940

cházel pravidelně na ěch. Kt. Nyní příponu
-ě (-e) přijímají obyčejně a) bezživotná v: b,
p, v, s, z, l, m: na dubě, na stole, v domě;
b) jména svátkův: po sv. Janě. Ale mluví-li
se o svatých jakožto osobách, užíváme pří-
pony -u: o svatém Václavu. Jména v: d, t,
n a r mají brzo -u brzo -ě: v Brodu, v Brodě.
Jména měsícův a v: h, ch, k mají obyčejně
-u: v lednu, o Bohu, v březnu, ale: po roce,
v kožiše, ve stoze. Koncovka -ovi jest řídká
a jen u životných: o dědovi, poslovi. Kz.
Lok. pl. jmen rodu muž. a střed. končí se
z pravidla v -ích a -ech. Ale za příčinou
libozvuku připouští se druhdy také -ách,
zejména ve slovech zdrobnělých jako v: po-
tůčkách, lesíčkách. Sen, Traum, má vždy: ve
snách. V uchách (Henkel), v okách (Schlinge).
Brs. 4., 8. Vz Kolo. V příponě lok. pl. jest
ch pozdější m. s. V listinách 11. —13. stol.
čítáme u jmen v -any ukončených lokaly
v -ás: Dolás — Dolanech. Kt. Vz Ht. Obranu
16., -ás. Stran koncovek vz Skloňování,
-ách. — Lok. pl. jmen podstatných u Če-
chů v pruském Slezsku v -och (n. -ách),
vz -och, -ách. — S lok. se pojí předložky:
při, na, o, v (ve), po. Vz tyto.

Lokalie, e, f., místní správa duchovní;
menší fara. Rk. Z lat. Die Lokalie.

Lokalisovati, z lat., místním činiti, místem
obmeziti. Rk. — co: válku, lokalisiren, ver-
örtlichen.

Lokalista, y, m., dle, Despota', samo-
statný duchovní správce nemající kaplana.
Rk. Správce duchovní na lokalii. Ein Lo-
kalist. Jg.

Lokalní, z lat., místní, lokal, örtlich. L.
zpráva, přídavek, obchod, válka.

Lokati, lokám a loči, lokávati = hltavě
píti, vz Lok, schlucken; velmi píti, saufen
(na Slov. ). — komu kde. To mu v krku
loká (žbluňká). Jg. — co kam: vodu do
sebe 1. Gníd. — proč. Za druhých zdraví
toliko jsem lokal. Baiz.

Lokativ, vz Lokal.

Lokeš, kše, m., lokše, e, f., vdolek neb
koláč sprostý, gemeiner Kuchen, Talke. Plk.

Loket, kte (ktu: V gruntu na 3 lokty
zšíří zeď ke mlýnu založiv. Břez. 172. Na
lokty rozměřený chrám. Br. ), loktík, u,
lokétek, tku, loktíček, čku, m. Loket, gt.
pl. loktů, nebo loket (starý gt. rovný no-
minat. sg. ); za starodávna také loktí. D.
Zdélí 60 loktův. Br. Instr. pl. jen lokty.
Akkus. pl. lokte, lokty. Br. — L. = místo,
kde se ruka přehybuje, cubitus, der Ell(en)-
bogen. Opírati se o 1.; podepříti se na l. D.
Loktem svítí (má roztrhaný rukáv). Us. Ne-
může loktem do kapsy. Vz Chudoba. Č.
Okus se nyní o loket, dosáhneš-li. Pk. Vz.
vice v S. N. — L. = zadní kostlavé rámě,
od lokte až do pěsti, die Elle, Hinterarm-
pfeife, das Rohr. V. Ruka v sobě svalovité
rameno obsahuje, loket, hrsť. Kom. — L.

= ruka, der Arm, die Hand. Na lokty ně-
koho vzíti. Žalans. Syna na loktích má. Jel.

— L., míra, půl ruky, die Elle, Messelle,
V. Vz S. N. L. pentlí, krajek, sukna, klo-
básův atd. L. pražský n. český = 3 pídi,
Háj., 4 pídi. Mus. 1840. 68. L. vídeňský činí
nyní 0·77756 metru (9 loket víd. as 7 metrů);

1. český činí 0. 59367 metru (5 loket českých
as 3 metry). Vz Metr. Dvanáct loktů neb
loket. Br. Chrám na lokty rozměřený. Br.
Na loket měřiti. D. Na dlouhý 1. měřiti. V.
Všecko dělí (měří) na dlouhé lokte. Us. On
toho sobě na dlouhé lokty odkládá. D. Vz
Zdlouhavý. Č. Na dlouhý loket vzíti, dělati.
D. Všecko měří na dlouhé lokte. Vz Lou-
dal. Lb. Vím, po čem toho loket. Jg. Přeměřiti
někoho dubovým loktem (= vybiti ho). Č.
Pověděl mu, zač toho loket. Vz Domluva.
Č. Dovíš se (poznáš), zač (po čem) je toho
loket. Vz Vyhrůžka. C. — L. = město, Ell
bogen, Cubitus. Vz S. N., Tk. I. 616., III.
652. — Lokeťan n. Lokťan, a, m.

Loketka, y, f. = loktuše, ein Laken. Na
Slov. Ryb.

Loketní, Ell(en)bogen-. L. kloub, kosť,
nerv, tepna, roura, úhel; zboží (střižné), die
Schnittwaare. Us. Vz S. N. Loketní štika,
loketnice, der Grashecht. Gl. 136.

Loketník, a, m., lokétek, člověk lokte
zvýší. Aqu.

Loketsko, a, n. Ellbogner Gegend. Us.

Loketský, Ellbogner-. L. kraj. Vz S. N.

Lokomobila, y, f., Locomobile. Čk.

Lokomotiv, u, m., z lat., parní stroj
k tažení železničných vozův. Vz Železnice.
Jeho části a popis vz v S. N. IV. 1375.

Lokový stroj, kterým bavlna, než se přede,
na loky se podělí. Drill-, Flaschenmaschine.
Techn.

Lokr, šp. z něm. locker, volný (vůbec);
plítchá (příze), sypká n. kyprá (země), řídká
(tkanina), houbovitý (chléb), načechraná (míra),
lehký neb hýřivý (člověk). Šr.

Lokri-s, dy, f., krajina Řecka. Vz S. N.

— Lokridský.

Lokrové v Řecku. Vz S. N.

Lokše, vz Lokeš.

Loktík, vz Loket.

Loktový, loketní, Ellbogen-, Arm-. L.
kosť. D.

Loktuška, y, loktuše, e, f., tkanina
vlněná n. plátěná, plachetka, roušky, jimiž
hlavu a tvář zastíraly. Výb. L, KB. Ein
Laken, eine Plache, ein Kopftuch. Loktuše
a šlojíře ženám pobrali. Půh. Ol. 1437. —
L., plachty, v nichž něco nosily. Pack-,
Grastuch. Do loktušky šest měr ječmene na-
měřil. Br. — L., rozsévka, Säetuch. Us.
(k Bav. ) — L., úborek ku př. na jahody,
mor. krbík, die Kieze. D. Na Mor. korbel.
Mřk.

Loli-um, a, n., jílek, rod trav. Vz více
v S. N.

Lolli-us, a, m., jm. římské.

Lom, u, m. Rk. Lom nerostův: místo,
kde se nerost rozrazil. Bruch, Anbruch. Lom
nerostův: rovný, nerovný, zrnitý, vláknitý,
třísťnatý, háčkovitý, drsný, lasturový, zemo-
vitý, břidličnatý, mrvnatý, Bř., Nz., Vys.,
hladký (jehož plocha nedrsna jako u břidlic),
Vys., světlý (u kamenů atd. na povrchu zem-
ském. Opak v dolech. ). Vys. — L. světla,
refractio, Strahlenbrechung, Brechung des
Lichtes = úchylka paprsku od svého směru
na pomezí dvou průhledných hmot, kdykoli
z jedné do druhé vniká. Vz více v S. N.

— L. = lámání, lomoz, das Brechen, Kra-