1014

Μ. = meze klásti, Gränze machen, schei-
den. Boč. exc.

Mezovník, a, m., správce mezí, Gränz-
scheider, m. Aqu.

Mezulán, u, m., z it. mezza lana, polo-
vlněná látka z příze a ovčí vlny, Rk., tvrdé
a silné plátno ze lnu a konopí. Jg. — M.,
a, m. = hlupák, Tölpel, m. Jg. — Mezulánka,
y, f. sukně z mezulánu.

Mezza, it., střední; á mezza voce (voče),
it., přidušeným hlasem, Rk., polovičním hla-
sem zpívati. S. N.

Mezzanin, u, m., it., ve stavitelství okno
nízké, obyčejně stejné výšky a šířky v po-
loupatrech, Halbfenster' a pak i poloupatro
samo. S. N.

Mezzo, it. M. forte, polosilně; m. piano,
trochu slabě; m. soprano, poloviční sopran
(diskant), hlubší hlas ženský. Rk.

Mezzotinto, a, n., it., poloviční stín (v ma-
lířství). S. N.

Měžda, vz Mížda.

Měžditi, vz Mížditi.

Mežsko, a, n., krajina na řece Mži. Tk. I.
328.

Mha, mlha, hmla, mhla od koř m&g, jako
i: mhourati, mžouřiti, mžíti, mžikati atd. Ht.
Vz Mhla.

Mhavošerý, nebelgrau. Ráj.

Mhla, mlha, mha, na Slov. také hmla,
y, f., mlžička, der Nebel. Mhla z mbgla, lit.
migla, got. milhma nubes, skr, mêgha nubes,
řec. ομίχλη, nebula, koř. skr. mih (migh),
irrigare, mingere, harnen, beträufeln, močiti,
kropiti. Fk. 154., Schl. Mhla, lid říká pře-
smyknutím mlha, ale v již. a záp. Čech. jen
mhla. Od toho tam, mhlivej'. Je dnes mhlivo.
Kts. M. jest zbublinovatělá pára ve vzduchu nad
samou půdou se vznášející. Vz více v S. N.
Mhla bieše ot prachu. Alx. (Anth. I. 34. )
Podvihaje sě mhla ote pracha. Rkk. 54. Mhla
se dělá. Jest mhla. D. Mlha na podzim se
vláčí. Rokyc. Mha prší (padá). Us. Mha se
valí. Us. Mhlu mu před oči dělá, aby se mu
jiné zdálo než jest. Ohláš. — M. v očích,
m. slepičí, vlčí = zatemnění očí, jakoby pa-
vučinou potáhl, Nebel der Augen. Je dvojí:
mha noční (nevidky), když člověk ve dne
vidí, ale v soumraku ne, Nachtnebel, Tag-
gesichte; m. denní, když ve dne málo, u ve-
čer jasněji vidí, Tagblindheit. Mha se mi
dělá v očích. Míti mhlu v očích. Jg., Lk.
Dostal vlčí mhlu (pojal ho blud). D. Mhlu
s očí sháněti. Us. Má mhu = je mrzut. Šm.

Mhlavo, mlhavo, mhavo, nebelig. Jest
m., je mhla. D.

Mhlavý, mhavý, mlhavý; mhlav, a, o
atd., nebelig. V. Dnes je den mhlavý, ml-
havý. Us. Mlhavý obraz budoucnosti.

Mhleti, mhlíti, el, ení = mlhavým se
stávati, neblicht werden. L. — komu: zrak
jí mhlel. L. — Mhlí = drobnince prší, es
siefert, rieselt. D.

Mhlisto, mhlistý = mhlavo, mhlavý. Na
Slov.

Mhlíti, il, en, ení = mlhavým činiti, ne-
belig machen. — co. Por zrak očí mhlí. L.
— se. D. Boubín se mhlí (kaboní, mhlou
potahuje), bude pršeti. Us. Vz Mhleti.

Mhlivý, vz Mhla.

Mhloděj, e, m., mamič, Betrüger, m. Mus.
XIII. 287.

Mhlovatý, mhlovitý, mlhovitý, nebe-
licht. D.

Mhlovina, y, f., hvězdy na obloze ne-
dovidné, der Nebelfleck am gestirnten Him-
mel. Dosaváde na nebi ne jedna m. mezi
hvězdami se nalezá. Sš. L. předmluva.

Mhlový, mlhový, Nebel-. Ms.

Mhoural, a, m., Der Blinzauge. Rk.

Mhourání, n., mžikání, blikání, mrkání,
das Blinzen. Tu (zřítelnici) víčka mhouráním
obvlažují. Kom. M. posměšné zastav očím
jich. Kom.

Mhourati ( zastr. mhúrati), mhournouti,
ul, utí = oči zavírati, blíkati, mžikati, mr-
kati, blinzen, mit den Augen winken. V., Jg.

— abs. Ten člověk neustále mhourá. Jg.
Mhournouti, že nesvoluje. V. — čím: oči-
ma. V. Nežliby okem mhourl. Lom. Prstem
mluví, okem mhourá, nohou dupá atd., va-
ruj se ho. Prov., Mus. — čím na koho.
I mhoural naň očima a tím mu znamení dal.
Lom. — Kom. Lab. 66., Br.

Mhouravý, blikavý, blinzend, kurzsich-
tig, Blinzauge. D. Mhouravýma očima na
něco patřiti. Ms.

Mhouření, n. M. oka. V. Vz Mhouřiti.

Mhouřiti, il, en, ení; zamhouřiti, mhou-
řívati. Na Slov. žmúriť a mrůžiť. Ht. Skup.
68. — co: oči, blinzen, zublinzen. Jg., Puchm.

Mhournutí, n., der Wink, das Nicken,
Blinzen. Us. M. oka. V. M-tím svoliti; skrze
m. mluviti. V. Jupiter m-tím zatřásá nebem
vším. Štelc.

Mchatý, moosig. Rk.

Mchovatý = mechovatý, moosicht. V.

Mchovitý, moosicht. Rk.

Mchový (zastr. ) = mechový. Moos-. M.
sloupek, Moosstängel, m. D.

Mi, 1. Dat. sg. zájmena já: mně, mi. Mi
nemá přízvuku a nemůže nikdy na začátku
věty státi; také nestojí po předložkách a
je-li na něm důraz (on to dal mně a ne tobě);
v těchto případech stává: mně. Ve vých.
Čech. mi méně se užívá než mne. Vz Mně.

— 2. Přípona -mi má i: rybami, lidmi. U
adj. v instr. pl. -ma m. -mi, vz -ma. — -mi
přípona adv. velmi. D., Mkl. B. 236.

Mí, (vl. mý) nom. pl. m. zájmena: můj. Vz
toto.

Miasm-a, ata, n., z řec., nakažlivina v po-:
větří, Ansteckungsstoff, m. — Miasmatický,
miasmatisch. M. choroby: spála, spalničky,
tyfus, cholera. Vz S. N.

Miau, miau! křik kočičí, Schrei der
Katzen. Us.

Miaučeti, el, ení; miauknouti, knul a kl,
utí, miauen. Vyjí psi a miaukaji kočky.
Koll.

Mícati = míciti. V Klat.

Mícek, cka, m. = jměcek, jmenovec, der
Namensvetter. Jg.

Míciti, il, en, ení, umíciti; míceti, el, en,
ení. — co: šaty (dráti, tahati, nešetřiti jich,
nicht schonen, abreiben). Jg., Rk.

Micko, a, m. = micek.

Mícna, y, f., osoba šatů nešetřící. Us.

Míč, e (dříve: mieč), míček, čku, m.
V obec. mluvě místy: mlíč. O čemž vz Prk.