Předchozí (1013)  Strana:1014  Další (1015) |
|
|||
1014
|
|||
|
|||
Μ. = meze klásti, Gränze machen, schei-
den. Boč. exc. Mezovník, a, m., správce mezí, Gränz-
scheider, m. Aqu. Mezulán, u, m., z it. mezza lana, polo-
vlněná látka z příze a ovčí vlny, Rk., tvrdé a silné plátno ze lnu a konopí. Jg. — M., a, m. = hlupák, Tölpel, m. Jg. — Mezulánka, y, f. sukně z mezulánu. Mezza, it., střední; á mezza voce (voče),
it., přidušeným hlasem, Rk., polovičním hla- sem zpívati. S. N. Mezzanin, u, m., it., ve stavitelství okno
nízké, obyčejně stejné výšky a šířky v po- loupatrech, Halbfenster' a pak i poloupatro samo. S. N. Mezzo, it. M. forte, polosilně; m. piano,
trochu slabě; m. soprano, poloviční sopran (diskant), hlubší hlas ženský. Rk. Mezzotinto, a, n., it., poloviční stín (v ma-
lířství). S. N. Měžda, vz Mížda.
Měžditi, vz Mížditi.
Mežsko, a, n., krajina na řece Mži. Tk. I.
328. Mha, mlha, hmla, mhla od koř m&g, jako
i: mhourati, mžouřiti, mžíti, mžikati atd. Ht. Vz Mhla. Mhavošerý, nebelgrau. Ráj.
Mhla, mlha, mha, na Slov. také hmla,
y, f., mlžička, der Nebel. Mhla z mbgla, lit. migla, got. milhma nubes, skr, mêgha nubes, řec. ομίχλη, nebula, koř. skr. mih (migh), irrigare, mingere, harnen, beträufeln, močiti, kropiti. Fk. 154., Schl. Mhla, lid říká pře- smyknutím mlha, ale v již. a záp. Čech. jen mhla. Od toho tam, mhlivej'. Je dnes mhlivo. Kts. M. jest zbublinovatělá pára ve vzduchu nad samou půdou se vznášející. Vz více v S. N. Mhla bieše ot prachu. Alx. (Anth. I. 34. ) Podvihaje sě mhla ote pracha. Rkk. 54. Mhla se dělá. Jest mhla. D. Mlha na podzim se vláčí. Rokyc. Mha prší (padá). Us. Mha se valí. Us. Mhlu mu před oči dělá, aby se mu jiné zdálo než jest. Ohláš. — M. v očích, m. slepičí, vlčí = zatemnění očí, jakoby pa- vučinou potáhl, Nebel der Augen. Je dvojí: mha noční (nevidky), když člověk ve dne vidí, ale v soumraku ne, Nachtnebel, Tag- gesichte; m. denní, když ve dne málo, u ve- čer jasněji vidí, Tagblindheit. Mha se mi dělá v očích. Míti mhlu v očích. Jg., Lk. Dostal vlčí mhlu (pojal ho blud). D. Mhlu s očí sháněti. Us. Má mhu = je mrzut. Šm. Mhlavo, mlhavo, mhavo, nebelig. Jest
m., je mhla. D. Mhlavý, mhavý, mlhavý; mhlav, a, o
atd., nebelig. V. Dnes je den mhlavý, ml- havý. Us. Mlhavý obraz budoucnosti. Mhleti, mhlíti, el, ení = mlhavým se
stávati, neblicht werden. L. — komu: zrak jí mhlel. L. — Mhlí = drobnince prší, es siefert, rieselt. D. Mhlisto, mhlistý = mhlavo, mhlavý. Na
Slov. Mhlíti, il, en, ení = mlhavým činiti, ne-
belig machen. — co. Por zrak očí mhlí. L. — se. D. Boubín se mhlí (kaboní, mhlou potahuje), bude pršeti. Us. Vz Mhleti. Mhlivý, vz Mhla.
|
Mhloděj, e, m., mamič, Betrüger, m. Mus.
XIII. 287. Mhlovatý, mhlovitý, mlhovitý, nebe-
licht. D. Mhlovina, y, f., hvězdy na obloze ne-
dovidné, der Nebelfleck am gestirnten Him- mel. Dosaváde na nebi ne jedna m. mezi hvězdami se nalezá. Sš. L. předmluva. Mhlový, mlhový, Nebel-. Ms.
Mhoural, a, m., Der Blinzauge. Rk.
Mhourání, n., mžikání, blikání, mrkání,
das Blinzen. Tu (zřítelnici) víčka mhouráním obvlažují. Kom. M. posměšné zastav očím jich. Kom. Mhourati ( zastr. mhúrati), mhournouti,
ul, utí = oči zavírati, blíkati, mžikati, mr- kati, blinzen, mit den Augen winken. V., Jg. — abs. Ten člověk neustále mhourá. Jg.
Mhournouti, že nesvoluje. V. — čím: oči- ma. V. Nežliby okem mhourl. Lom. Prstem mluví, okem mhourá, nohou dupá atd., va- ruj se ho. Prov., Mus. — čím na koho. I mhoural naň očima a tím mu znamení dal. Lom. — Kom. Lab. 66., Br. Mhouravý, blikavý, blinzend, kurzsich-
tig, Blinzauge. D. Mhouravýma očima na něco patřiti. Ms. Mhouření, n. M. oka. V. Vz Mhouřiti.
Mhouřiti, il, en, ení; zamhouřiti, mhou-
řívati. Na Slov. žmúriť a mrůžiť. Ht. Skup. 68. — co: oči, blinzen, zublinzen. Jg., Puchm. Mhournutí, n., der Wink, das Nicken,
Blinzen. Us. M. oka. V. M-tím svoliti; skrze m. mluviti. V. Jupiter m-tím zatřásá nebem vším. Štelc. Mchatý, moosig. Rk.
Mchovatý = mechovatý, moosicht. V.
Mchovitý, moosicht. Rk.
Mchový (zastr. ) = mechový. Moos-. M.
sloupek, Moosstängel, m. D. Mi, 1. Dat. sg. zájmena já: mně, mi. Mi
nemá přízvuku a nemůže nikdy na začátku věty státi; také nestojí po předložkách a je-li na něm důraz (on to dal mně a ne tobě); v těchto případech stává: mně. Ve vých. Čech. mi méně se užívá než mne. Vz Mně. — 2. Přípona -mi má i: rybami, lidmi. U
adj. v instr. pl. -ma m. -mi, vz -ma. — -mi přípona adv. velmi. D., Mkl. B. 236. Mí, (vl. mý) nom. pl. m. zájmena: můj. Vz
toto. Miasm-a, ata, n., z řec., nakažlivina v po-:
větří, Ansteckungsstoff, m. — Miasmatický, miasmatisch. M. choroby: spála, spalničky, tyfus, cholera. Vz S. N. Miau, miau! křik kočičí, Schrei der
Katzen. Us. Miaučeti, el, ení; miauknouti, knul a kl,
utí, miauen. Vyjí psi a miaukaji kočky. Koll. Mícati = míciti. V Klat.
Mícek, cka, m. = jměcek, jmenovec, der
Namensvetter. Jg. Míciti, il, en, ení, umíciti; míceti, el, en,
ení. — co: šaty (dráti, tahati, nešetřiti jich, nicht schonen, abreiben). Jg., Rk. Micko, a, m. = micek.
Mícna, y, f., osoba šatů nešetřící. Us.
Míč, e (dříve: mieč), míček, čku, m.
V obec. mluvě místy: mlíč. O čemž vz Prk. |
||
|
|||
Předchozí (1013)  Strana:1014  Další (1015) |