Předchozí (1020)  Strana:1021  Další (1022) |
|
|||
1021
|
|||
|
|||
Milušký, milítký, sehr lieb. Na Slov. Plk.
Milý, míl, a, o, jako: zdráv, rád, sám,
ale lépe: mil, Pk.; kompar. milejší. M. = příjemný, vděčný, lieb, angenehm, lieblich, holdselig. M. vzezření, V., tvář, pokoj, Us., obcování, Kom., slova. Rkk. Dobro mílo odkud- koli. D. Míl statek jakýkoli. D. Když jest nejmilejší hra, tehdy přestaň. Us. — komu. Co mílo nám, to nechce k nám, co nás mrzí, to se nás drží. Prov. Jsou ti míly svády. Ctib. Milý jako oko, jako mísa vdolků, jako sůl v očích (žertovně); m., když ho nevidím. Pk. Každému jest jeho měšec míl a mně můj. Ctib. — s inft. Mílo mu v kostky hráti. Jel. Dobrým mila by byla pravda slyšeti i od oslice. St. kn. šest. 2. Tu knihu dosti mílo čisti. D. — k čemu. To je mílo k slyšení. D. — M. = milovaný, kochaný, milý, geliebt, der Geliebte. Pojeď milý. Rkk. Má milého. Jg. Šla má milá na jahody. Rkk. Nemám nad něj milejšího. V. Pro milého nic těžkého (pro milou touž měrou). Č. Kdo milý, ten i hezký. Č. Kde škop tu pivo, kde zvony tu kostel, kde oběd tu milá, kde večeře tu jiná, Lb. Milý jest milý, byť byl na poly shnilý. Ten imieše dceř jedinu, sobě i vsěm milú vele. Rkk. 39. — M., vážený, oblíbený, milovaný, lieb, geliebt, beliebt, ge- ehrt, geschätzt. Mnohým z lidu míl jsem. Jel. Národ Bohu milý. Odkud jest milý to- varyš? Kom. M. vlasť, barva, jídlo. Jg. Bratře milý. Nejmilejší křesťané. Us. To Bůh milý ví. Ml. Milý příteli! Ml. Byla to milá dívka. Ml. — nad koho. Byl mu nad jiné milý. Ml.
— v čem. V pánu Bohu, v Kristu milý. Jg.
— M. ironicky. Jako milé hovado. Jg. Milý
brachu = bláhový bloude. D. Mimes-is, e, f., řec., napodobení, jest
úsměšné opětování slov jiným pronesených. V Aeneidě IX. 598. Numanus oslovuje Tro- jany:, Hanba dvakráte jatí Frygové, že za hradbami opět se zamykáte. ' Ascanius ho probodne a pak se mu posmívá:, Tu vracejí Rutulům dvakrát jatí odtuchu Fryští. ' KB. 240. Mimi, hlas mladých srn. Šp.
Mimik, a, m., z řec., posuňkář. Rk. Mi-
miker, Geberdenkünstler, m. Mimika, y, f., z řec., nauka o posuncích,
Rk., umění vytvařovací, jehož řečník, Dekla- mator a herec potřebují. Vz S. N. M. jest projevování našich myšlének a citů způso- bem vnějším, t. j. postavou těla, pohyBy jeho částek a zvl. změnami v tváři a přede vším v oku. Dle Blř. Theorie mimického n. tvařitelského umění, theorie tvařitelství. Nz. Mimik, Geberdenkunst, -lehre, f., -spiel, n. Miminko, a, n., mimátko, a, n. = děťátko,
Windelkind, n. Hahej m-ko! Puch. Mimnerm-os, a, m., lyrický básník řecký
kvetl mezi r. 634. —600. př. Kr. Vz S. N. Mimo, adv., vorbei, vorüber. M. jíti, jeti,
běžeti, letěti. Jg. Mimo jdouce = běžně, im Vorbeigehen, obenhin. Milo je mně, milo, když mi ideš mimo. Mor. P. 276. — M., předložka s akkusativem. Užívá se jí: 1 o místě k vytčení směru podlé čeho pryč jinam, po straně čeho pryč jinam, míjejíce co — pryč jinam. Událo se jí běžeti mimo jednu horu. Pass. Mimo příbytek něčí jíti. |
Pr. VI. 451. Mimo náš dům vedli ho k po-
pravě. Vrat. I půjdou národové mnozí mimo město toto i. e. míjejíce město toto pryč jinam. Br. — 2. Odtud se jí užívá o nesrov- nalosti čeho s čím, o nepřiměřenosti činnosti k věci jiné, tudy jest, co: proti čemu, čemu na odpor, čemu na vzdor, čemu na vzdory (opp. podlé, vedlé), gegen, mit Umgehung, trotz, ungeachtet, ohne, wider. Mimo pořad práva to, což jemu nenáleží, sobě osoboval. Háj. Purkmistr mimo řád a právo žádné moci užívati nemá. Kol. Mimo rozkaz to jsú učinili. Háj. Mnohé byliny mimo přirození a způsob času kvetly. Kn. Nemilostivě groše dobývati mimo staré ustanovení. O z D. Pakli by se někdo mimo práva zemská več podvolil. Václ. II. (Pr). Aby toho nikdo mimo vůli jeho netiskl. Zr. F. I. A vezme-li co více mimo právo. O. z D. Bůh toho k tomu cíli mimo úmysl té sv. ženy užil. Br. Svou hrdosť ukazoval mimo právo. Št. — 3. Vy- jímá předmět svůj z oboru toho, což se o podmětě povídá, tudy jest tolik, co: vy- jmouce, kromě čeho, nade co, nežli, ausser, nebst, neben. Mimoň mocnějšího není. Leg. Jediný, mimoňž nenie nikte jiný. Kat. 1230. Země a rolí hojně mimo potřebu mají. Ler. Poněvadž jest od starodávna v tomto králov- ství více stavů mimo stav panský, rytířský a městský nebývalo. Z. Fr. I. Jiného milov- níka neměla mimo něho (nežli jeho). Pass. Mimo čtyři hlasy zvolen jest. Mimo jednu toliko věc šťastni učiněni jste. — 4. Užívá se u srovnání jedné věci s druhou a to k vytčení toho, že se to, co se o podmětu vypovídá, na předmět předložky nijakž ne- vztahuje aneb toliko u míře mnohem menší, kterýmžto druhým činem se výrok stupňuje a zveličuje. Vyznamenává tedy: u přirovnání k čemu, u mnohem větší míře, nad, über, vor. Arabští mimo jiné národy slovo o sobě měli, že loupežníci byli t. j. u mnohem větší míře nežli jiní národové. Br. Budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi. Br. — Pozn. V obecné řeči spojuje se táž předložka i s gt. Spojování toto se již u spisovatelů 16. stol. nalezá, ač jen zřídka. Zk. S genitivem se také pojí u Slovinců, Malorusů, Poláků, v Horním a Dolním Srbsku (v Sasku). Mkl. S. 544. Co mimo toho času jest, na pro- cházku vynakládám. Kom. Mimo nich nikdo tam nebyl. Všechny brány mimo jedné malé. Sl. — Knst. učí: mimo = 1. citra, kromě, s gt., 2. juxta, penes, podél, s akkus. —Mimo u komparativu, vz Komparativ. Vz Zk. Skl. 201. —203., Ml. II. 27. Cf. Mkl. S. 413. Mimoběžka, y, f. M-ky, sich kreuzende
Gerade. Ck. Mimohled, u, m., die Parallaxe. Krok.
Vz Jg. Slovník. Mimohraničný, ausser den Gränzen.
Mimochod, u, m, der Antritt, Zelt, Pass-
gang, chod koně, který záleží v tom, že kůň ne jako obyčejně nohy křížem staví, nýbrž nyní levou přední i zadní, nyní pravé obě pojednou a takový chod měkčí jest jezdcovi. Kůň jde m-dem. Das Pferd geht den Zelt. V. Klusák jezdce hmoždí; šlapák lehce, mi- mochodník mimochodem se nese, aniž po- klesá. Kom. Dle Prk. v Arch. f. slav. Phil. |
||
|
|||
Předchozí (1020)  Strana:1021  Další (1022) |