1011

kterého psi nesnadno uštvou. Šp. Ostatně
vz Maitre.

Metra, y, f., řec., děloha. — Metralgie,
e, f., bolesť matky. S. N.

Metrický, z řec., měrný, časoměrný,
skladoměrný, Rk., měroslovný, metrisch. —
M. míry a váhy. Nz. M. soustava měr a
váh. Vz Ar, Litr, Metr, Gram.

Metrika, y, f., z řec., skladoměřství,
měrověda, Rk., skladoměří, měrosloví, Nz.,
jest nauka o rozměrech veršových, založená
na základech libozvuku a rhytmu. Vz více
v S. N., Zk. Ml. II.. 185.; Sš. 3., Verš, KB.
1. Metrik, Lehre vom Versbau, f.

Metroblennorrhoe-a, y, f., z řec., bílý
tok z materníku. — Metrocele, y, f., kýla
materníku. — Metrologie, e, f., čásť prak-
tické geometrie, která jedná o měrách a
váhách rozličných zemí a míst. — Metro-
loxie, e, f., šikmé postavení materníku. —
Metrocarcin-us, u, m., rak materníku. —
Metromanie, e, f., nymfomanie. — Metro-
metr, u, m. = chronometr. — Metronom,
u., m., taktoměr. Vz KP. II. 45., 46. —
Metronymica, pl., n., osobní jména po
matce. S. N.

Metropol-is, e, f., mě. Thessalie.

Metropolita, y, m., dle Despota, v řím.
církvi = biskup, Metropolit, m. Vz S. N.

Metroskop, u, m., z řec., nástroj se
zrcadlem k vyšetřování dělohy.

Metrotomie, e, f., z řec. vyřezání dítěte
z matky, pupkořez. S. N.

Metr-um, a, n., z řec., rozměr, míra;
míra syllab ve verši. KB. 1. Silben-, Vers-
mass, n. V metrice nazývá se tak verš složený
z jistého druhu stop aneb sloha složená z ji-
stého druhu veršů; verš a sloha nazývají
se pak podlé stop v nich užitých metrem
iambickým, trochejským atd.; sloky pak
někdy též dle básníků: m. sapfické atd. S. N.
Vz Mk. Ml. 312. —315.; Zk. Ml. II. 188.;
Sš. 15.

Metuje, e, f., řeka v Čechách, v Hra-
decku, něm. Metau.

Metulenka, y, f. — metlička, metla. Na
Slov.

Mětýnka, y, f. = měténka.

Metz, lat. Mediomatrices, čes. Mety, pev-
nosť něm. v departementu moselském. Vz
S. N.

Meuble (fr., möbl), movité zboží zvl.
svršky, svrchky. Bewegliches Gut, Habe, f.;
Hausgeräthe, n. Rk.

Meute, fr., möt, smečka psův. Rk. Eine
Koppel Jagdhunde.

Mexiko, a, n., země v střední Americe.
— Mexičan, a, m.; pl. -čané. — Mexický.
M. záliv. Vz S. N.

Mez, e, meze, e, dříve a na Mor. posud:
meza, y, f., z medja. Vz Gb. Hl. 106. M.
byla podlé Vacerada: „porca inter duos
sulcos terra eminens", prostřední nejvyšší
místo záhonu (ostředek), když se obhání a
záhonky neorané se nechávají. Meze se či-
nily vedením pluhu. Vz Hranice. Pr. 1869.
str. 121. (Brandl). M., cesta úzká z pravidla
travou porostlá jedno pole od druhého dě-
lící, der Rain, die Wildfahre. M. jsou místa,
která grunty sousedů dělí. Jíti po mezi.

Sednouti si na mez. Jg. Mez podorati, roz-
orati, přeorati (na škodu souseda uorati,
zmenšiti, zrušiti). Meze přeorati také = přes
šňůru tesati, proviniti, vz Marnotratný. Mezí
něco obehnati. D. O mez se vaditi. Dal.
Choditi rychtářovou mezí (šmaťhati, přišla-
povati obuv, šámati, vz Švec). Č., Jg. —
Meze, í, pl., hranice, pomezí. Vz Rb. str. 268.
Gränze, Angränzung, f. M. hořejší, dolejší,
přirozené, dělané, politické. Meze města,
Kom.; v mezech obce své. V. M. rolí. Jg.
Za mezmi království. Troj. Mezí proti ne-
přátelům brániti. V. Meze s pilností osaditi.
V. Pře o meze (mezní), narovnání o meze;
vyhraniti meze. J. tr. M. mysliveckého práva.
D. O m. se tahati; mezmi krajiny děliti,
Kom.; meze ukládati, měřiti, vyměřovati,
vyznamenati, vysaditi, V., odměřiti, vyká-
zati, Dch., obnoviti. Šp. K mezím se blížiti.
Us. V mezech co zdržovati. Kom. Meze klásti,
překročiti; m-í slušností vykázaných se držeti.
Nt., Dch. V mezech svých se nedržeti, ne-
zůstávati; přes m. se pustiti, dáti; z mezí
vykročiti, vyskakovati, vyvinouti, V.; přes
m. sahati; z mezí vystoupiti. D. Plnomocník
plnomocenství svého meze ať nepřekračuje.
Kom. Odkázati někoho v meze slušnosti,
práva, poslušnosti. Brs. 101. M. vytknouti,
Br.; m. panství svého rozšířiti. V. Jako ně-
jaké m. jim ukládaje. Br. Potok kde by byl
za meze, když vyschne, přece meze staré
zůstanou. Jeden každý při spravedlivých
mezech gruntu svých buď zachován. Meze
opatrovati řádem a právem bezpečnější jest,
nežli mocí a odbojem. Jistých mezí kdyby
žádná strana neukázala, než aby s obou
stran toho užívali, to na póly rozděleno buď.
Mezí jistých kdeby strany neukázaly, v moci
úřadu to má zůstati, jak to mezi nimi roz-
dělí. Br. — M., mezník, mezní kámen, der
Gränzstein, cíl, meta. V. Vz Mezník, Hranice.

Mezče, ete, mezčátko, a, n., das Junge
vom Maulesel. Rk.

Mezdnář, e, m., ze mzdy najatý, der
Miethling. 1410.

Mezdník, a, m., der Miethling; Söldner.
Rk.

Mězdřiti = mizdřiti.

Meze, vz mez.

Mezek, zka, m., dříve mezh a starší mezg
(Gb. Hl. 108. ), equus hinnus, jest míšenec
zplozený z oslice s hřebcem koněm. Vz S.
N., Frč. 383. Der Maulesel. Mezek od koně
a oslice. V. Soumar na mezka klade se. Kom.
Pracovati jako m. (tuze, úsilně). Jg. Oslové
(mezkové) vespolek se drbí (hloupí se chválí).
Jg. — M. = hloupý, váhavý člověk, osel,
ein dummer, träger Mensch. Jg.

Mězenec (zastr. miezenec), mězinec, nce,
m.; mězený, miezený i. e. prst, u Čechů prst
mezi malíkem a prostředním (Goldfinger),
u jiných Slovanů lépe: malík (der Ohrfinger).
Jg., Sal. Lépe mězinec než mězinec od strsl.
mězint junior, minor (stsl. mězinbCL = filius
natu minimus), jež Mkl. lex. srovnává s lit.
mažas, lotyš. mazs = parvus. Prk.

Mezenti-us, a, m., kníže etrurské, pro-
tivník Aeneův. Vj.

Mezera, y, f., mezerka, mezírka, Č.,
od mez, vz-era; prostor mezi něčím, Zwischen-