Předchozí (932)  Strana:933  Další (934) |
|
|||
933
|
|||
|
|||
koho). Do něhož nám velice líto, že to
učinil. Měst. bož. Buď Bohu líto. Bart. — že. Líto mi zajisté, že jsem mu dal dceru svou. — Br., Svěd. — o koho, oč. Je mi o něj líto — germanismus, šp. m.: Je mi ho líto. Os., Bs., Brs. 100., vz: čeho, Věta pod- statná (na konci). 2. Líto, vz Léto, Lítel.
Lítochleb, a, n., skoupý, Geizhals. Reš.
Litochleby, dle Dolany ves u Prahy.
Tk. III. 115. Litochovice, ves v Prachensku. Tk. III. 50.
Litoměřice (původně Košalovice), Leit-
meritz, lat. Litomericae n. Litomericium, dle Budějovice. Od Liutomíra n. spíše Litoměra. — Litoměřičan, Litoměřan, a, m. — Lito- měřičanka, Litoměřanka, y, f. — Litomě- řický. — Litoměřicko, a, n. — Slanští ho- lubáři, Litoměřičtí vinaři. Jg. Vz Slanský a S. N., Tk. I. 616., II. 540., III. 652. Litomír, a, m., jm. vlastní. Mus.
Litomyšl, e, f., ne: Litomyšle; Leitomi-
schel, lat. Litomyslium. Vz S. N., Tk. III. 652. Litorale, e, n., lat., pobřeží mořské, po-
moří, zvláště krajina u Terstu. Rk. Lítosť, i, f., ne: litosť. Také dle Brs.
100. Zastr. liutosť. L. = rozdrážděnosť, ukrut- nosť, Grimm, Grausamkeit. Přísnosť, krutosť (lítosť). Kom. Trasechu sě lutostiú vsi udi. L. S. 93. — L. = bolesť, žalosť, hoře nad něčím, Reumuth, Wehmuth, Leid, Leidwesen, Betrübniss, Traurigkeit, Gram, Herzleid. Jg. Srdečná l. V. Lítostí umříti. D. Srdce lítostí roztržené. Kram. Dluhů v až do lítosti. Plk. Panoše l. měl svého přirozeného jazyka če- ského. Let. Velikou nad tím l. měli všichni. V. — L. z účinku, hoře, litování, žel, py- kání, Reue, Leid. L. míti = litovati. V. Hříšník vzbuzoval sobě žel a l. V. L. a hoře nad hříchy. V. — L. míti, lítosť pojmouti nad čím. Sš. Sk. 224. V theolog. = bolesť duše (vnitřní) a ošklivosť hříchu, spojená s úmyslem nikdy více nehřešiti. MH. 143. Jest dvojí: 1. přirozená, 2. nadpřirozená, a tato opět buď a) dokonalá či skroucha (v. t. ), buď b) nedokonalá či nákracha (v. t. ) — L. = bolesť nad jiným, milosrdenství, útrpnosť, Mitleid. L. míti nad někým, nad cizím neštěstím. V. Lítostí neb k lítosti se pohnouti. V. Vší lítosti pozbyti. Flav. K lítosti náklonný, ná- chylný. V. L. někomu působiti. Us. Nemám nad ním lítosti. Br. — L. k nuzným míti. Pís. 1529. Všecku 1. od sebe zamítati. Jel. — Jg. Almužna jest šlechetnosť veliká, když z lítosti nedostatku bližního pochází. Št. — Vz stran přísloví: Smutek. Vz také S. N. Lítostiti, il, ění, Leid tragen. — nad
čím. Nad bídami něčími l. Plk. Lítostivě, s lítostí, mitleidig, barmherzig.
V. L. něco říci. Kom. L. k srdci něco si připustiti. Sněm. 1540. — L., žalostně, bídně, erbärmlich, jämmerlich. V. Lítostivosť, i, f., útrpnosť, slitování, je-
mnosť mysli, lítosť, Barmherzigkeit, Mitlei- digkeit, Erbarmung. V. Lítostivý. Lítostiv, a, o. — L. = milo-
srdný, milostivý, spoluútrpný, mitleidig, er- barmend. V: Lítostivým býti. V. — komu. Poutníkům máme lítostiví býti. Aesop. Lí- tostivý svým a mstitel zuřivý zlým. Br. — |
čeho, koho. Jest velmi sebe lítostivý (ne-
důtklivý). Mus. — ke komu. Není k chu- dým I. Rad. zvíř. — Ottersd., Eus. — na koho. Byl otec na všecky l. St. skl. — L. — lítosť působící, bolestný, kläglich, traurig,
jämmerlich, erbärmlich. Jg. — komu. To mi lítostivé bylo. Kom. L. divadlo jest mi to. Kom. Velmi jim těžkou a lítostivou věcí bylo. Ler. — komu do koho. Jest mně do tebe velmi lítostivé. Žer. Sn. 54. Lítostně, schmerzlich. L. něco snášeti Ros.
Lítostnice, e, f., stánek slitování, die
Bundeslade. Lítostnosť, i, f., Schmerzlichkeit, Reuig-
keit, Barmherzigkeit, Ros. Lítostný = lítosť působící, bolestný,
schmerzlich, Ros.; lítostivý, milosrdný, mit- leidig, barmherzig, reuig. L. Litošov, a, m., jm. místní. Krok.
Litotes, jest figura vznikající, když uží-
váme výrazu na oko slabšího, v skutku však důraznějšího. S. N. L. (At-róti—, deminutio, zjemnění) vzniká, když se slovo záporné přičiněním zápornosti druhé v pojem kladný promění. V této příčině zdá se, jakoby mlu- vící méně pravil nežli v skutku jest. A ty Betleme, nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který by spravoval lid můj israelský. KB. 241. Vz Zk. Ml. II. 153.; Mk. Ml. 297. Litovati, lituji, al, án, ání; litovávati. L.,
želeti, bolestiti, Leid haben, reuen, bemit- leiden, bedauern, beklagen; šetřiti, schonen. Jg. — abs. Šťastný jest někdo, přej; ne- štěstí má? lituj. Kom. Kdo lituje, téměř ne- zhřešil. Ros. — čeho, koho (gt. ): bídných, Jel., vlasti, Har., svých předkův, Kom., účinku (pykati), svých hříchů, V., práce, úsilí, peněz, nákladu (želeti). Jg. Nelitoval rukou (mnoho udělal). Ros. Nelitoval křídy, papíru a černidla (štědře počítal). Ros. Práce a potu nelitovati. V. Aniž jest, kdo by nás litoval. Čr. Svých nepřátel budu hleděti a té křivdy litovati (= mstíti), která se mi od nich děje. Arch. V. 355. — co, koho (akk. ) šp. m. ho (gt. ), čeho. Lituje jej m. ho (gt). — kdy. Kdo kvapně orteluje, obyčejně po účinku lituje. D. — koho, čeho v čem. Lituje sebe v pracech (šetří se). Ros. Žádné práce v učení nelitoval. V. Nižádné práce v hledání sobě pomoci u lidí nelituješ. Br. — čeho jak dlouho: do smrti. Er. P. 102.
— že. Litoval, že učinil člověka na zemi. Br.
Litovel, vle, Litovle, e (strč. Litovl, e), f., mě. na Moravě, Littau. — Litovelský. Jg.
Vz S. N. Litovice, ves u Prahy. Tk. I. 316.
Litovný, lítostivý, erbarmend.
Litozpěv, u, m. Trauergesang. Berl. král.
1709. Litožnice, zašlá ves u Běchovic. Tk. II.
419., 453., 464. Litr, u, m., rovná se obsahu kostky, jejíž
strana jest decimetr dlouhá. L. = 10 deci- litrům, či 0. 7068515 mazu (7 litru as 5 mazů); litr as 2 4/5 žejdlíku; krychlový decimetr. Litrometr, u, m., nástroj k měření spe-
cifické váhy tekutin. Liturgický, z řec., bohoslužebný, litur-
gisch-, kirchen-, gottesdienstlich. Vz Liturgie. |
||
|
|||
Předchozí (932)  Strana:933  Další (934) |