1021

Milušký, milítký, sehr lieb. Na Slov. Plk.

Milý, míl, a, o, jako: zdráv, rád, sám,
ale lépe: mil, Pk.; kompar. milejší. M. =
příjemný, vděčný, lieb, angenehm, lieblich,
holdselig. M. vzezření, V., tvář, pokoj, Us.,
obcování, Kom., slova. Rkk. Dobro mílo odkud-
koli. D. Míl statek jakýkoli. D. Když jest
nejmilejší hra, tehdy přestaň. Us. — komu.
Co mílo nám, to nechce k nám, co nás mrzí,
to se nás drží. Prov. Jsou ti míly svády.
Ctib. Milý jako oko, jako mísa vdolků, jako
sůl v očích (žertovně); m., když ho nevidím.
Pk. Každému jest jeho měšec míl a mně
můj. Ctib. — s inft. Mílo mu v kostky
hráti. Jel. Dobrým mila by byla pravda
slyšeti i od oslice. St. kn. šest. 2. Tu knihu
dosti mílo čisti. D. — k čemu. To je mílo
k slyšení. D. — M. = milovaný, kochaný,
milý, geliebt, der Geliebte. Pojeď milý. Rkk.
Má milého. Jg. Šla má milá na jahody. Rkk.
Nemám nad něj milejšího. V. Pro milého
nic těžkého (pro milou touž měrou). Č. Kdo
milý, ten i hezký. Č. Kde škop tu pivo, kde
zvony tu kostel, kde oběd tu milá, kde
večeře tu jiná, Lb. Milý jest milý, byť byl
na poly shnilý. Ten imieše dceř jedinu, sobě
i vsěm milú vele. Rkk. 39. — M., vážený,
oblíbený, milovaný, lieb, geliebt, beliebt, ge-
ehrt, geschätzt. Mnohým z lidu míl jsem.
Jel. Národ Bohu milý. Odkud jest milý to-
varyš? Kom. M. vlasť, barva, jídlo. Jg. Bratře
milý. Nejmilejší křesťané. Us. To Bůh milý ví.
Ml. Milý příteli! Ml. Byla to milá dívka. Ml.

— nad koho. Byl mu nad jiné milý. Ml.

— v čem. V pánu Bohu, v Kristu milý. Jg.

— M. ironicky. Jako milé hovado. Jg. Milý
brachu = bláhový bloude. D.

Mimes-is, e, f., řec., napodobení, jest
úsměšné opětování slov jiným pronesených.
V Aeneidě IX. 598. Numanus oslovuje Tro-
jany:, Hanba dvakráte jatí Frygové, že za
hradbami opět se zamykáte. ' Ascanius ho
probodne a pak se mu posmívá:, Tu vracejí
Rutulům dvakrát jatí odtuchu Fryští. ' KB.
240.

Mimi, hlas mladých srn. Šp.

Mimik, a, m., z řec., posuňkář. Rk. Mi-
miker, Geberdenkünstler, m.

Mimika, y, f., z řec., nauka o posuncích,
Rk., umění vytvařovací, jehož řečník, Dekla-
mator a herec potřebují. Vz S. N. M. jest
projevování našich myšlének a citů způso-
bem vnějším, t. j. postavou těla, pohyBy
jeho částek a zvl. změnami v tváři a přede
vším v oku. Dle Blř. Theorie mimického n.
tvařitelského umění, theorie tvařitelství. Nz.
Mimik, Geberdenkunst, -lehre, f., -spiel, n.

Miminko, a, n., mimátko, a, n. = děťátko,
Windelkind, n. Hahej m-ko! Puch.

Mimnerm-os, a, m., lyrický básník řecký
kvetl mezi r. 634. —600. př. Kr. Vz S. N.

Mimo, adv., vorbei, vorüber. M. jíti, jeti,
běžeti, letěti. Jg. Mimo jdouce = běžně, im
Vorbeigehen, obenhin. Milo je mně, milo,
když mi ideš mimo. Mor. P. 276. — M.,
předložka s akkusativem. Užívá se jí: 1
o místě k vytčení směru podlé čeho pryč
jinam, po straně čeho pryč jinam, míjejíce
co — pryč jinam. Událo se jí běžeti mimo
jednu horu. Pass. Mimo příbytek něčí jíti.

Pr. VI. 451. Mimo náš dům vedli ho k po-
pravě. Vrat. I půjdou národové mnozí mimo
město toto i. e. míjejíce město toto pryč
jinam. Br. — 2. Odtud se jí užívá o nesrov-
nalosti čeho s čím, o nepřiměřenosti činnosti
k věci jiné, tudy jest, co: proti čemu, čemu
na odpor, čemu na vzdor, čemu na vzdory
(opp. podlé, vedlé), gegen, mit Umgehung,
trotz, ungeachtet, ohne, wider. Mimo pořad
práva to, což jemu nenáleží, sobě osoboval.
Háj. Purkmistr mimo řád a právo žádné
moci užívati nemá. Kol. Mimo rozkaz to jsú
učinili. Háj. Mnohé byliny mimo přirození
a způsob času kvetly. Kn. Nemilostivě groše
dobývati mimo staré ustanovení. O z D.
Pakli by se někdo mimo práva zemská več
podvolil. Václ. II. (Pr). Aby toho nikdo
mimo vůli jeho netiskl. Zr. F. I. A vezme-li co
více mimo právo. O. z D. Bůh toho k tomu
cíli mimo úmysl té sv. ženy užil. Br. Svou
hrdosť ukazoval mimo právo. Št. — 3. Vy-
jímá předmět svůj z oboru toho, což se
o podmětě povídá, tudy jest tolik, co: vy-
jmouce, kromě čeho, nade co, nežli, ausser,
nebst, neben. Mimoň mocnějšího není. Leg.
Jediný, mimoňž nenie nikte jiný. Kat. 1230.
Země a rolí hojně mimo potřebu mají. Ler.
Poněvadž jest od starodávna v tomto králov-
ství více stavů mimo stav panský, rytířský
a městský nebývalo. Z. Fr. I. Jiného milov-
níka neměla mimo něho (nežli jeho). Pass.
Mimo čtyři hlasy zvolen jest. Mimo jednu
toliko věc šťastni učiněni jste. — 4. Užívá
se u srovnání jedné věci s druhou a to
k vytčení toho, že se to, co se o podmětu
vypovídá, na předmět předložky nijakž ne-
vztahuje aneb toliko u míře mnohem menší,
kterýmžto druhým činem se výrok stupňuje
a zveličuje. Vyznamenává tedy: u přirovnání
k čemu, u mnohem větší míře, nad, über,
vor. Arabští mimo jiné národy slovo o sobě
měli, že loupežníci byli t. j. u mnohem větší
míře nežli jiní národové. Br. Budete mi lid
zvláštní mimo všecky lidi. Br. — Pozn.
V obecné řeči spojuje se táž předložka i s gt.
Spojování toto se již u spisovatelů 16. stol.
nalezá, ač jen zřídka. Zk. S genitivem se
také pojí u Slovinců, Malorusů, Poláků,
v Horním a Dolním Srbsku (v Sasku). Mkl.
S. 544. Co mimo toho času jest, na pro-
cházku vynakládám. Kom. Mimo nich nikdo
tam nebyl. Všechny brány mimo jedné malé.
Sl. — Knst. učí: mimo = 1. citra, kromě,
s gt., 2. juxta, penes, podél, s akkus. —Mimo
u komparativu, vz Komparativ. Vz Zk.
Skl. 201. —203., Ml. II. 27. Cf. Mkl. S. 413.

Mimoběžka, y, f. M-ky, sich kreuzende
Gerade. Ck.

Mimohled, u, m., die Parallaxe. Krok.
Vz Jg. Slovník.

Mimohraničný, ausser den Gränzen.

Mimochod, u, m, der Antritt, Zelt, Pass-
gang, chod koně, který záleží v tom, že kůň
ne jako obyčejně nohy křížem staví, nýbrž
nyní levou přední i zadní, nyní pravé obě
pojednou a takový chod měkčí jest jezdcovi.
Kůň jde m-dem. Das Pferd geht den Zelt.
V. Klusák jezdce hmoždí; šlapák lehce, mi-
mochodník mimochodem se nese, aniž po-
klesá. Kom. Dle Prk. v Arch. f. slav. Phil.