935

Lizof, u, m., der Löschofen. 1486. Gl. 135.

Lizovačka, y, f. Waldzeichen (das Werk-
zeug).

Lizování, n., das Lachen, Abplätzen, vz
Liz. D.

Lizovaný, abgeplätzt. L. strom, Lach-,
Mahlbaum. D.

Lizovati, lihovati = lizy dělati, abplätzen,
anlaschen, co čím: stromy sekerou. Vz Liz,
Liha.

-liž. Mnoho-liž bude dní mých? V Br. Vz -li.

Ližícenka, y, f., stigmus, hmyz. Krok.

Ližina, y, f. = líha. D. — L. ve mlýně,
Rumpfleiter. V ližinách visí koš na štalcích.
Us. — Na ližinách leží úl. Unterlage. Us. —
L. = postranní tesy u schodů, v nichž stupně
zadělané leží, Seitenhölzer bei den Stiegen.
Us. — L. = dřevěné podlahy při stavbách.
Řád stavění.

Ližník, a, m., der Schroter, Lachmann.
1557. Gl.

Ljubina, Lubina, y, f., Leoben, mě.
v Štyrsku. Vz S. N.

Ljubno, a, n., Laufen, mě. ve Štyrsku.
Vz S. N.

Lk (lv). Těchto skupenin souhlásek v ná
sloví užívá se jen po jednou: lkáti, lvice
a v příbuzných jejich. Ht.

Lkání, n., das Lechzen. — L., úpění,
vzdychání, Seufzen, Wehklagen, Aechzen.
V. Jej popade l. St. skl. Nyní je čas na své
hříchy lkání. V. I by lkánie i by radovánie.
Rkk. L. nad hříchy. Sych. Lkáním slova pře-
trhujíc mluvila. Háj. S pláčem, s lkáním.
Zák. sv. Ben. — Jg.

Lkáti, lkám, lkal, ání; lknouti, ul, utí;
lkávati. L. = lykati, polykati povětří, otví-
rati ústa na znamení veliké žízně, lechzen.
Když veliké horko bývá, obyčej mají lkáti.
Br. — ke komu. I zvěř polní lká k tobě.
Br. — L. = hlasitě a plačtivě vzdychati,
úpěti, lechzen, ächzen, schluchzen, krächzen,
wehklagen, seufzen. D., V. — abs. Všecko
stvoření lká. Br. — (koho) v čem. I my
v sobě lkáme očekávajíce vykoupení. Br.
Přehořce v sobě lkaje, když mne nepřítel
stíhá. Br. Pro niž srdcem v tuhách lkají.
Boč. L. v mukách. Pass. Ve krvi bratra
svého 1. (války veda). Chč. 449. — ke komu.
Lid k Bohu lká. Kom. — po čem: po dobrém.
Syr., Br. — nad kým, nad čím. Plác.,
V. — čím: srdcem. Alx. Pláčem a úpěním
lkávali jste. Kon. — proč. L. chudobú. Výb.
I. 80. — z čeho. Mám z čeho l. Tkad.

Lkavě, ächzend, seufzend, kläglich.

Lkavý, lkající, lechzend, ächzend, seuf-
zend. Aqu., D.

Lknouti, ul n. lkl, lknut, lknutí, ver-
schlingen. Nedáš mi ani polknouti mé sliny.
Job. — Lknouti, leknouti, sterben, abstehen,
ersticken. Jg. Ryby všecky lekly. Jest tu
parno, že by mohl člověk leknouti. Us. —
čím. Láskou lekl. Puchm.

Lloyd, u, m. (leud), námořnický pojišťo-
vací ústav v Londyně, v Terstu. Rk.

Lnáře, dle Budějovice, ves se zámkem:

Schlüsselburg. Rodiště spisovatele tohoto

slovníku; narodil se tam dne 26. pros. 1825.

— Vz více v S. N., Tk. III. 554.

Lněnice, e, f., lněnička, něco lněného,

Leintuch. Jád. — L., kus lnu, ein Büschel
Lein, Flachs. Ros.

Lněniště, ě, n., na Slov. lenoviště, Flachs-
feld. Us.

Lněnka, y, f., thesium, Leinblatt, rostl.
Kk. 355., FB. 34.

Lněný, na Slov. lenový. Od lnu. Lein-,
Flachs. L. semeno, stéblo, olej. D. —L. =
ze lnu udělaný, Lein-, leinen, Flachs-. L.
šátek, Us., plátno, niť, V., sukně, roucho,
život, V., (živůtek), příze, oděv, kalhoty,
látka, halena, Šp., damašek, cvilich, kanafas.
Š. a Ž.

Lnice, e, f., olejná květina. Lein-, Flachs-
dotier, camelina sativa, myagrum sativum.
Rostl., Čl. 18., Kk. 215., FB. 75.

Lníně, ěte, n., lněné símě, Leinsamen.
Us. u Krásné Hory v Táborsku, u Jílového.
Mý.

Lniště, ě, n. = lněniště.

Lnouti, lnu, lni, lna (ouc), lnul, utí. V lnouti
p odsuto, cf. lpěti n. lpíti. Gb. Hl. 111.
Kleben, ankleben, anhangen. — komu na
co. Lne mi na to košile (přichycuje se).
Jg. — k čemu, ke komu. Nelne mi
k němu mysl (netáhne mne). Ros. K tomu
jim srdce lne. Kom. Kdo lne k nevěstě. Br.
K životu l. Šm. — po kom, po čem. Lnula
jest duše má po tobě. Žalm. — čím ke
komu: nešlechetností k bohatství lnou. Reš.
L. k někomu láskou. — ke komu s čím:
s láskou. Os.

-lo, přípona a) jmen podstatných: dílo,
sedlo, jídlo, peklo, světlo, Ht., D., Č.; Mkl.
S. 100; vz -tlo a Gb. III. 105.; 2. přinésti
minulého činného rodu střed, nes-lo, padl, a, lo.

Lobava, y, f., mě. v Lužici, Löbau. —
Lobavan, a, m. — Lobavský.

Lobeč, bče, f., v Rakovu. Tk. I. 616.,
II. 489.

Lobeliaceae, chylanovité rostl. příbuzné
zvonkovitým. Vz S. N.

Lobenstein, Uvalina, Uvalno u Krnova
ve Slez.

Lobkovice, dle Budějovice, ves u Bran-
dýsa. Vz S. N. — Páni, knížata z Lobkovic,
ne: z Lobkoviců. Vz Jméno. — Vz Tk. II.
425., 490., III. 652.

Lobnik, Hlomnice, Lomnice u Rymařova
na Mor.

Loboda, y, f. = lebeda. Na Slov.

Local, vz Lokal.

Locika, y, f., lat. lactuca, něm. Lattich,
druh rostl. čekankovitých z řádu spoluložných.
L. pospolitá (n. zahradní hlávkový salát,
l. sativa, Gartensalat, Čl. 105. ), tulní, lesní
(l. scariola, wilder Lattich), jivnatá, vrbovitá,
modrá, planá, kadeřavá (okrouhlá hlavatá),
kvetlá, veliká (veliký skočec), Jg., jedovatá
či ostrá (l. virosa, Giftlattich. Čl. 106. ). Vz
Čl. 105., S. N., Kk. 163., FB. 40.

Locikový, Lattich-. L. voda. Čern.

Locirovati, z něm. a to z lat. locus, lo-
care, lépe: lokóvati, řaditi. Žáky ve škole
dle známek lokovati, řaditi, sestaviti, posaditi.

Locustae, kobylky.

Loček, čku, m., vz Lok. — L., čka, m.,
lokaj. Na Slov.

Ločidlo, a, n. L. smrduté, ferula assa
foetida, Stinkasand. Kk. 198.