991

Mdlé zdraví. Kom. — proč. Kdo jest mdel
pro kašel. Jád. — na co: na hlavu. Ros. —
na čem: na těle. Ben. V. — v čem: v těle.
Kram. — M. = netlustý, nesilný, nepevný,
dünn, schwach, nicht fest. Mdlé pavouka
dílo. Jel. M. dub. Jel. — Mdlá krmě (příliš
sladká), letschig. Jg.

-me. Koncovka 1. os. pl. chceme, čteme,
běháme, věříme, běžme. Zde jest místo y
její střídnice e, tedy m.: chcemy, čtemy atd.
V nejstarší době byla koncovka 1. os. pl.
-my a (odusutím e) -m (chcemy a chcem);
na konci 13. století přidává se k nim -me;
v polovici a na sklonku 14. století jsou -my,
-me a -m v stejném právu; v 15. a na po-
čátku 16. stol. jest koncovka -my výjimkou,
a -me, -m pravidlem, od té pak doby až
podnes jenom -me nebo -m. Gb. -my posud
ale jen dialekticky. Mk. Vz Y. Nevyplatímy
to; ač je potepemy atd. Dal. 9., 10., 19.

Me! vyjadřuje mečení koz.

Mé, staženo z moje. Vz Můj.

Mě 1. gt. a akkus. sg. zájmena: já; gt.
mě není posud doložen. Vz Já. 2. Přípona
jmen podstatných (vlastně -men, která v nom.
sg. rodu střed. v -mě přešla): símě, břímě,
písmě, plémě, rámě. Vz Tvoření slov. Slova
tato v -mě ukončená jsou tudy rodu střed-
ního a skloňují se podlé, Rámě'. — Sla-
bika mě zní v ústech českých dílem jako
mňe: město — mňesto, měl — mněl, jmění —
mňení, dílem jako: mje, mjesto (v již. Čech. ).
Bž., Jir.

Mec = meť, i, f., udeření, zastar. Kat.
2369.

Mecati se. Obilí se mecá = metá. Ve
vých. Čech. Jir.

Měcek, cka, m. = jmenovec, Namens-
vetter. Výb. I.

Mecenáš, e, m., příznivec a ochránce
učencův (la.: Maecenas). Rk.

Mecerovati, v Krkonoších = nesouvisle
a čerstvě mluviti, unzusammenhängend und
schnell reden. Kb.

-mecítma (zastr. mezcítma) = mezi de-
sietma (mezi desítkami. Č. ). Dva mezi desietma

— dvamezdsietma — dvamecítma, Gb. Hl.
102. Vz Ds. Na místě dvacet jeden, d. dva atd.
říká se místy: jeden-, dva- atd. mecítma, až
devětmecítma (novem inter duas decades).
Na Hlubočtě a Třebonště od rybářů při čí-
tání ryb. Bž. Tato čísla se neskloňují Mk.

— mecítmý v složených: jedenmecítmý atd.

Měcko, a, m. = jměcek = jmenovec, glei-
chen Namens. Veleš.

Meč, e, mečík, u, mečíček, čku, m. M.,
strslov. mbčfc, gladius, rus. meč, pol miecz,
hluž. mječ, dluž. mjac, lit. meczus. Společ-
ného původu jsou: got. mêki, skand. maekir,
ags. mêce, fin. miekka. Stanoven buď kořen
mbk, lat. mac, skr. makh mactare (zabiti),
skr. makha victima (oběť), sacrificium, lat.
mac-to, macellum, muc-ro; i řec. ^a-yctica
mohlo by býti stejnokořenné. Mz. 62. Meč
od mk (mbk; mknouti, mykati = micare).
Sf. Das Schwert. Meč na obě strany neb
s obou stran ostrý, dvousečný, dlouhý (šar-
šoun), pošvou obalený (Har. ) dobytý, nahý,
obnažený; vojenský, katovský n. popravní,

Jg., tříhraný. Rk. Meč držíme za jilec (ruko-
věť, držadlo) a dobýváme jej s pošvy. Pt. Meče
břinkají. Pt. Mistr ostrého meče (kat). Rkp.
1684. Těžci meči po bocech. Rkk. Meč (si,
k boku) připásati, zavěsiti, přivěsiti; mečem
se opásati; m. obnažiti, z pošvy vytáhnouti,
vytasiti, ven vytrhnouti, z pošvy dobyti,
meče dobyti; hlavu mečem sraziti, v meče
jíti (bíti se); krajiny ohněm, mečem i zájmem
lidí i dobytka zhubiti; mečem se potkati,
mečem podmaniti; m. do pošvy schovati,
vstrčiti, vtasiti. V. Maje m. u boku připá-
saný. Háj. Přivázaný k pasu meč. Jel. Tasi
Luděk meč; Oba dobysta mečí. Rkk. 42. Meč
vytrhnouti. Br. Hnáti k někomu s vytrženým
mečem. Troj. Mečem v m. udeři. Rkk. Udeři
mečem silným. Rkk. Meč svůj vyňav nahý.
Háj. Mečem máchati, oháněti, bůsti, prohnati,
D., se potýkati, Rkk., vlásti, se prokláti,
v hlavu dáti, se světa někoho svésti, něčeho
dolíčiti. Dal. Máchachu ostré meče; mečeni
zachvátiti; ohněm i mečem. Mečem neb od
meče zahynouti. Kram. Musí pod m. krvavý
se dáti. Nud. Meč připaš svůj sám sobě svá
na bedra. Kom. Bez odporu a bez meče.
Plác. Mečem umírati. Jel. Od meče padnouti,
Br., sejíti. Ben. V. Dobrovolně hlavy pod
m. podala. Flav. Mečem vlasti hájiti, Kram.,
svého práva. S. N. Mluvili k pokoji, druzí
k meči a seči. Ctib. Mečem trestati. V. Hlavu
pod m. položiti. Č. Pod mečem zemřel, lépe:
mečem zahynul. Kmp. Kdož se s mečem rád
obchodí, ten od meče často schodí. D., Lb.
Kdo m. béře, ten od meče často schodí. Č.,
Karyon. Kdo mečem bojuje, od meče schází,
a kdo cizím ženám frejuje, tolikéž se mu
přihází. Rým. M. za ostří bráti nelze (proti
neopatrně mluvícím). Č. Byl jsem pod me-
čem. Vz Nesnáze. Meče na mrtvém nezkoušej
(nepomlouvej ho) Č. Co platen m., když
ruce v poutech. Č., Pk. Ústa k líci a meč
k boku. Lb. Kdo má m., může v seč. Č. —
M. = moc trestní, vz Rb. str. 268. — M.,
das Schwert, der gerichtliche Zweikampf mit
dem Schwerte. Gl. 149. — M. = mužské
pohlaví, väterliche Seite, Schwert, das männ-
liche Geschlecht. Po meči (o posloupnosti
mužské), po přeslici (o posloupnosti ženské).
S. N. Léno po meči. Ein Manns-, Schwert-
lehen. D. Syn nejstarší po meči. V. Příbuzní
a přátelé po meči a po přeslici. V. Po meči
poslední z toho rodu. Štelc. Nejbližší po meči
přítel. Der Schwertmage. Bart., O. z D. Móže
otec synóm dáti díl, když chce, než přátely
po meči k tomu přijma. O. z D. Vz Poko-
lení, Přeslice, Mečový. S. N.

Mečení, n., das Blöken. D.

Mečeříž, e, m., ves u Brandýsa. Tf.

Mečeti, el, ení, křičeti jako ovce, blöken,
jako koza, meckern. Koza mečí, meká. Jg.

Mečík, u, mečíček, čku, m., malý meč,
das Schwertchen. V. — M., u truhláře
dřevce, jimiž prkna spojuje, lišta, die Leiste.
Kom. — U řebřin ploské příční dřevo na
způsob úzkého prkénka, upevňující dvě
dlouhá oblá dřeva, die Schwinge; potom
šprysle (příčlíky) u řebřin vůbec; u bran
váže paprsky dohromady, Eggeschiene, f.; u
pulhu spojuje kleče. — M. v bot., gladiolus,
Siegwurz, f., rostl. kosatcovitá. M. obecný, g.