessen, ein-, hineingiessen, strömen. Jg. — abs. Lé sě = lije se. Lé sě i sem i tam jako voda. Št. Z vašeho synáčka nevinná krev leje. Mor. P. 98. Zb. Déšť leje (teče). Jg. Přestaneš-li líti, přestane téci (o špatných přátelích). Č., Pk. — co: vodu, krev, železo, cín, olovo, mosaz, zvony, peníze, mince, děla atd. Jg. Kůň hnůj leje (židké lejno jako vylévá). L. Jakoby ho ulil (způsobilý, úhledný). Jg. — odkud, z čeho. Pršelo, jakoby z konve lil. Jg. Pot z čela leje (teče). Jg. S koní se lilo. Ml. Vodu z hrnce 1. Jg. Pot z čela se mu lije. Jg. Krev z rány se lila. D. Leje se z oblá- kův. Jg. — co (se) kam: vodu do piva. Jg., Er. P. 266. Pivo do sebe l. (přílišně píti). V. Voda se do lodí lila. Kom. Lije co do sudu (co na horká kamna); lije do sebe, jakoby měl vysmolený žaludek. Vz Opilství. Č. Vodu z konvice do sudu líti. Us. Líti pivo do sebe co do sudu. Chč. 450. Líti co v hrnec. Jg. Leje v se jako v bečku. Jg. Pivo mezi oči lejí, když jim k vůli píti nechtějí. Čr. Moře pod město leje, spült an die Stadt. L., Šm. — (čím) kam: Vodou oknem na nás lili. Us. Leje (opilec do sebe) co na horká kamna (žízně uhasiti nemůže).	Ros. Na zadek jí lejou. Er. P. 407. Vodou na nás líval. Svěd. — Let. — se. Pršelo, jen se lilo. Us. Déšť se leje. Kde se leje (nalévá, pije), tam se dobře děje. L. — se komu po čem. Slzy se mu po lících lejí. Pot se mu po tváři lil. D. — se jak odkud. Už se leje krev potokem od něho. Er. P. 498. Lítice, e, f., lítá žena, ukrutnice, lítá saň, ein wildes, grausames Weib, Tyrannin. — L., furie, vzteklice, Furie. D. — Jg. Litice, dle Budějovice, ves v Žambersku. Vz S. N., Tk. III. 443. Litík, u, m., litý kolíček, jakýmž se mo- saika dělá. Glasfluss. Techn. — L. či pry- skyřník lítý, rununculus sceleratus, giftiger Hahnenfuss. Čl. 8., FB. 70: — L., lítý člo- věk, Wütherich. Zlob. Litina, y, f. = lijavec. To je 1. ! Us. na Plaště, Prk. a jinde. — L. = kov roztopený a co z něho ulito: housky, šíny atd. Guss- eisen. L. je křehká, zrnitého slohu, roztápí se (asi žárem 1600°) a může se líti do roz- ličných forem, ale je méně pevná a nedá se kouti. Obsahuje mimo železo 3—5% uhlíku. Vz Železo. Bř. 59. Vz Šfk. 234., 245. Litinkář, e, m. Der Emailleure, Schmelz- künstler. Rk. Litinový, Gusseisen-. Lítiti, il, cen, cení; rozlítiti = lítým či- niti, grimmig machen. — koho. Rozlítil jej náramně. Us. — se. Hovado se počne lítiti. Ja. — se komu = líto býti, leid sein. Lítí se mi to. Us. Musí se jim to l., když to vidí. Mark. Litka, y, f. = litkup, Leihkauf. Šli na litku. Us. na Mor. D., Kd. Vz Litkup. Litkup, u, m. L. v obecné mluvě = zá- vdavek; též společné pití na utvrzení trhu učiněného; ale vlastně umluvený peníz za odstoupení od smlouvy. Též: odstupné, boží peníz. S. N. V Opav. a na Mor. litka, mor. též leitkauf. Pk. Reugeld, Reukauf, Angeld, Haftgeld, Leihkauf, Gottespfennig. V. L. (želkup, želkoupě) platiti. Šp. L. píti. Us. Když jste koupil a já prodal, dáme si na 1. (budeme píti). Us. Při trzích dává se zá- vdavek n. peníz boží n. litkup, aby svědek byl trhu pořádného a prodavač v něm státi povinen byl. Pr. měst. Litkupec, pce, m. = litkupník. Litkupní lidé, kteří při litkupu jsou. 1401. Výb. I. Litkupnický, Reukäufer-. Litkupník, a, m., Reukäufor; Leihkauf- trinker. Tk. II. 289., Kut. pr. Litloch, u, m., šp. z něm. Lüttenloch v horn., das Windloch. Gl. Litně = lítě. Kat. 2888. Litnosť = ukrutnosť. Výb. I. Lítnouti, vz Letěti. Lítný = lítý, ukrutný. Kat. 57., 2788., 2913., 2949. 1. Líto (strč. liuto); komp. lítěji (liutěji). 1. = lítě, grimmig. Luto vyrazichu. Rkk. — L. = žel, leid. — čeho, koho (gt. příčiny, vz Mkl. S. 464. ). By (bylo) mu líto svých života. Alx. 1120. Kterého je ti líto? Er. P. 179. Líto mi něčeho. Líto mi ho, V., účinku. V. Jest mi tebe 1. D. — komu čeho jak. Je mi ho srdcem líto. Bl., D. — komu (do