1003

Merhule, e, f., meruňka. Na Mor.

Merhyně, ě, f., kurva. Na Slov.

Měřice, e, f. = míra, Mass, n. M. = čtvrtce,
1/16 korce, der Vierling. — 2. Rakouská m.,
Metzen, m. Dva české korce činí tři rakouské
měřice. Jg. Poslední, neplná m. D. Měřice
činí nyní 0. 6148682 hektolitru (5 měřic as
3 hektolitry). Vz Hektolitr.

Měřicí = k měření. Mess-. M. hůl, konev,
šňůra (Messleine), stroj,, klín, Jg., řetěz, Mess-
kette), stolek, stolec, Čsk., Šp. Vz Měřický.
S. N.

Měřický = měřicí, Mess-. M. praporeček,
stolec, prut (tyč), Jg., náčiní, nástroje, řetěz,
umění, šňůra, tyčka, stolek, místo. Nz. —
M. = geometrický, geometrisch. M posloup-
nosť, Sedl., srovnalosť, poměr. Nz. Vz Měřicí.

Měřictví, í, n. Die Messkunst. Kom. M.
jest nauka o veličinách prostorných nebo:
jest ona částka mathematiky, která se obírá
veličinami prostornými. Blř. M. (geometrie),
longimetrie (měření délky), planimetrie (mě-
ření plochy), Stereometrie neb těloměrství
(měření těles); m. nižší, vyšší; synthetické,
analytické; praktické, deskriptivní. Vz S. N.
M. dolové, vz PK. III. 92. M. deskriptivní
neb zobrazovací, analytické n. rozborné, syn-
thetické n. souborné. Nz.

Měřictvo, a, n., das Geniecorps. Balbi.

Měřič, e, m., der Geometer, Ingenieur,
Messer. V. M. zemský (vz Gl. 150. ), Kom.,
městský (loketního zboží), Tk. II. 401., hranic,
Plk.; báňský, hornický (Markscheider) měří
horní jehlou n. střelkou (Bergkompass), na-
čež na mapy rýsuje báňský rys (Marktschei-
dezeug t. j. položení měr, štol, štrek, mašin
atd. ). Am. Byloliby třeba měřiče, tomu pó-
vod má zaplatiti. O. z D. Prut měřiče zem-
ského, die Messruthe. V.

Měřička, y. f., die Messerin. Us.

Měřičné, ého, n., podlé., Nové', co se od-
měří za odplatu mlynáři, výmelek, čtvrtce,
užitek, Müllerlohn. Měřičné vzíti, odvésti.
Přetahovati mleče měřičným. D. Nedávavše
než půl mírky se strychu m-ného. Břez. 265.
— M., mlatcům od mlácení dávané, mlatné,
der Drescherlohn. D.

Měřiční, měřičný, Metzen-. M. truhla. Us.
H. umění, lépe: měřické. Jg. M. řetěz, Messkette.

Meridian, u, m., z lat., vz Poledník.

Měřídko, a, n. M. palcové (Zollstab), jedno-
duché, tisícinné, zmenšené. Nz. Vz Měřidlo,
Měřítko.

Měřidlný = měřitelný, messbar. Měřidlny
položils dni mé. Ž. kap. 38., 6.

Měřidlo, a, n., měřídko, měřítko, pra-
vítko, der Massstab. M., sáhovka, Um. les.
Měřidlo (míru) k něčemu přiložiti. Nz. Kdo
nezná vlasti své, nemá měřidla pro jiné
vlasti. Mus. M. klínové, Keilrichtmaschine.
Čsk. M. skládací, m. pánve vnější Treitzovo,
m. pánve vnitřní; m. na pánve Seyffertovo,
Beaudeloqueovo. Vz Nástroje k pitvě, po-
rodnické. Cn. Vz Měřítko.

Meřík, u, m. M. čeřitý, mnium undula-
tum, welliges Sternmoos. Čl. 173.

Merino, a, m., špan., ovčák. — M., nej-
lepší druh španělských ovcí. — M., a, n.,
keprovaná látka z vlny takových ovcí. Rk.
Vz v S. N. Merinos.

Merion-es, a, m, jm. řecké.

Měřitel, miřitel, e, m., der Zieler, Richter.
Bur., V.

Měřitelka, y, měřitelkyně, ě, f., mě-
řička, die Messerin.

Měřitelný, messbar. D.

Měřiti, 3. pl. -ří, měř, ře (íc), il, en, ení;
měřívati, messen; přirovnávati, vergleichen;
směřovati někam, zielen, Absicht, Richtung
haben. Stran přísloví vz Rozuměti, Krejčí.

— abs. Jak kdo měří, tak se mu odměřuje.
Č. Desetkrát měř a jednou řež. Č. Dvakrat
meraj a raz strihaj. Mt. S. Vzhůru měř! Hoch
an! Čsk. Vímť já, kam ty měříš (směřuješ).

— co, koho: zemi, V., plátno, pole. Us. M.
co = směřovati k čemu. Kat. 1133., 1320.; =
vážiti, ceniti. Kat. 1417. — komu čím.
Který (hospodský) jim (pijákům) pěnou měří.
Er. P. 369. — co čím. V. Kružidlem, D.,
loktem, krokem, Kom., okem, očima. Jg. —
co nač: plátno na loket. D. Na dlouhý loket.
V. Všecko měří (dělá) na dlouhé lokte (dlí,
věc protahuje, je zdlouhavý). Jg. Věci tkané
na lokte, tekuté na sudy, vědra atd., zrnaté
na měřice atd. měřiti. Pt. Něco (někoho) na
svou míru m. (Jaký on sám, tak i jiné po-
suzuje). Č. Plátno v krámě na lokte m. Ml.

— po kom, po čem: po zajíci. Us. — co
k čemu (přirovnávati). Když se k jiným
měří (cnosť), lehce své všecko váží. Jel. —
kam. Záboj hořúciema očima v Luděk měří.
Rkk. 11. V pravo, v levo měř! Rechts (links)

— an! Čsk. Na zajíce m. M. k cíli, Us.,
k terči. Šp. Jiní měřili k tomu, aby své osvo-
bodili. Čr. Měřím k tomu (směřuji). Jel.
Upřímo k nám měří. Us. Myšlením i snaž-
ností svou k tomu toliko měřili. V. Potůček
měří upřímo tokem svým do Lužnice. V.
Slepej do očí mu měří. Er. P. 375. Střelbou,
mečem proti někomu m. Č. — co kde. Řeč
na váze měř, málo komu věř. Č. Nad slí-
vami vodu m. Prov., D. Pod hvězdou měří
stěny (opilý). Č. M. něco před někým. D.,
Šm. Když měřili okolo kláštera sv. Jiří.
Háj. Do pytle něco m. — k čemu, aby.
Vždy k tomu měřil, aby nás o to připravil.
Solf. — odkud kam, jak. Od buku k buku
(takový býval loket loupežníka slovenského,
který na něm ukradená plátna mezi své lidi
dělíval). č. M. něco od oka, podlé oka. Da.
S vrchu (do vrchu). Nz. Kdo z kouta měří,
jistěji udeří. Č. Bez míry jen okem měřiti.

— co s kým. Já jsem to s ním po něm ještě
jednou měřil. — se s kým = zápasiti. Nt.

Měřítko, a, n. Vz Měřídko, Měřidlo,
Massstab, m. M. do ohně, palcové n. palečník,
posouvací n. posuvné, s měrou vídeňskou,
metrové, metrické (Metermass, Čsk. ), okované,
s kloubem, Šp., s roznožkou, Bockvisir. Čsk.

Merk, u, m., slín, Mergel, m. V. Hnojiti mer-
kem. Kom. — M., z něm., znamení, stopa,
Merkzeichen, Spur. Nemáte žádného merku,
kdo tu věc ukradl? Na Moravě. Vzal si ho
do merku, v merk; má ho v merku (na očích,
pozoruje ho). Us.

Měrka, y, f., malá míra, ein kleines Mass.
Na Slov. = míra osmí žejdlíkův. Jg.

Merkantilní, kupecký, obchodní, tržební.
Merkantilisch, kaufmännisch. Rk. M. system.
Vz S. N.



	1003

	Merhule, e, f., meruňka. Na Mor. Merhyně, ě, f., kurva. Na Slov. Měřice, e, f. = míra, Mass, n. M. = čtvrtce, 1/16 korce, der Vierling. — 2. Rakouská m., Metzen, m. Dva české korce činí tři rakouské měřice. Jg. Poslední, neplná m. D. Měřice činí nyní 0. 6148682 hektolitru (5 měřic as 3 hektolitry). Vz Hektolitr. Měřicí = k měření. Mess-. M. hůl, konev, šňůra (Messleine), stroj,, klín, Jg., řetěz, Mess- kette), stolek, stolec, Čsk., Šp. Vz Měřický. S. N. Měřický = měřicí, Mess-. M. praporeček, stolec, prut (tyč), Jg., náčiní, nástroje, řetěz, umění, šňůra, tyčka, stolek, místo. Nz. — M. = geometrický, geometrisch. M posloup- nosť, Sedl., srovnalosť, poměr. Nz. Vz Měřicí. Měřictví, í, n. Die Messkunst. Kom. M. jest nauka o veličinách prostorných nebo: jest ona částka mathematiky, která se obírá veličinami prostornými. Blř. M. (geometrie), longimetrie (měření délky), planimetrie (mě- ření plochy), Stereometrie neb těloměrství (měření těles); m. nižší, vyšší; synthetické, analytické; praktické, deskriptivní. Vz S. N. M. dolové, vz PK. III. 92. M. deskriptivní neb zobrazovací, analytické n. rozborné, syn- thetické n. souborné. Nz. Měřictvo, a, n., das Geniecorps. Balbi. Měřič, e, m., der Geometer, Ingenieur, Messer. V. M. zemský (vz Gl. 150. ), Kom., městský (loketního zboží), Tk. II. 401., hranic, Plk.; báňský, hornický (Markscheider) měří horní jehlou n. střelkou (Bergkompass), na- čež na mapy rýsuje báňský rys (Marktschei- dezeug t. j. položení měr, štol, štrek, mašin atd. ). Am. Byloliby třeba měřiče, tomu pó- vod má zaplatiti. O. z D. Prut měřiče zem- ského, die Messruthe. V. Měřička, y. f., die Messerin. Us. Měřičné, ého, n., podlé., Nové', co se od- měří za odplatu mlynáři, výmelek, čtvrtce, užitek, Müllerlohn. Měřičné vzíti, odvésti. Přetahovati mleče měřičným. D. Nedávavše než půl mírky se strychu m-ného. Břez. 265. — M., mlatcům od mlácení dávané, mlatné, der Drescherlohn. D. Měřiční, měřičný, Metzen-. M. truhla. Us. H. umění, lépe: měřické. Jg. M. řetěz, Messkette. Meridian, u, m., z lat., vz Poledník. Měřídko, a, n. M. palcové (Zollstab), jedno- duché, tisícinné, zmenšené. Nz. Vz Měřidlo, Měřítko. Měřidlný = měřitelný, messbar. Měřidlny položils dni mé. Ž. kap. 38., 6. Měřidlo, a, n., měřídko, měřítko, pra- vítko, der Massstab. M., sáhovka, Um. les. Měřidlo (míru) k něčemu přiložiti. Nz. Kdo nezná vlasti své, nemá měřidla pro jiné vlasti. Mus. M. klínové, Keilrichtmaschine. Čsk. M. skládací, m. pánve vnější Treitzovo, m. pánve vnitřní; m. na pánve Seyffertovo, Beaudeloqueovo. Vz Nástroje k pitvě, po- rodnické. Cn. Vz Měřítko. Meřík, u, m. M. čeřitý, mnium undula- tum, welliges Sternmoos. Čl. 173. Merino, a, m., špan., ovčák. — M., nej- lepší druh španělských ovcí. — M., a, n., keprovaná látka z vlny takových ovcí. Rk. Vz v S. N. Merinos.	Merion-es, a, m, jm. řecké. Měřitel, miřitel, e, m., der Zieler, Richter. Bur., V. Měřitelka, y, měřitelkyně, ě, f., mě- řička, die Messerin. Měřitelný, messbar. D. Měřiti, 3. pl. -ří, měř, ře (íc), il, en, ení; měřívati, messen; přirovnávati, vergleichen; směřovati někam, zielen, Absicht, Richtung haben. Stran přísloví vz Rozuměti, Krejčí. — abs. Jak kdo měří, tak se mu odměřuje. Č. Desetkrát měř a jednou řež. Č. Dvakrat meraj a raz strihaj. Mt. S. Vzhůru měř! Hoch an! Čsk. Vímť já, kam ty měříš (směřuješ). — co, koho: zemi, V., plátno, pole. Us. M. co = směřovati k čemu. Kat. 1133., 1320.; = vážiti, ceniti. Kat. 1417. — komu čím. Který (hospodský) jim (pijákům) pěnou měří. Er. P. 369. — co čím. V. Kružidlem, D., loktem, krokem, Kom., okem, očima. Jg. — co nač: plátno na loket. D. Na dlouhý loket. V. Všecko měří (dělá) na dlouhé lokte (dlí, věc protahuje, je zdlouhavý). Jg. Věci tkané na lokte, tekuté na sudy, vědra atd., zrnaté na měřice atd. měřiti. Pt. Něco (někoho) na svou míru m. (Jaký on sám, tak i jiné po- suzuje). Č. Plátno v krámě na lokte m. Ml. — po kom, po čem: po zajíci. Us. — co k čemu (přirovnávati). Když se k jiným měří (cnosť), lehce své všecko váží. Jel. — kam. Záboj hořúciema očima v Luděk měří. Rkk. 11. V pravo, v levo měř! Rechts (links) — an! Čsk. Na zajíce m. M. k cíli, Us., k terči. Šp. Jiní měřili k tomu, aby své osvo- bodili. Čr. Měřím k tomu (směřuji). Jel. Upřímo k nám měří. Us. Myšlením i snaž- ností svou k tomu toliko měřili. V. Potůček měří upřímo tokem svým do Lužnice. V. Slepej do očí mu měří. Er. P. 375. Střelbou, mečem proti někomu m. Č. — co kde. Řeč na váze měř, málo komu věř. Č. Nad slí- vami vodu m. Prov., D. Pod hvězdou měří stěny (opilý). Č. M. něco před někým. D., Šm. Když měřili okolo kláštera sv. Jiří. Háj. Do pytle něco m. — k čemu, aby. Vždy k tomu měřil, aby nás o to připravil. Solf. — odkud kam, jak. Od buku k buku (takový býval loket loupežníka slovenského, který na něm ukradená plátna mezi své lidi dělíval). č. M. něco od oka, podlé oka. Da. S vrchu (do vrchu). Nz. Kdo z kouta měří, jistěji udeří. Č. Bez míry jen okem měřiti. — co s kým. Já jsem to s ním po něm ještě jednou měřil. — se s kým = zápasiti. Nt. Měřítko, a, n. Vz Měřídko, Měřidlo, Massstab, m. M. do ohně, palcové n. palečník, posouvací n. posuvné, s měrou vídeňskou, metrové, metrické (Metermass, Čsk. ), okované, s kloubem, Šp., s roznožkou, Bockvisir. Čsk. Merk, u, m., slín, Mergel, m. V. Hnojiti mer- kem. Kom. — M., z něm., znamení, stopa, Merkzeichen, Spur. Nemáte žádného merku, kdo tu věc ukradl? Na Moravě. Vzal si ho do merku, v merk; má ho v merku (na očích, pozoruje ho). Us. Měrka, y, f., malá míra, ein kleines Mass. Na Slov. = míra osmí žejdlíkův. Jg. Merkantilní, kupecký, obchodní, tržební. Merkantilisch, kaufmännisch. Rk. M. system. Vz S. N.