Předchozí (1023)  Strana:1024  Další (1025) |
|
|||
1024
|
|||
|
|||
tajmně zabiti. L. Nač mínil spasitel. Proch.
— Br. — pod čím. Pod příkladem vody
míní se štědří darové. Br. Co se pod tím míní (také: Co se tím míní). — s infinit. Zítra míním jeti do Prahy. Us. Modlářkou Býti nemíním. Lom. Míním to vykonati. Toms. — s kým (smýšleti). Kto s ním miení v tu
dobu. Alx. 1117. — co k čemu. Pakli by- chom k nim a k jich zboží co mínili, tehdy jim máme 4 neděle napřed dáti věděti naším listem (einen Angriff vorhahen). Arch. I. 195., Gl. — s adv. Ne zle m., jednostejně, s ně- kým dobře, upřímné, otcovsky. Jg. Jinač míní, nežli mluví. V. — komu. Sobě něco m. = vymiňovati, bedingen. Us. Marek. Co jiej (jí) zlá nevěsta míní (obmýšlí). Dal. 45. — že. Mínil jsem, že náš upřímný vlastenec,
pan farář Jan Arnold, ještě dlouho živ bude, ale zemřel dne 14. srpna 1872. v 88. roku věku svého. — přes co. Co přes to míníš ? šp. m. o čem. Mini-um, a, n., lat., suřík, barva žluto-
červená. Mennig, m. V. Vz Minich, S. N., Šfk. 308. Minka, y, f., zkouška, Probe, f. Koupiti
koně na m-u (na zkoušku, je-li zdráv). Us. na Mor. Brt. Minoha, y, f., ammococtus, ryba. Krok.
Minoletý, lépe: nezletilý, nedospělý. Kmp.
V Jg. slovníku slova, minoletý' ani není. Minor, lat., mladší, der Jüngere.
Minorat, u, m., právo nejmladšího z ro-
diny něco děditi, protiva majoratu. S. N. Minorennita, y, f., z lat., nezletilosť,
Minorennität, Minderjährigkeit, f. Rk. Minorita, y, m. (dle, Despota'), z latin.,
druh františkánů, kteří se fratres minores (bratří menší) jmenují. Vz S. N., der Minorit. — M., y, f., z lat., menšina, menší počet
hlasův. Minorität, f., geringere Anzahl von Stimmen. Minorka, Menorka, y, f., ostrov bale-
arský menší u Hispanie. Vz S. N. Mino-s, a, m., král kretský. Vz S. N.
Minotaur-us, a, m. = býk Minoův, v bá-
jesloví řec. potvora s tělem lidským a hla- vou býčí, kterou porodila Pasifaë z Býka. Vz S. N. Minouti, minu a zastr. miji, nul, ut, utí;
pominouti. Vz Míjeti. — M. = jíti mimo, vorbeigehen, hingehen; přestati býti, ver- schwinden, vergehen, zu Nichte werden, auf- hören; za sebou zůstaviti, neuhoditi več, chybiti se čeho, übergehen, nicht treffen; fehlschlagen, verfehlen, ausweichen, passiren; odpustiti, verzeihen; varovati se, stříci se, vermeiden. Jg., V. — abs. čas, rok minul. V. Rána minula (neuhodila); právo mine. Horko již minulo. D. I minu deň, i minu deň vterý. Rkk. 7. Minu búřa. Rkk. 54. Svá- tosti starého zákona minuly. Št. A když ten rok mine. O. z D. Odporové minuli. Z. Fr. I. Všecky zápovědi a pokuty m. mají. Vác. XXXV. Minulo málo, přišly ženy (brzo po tom). Kom. Mine květ mladosti. Us., Jel. Mije síla (přestává). Jel. — koho, co. Minouce skalnaté křídlí plynuli jsme do úžiny. Sych. M. dům. Svěd. Obec jest každého ohrada, kdož ji tupí, minulať jej rada. Dal. Příkopy řecké minul. Troj. Zlosť ho minula (přešla). |
Us. Trest ho nemine. Myslí, že ho to mine,
ono ho to přece nemine. Us. Minulo jej to pokušenie. Št. Jedno minu (odpustím), druhé svinu. Prov., Jg. Minul les, řeku, Us., ne- bezpečné místo. Jg. — čeho. Až minuli Da- masku a pomezí jeho. Br. Miň své zlosti. Kat. 2937. Ať vidím světlo a minu smrti. V. Jíti, co noha nohy mine (zdlouha. V obecné mluvě: co noha nohu mine. Brt. ). V. M. cíle, místa. Svěd. — komu, čemu. Minul mu dobrý díl života. Kom. Bude s žalostí zpo- mínati na to, když jemu to mine (dobré bydlo). Št. Když tomu mnohý minu rok. Dal. 8. — proč. Minul boj pro noci nastání. Troj. Válel se nahým tělem po kopřivách, aby za tú bolestí jej minulo to pokušenie. Št. N. 136. — kdy. U vysokém stáří míjí síla tělesná. Ml. Soud o suchých dnech ad- ventních má minouti, authören. Vl. zř. Aby mezi rokama šesti neděl neminulo jedniem dnem viece. K. rož. 82. — od koho. Jakož stud mine, tak mine poctivosť od nich. Tkadl. — kde. Nejvyšší po městech minuli (býti přestali). Plác. Až v ní mladistvá krev mine. Tkad. — s kým. Aby zemský řád se mnú starým člověkem neminul. O. z D. — čím. Láska láskou minula. Us. Co jistým časem mine, jako zimnice. Reš. — se. Minuli jsme se. D. Pivo se minulo (došlo. Na Slov. ). Plk. Kdyby se matka minula (kdyby umřela), co počneš? Us. na Mor. Brt. — se s kým, s čím. Jedinému tobě s smrtili jesť se m. Dal. Jdi cestou pokání, nemineš se s milostí. Kom. S pravdou se m. Scip. Miň se se zlými (vyhýbej se jim). St. skl. M. se s účelem svým, s pravdou, s výsledkem. Nt. Ežť (žeť) sě s námi tvój blud mine. Kat. 2190. Když léta půl druhého s prvním panováním mine. O. z D. A snad se tu s túhú minem (zapo- mene). Dal. 7. S něčím se snadno minouti = odbyti, prodati, vydati. Jg. — aby. Minul ho, aby s ním nemusil mluviti. V z Kondi- tional. XIV. 6. Minovati = míjeti, vorbeigehen. — komu.
Minuje jim (schází jim). Us. — koho. Dal. Vz Míjeti. Minsterberk, a, m., ve Slezsku. Tk. I.
441., Žer. Záp. II. 186. Minturny, gt. -turn, pl., f., mě. Latia.
Vz S. N. Minuce, e, minucí, í, f., z lat., malý ka-
lendář. D. Vz S. N. Hvězdář minucí spi- suje. V. Že (kantoři) s malovanou minucí velice se zaneprazdňují a sacrae lectiones že se nečtou, jen s m-cí se párají, bez čeho býti nemůže. Pam. arch. 1873. 804., Gl. Vz o původu Gl. 154. M. hospodářská. D. Le- tošní m. Sych. — 2. Maličkosť, nepatrnosť, Kleinigkeit, f. Minúcie = pomíjející. Kat. 3005.
Minuci-us, a, m., jm. římské. Vz S. N.
Minuend, u, m., zlat, menšenec (počet).
Rk. Minule = onehdy, neulich. Tu m. jsem
ho viděl. Us. M. skonalý čas. Vz Čas. Minulý (vz Minutý), bývalý, předešlý,
vergangen. M. neděle, týden (die vorige, ver- wichene Woche, Dch. ); m-lého roku, minulé noci (předešlé). Jg. M. čas, vz Čas. str. 159. b. a násl. a kromě toho články Kuncovy |
||
|
|||
Předchozí (1023)  Strana:1024  Další (1025) |