1022

III. má býti: jinochod. — M., chod mimo,
Das Vorbeigehen Mimochodem něco podo-
tknouti, pověděti, en passant. Us., Dch., Č.

Mimochodec, dce, m., mimochodník. Th.
Místo: jinochodec. Prk. Vz Mimochod. — M.,
kdo mimo chodí, Der Vorbeigeher. Jg.

Mimochodem. Vz Mimochod.

Mimochodník, a, m., kůň mimochodem
jdoucí, der Zelter, vz Mimochod. V. Ten mi
koně m-ka a jiná dva k tomu vozu daroval.
Har. Místo jinochodník. Prk. Vz Mimochod. —
M., hříbě (dle Kopiáře z r. 1568). Km. I.
718. — M., u, m. Na m-ku něco obcházeti
(ambages facere, Umschweife machen). Bart.

Mimokrajnosť, i, f. Exterritorialität, f.
Dch. Vz Mimozemství.

Mimoletný, mimo letící, flüchtig. Č.

Mimoměstský, ausserstädtisch.

Mimoň, ě, f., mě. v Boleslavsku, Niemes.

— Mimoňan, a, m.; pl. -né. — Mimoňský.
Mimoň = mimo něj, ale této staženiny

se nyní málo užívá. V z On. Mimoň, -mimoňž.
Kat. 2390., 2690. Mimoňž nenie nikte jiný.
Kat. 1230.

Mimořádnosť, i, f., Exception, f., Aus-
nahmezustand, m. Rk.

Mimořádný, ausserordentlich. Mimořádný
professor (mimo řád ustanovený), úřad, ve-
litelství, vyslanec; 2. = neobyčejný, selten,
ungewöhnlich. Plk.

Mimorovník, u, m., souběžník, kruh
s rovníkem souběžný, Parallelkreis, m. Balb.

Mimosa, y, f., citlivka, rostl. Vz S. N.,
Kk. 257.

Mimostřední, excentrisch. Krok.

Mimosvětý, ausserweltlich. Čas. duch.

Mimotní příčiny, šp. m. vedlejší. Jindy
také: poboční, postranní. Brs. 101.

Mimovolný, nechtějící; nahodilý, unwill-
kürlich.

Mimozemský, der Exterritoriale. Pr.

Mimozemství, n., die Exterritorialität. Pr.

Mimra, y, m., kdo se mimrá, Us., mimrač.

Mimrač, e, m., mimra, der Raunzer. Us.

Mimračka, y, f., eine Raunzerin. Us.

Mimrati, mit kläglichem Tone etwas vor-
tragen, wimmern, raunzen. Koubl. — se s čím,
v čem: s jídlem, v jídle = nechutně, vá-
havě jísti. Šm., Dch.

Mimravosť, i, f., raunzendes Wesen;
Langsamkeit, f.

Mimravý, raunzend, runzig; langsam. Us.

Mimy, ů, pl., řec., u Řekův a Římanů
zvláštní hry dramatické, jež představovaly
výjevy ze života způsobem nejvíce komi-
ckým. Vz více v S. N.

Míň, v obec. mluvě m. méně. Vz Toto. Šb.

Mina, y, f., váha 25 lotů. V. Řecká μνά
(mna), asi 35 zl. Lpř. — M. svatá. Minu
svatú světiti (víno?). Št. N. 307. Vz Gl. 153.

— 2. Podkop, podzemní průchod, zvl. ta-
kový, jenž se může prachem do povětří vy-
hoditi. Rk. Vz v S. N. článek: Mine. Spreng-
grube.

Minař, e, m., podkopač, der Minirer. Plk.

Minartice, ves v Táborsku.

Mince, e, f., z něm. Münze a to z lat.
moneta, Jg., peníz. M. jest ražený, kovový,
obyč. okrouhlý plátek určité stříže a urči-
tého zrna (Schrott und Korn), tedy určité

ceny ku prostředkování obchodu, k upama-
tování na znamenité události (pamětná m. ),
ku vyznamenání zasloužilých osob (záslužná
m. ). Na obou stranách m., líci a rubu jsou
poprsí mincovních pánů, znaky a nápisy atd.
vyraženy. M. obchodní, spolková, zemská,
drobná. Vz více v S. N. M. stříbrná, zlatá,
dobrocenná, dobroplatná, berná, ražená, vážná,
nevážná, zlá, falešná, dobrá, ostříhaná, ob-
řezaná, Jg., lehká, nehodná. Er., J. tr.; m.
staré, středověké a nové (staré: římské,
orientalské, barbarské), S. N.; červená (=
zlatá), bílá (= stříbrná), černá (= s mědí
smíšená), Jg., konvenční, měděná, Us., žád-
nému schodku nepodrobená. Er. Prubíř m.
D. Zrno, přísada, vývoz, falšovník, falšování,
stříž, seznam, druh mince n. mincí. J. tr.
Minci bíti (mincovati), Jg., zaraziti. Háj. Bíti
vlastní ráz na minci. Br. M-ci ražením na-
podobiti; minci zlehčiti, ponížiti. J. tr. Kdož
by na minci nadával a kdož by nádavek
bral. Er. Na minci zrna českého mincovati.
Er. M-ci raziti. Us. Mince dobrého, českého
zrna; přísadou minci zlehčiti; m. ostřihovati;
m. v zemi jde; mince bráti. Vys. Vz Rb.
str. 268., Tk. II. 542., Žer. Záp. II. 10., 95.
Vz Stříž. — M. pamětní, záslužná, spol-
ková. S. N. — M., jednotlivý peníz, latin.
numisma, ein Geldstück. V. — M., minice
= mincovní dům, kde peníze mincují, das
Münzhaus. Jg. Zlato a stříbro do naší mince
dodávati povinni jsou. Nar. o h. (Pr. I. 91. )

Mincíř, e, m., zastr. mincéř, kdo peníze
mincuje, Geldmünzer, m. V.

Mincířský, Münzer-.

Mincířství, n., mincéřství, die Münzerei,
die Münzkunde. D.

Mincmanský mlýn. Zer. Záp. II. 12. 129.

Mincmistr, z něm. Münzmeister, před-
stavený úřadu mincovního. V. Vz S. N., Gl.
154., Tk. II. 300.

Mincování, n., das Münzen. Právo k m.
míti. D.

Mincovati, raziti, münzen, ausmünzen. —
co: peníze. V. — co na co. O minci drobné,
aby na drobnější peníze mincována byla. V.

Mincovna, y, f., budova se stroji a vším
náčiním ku zhotovování minci. S. N.

Mincovní, Münz-. M. číslo (Münzwährung),
Dům, hajník (na Slov., prubíř, Münzwardein),
kladivo, město, nůžky, pán, písař, ráz (Münz-
fuss), smlouva, stříž (Münzschrott), stroj (vál-
covna, řezací stroj, hoblovací, kružní, rá-
žecí stroj), tluk n. železo, úřad, váha, zlato,
známka, zrno (Münzkorn), vz S. N.; V., Jg.,
lista, lístek, právo, zkouška, zkoušení, J. tr.,
jednička, jednuška, jednotka; kniha, list,
počet, zákon, ztráta, Šp., úředník, regal
(právo mince dělati). Vys.

Mincovnický, mincovníku náležitý, Mün-
zer-. — M., Münzkenner-. M. umění. Bern.

Mincovnictví, n., soubor všech prací
u zhotovování užívaných mincí. Vz S. N.
Münzkunde, Münzerei, f.

Mincovník, a, m. = mincíř. — M., der
Münzkenner. Na Slov.

Mincovství, n., das Münzwesen, die Mün-
zerei.

Minda, y, m. = Dominik. Prk. v Arch.
f. slav. Phil. II. 709.