933

koho). Do něhož nám velice líto, že to
učinil. Měst. bož. Buď Bohu líto. Bart. —
že. Líto mi zajisté, že jsem mu dal dceru
svou. — Br., Svěd. — o koho, oč. Je mi
o něj líto — germanismus, šp. m.: Je mi ho
líto. Os., Bs., Brs. 100., vz: čeho, Věta pod-
statná (na konci).

2. Líto, vz Léto, Lítel.

Lítochleb, a, n., skoupý, Geizhals. Reš.

Litochleby, dle Dolany ves u Prahy.
Tk. III. 115.

Litochovice, ves v Prachensku. Tk. III. 50.

Litoměřice (původně Košalovice), Leit-
meritz, lat. Litomericae n. Litomericium, dle
Budějovice. Od Liutomíra n. spíše Litoměra.
— Litoměřičan, Litoměřan, a, m. — Lito-
měřičanka, Litoměřanka, y, f. — Litomě-
řický. — Litoměřicko, a, n. — Slanští ho-
lubáři, Litoměřičtí vinaři. Jg. Vz Slanský a
S. N., Tk. I. 616., II. 540., III. 652.

Litomír, a, m., jm. vlastní. Mus.

Litomyšl, e, f., ne: Litomyšle; Leitomi-
schel, lat. Litomyslium. Vz S. N., Tk. III. 652.

Litorale, e, n., lat., pobřeží mořské, po-
moří, zvláště krajina u Terstu. Rk.

Lítosť, i, f., ne: litosť. Také dle Brs.
100. Zastr. liutosť. L. = rozdrážděnosť, ukrut-
nosť, Grimm, Grausamkeit. Přísnosť, krutosť
(lítosť). Kom. Trasechu sě lutostiú vsi udi.
L. S. 93. — L. = bolesť, žalosť, hoře nad
něčím, Reumuth, Wehmuth, Leid, Leidwesen,
Betrübniss, Traurigkeit, Gram, Herzleid. Jg.
Srdečná l. V. Lítostí umříti. D. Srdce lítostí
roztržené. Kram. Dluhů v až do lítosti. Plk.
Panoše l. měl svého přirozeného jazyka če-
ského. Let. Velikou nad tím l. měli všichni.
V. — L. z účinku, hoře, litování, žel, py-
kání, Reue, Leid. L. míti = litovati. V.
Hříšník vzbuzoval sobě žel a l. V. L. a hoře
nad hříchy. V. — L. míti, lítosť pojmouti nad
čím. Sš. Sk. 224. V theolog. = bolesť duše
(vnitřní) a ošklivosť hříchu, spojená s úmyslem
nikdy více nehřešiti. MH. 143. Jest dvojí:
1. přirozená, 2. nadpřirozená, a tato opět
buď a) dokonalá či skroucha (v. t. ), buď b)
nedokonalá či nákracha (v. t. ) — L. = bolesť
nad jiným, milosrdenství, útrpnosť, Mitleid.
L. míti nad někým, nad cizím neštěstím. V.
Lítostí neb k lítosti se pohnouti. V. Vší
lítosti pozbyti. Flav. K lítosti náklonný, ná-
chylný. V. L. někomu působiti. Us. Nemám
nad ním lítosti. Br. — L. k nuzným míti. Pís.
1529. Všecku 1. od sebe zamítati. Jel. — Jg.
Almužna jest šlechetnosť veliká, když z lítosti
nedostatku bližního pochází. Št. — Vz stran
přísloví: Smutek. Vz také S. N.

Lítostiti, il, ění, Leid tragen. — nad
čím. Nad bídami něčími l. Plk.

Lítostivě, s lítostí, mitleidig, barmherzig.
V. L. něco říci. Kom. L. k srdci něco si
připustiti. Sněm. 1540. — L., žalostně, bídně,
erbärmlich, jämmerlich. V.

Lítostivosť, i, f., útrpnosť, slitování, je-
mnosť mysli, lítosť, Barmherzigkeit, Mitlei-
digkeit, Erbarmung. V.

Lítostivý. Lítostiv, a, o. — L. = milo-
srdný, milostivý, spoluútrpný, mitleidig, er-
barmend. V: Lítostivým býti. V. — komu.
Poutníkům máme lítostiví býti. Aesop. Lí-
tostivý svým a mstitel zuřivý zlým. Br. —

čeho, koho. Jest velmi sebe lítostivý (ne-
důtklivý). Mus. — ke komu. Není k chu-
dým I. Rad. zvíř. — Ottersd., Eus. — na
koho. Byl otec na všecky l. St. skl. — L.

— lítosť působící, bolestný, kläglich, traurig,
jämmerlich, erbärmlich. Jg. — komu. To
mi lítostivé bylo. Kom. L. divadlo jest mi
to. Kom. Velmi jim těžkou a lítostivou věcí
bylo. Ler. — komu do koho. Jest mně do
tebe velmi lítostivé. Žer. Sn. 54.

Lítostně, schmerzlich. L. něco snášeti Ros.

Lítostnice, e, f., stánek slitování, die
Bundeslade.

Lítostnosť, i, f., Schmerzlichkeit, Reuig-
keit, Barmherzigkeit, Ros.

Lítostný = lítosť působící, bolestný,
schmerzlich, Ros.; lítostivý, milosrdný, mit-
leidig, barmherzig, reuig. L.

Litošov, a, m., jm. místní. Krok.

Litotes, jest figura vznikající, když uží-
váme výrazu na oko slabšího, v skutku však
důraznějšího. S. N. L. (At-róti—, deminutio,
zjemnění) vzniká, když se slovo záporné
přičiněním zápornosti druhé v pojem kladný
promění. V této příčině zdá se, jakoby mlu-
vící méně pravil nežli v skutku jest. A ty
Betleme, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty
judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který
by spravoval lid můj israelský. KB. 241. Vz
Zk. Ml. II. 153.; Mk. Ml. 297.

Litovati, lituji, al, án, ání; litovávati. L.,
želeti, bolestiti, Leid haben, reuen, bemit-
leiden, bedauern, beklagen; šetřiti, schonen.
Jg. — abs. Šťastný jest někdo, přej; ne-
štěstí má? lituj. Kom. Kdo lituje, téměř ne-
zhřešil. Ros. — čeho, koho (gt. ): bídných,
Jel., vlasti, Har., svých předkův, Kom.,
účinku (pykati), svých hříchů, V., práce,
úsilí, peněz, nákladu (želeti). Jg. Nelitoval
rukou (mnoho udělal). Ros. Nelitoval křídy,
papíru a černidla (štědře počítal). Ros. Práce
a potu nelitovati. V. Aniž jest, kdo by nás
litoval. Čr. Svých nepřátel budu hleděti a
té křivdy litovati (= mstíti), která se mi
od nich děje. Arch. V. 355. — co, koho
(akk. ) šp. m. ho (gt. ), čeho. Lituje jej m. ho
(gt). — kdy. Kdo kvapně orteluje, obyčejně
po účinku lituje. D. — koho, čeho v čem.
Lituje sebe v pracech (šetří se). Ros. Žádné
práce v učení nelitoval. V. Nižádné práce
v hledání sobě pomoci u lidí nelituješ. Br.

— čeho jak dlouho: do smrti. Er. P. 102.

— že. Litoval, že učinil člověka na zemi. Br.
Litovel, vle, Litovle, e (strč. Litovl, e),

f., mě. na Moravě, Littau. — Litovelský. Jg.
Vz S. N.

Litovice, ves u Prahy. Tk. I. 316.

Litovný, lítostivý, erbarmend.

Litozpěv, u, m. Trauergesang. Berl. král.
1709.

Litožnice, zašlá ves u Běchovic. Tk. II.
419., 453., 464.

Litr, u, m., rovná se obsahu kostky, jejíž
strana jest decimetr dlouhá. L. = 10 deci-
litrům, či 0. 7068515 mazu (7 litru as 5 mazů);
litr as 2 4/5 žejdlíku; krychlový decimetr.

Litrometr, u, m., nástroj k měření spe-
cifické váhy tekutin.

Liturgický, z řec., bohoslužebný, litur-
gisch-, kirchen-, gottesdienstlich. Vz Liturgie.