944

Loterní úřad, výpůjčka, důchody, výhra,
J. tr., sběratel, Er., los, taxa (sazba), lístek,
půjčka, účtárna, tah. Šp. Lotterie-.

Loterník, a, loternista, y, m., der Lot-
teriespieler. Rk.

Lot-os, u, m., rostlina. — Lotofagové
v sev. Africe, kteří se touto rostlinou živili.

Lotouš, e, m., ves v Rakov. Tk. I. 87.

Lotovati, lothen. Ta věc lotuje (s lot
těžká jest). Jg.

Lotový, lotní, lot těžký, löthig. Ros. L.
příze, Lothgarn.

Lotr, a, m., lotřík, lotřec, trce, lotří-
ček, čka, lotras (Reš. ), lotrásek, z lat.
latro. L., zákeřník, padouch. Nt. Der Räuber.
Nějací lotříkové napadli ho u jezera, an na-
pájí koně. V. Lotříkové po cestách. Lom.
— L., zlý člověk, nešlechetník, zlosyn, pa-
douch, Lotterbube, Bösewicht. To máš lotra.
Us. Činovatý 1. = náramný. Jg., Č. L. du-
plovaný, podkasalý. Č. Právě l. dozrál. Č.
L. (šelma) od kosti. Č. Svině pytel najde a
mošna lotra. Prov. Nejlepší hráč, nejhorší
lotr. Koll. Pobožný 1. = pokrytec. — L.,
bujný, neposeda, ein Schalk. Starý l. V. —
Vz Rb. str. 267.

Lotras, a, m. V., Flav. Vz Lotr.

Lotřec, trce, m. = lotr. Bibl., V.

Lotřeti, el, ení, Räuber, Bösewicht werden.

Lotrie, vz Loterie.

Lotringy, vz Lotaringy.

Lotrinkowitz, Lišňůvky u Místka na Mor.

Lotřiti, il, en, ení, lotrem činiti, zum Räuber,
Bösewicht machen. Jg.

Lotrovati, Räubereien, Bubenstreiche ma-
chen. — kde: po ulicích. Žer. — s kým,
se s kým. Šm., Svěd.

Lotrovina, y, f. Räubergesindel. Jim od
té l-ny pražské pobráno. Břez. 186. V těch
místech 1. lidem škodí. V.

Lotrovní = lotrovský. L. peleš. Räuber-
höhle. Br.

Lotrovslý, zákeřnický, nešlechetný, Räu-
ber-, räuberisch. L. peleš. Br. L. kousek
(lotrovství), kus. L. kousek mi udělal (zlý,
zrádný, hanebný). V. Vyhlíží jako lotrovský
(jako lotr). Us.

Lotrovství, n., zákeřnictví, zlosynství,
nešlechetnosť, Bubenstreich. L. provésti. V.
Hřeší-li kdo naschvál, l. jest. Kom. Vyhle-
dáváš na nás l. my na tebe nevyhledáváme.
Svěd. 1569.

Lotrovsťvo, a, n., lotrovina, Räuber-
bande. Jel.

Lotrův, -ova, -ovo, Räuber-. Us.

Lotryně, e, f. Zjednejte mi nějaký pokoj
před těmi lotryněmi. Svěd. l569. K své l-ni
se položil. BN. Lotryni dal utratiti. Čr. Räu-
berin (Kom. ); Spitzbübin.

Lotterie, vz Loterie.

Lotto, vz Loterie.

Loub (strč. lub), i, f., loubí (strč. lúbí),
n., podloubí, podsíň, kobka, kotec, Laube.
Jg., Šp. Před kostelem: kobka, kopka, ba-
binec. Šp. V loubí se procházeti. Jg. Pod
loubí n. pod loubím seděti. Jg. — L. = krám
soukenický, Tuchladen. Zlob. — L. = hůra,
půda. Dachboden. D. — L. = beseda ze ze-
leného stromoví n. křoví, grüne Laube. Vinné
l.; keř na loubí vedený. V. Stinné l. D.

Loubek, bku, m. = kůra tenká, dřevová,
dünne Baumrinde. — L., náčiní z tenkých
deštiček na zlámanou nohu k stísnění kostí,
die Beinschiene. — L., oblouček, na nějž se
věnce vijí, Reif. Ros. — L., sloupek vo-
skový, Wachsstock. Č. Dod.

Loubí, vz Loub.

Loubinec, nce, m. L. břečtanový, am-
pelopsis hederacea, Zaunrebe. Kk. 234.

Loubíř, e, m., šp. z něm. Räuber, v obec.
mluvě, loupežník.

Loubiti, il, en, ení. — co, wölben, mit einer
Laube versehen. Us.

Loubkový, z loubku, Spalt-. Košiny jsou
buď l-é aneb z proutí. Us.

Louč (strč. luč), i, f., louče, e, loučka,
y, f., smolnice, smolovice, smolina, Kien,
Kienfackel. V. L. smolná, kmen na louč (na
dračky). D. Klučení pařezů na louč. Šp. L.
kouří a čadí. Kom. L. draná (dračka). Us.
L. dobývati, kopati. Šp. Je suchý jako 1. Us.

Louče, e, f. = louč. — L. Myší l., sokol
rousný, myšák, Mäusefalk, Schneeadler.

Loučení, n., das Scheiden, die Trennung.
V. L. se školou. Dch. — L., pojení, Verei-
nigung.

Loučeti, schleudern, werfen. Když šel
kněz s tělem božím a židé loučeli kamením
na kněze. Let. 4. Vz Lučiti.

Loučí, vz Louč.

Loučiti, 3. pl. -čí, luč, en, ení; loučívati
= pojiti, vereinigen, verbinden; rozvésti,
rozděliti, trennen, scheiden, absondern. Jg.

— co, koho s kým, s čím. Pohodlí tu
s prací loučím (pojím). Puch. Chudoba syna
s otcem ráda loučí (odděluje). St. skl. Kdo
mne s milým loučí. Er. P. 165. Již se s tebou
loučím (odcházeje). Pís. Se světem se loučiti.
Us. — se kde: v zeleném háječku, Er. P.
188., pod zeleným dubem. Er. P. 188. —
koho, co od čeho. Už mne loučíš od Ho-
spodina. St. skl. Od bludů se loučil. Br. —
co čím: rozvodem. Scip. — se k čemu.
Šlechta sě vzdy ke cti lúčí = chýlí. St. skl.

— co z čeho čím. Aby z něho ničímž lou-
čen býti nemohl. Br.

Loučivý, kdo loučí, trennend. — L., Ab-
schieds-. L. kázání. Us.

Loučka, y, f., louč. — L., malá louka.
V. — L. dlouhá, Unterlangendorf, v Unčov-
sku na Mor.

Loučna, y, f., louka u Pardubic.

Loučné, ého, n., plat za louku. Gl. 136.

Louční, loučný (k louce se vztahující),
Wiesen-. L. robota, kmín, V., jetel, D., pro-
vazec (jistá míra), pole, plat, květina. Jg.
Lepěji moučno než loučno (lepší pole než
pastviska). L. — L., ého, m., der Wiesen-
wächter. Gl. 136.

Loučník, a, m., die Wiesenschnepfe. Us.
— L., u, m., nůž na louč, dráč. Jg.

Loučovina, y, f., loučí, krčí, der Kieu-
baum, das Kienholz. Reš.

Loučovka, y, f., sekera na louč, die
Kienaxt. Us.

Loučový, Kien-. L. dřevo, dříví, pochodně,
Us., olej. Ros.

Louda, y, f., das Abweichen. Us. Hanka.

— L., loudačka, loudalka, Zauderin, Tän-
dlerin. — L., y, m. = loudal.