1020

Μ. obdarování, Aqu., zaslíbení, Reš., práva.
Pr. — M. = milosti se týkající, Liebes-. M.
nápoj, píseň, L., svazek. Br. Dlouho spolu
hry m-né hráli. BN. O m. věcech na venkově
vz Kda. 1876. 411. — M. = milý, geliebt.
Dal. — M. = zamilovaný, oblíbený, geliebt,
kdo milosť u jiného má. Br., Dal. 36. Sv.
Jan m-ný apoštol Ježíšův. Pass. 279.

Milostpán, a, m., milostpaní, f., titul
nešlechtických, vznešenějších osob. Vz Bla-
horodí. Titul, Milosť.

Milosvěžný, liebend, erquickend. Dch.

Milosvitný. M. hvězda. Sš. Hc. 130.

Miloš, e, m., jm. vlastní. Mus.

Miloščemi, instr. = z veliké lásky. Kat.
96., 937. Miloše, zastr. m. milosť.

Miloť, milotě — milo + ť, milo jest. Us.

Milota, y, m., Mileš. Us.

Milotěchý, milé útěchy poskytující, an-
genehmen Trost spendend. M. myšlénka. Sš.
J. 172.

Milotice, ves v Hradišťsku na Mor. Vz
S. N.

Milotín, a, m., ves v Kouřimsku. Tk. III.
135.

Milounký, velmi milý, allerliebst. Č.

Milouš, e, m. Geliebter. Us.

Miloušek, ška, m. Pro m-ka i náušničku
s úška. Pk. Vz Milouš.

Milouška, y, f., die Liebste. Rk.

Milouškovati se s kým. Č. Liebkosen.

Miloutký, milý. Ten můj m. Humač. Ler.

Milovánek, nku, m., milovanec, nce,
m., der Geliebte. Lex. vet.

Milování, n., das Lieben, die Liebe, Lieb-
schaft. Jg. M. hodný, V., důstojný. St. skl.
M. dětí, peněz, čistoty. V. Μ. čisté, Reš.,
oslovské. Kom. M. cti, D., sebe samého. Jg.
M. společné. V. Největším m-ním milovati.
V. M. žen povolovati; m-ním hořeti. V.
Potkal mě mládenec k milování. Er. P. 134.
M. bez hubiček. Er. P. 204. Škoda toho mi-
lování, že netrvá do skonání. Pís. Vz Milosť.

Milovanice, e, f., milování, das Lieben.
Plk.

Milovanlivosť, i, f., milování hodnosť,
Liebenswürdigkeit, f. Bern.

Milovanlivý, milování hodný, liebens-
würdig. Bern.

Milovaný, dle Dolany, ves u Přerova,
Mildes.

Milovaný, geliebt. V.

Milovatel, e, m., der Liebhaber. Us.

Milovatelka, y, milovatelkyně, ě, f.,
die Liebhaberin. Us.

Milovatelný, liebenswürdig.

Milovati. Vzorec časoslov VI. třídy. Präs.
Milu-j-i (Pozn. V 14. stol. došla přehláska
i m. kmenového u v präs. veliké obliby:
praciji, vysušiji, Št. ), milu-j-e-š, milu-j-e,
milu-j-e-me, milu-j-e-te, milu-j-í (-ou). Stran
, milu-j-i' vz Průjev a U. Stran, milu-j-í' vz
U a -ou. Přechodníky a) přít. milu-je, jíc,
jíce; b) minulý: milova-v, milo va-vši, milova-
vše. Příčestí minul. času a) činné: milova-l,
-la, -lo; b) trpné: milová-n, -na, -no. —Inft.
milovati. — Sup. milovat. Čas bud.: budu
milovati. — Čas minulý: miloval, a, o jsem. —
Přítom. konditional: miloval, a, o bych. —
Minulý kondit. byl, a, o bych miloval, a, o. —

Imperat. praes. milu-j, milu-j-me, milu-j-te.
Kz. Slovesa této třídy vyznačují se pří-
znakem -ova a utvořena jsou buď ode jmen,
neb od sloves tříd předešlých neb i od jiných
částí řeči. Kmenová samohláska jejich jest
kromě v s-úžovati verengen, naproti sužovati
plagen, jinak veskrze krátka. Kmen präsentis
milu, kmen infinitivu milova, rozvedením -u
v -ova. Vz více v Bž. Ml. str. 203, v Ht.
Ml. sr. 303.; Časoslovo 162., b.; Časování
165., b., S. N. VIII. 666., 668., Kz., Zk. Ml.
str. 130. —137. — abs. Lepší rány milujícího,
nežli lstivé líbání nenávidícího. Jg., Lb.
Pravíť Jezuviti, která panna miluje, že je
jako kvítí. Er. P. 117. — koho, co: Boha,
rodiče, někoho jako svého bratra (jako své
vlastní dítě, jako sebe samého) m. V. Lidé
viece statek a zbožie než přátely milují. Vš.
VI. 39. Pěvce Dobra milují bozi. Rkk. Blázní,
kdo nemírně miluje ženu. Kom. Koho miluju,
toho biju; Kdo koho nemiluje, zřídka ho
vychvaluje. Lb. — Pozn. V Krkon. = chtíkať
někomu. Kb. — jak. Jen slovem a jazykem,
ale ne skutkem a pravdou m. D. Milovala jsem
ale jen špásem. Er. P. 231., 281. M. koho
v pravdě, Št. N. 213., vrúcí milostí, Št. kn.
šest. 140., pouhým srdcem, Troj. 323., vší
silú, Kat. 92., Boha srdečnou milostí (instr.
způsobu), Št., s upřímností. Er. P. 479. M.
bez hubiček. Er. P. 204. Největším milo-
váním někoho m. V. Boha vším srdcem. St.
M. ze srdce, V., ze všeho srdce nade všecka
stvoření. Jan z Lobkovic. — koho proč atd.
Budu ji pro její ctnosti proti vůli svých
rodičů m. Us. Boha z ustanovení papežského
m. Chč. 300. — koho jak dlouho: až do
smrti. V. — kdy. Miluj mě za černa, za
bíla se tě neprosím. Č. Budu ji m. při obědě.
Er. P. 318. — se s kým. Sedící mezi pan-
nami, s nimi se milující. Štelc. — s adv.
M. někoho: velice, upřímně, náramně, srdečně,
vztekle, bláznivě, plaše, horlivě. V. —Lieben.

Milovec, vce, m., milovník, der Liebhaber.
Mus.

Milovidný, lieblich anzuschauen. Č.

Milovně, mile, liebreich. M. někoho při-
vítati, St. skl., přijímati. Vš.

Milovnice, e, f. Liebhaberin, f. V. M. něčí,
vlasti. Jg. Vz Milovník.

Milovnictví, n., milování, Liebhaberei, f. D.

Milovník, a, m., milovníček, čka, m.,
der Liebhaber, Freund. Hus. M. květin, umění,
moudrosti, ctnosti, peněz, hostí, školy, sa-
moty, m. ženský, V., D., Jg., pravdy, Štr.,
honby, hudby. Nt. Vz Milenec. M. kalicha.
Kn.

Milovnosť, i, f., milování, die Liebhaberei.
Bern.

Milovný, milující, liebend. Plápolivě mi-
lovné mysli jest. Št. — čeho: poctivosti,
pokoje, Boha a jeho slova, vlasti, žen, V.,
pohodlí, Sych., nádhery, luxusliebend. Dch. —
v čem. Boh jest v lidech milovný. Hus. —
M. = milý, lieb, geliebt. M. žena. Br.

Miltiad-es, a, m., slavný vůdce athenský,
vítěz marathonský r. 490. př. Kr.

Milulenký, velmi milý, allerliebst. Na
Slov.

Miluše, e, miluška, y, f., die Holde, das
Liebchen.